Lovčovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lovčovice
Centrum Lovčovic s kaplí a studnou
Centrum Lovčovic s kaplí a studnou
Znak obce LovčoviceVlajka obce Lovčovice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0634 544957
Pověřená obecJemnice
Obec s rozšířenou působnostíMoravské Budějovice
Okres (LAU 1)Třebíč (CZ0634)
Kraj (NUTS 3)Vysočina (CZ063)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel61 (2021)[1]
Rozloha3,9 km²
Katastrální územíLovčovice
Nadmořská výška454 m n. m.
PSČ675 31
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduLovčovice 15
lovcovice@email.cz
StarostaIng. Josef Kolář
Oficiální web: www.lovcovice.cz
Lovčovice
Lovčovice
Další údaje
Kód obce544957
Kód části obce93033
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Lovčovice (německy Lospitz[2], dříve též Lobcowycz, Lowczowicz, Laucziowicze, Laspitz, Lospitz, Laučovice[3]) se nachází v okrese Třebíč v kraji Vysočina. Žije zde 61[1] obyvatel.

Obec se nachází 5 km jihozápadně od Jemnice, z jihu je obtékána Bělčovickým potokem, prochází jí silnice z Chvalkovic do Bačkovic.[3]

Sousedními obcemi sídla jsou Dešná, Bačkovice, Radotice a Menhartice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1351, v roce 1360 je poprvé také zmíněna tvrz ve vsi, ta byla v roce 1365 prodána Martinkovi z Libosvár, ale už na konci 14. století se uvádí jako pustá. Později měla být obnovena, ale v 16. století je opět uváděna jako pustá.[4] Roku 1386 prodal Lovčovice Chval z Radkova Jarkovi a Kunšovi z Krakovic, Kuneš pak roku 1390 prodal vesnici Pelhřimovi z Kopitec. Roku 1528 získali vesnici s tvrzí a Polici s tvrzí Anna z Bačkovic a Kuna z Kunštátu Janovi z Tavíkovic, tím se stala vesnice součástí polického panství.[3]

V roce 1564 pak získala polické panství Eva Tavíkovská, která se v roce 1576 spolčila s manželem a ta pak za dobrozdání Rudolfa II. získala celý majetek svého manžela a v roce 1590 darovala polické panství druhému manželovi Jiřímu Kryštofovi Teuflovi z Gundersdorfu. V roce 1600 pak získala panství v Polici Voršila Lorantka z Inky, v roce 1679 pak získali polické panství Berchtoldové.[5] V roce 1775 se lovčovičtí poddaní účastnili žádosti o snížení roboty, jeden ze zástupců obce se účastnil podání císaři ve Vídni.[3]

Ti byli majiteli panství do roku 1821. V roce 1821 prodali panství Augustovi Segurovi, ten pak prodal panství městu Znojmu a to Maxi Springerovi, dalším vlastníkem byl Leopold Šternberk a následně Alfred Vražda z Kunvaldu, ten byl majitelem statku až do roku 1945.[5]

V roce 1933 byla vesnice elektrifikována. Po skončení druhé světové války bylo v roce 1947 založeno zemědělské strojní družstvo a v roce 1957 bylo založeno v Lovčovicích JZD, to pak bylo v roce 1966 sloučeno s JZD Menhartice, roku 1991 bylo družstvo v Menharticích privatizováno.[3]

Do roku 1849 patřily Lovčovice do polického panství, od roku 1850 patřily pod podkrajský úřad v Dačicích, následně od roku 1855 do roku 1868 do okresu Jemnice, pak opět do okresu Dačice a od roku 1896 do roku 1938 do okresu Moravské Budějovice, posléze přešly pod okres Waidhofen an der Thaya a po skončení druhé světové války byly opět začleněny do okresu Moravské Budějovice, tam zůstaly do roku 1949, kdy byly začleněny do okresu Dačice, od roku 1960 jsou součástí okresu Třebíč. Mezi lety 1967 a 1980 byly součástí Menhartic a od roku 1980 do roku 1992 byly začleněny pod Jemnici, osamostatnily se roku 1992.[3]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel Lovčovic[6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 119 110 113 125 117 136 134 72 70 78 77 71 64

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kaple – z 19. století[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 174. 
  3. a b c d e f g Historie obce [online]. Lovčovice: Obec Lovčovice [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. 
  4. NOVOTNÁ, Iva. Vybraná opevněná sídla nižší šlechty na jihozápadní Moravě. Brno, 2007 [cit. 2021-05-17]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Bohuslav Klíma. s. 124. Dostupné online.
  5. a b NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko, Jemnicko. 1.. vyd. Brno: Muzejní spolek v Brně, 1997. 863 s. S. 783–785. 
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 588–589. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]