Lovčovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lovčovice
Centrum Lovčovic s kaplí a studnou
Centrum Lovčovic s kaplí a studnou
Znak obce LovčoviceVlajka obce Lovčovice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0634 544957
Pověřená obecJemnice
Obec s rozšířenou působnostíMoravské Budějovice
Okres (LAU 1)Třebíč (CZ0634)
Kraj (NUTS 3)Vysočina (CZ063)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel63 (2022)[1]
Rozloha3,9 km²
Katastrální územíLovčovice
Nadmořská výška454 m n. m.
PSČ675 31
Počet domů21 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduLovčovice 15
lovcovice@email.cz
StarostaIng. Josef Kolář
Oficiální web: www.lovcovice.cz
Lovčovice
Lovčovice
Další údaje
Kód obce544957
Kód části obce93033
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Lovčovice (německy Lospitz[3], dříve též Lobcowycz, Lowczowicz, Laucziowicze, Laspitz, Lospitz, Laučovice[4]) se nachází v okrese Třebíč v kraji Vysočina. Žije zde 63[1] obyvatel.

Obec se nachází 5 km jihozápadně od Jemnice, z jihu je obtékána Bělčovickým potokem, prochází jí silnice z Chvalkovic do Bačkovic.[4]

Sousedními obcemi sídla jsou Dešná, Bačkovice, Radotice a Menhartice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1351, v roce 1360 je poprvé také zmíněna tvrz ve vsi, ta byla v roce 1365 prodána Martinkovi z Libosvár, ale už na konci 14. století se uvádí jako pustá. Později měla být obnovena, ale v 16. století je opět uváděna jako pustá.[5] Roku 1386 prodal Lovčovice Chval z Radkova Jarkovi a Kunšovi z Krakovic, Kuneš pak roku 1390 prodal vesnici Pelhřimovi z Kopitec. Roku 1528 získali vesnici s tvrzí a Polici s tvrzí Anna z Bačkovic a Kuna z Kunštátu Janovi z Tavíkovic, tím se stala vesnice součástí polického panství.[4]

V roce 1564 pak získala polické panství Eva Tavíkovská, která se v roce 1576 spolčila s manželem a ta pak za dobrozdání Rudolfa II. získala celý majetek svého manžela a v roce 1590 darovala polické panství druhému manželovi Jiřímu Kryštofovi Teuflovi z Gundersdorfu. V roce 1600 pak získala panství v Polici Voršila Lorantka z Inky, v roce 1679 pak získali polické panství Berchtoldové.[6] V roce 1775 se lovčovičtí poddaní účastnili žádosti o snížení roboty, jeden ze zástupců obce se účastnil podání císaři ve Vídni.[4]

Ti byli majiteli panství do roku 1821. V roce 1821 prodali panství Augustovi Segurovi, ten pak prodal panství městu Znojmu a to Maxi Springerovi, dalším vlastníkem byl Leopold Šternberk a následně Alfred Vražda z Kunvaldu, ten byl majitelem statku až do roku 1945.[6]

V roce 1933 byla vesnice elektrifikována. Po skončení druhé světové války bylo v roce 1947 založeno zemědělské strojní družstvo a v roce 1957 bylo založeno v Lovčovicích JZD, to pak bylo v roce 1966 sloučeno s JZD Menhartice, roku 1991 bylo družstvo v Menharticích privatizováno.[4]

Do roku 1849 patřily Lovčovice do polického panství, od roku 1850 patřily do okresu Dačice, pak od roku 1896 do okresu Moravské Budějovice, pak mezi lety 1938 a 1945 do okresu Waidhofen an der Thaya, pak od roku 1945 do okresu Dačice a od roku 1960 do okresu Třebíč. Mezi lety 1967 a 1980 patřily Lovčovice pod Menhartice-Lovčovice a mezi lety 1980 a 1993 byla obec začleněna pod Jemnici, následně se obec osamostatnila.[7][4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel Lovčovic[8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 119 110 113 125 117 136 134 72 70 78 77 71 64

Politika[editovat | editovat zdroj]

Volby do poslanecké sněmovny[editovat | editovat zdroj]

Volby do PSP ČR v obci Lovčovice
2006[9] 2010[10] 2013[11] 2017[12] 2021[13]
1. ČSSD (47.72 %) ČSSD (38.63 %) KSČM (37.5 %) SPD (27.65 %) ANO (47.5 %)
2. KSČM (20.45 %) ODS (22.72 %) ODS (25.0 %) KSČM (23.4 %) ČSSD (20.0 %)
3. ODS (15.9 %) KSČM (20.45 %) ČSSD (20.0 %) KDU-ČSL (17.02 %) SPD (10.0 %)
účast 89.80 % (44 z 49) 93.62 % (44 z 47) 93.02 % (40 z 43) 92.31 % (48 z 52) 81.63 % (40 z 49)

Volby do krajského zastupitelstva[editovat | editovat zdroj]

Volby do krajského zastupitelstva v obci Lovčovice
2008[14] 2012[15] 2016[16] 2020[17]
1. ČSSD (48.83 %) KSČM (38.46 %) KSČM (27.58 %) ODS+STO (41.93 %)
2. KSČM (16.27 %) ČSSD (25.64 %) ODS (24.13 %) Trikol+Soukrom (16.12 %)
3. ODS (13.95 %) ODS (17.94 %) STO (17.24 %) ANO (12.9 %)
účast 87.76 % (43 z 49) 90.70 % (39 z 43) 61.70 % (29 z 47) 62.00 % (31 z 50)

Prezidentské volby[editovat | editovat zdroj]

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (12 hlasů), druhé místo obsadil Přemysl Sobotka (9 hlasů) a třetí místo obsadil Jan Fischer (7 hlasů). Volební účast byla 88.37 %, tj. 38 ze 43 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (31 hlasů) a druhé místo obsadil Karel Schwarzenberg (7 hlasů). Volební účast byla 88.37 %, tj. 38 ze 43 oprávněných voličů.[18]

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Jiří Drahoš (16 hlasů), druhé místo obsadil Miloš Zeman (13 hlasů) a třetí místo obsadil Pavel Fischer (11 hlasů). Volební účast byla 92.16 %, tj. 47 ze 51 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (25 hlasů) a druhé místo obsadil Jiří Drahoš (24 hlasů). Volební účast byla 96.08 %, tj. 49 ze 51 oprávněných voličů.[19]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kaple – z 19. století[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 174. 
  4. a b c d e f g Historie obce [online]. Lovčovice: Obec Lovčovice [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. 
  5. NOVOTNÁ, Iva. Vybraná opevněná sídla nižší šlechty na jihozápadní Moravě. Brno, 2007 [cit. 2021-05-17]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Bohuslav Klíma. s. 124. Dostupné online.
  6. a b NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko, Jemnicko. 1. vyd. Brno: Muzejní spolek v Brně, 1997. 863 s. S. 783–785. 
  7. ŠTARHA, Ivan. Historický lexikon obcí jižní, jihozápadní a jihovýchodní Moravy 1850-2009. Brno: Moravský zemský archiv v Brně, 2010. 383 s. ISBN 978-80-86931-59-3. S. 164. 
  8. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 588–589. 
  9. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  10. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  11. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  12. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2017 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  13. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2021 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  14. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2008 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  15. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2012 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  16. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2016 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  17. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2020 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  18. Volby prezidenta České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  19. Volby prezidenta České republiky v roce 2018 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]