Budišov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Budišov nad Budišovkou.
Budišov
Pohled na Budišov od západu
Pohled na Budišov od západu
Znak městyse BudišovVlajka městyse Budišov
znakvlajka
Lokalita
Status městys
LAU 2 (obec) CZ0634 590401
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Třebíč
Okres (LAU 1) Třebíč (CZ0634)
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Historická země Morava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 215 (2020)[1]
Rozloha 13,30 km²
Katastrální území Budišov
Nadmořská výška 480 m n. m.
PSČ 675 03
Počet částí obce 2
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 4
Kontakt
Adresa úřadu městyse Obecní úřad Budišov
Budišov č. p. 306
675 03 Budišov
obec@mestysbudisov.cz
Starosta Petr Piňos
Oficiální web: www.mestysbudisov.cz
Budišov
Budišov
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budišov (německy Budischau[2]) je městys ležící severovýchodně od města Třebíče. Nadmořská výška obce je 480 metrů. Žije zde přibližně 1 200[1] obyvatel. První zmínky o Budišově pochází z roku 1194. Obec se dělí na dvě části, vlastní Budišov a vesnici Mihoukovice. Dále jsou součástí osady Kundelov a Rejdůveň a samoty Věterák a Holeje.

Sousedními obcemi sídla jsou Valdíkov, Hodov, Nárameč, Kojatín, Pyšel, Pozďatín, Kamenná a Studnice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obec byla dříve pojmenována Budischow, Budischaw, Budischau.[3] Z hlediska vhodnosti pro pravěké osídlení leží Budišov v nevýhodné poloze, přesto zde bylo několik nálezů učiněno. Mezi tyto nálezy patří škrabadlo z pazourku objevené asi kilometr na jihovýchod nad potokem. Z doby neolitu se dochovalo několik předmětů kamenné industrie a broušené industrie. Budišov byl založen kolem 12. století pánem Budišem z Lomnice, kostel svatého Gotharda a Nanebevzetí Panny Marie byl založen snad už ke konci 11. století. Po smrti posledního pána z Lomnice na budišovském panství v 15. století pak panství vlastnil Dobeš z Meziříčí. Mezi roky 1476 a 1561 pak ves patřila pánům z Noskova. Budišov pak byl za jejich držení povýšen 14. září 1538 na městečko. V 16. století pak byla původní tvrz přebudována na zámek.[3] Roku 1864 byla při rozšiřování hřbitova objevena kostra se zlatým pásem na čele. Později došlo k dalšímu podobnému nálezu. Spadají snad již do období slovanského.[4]

Vesnice Dobrutoys měla být darována třebíčskému klášteru, tatáž je pak zmíněna i v Kosmově kronice. Po roce 1240 pak Budišov patřil Budišovi z Budišova, následně pak Markvartovi z Budišova, Urbanovi z Budišova, Markvartovi z Budišova, Ješkovi z Budišova. Roku 1365 je zmíněn Budišovský mlýn. V roce 1400 byl Budišov obsazen vojsky krále Václava IV. a v roce 1401 je poprvé zmíněna fara v Budišově. V té době obec vlastnil Budiš z Budišova, který se roku 1420 spojil s Dobešem Meziříčským, po něm pak v roce 1438 zdědil panství Beneš z Boskovice a Černé Hory. Ten pak v roce 1476 po mnoha soudních sporech o budišovský majetek prodal panství Petrovi Mrakešovi z Noskova a Lyčova. Na žádost Petra Mrakeše pak byl dne 14. září 1538 Ferdinandem I. povýšen Budišov na městečko. Jiří Mrakeš pak prodal panství roku 1560 Janu Martinkovskému z Rozseče a ten pak prodal roku 1572 panství Václavovi Berkovi z Dubé a z Lipé a na Meziříčí. Berkovi z Dubé pak vlastnili Budišov až do roku 1645, kdy vdova po Matyáši Ferdinandovi Františkovi Berkovi odkázala Budišov Fridrichu Rudolfovi z Fürstenberka. Za jeho vlády se pak roku 1662 opravila škola v Budišově a byl pořízen druhý zvon pro budišovský kostel.

V roce 1715 se pak Budišov dostal do rukou rodiny Paarů. Kolem roku 1720 byl pak vztyčen sloup Nejsvětější trojice, v roce 1721 pak začala přestavba zámku a byla vytvořena otáčivá korouhev pro stavbu kostela. Roku 1722 pak byla postavena dřevěná jízdárna u zámku, vysochána socha Immaculaty na zámecké schody, dokončena stavba kostela sv. Gottharda, pořízeny sochy na bránu hřbitova, vybudován oltář do kostela. V roce 1723 pak byla dokončena přestavba kostela a před faru byla umístěna socha Panny Marie, do kostela pak byly umístěny socha Ježíška, do zámecké zahrady byla pořízena socha Atlanta a byly umístěny sochy na kostelní věž. O rok později pak byla vybudována dřevěná galerie nad vodním příkopem u zámku a byly dokončeny fresky v kostele. V několika dalších letech pak byly pořízeny další sochy, přestaven pivovar, opět přestaven kostel, postavena hlavní brána a osazena sochami andělů, byla pořízena socha sv. Václava na rozcestí a několik dalších soch. Roku 1744 pak z dědictví hraběnky Paarové byl založen za kostelem chorobinec.

V roce 1768 se stal majitelem budišovského panství František Josef z Jungwirthu. V roce 1798 pak fakticky vznikl Kundelov, když bylo povoleno u Budišovského mlýna postavit první dům. Roku 1799 se pak objevil pro mlýn poprvé název Kundelov. V roce 1805 bylo v Budišově ubytováno francouzské vojsko, které obec poničilo. Od roku 1813 byli majiteli panství pánové z Barattu, v roce 1844 pak byl postaven tzv. Věterák (větrný mlýn) nedaleko obce a v roce 1848, po reformě, se budišovské panství stalo součástí jihlavského kraje a v roce 1850 se stalo součástí okresu Třebíč. Téhož roku se 2. června udál v obci velký požár, kdy shořelo 30 domů, škola, fara a kostel. Škola i kostel byly postupně obnoveny a roku 1876 pak byla postavena i malá zvonička v Kundelově. V roce 1886 pak byla dokončena železniční dráha mezi Studencem a Velkým Meziříčím (přes Budišov) a o rok později byla otevřena nová trojtřídní škola. V roce 1898 pak byla postavena kaplička a socha sv. Josefa v Mihoukovicích a roku 1900 pak byla rozšířena škola na čtyřtřídní.

Na počátku roku 1914 bylo do armády odvedeno 73 záložníků z Budišova, v červnu roku 1915 pak byl rekvírován kostelní zvon a v srpnu 1917 pak byl odevzdnán i malý umíráček. Roku 1922 byla pak v obci postavena sokolovna, dne 15. srpna téhož roku pak byl odhalen pomník obětem 1. sv. války od J. Herblíka, slavnostní řeč měl Jakub Deml. V roce 1924 pak byla v Budišově zřízena pokračovací živnostenská škola, ta pak byla v roce 1934 zrušena. V roce 1925 pak byla do sokolovny usazena pamětní deska zemřelým vojínům. V roce 1925 pak kundelovská zvonička získala nový zvon. Mezi lety 1925 a 1926 pak byla do obce zavedena elektřina, poprvé byly pouliční elektrické lampy rozsvíceny 29. ledna 1926. Roku 1928 pak byly vysvěceny nové zvony do kostelní věze, byly zasvěceny sv. Václavovi a sv. Lidmile. V roce 1929 pak byla v obci otevřena benzínová pumpa. Roku 1930 pak byla postavená nová kaplička v Mihoukovicích. V roce 1938 pak byla odhalena socha T. G. Masaryka (autorem je Jiří Marek z Velkého Meziříčí).

Roku 1940 pak byl do vesnice zaveden telefon a zřízena první třída měšťanské školy a také byl odstraněn pomník T. G. Masaryka a byl zazděn do hřbitovní zdi. Dne 1. dubna 1942 pak byly zrekvírovány kostelní zvony a 17. června téhož roku pak do Budišova dorazila německá armáda. Dne 9. května 1945 dorazily do Budišova tanky Rudé armády. Dne 14. června pak přes budišov ještě prošli rumunští vojáci a 21. června se pak v kostele konala zádušní mše za Leonharda Smrčka. V roce 1947 pak byla odhalena pamětní deska obětem 2. sv. války. V listopadu 1953 bylo v obci zrušeno pro malou účast JZD, ale roku 1956 bylo znovu obnoveno. V roce 1975 pak byly do budišovského JZD sloučena zemědělská družstva v Náramči, Hodově a Rohách.

Roku 1968 pak byly založeny skautské oddíly a v roce 1969 pak bylo založeno skautské středisko v Budišově a v červenci roku 1972 pak byly pořízeny dva nové zvony do kostela. Roku 1974 pak byla budova zámku předána do užívání Moravskému zemskému muzeu a začala rekonstrukce zámku. Roku 1975 pak byla zahájena rekonstrukce kostela, v roce 1976 pak byl obnoven i hřbitov, mezi lety 1978 a 1979 pak byla opravena socha sv. Václava. V roce 1981 pak byl zrekonstruován zámecký park a bylo nově vysázeno 220 stromů. Roku 1986 pak byl opět opraven zámek v Budišově. V roce 1987 pak byl zahájen provoz v mateřské škole. V říjnu 1989 pak bylo v Budišově založeno Občanské fórum, na prvním místě podpisové listiny byl místní farář Jan Slabý. Farář Slabý pak v roce 1990 založil obnovený junácký oddíl s duchovní výchovou (2. oddíl) a v témže roce byly znovuzaloženy i 1. oddíly dívek a chlapců. Dne 1. května 1991 byl otevřený zoologický depozitář v zámku Budišov. Roku 1994 byly opraveny sochy sv. Václava a sv. Josefa. V roce 1999 pak Budišov vstoupil do sdružení obcí Horácko – ekologický mikroregion. V témže roce vyšlo první číslo budišovského zpravodaje.[5]

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[6]

Vývoj počtu obyvatel Budišova[7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 1 055 1 136 1 202 1 178 1 189 1 164 1 136 1 078 1 173 1 213 1 153 1 131 1 163

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Budišově.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Rodáci a osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Čestní občané[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Redakce Josef Bartoš, Jan Machač, Ivan Straňák, Zbyněk Janáček; Recenze: B. Čerešňák, J. Janák, K. Křesadlo, B. Smutný, I. Štarka. 1. vyd. Svazek XII. Ostrava: Profil, 1990. 321 s., 7 map. ISBN 80-7034-038-X. Kapitola Politický okres Třebíč, s. 51. 
  3. a b MEZLÍKOVÁ, Pavla. Komunální heraldika měst a obcí okresu Třebíč od roku 2000 do 2005. Brno, 2014 [cit. 2017-03-02]. 105 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Karel Maráz. s. 13. Dostupné online.
  4. KOŠTUŘÍK, Pavel; KOVÁRNÍK, Jaromír; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk; OLIVA, Martin. Pravěk Třebíčska. Ilustrace Petr Šindelář, Pavel Koštuřík, Josef Špaček. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Západomoravské muzeum v Třebíči, 1986. 282 s. S. 179–180. Vědecký redaktor Vladimír Nekuda; odpovědný redaktor Jaromír Kubíček. 
  5. a b http://www.mestysbudisov.cz/e_download.php?file=data/editor/53cs_2.pdf&original=Historie%20Budi%C5%A1ova%20v%20datech.pdf
  6. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  7. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 586–587. 
  8. deník.cz. Budišovští chtějí z kaple zachránit, co se dá [online]. Třebíčský deník, 2011-11-01 [cit. 2015-12-28]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]