Chotěbudice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o obci na Moravskobudějovicku. O části obce Krásný Dvůr pojednává článek Chotěbudice (Krásný Dvůr).
Chotěbudice
Centrum Chotěbudic s kaplí sv. Václava
Centrum Chotěbudic s kaplí sv. Václava
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0634 550477
Pověřená obec Jemnice
Obec s rozšířenou působností Moravské Budějovice
Okres (LAU 1) Třebíč (CZ0634)
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Historická země Morava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 96 (2020)[1]
Rozloha 5,53 km²
Katastrální území Chotěbudice
Nadmořská výška 480 m n. m.
PSČ 675 31
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Chotěbudice 27
67531 Jemnice
obec@chotebudice.cz
Starosta Vladimír Svoboda
Oficiální web: www.chotebudice.cz
Chotěbudice
Chotěbudice
Další údaje
Kód části obce 52949
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Chotěbudice (německy Drei Eichen[2], dříve také Chotyebudycz, Choczebudicz, Chocziebudycz, Chotěbudiczie, lidově i Choťabudice[3]) se nachází v okrese Třebíč v kraji Vysočina. Žije zde 96[1] obyvatel.

Sousedními obcemi sídla jsou Lomy, Budíškovice a Jemnice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V okolí obce byly nalezeny nástroje z mladší doby kamenné.[4] První písemná zmínka o obci pochází z roku 1351. Nicméně již před tím rokem vesnice patřila Mikulášovi a Otíkovi z Černína, ti ale v roce 1351 darovali část vsi, která jim patřila Václavovi z Vranína. Část vesnice patřila také Dětřichovi a Smilovi z Knínic, ti ale svůj majetek na Chotěbudicích v roce 1365 prodali Hodislavovi z Malešovic. Další část vesnice v tu dobu patřila markrabětům moravským, kteří však majetek zastavili Ofce z Jemnice, později byla zástava vyplacena a majetek se tak vrátil Joštovi Moravskému, který v roce 1410 prodal Chotěbudice a Hrádek (pozdější Červený Hrádek) Petrovi Šturmovi z Kamenice. V 16. století byl Hrádek a další majetky prodány Zahrádeckým na Hobzí[3] a v roce 1585 pak vesnici získala Alžběta Višňovská z Petrovice a tak se Chotěbudice staly součástí budíškovického panství. Tam spadaly až do roku 1849.[5] U řeky Želetavky byl v roce 1665 postaven mlýn. V roce 1781 byla vesnice přifařena k Horní Slatině a tamní farář nechal zřídit v Chotěbudicích kolem roku 1783 školu, roku 1880 pak byla postavena nová školní budova. V letech 1801 a 1877 proběhly v obci velké požáry. V roce 1897 byla do obce přivedena silnice z Jemnice do Budče.[3]

Od roku 1850 pak patřily Chotěbudice pod podkrajský úřad v Dačicích a od roku 1855 pak pod okresní úřad v Dačicích, od roku 1868 pak spadaly pod okresní hejtmanství v Dačicích a od roku 1945 pak pod okresní národní výbor v Dačicích. Od roku 1960 po správních reformách byly přeorganizovány pod okresní úřad v Třebíči a staly se součástí okresu Třebíč. V roce 1980 byla vesnice správně začleněna do města Jemnice, v roce 1990 se obec znovu stala samostatnou obcí.[5]

V roce 2020 bylo oznámeno, že ministerstvo zemědělství ČR plánuje stavbu několika nových přehradních nádrží, kdy jedna z nich by mohl být postavena východně od obce Chotěbudice na řece Želetavce. Její rozloha by měla být 62,62 hektaru.[6]

Vývoj počtu obyvatel Chotěbudic[7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 298 298 282 295 316 299 270 227 177 167 145 114 112

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kaple svatého Václava (původně postavena roku 1777 jako dřevěná, v roce 1808 byla původní kaple zbořena a postavena zděná[3])
  • Pomník padlým občanům v první světové válce z roku 1934, autorem je Jaroslav Šlezinger[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 168. 
  3. a b c d TIRAY, Jan. Vlastivěda moravská. - Místopis Moravy, Díl IV. Jihlavský kraj. - Dačický okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1925. 251 s. S. 126-129, 136-140. 
  4. KOŠTUŘÍK, Pavel. Pravěk Třebíčska. Třebíč: Muzejní a vlastivědná společnost, 1986. 282 s. S. 191. 
  5. a b http://www.chotebudice.cz/o-obci/ds-50/p1=52
  6. NEDĚLKOVÁ, Jana; ZELNÍČKOVÁ, Ilona. Ministerstvo plánuje na Vysočině sedm nových přehrad, největší u Žďáru. iDNES.cz [online]. Mafra, 2020-05-13 [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. 
  7. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 586–587. 
  8. http://www.chotebudice.cz/assets/File.ashx?id_org=5294&id_dokumenty=1156

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]