Budišov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Budišov nad Budišovkou.
Budišov
Pohled na Budišov od západu
Pohled na Budišov od západu
Znak obce BudišovVlajka obce Budišov
znakvlajka
Lokalita
Status městys
LAU (obec) CZ0634 590401
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Okres (LAU 1) Třebíč (CZ0634)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Třebíč
Historická země Morava
Katastrální území Budišov
Katastrální výměra 13,30 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 204 (2019)[1]
Nadmořská výška 480 m n. m.
PSČ 675 03
Zákl. sídelní jednotky 4
Části obce 2
Katastrální území 1
Adresa úřadu městyse Obecní úřad Budišov
Budišov č. p. 306
675 03 Budišov
Starosta Petr Piňos
Oficiální web: www.mestysbudisov.cz
E-mail: obec@mestysbudisov.cz
Budišov
Budišov
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budišov (německy Budischau[2]) je městys ležící severovýchodně od města Třebíče. Nadmořská výška obce je 480 metrů. Žije zde přibližně 1 200[1] obyvatel. První zmínky o Budišově pochází z roku 1194. Obec se dělí na dvě části, vlastní Budišov a vesnici Mihoukovice. Dále jsou součástí osady Kundelov a Rejdůveň a samoty Věterák a Holeje.

Sousedními obcemi sídla jsou Valdíkov, Hodov, Nárameč, Kojatín, Pyšel, Pozďatín, Kamenná a Studnice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obec byla dříve pojmenována Budischow, Budischaw, Budischau.[3] Z hlediska vhodnosti pro pravěké osídlení leží Budišov v nevýhodné poloze, přesto zde bylo několik nálezů učiněno. Mezi tyto nálezy patří škrabadlo z pazourku objevené asi kilometr na jihovýchod nad potokem. Z doby neolitu se dochovalo několik předmětů kamenné industrie a broušené industrie. Budišov byl založen kolem 12. století pánem Budišem z Lomnice, kostel svatého Gotharda a Nanebevzetí Panny Marie byl založen snad už ke konci 11. století. Po smrti posledního pána z Lomnice na budišovském panství v 15. století pak panství vlastnil Dobeš z Meziříčí. Mezi roky 1476 a 1561 pak ves patřila pánům z Noskova. Budišov pak byl za jejich držení povýšen 14. září 1538 na městečko. V 16. století pak byla původní tvrz přebudována na zámek.[3] Roku 1864 byla při rozšiřování hřbitova objevena kostra se zlatým pásem na čele. Později došlo k dalšímu podobnému nálezu. Spadají snad již do období slovanského.[4]

Vesnice Dobrutoys měla být darována třebíčskému klášteru, tatáž je pak zmíněna i v Kosmově kronice. Po roce 1240 pak Budišov patřil Budišovi z Budišova, následně pak Markvartovi z Budišova, Urbanovi z Budišova, Markvartovi z Budišova, Ješkovi z Budišova. Roku 1365 je zmíněn Budišovský mlýn. V roce 1400 byl Budišov obsazen vojsky krále Václava IV. a v roce 1401 je poprvé zmíněna fara v Budišově. V té době obec vlastnil Budiš z Budišova, který se roku 1420 spojil s Dobešem Meziříčským, po něm pak v roce 1438 zdědil panství Beneš z Boskovice a Černé Hory. Ten pak v roce 1476 po mnoha soudních sporech o budišovský majetek prodal panství Petrovi Mrakešovi z Noskova a Lyčova. Na žádost Petra Mrakeše pak byl dne 14. září 1538 Ferdinandem I. povýšen Budišov na městečko. Jiří Mrakeš pak prodal panství roku 1560 Janu Martinkovskému z Rozseče a ten pak prodal roku 1572 panství Václavovi Berkovi z Dubé a z Lipé a na Meziříčí. Berkovi z Dubé pak vlastnili Budišov až do roku 1645, kdy vdova po Matyáši Ferdinandovi Františkovi Berkovi odkázala Budišov Fridrichu Rudolfovi z Fürstenberka. Za jeho vlády se pak roku 1662 opravila škola v Budišově a byl pořízen druhý zvon pro budišovský kostel.

V roce 1715 se pak Budišov dostal do rukou rodiny Paarů. Kolem roku 1720 byl pak vztyčen sloup Nejsvětější trojice, v roce 1721 pak začala přestavba zámku a byla vytvořena otáčivá korouhev pro stavbu kostela. Roku 1722 pak byla postavena dřevěná jízdárna u zámku, vysochána socha Immaculaty na zámecké schody, dokončena stavba kostela sv. Gottharda, pořízeny sochy na bránu hřbitova, vybudován oltář do kostela. V roce 1723 pak byla dokončena přestavba kostela a před faru byla umístěna socha Panny Marie, do kostela pak byly umístěny socha Ježíška, do zámecké zahrady byla pořízena socha Atlanta a byly umístěny sochy na kostelní věž. O rok později pak byla vybudována dřevěná galerie nad vodním příkopem u zámku a byly dokončeny fresky v kostele. V několika dalších letech pak byly pořízeny další sochy, přestaven pivovar, opět přestaven kostel, postavena hlavní brána a osazena sochami andělů, byla pořízena socha sv. Václava na rozcestí a několik dalších soch. Roku 1744 pak z dědictví hraběnky Paarové byl založen za kostelem chorobinec.

V roce 1768 se stal majitelem budišovského panství František Josef z Jungwirthu. V roce 1798 pak fakticky vznikl Kundelov, když bylo povoleno u Budišovského mlýna postavit první dům. Roku 1799 se pak objevil pro mlýn poprvé název Kundelov. V roce 1805 bylo v Budišově ubytováno francouzské vojsko, které obec poničilo. Od roku 1813 byli majiteli panství pánové z Barattu, v roce 1844 pak byl postaven tzv. Věterák (větrný mlýn) nedaleko obce a v roce 1848, po reformě, se budišovské panství stalo součástí jihlavského kraje a v roce 1850 se stalo součástí okresu Třebíč. Téhož roku se 2. června udál v obci velký požár, kdy shořelo 30 domů, škola, fara a kostel. Škola i kostel byly postupně obnoveny a roku 1876 pak byla postavena i malá zvonička v Kundelově. V roce 1886 pak byla dokončena železniční dráha mezi Studencem a Velkým Meziříčím (přes Budišov) a o rok později byla otevřena nová trojtřídní škola. V roce 1898 pak byla postavena kaplička a socha sv. Josefa v Mihoukovicích a roku 1900 pak byla rozšířena škola na čtyřtřídní.

Na počátku roku 1914 bylo do armády odvedeno 73 záložníků z Budišova, v červnu roku 1915 pak byl rekvírován kostelní zvon a v srpnu 1917 pak byl odevzdnán i malý umíráček. Roku 1922 byla pak v obci postavena sokolovna, dne 15. srpna téhož roku pak byl odhalen pomník obětem 1. sv. války od J. Herblíka, slavnostní řeč měl Jakub Deml. V roce 1924 pak byla v Budišově zřízena pokračovací živnostenská škola, ta pak byla v roce 1934 zrušena. V roce 1925 pak byla do sokolovny usazena pamětní deska zemřelým vojínům. V roce 1925 pak kundelovská zvonička získala nový zvon. Mezi lety 1925 a 1926 pak byla do obce zavedena elektřina, poprvé byly pouliční elektrické lampy rozsvíceny 29. ledna 1926. Roku 1928 pak byly vysvěceny nové zvony do kostelní věze, byly zasvěceny sv. Václavovi a sv. Lidmile. V roce 1929 pak byla v obci otevřena benzínová pumpa. Roku 1930 pak byla postavená nová kaplička v Mihoukovicích. V roce 1938 pak byla odhalena socha T. G. Masaryka (autorem je Jiří Marek z Velkého Meziříčí).

Roku 1940 pak byl do vesnice zaveden telefon a zřízena první třída měšťanské školy a také byl odstraněn pomník T. G. Masaryka a byl zazděn do hřbitovní zdi. Dne 1. dubna 1942 pak byly zrekvírovány kostelní zvony a 17. června téhož roku pak do Budišova dorazila německá armáda. Dne 9. května 1945 dorazily do Budišova tanky Rudé armády. Dne 14. června pak přes budišov ještě prošli rumunští vojáci a 21. června se pak v kostele konala zádušní mše za Leonharda Smrčka. V roce 1947 pak byla odhalena pamětní deska obětem 2. sv. války. V listopadu 1953 bylo v obci zrušeno pro malou účast JZD, ale roku 1956 bylo znovu obnoveno. V roce 1975 pak byly do budišovského JZD sloučena zemědělská družstva v Náramči, Hodově a Rohách.

Roku 1968 pak byly založeny skautské oddíly a v roce 1969 pak bylo založeno skautské středisko v Budišově a v červenci roku 1972 pak byly pořízeny dva nové zvony do kostela. Roku 1974 pak byla budova zámku předána do užívání Moravskému zemskému muzeu a začala rekonstrukce zámku. Roku 1975 pak byla zahájena rekonstrukce kostela, v roce 1976 pak byl obnoven i hřbitov, mezi lety 1978 a 1979 pak byla opravena socha sv. Václava. V roce 1981 pak byl zrekonstruován zámecký park a bylo nově vysázeno 220 stromů. Roku 1986 pak byl opět opraven zámek v Budišově. V roce 1987 pak byl zahájen provoz v mateřské škole. V říjnu 1989 pak bylo v Budišově založeno Občanské fórum, na prvním místě podpisové listiny byl místní farář Jan Slabý. Farář Slabý pak v roce 1990 založil obnovený junácký oddíl s duchovní výchovou (2. oddíl) a v témže roce byly znovuzaloženy i 1. oddíly dívek a chlapců. Dne 1. května 1991 byl otevřený zoologický depozitář v zámku Budišov. Roku 1994 byly opraveny sochy sv. Václava a sv. Josefa. V roce 1999 pak Budišov vstoupil do sdružení obcí Horácko - ekologický mikroregion. V témže roce vyšlo první číslo budišovského zpravodaje.[5]

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[6]

Vývoj počtu obyvatel Budišova[7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 1 055 1 136 1 202 1 178 1 189 1 164 1 136 1 078 1 173 1 213 1 153 1 131 1 163

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Budišově.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Rodáci a osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Čestní občané[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Redakce Josef Bartoš, Jan Machač, Ivan Straňák, Zbyněk Janáček; Recenze: B. Čerešňák, J. Janák, K. Křesadlo, B. Smutný, I. Štarka. 1. vyd. Svazek XII. Ostrava: Profil, 1990. 321 s., 7 map. ISBN 80-7034-038-X. Kapitola Politický okres Třebíč, s. 51. 
  3. a b MEZLÍKOVÁ, Pavla. Komunální heraldika měst a obcí okresu Třebíč od roku 2000 do 2005. Brno, 2014 [cit. 2017-03-02]. 105 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Karel Maráz. s. 13. Dostupné online.
  4. KOŠTUŘÍK, Pavel; KOVÁRNÍK, Jaromír; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk; OLIVA, Martin. Pravěk Třebíčska. Ilustrace Petr Šindelář, Pavel Koštuřík, Josef Špaček. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Západomoravské muzeum v Třebíči, 1986. 282 s. S. 179–180. Vědecký redaktor Vladimír Nekuda; odpovědný redaktor Jaromír Kubíček. 
  5. a b http://www.mestysbudisov.cz/e_download.php?file=data/editor/53cs_2.pdf&original=Historie%20Budi%C5%A1ova%20v%20datech.pdf
  6. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  7. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 586–587. 
  8. deník.cz. Budišovští chtějí z kaple zachránit, co se dá [online]. Třebíčský deník, 2011-11-01 [cit. 2015-12-28]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]