Chotěbudice
| Chotěbudice | |
|---|---|
 Centrum Chotěbudic s kaplí sv. Václava | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| LAU 2 (obec) | CZ0634 550477 |
| Pověřená obec | Jemnice |
| Obec s rozšířenou působností | Moravské Budějovice (správní obvod) |
| Okres (LAU 1) | Třebíč (CZ0634) |
| Kraj (NUTS 3) | Vysočina (CZ063) |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°3′29″ s. š., 15°34′26″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 103 (2022)[1] |
| Rozloha | 5,53 km² |
| Katastrální území | Chotěbudice |
| Nadmořská výška | 480 m n. m. |
| PSČ | 675 31 |
| Počet domů | 51 (2021)[2] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Chotěbudice 27 67531 Jemnice obec@chotebudice.cz |
| Starosta | Vladimír Svoboda |
| Oficiální web: www | |
  Chotěbudice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 550477 |
| Kód části obce | 52949 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Chotěbudice (německy Drei Eichen[3], dříve také Chotyebudycz, Choczebudicz, Chocziebudycz, Chotěbudiczie, lidově i Choťabudice[4]) se nachází v okrese Třebíč v kraji Vysočina. Žije zde 103[1] obyvatel.
Sousedními obcemi sídla jsou Lomy, Budíškovice a Jemnice.
Název[editovat | editovat zdroj]
Na vesnici bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel, které znělo Chotěbudici a bylo odvozeno od osobního jména Chotěbud. Význam místního jména byl "Chotěbudovi lidé". V novověku se do písemných pramenů ojediněle dostalo německé pojmenování Drei Eichen ("Tři duby"), ale jinak se v němčině používala jen mírná obměna českého jména.[5]
Historie[editovat | editovat zdroj]
V okolí obce byly nalezeny nástroje z mladší doby kamenné.[6] První písemná zmínka o obci pochází z roku 1351. Nicméně již před tím rokem vesnice patřila Mikulášovi a Otíkovi z Černína, ti ale v roce 1351 darovali část vsi, která jim patřila Václavovi z Vranína. Část vesnice patřila také Dětřichovi a Smilovi z Knínic, ti ale svůj majetek na Chotěbudicích v roce 1365 prodali Hodislavovi z Malešovic. Další část vesnice v tu dobu patřila markrabětům moravským, kteří však majetek zastavili Ofce z Jemnice, později byla zástava vyplacena a majetek se tak vrátil Joštovi Moravskému, který v roce 1410 prodal Chotěbudice a Hrádek (pozdější Červený Hrádek) Petrovi Šturmovi z Kamenice. V 16. století byl Hrádek a další majetky prodány Zahrádeckým na Hobzí[4] a v roce 1585 pak vesnici získala Alžběta Višňovská z Petrovice a tak se Chotěbudice staly součástí budíškovického panství. Tam spadaly až do roku 1849.[7] U řeky Želetavky byl v roce 1665 postaven mlýn. V roce 1781 byla vesnice přifařena k Horní Slatině a tamní farář nechal zřídit v Chotěbudicích kolem roku 1783 školu, roku 1880 pak byla postavena nová školní budova. V letech 1801 a 1877 proběhly v obci velké požáry. V roce 1897 byla do obce přivedena silnice z Jemnice do Budče.[4]
Od roku 1850 pak patřily Chotěbudice pod podkrajský úřad v Dačicích a od roku 1855 pak pod okresní úřad v Dačicích, od roku 1868 pak spadaly pod okresní hejtmanství v Dačicích a od roku 1945 pak pod okresní národní výbor v Dačicích. Od roku 1960 po správních reformách byly přeorganizovány pod okresní úřad v Třebíči a staly se součástí okresu Třebíč. V roce 1980 byla vesnice správně začleněna do města Jemnice, v roce 1990 se obec znovu stala samostatnou obcí.[7]
V roce 2020 bylo oznámeno, že ministerstvo zemědělství ČR plánuje stavbu několika nových přehradních nádrží, kdy jedna z nich by mohl být postavena východně od obce Chotěbudice na řece Želetavce. Její rozloha by měla být 62,62 hektaru.[8]
Do roku 1849 patřily Chotěbudice do budíškovického panství, od roku 1850 patřily do okresu Dačice, pak od roku 1940 do roku 1945 do okresu Telč, následně mezi lety 1945 a 1960 do okresu Dačice a od roku 1960 do okresu Třebíč. Mezi lety 1980 a 1990 patřily Chotěbudice pod Jemnici, následně se obec osamostatnila.[9]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 298 | 298 | 282 | 295 | 316 | 299 | 270 | 227 | 177 | 167 | 145 | 114 | 112 |
Politika[editovat | editovat zdroj]
Volby do poslanecké sněmovny[editovat | editovat zdroj]
| 2006[11] | 2010[12] | 2013[13] | 2017[14] | 2021[15] | |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | ČSSD (32.6 %) | KDU-ČSL (27.08 %) | KDU-ČSL (22.91 %) | KDU-ČSL (26.53 %) | SPOLU (34.54 %) |
| 2. | KDU-ČSL (32.6 %) | ČSSD (18.75 %) | ČSSD (18.75 %) | ANO (20.4 %) | ANO (29.09 %) |
| 3. | ODS (23.91 %) | ODS (16.66 %) | TOP 09 (14.58 %) | ČSSD (14.28 %) | Piráti+STAN (14.54 %) |
| účast | 55.42 % (46 z 83) | 58.54 % (48 z 82) | 57.14 % (48 z 84) | 55.68 % (49 z 88) | 63.95 % (55 z 86) |
Volby do krajského zastupitelstva[editovat | editovat zdroj]
| 2008[16] | 2012[17] | 2016[18] | 2020[19] | |
|---|---|---|---|---|
| 1. | ČSSD (36.58 %) | KDU-ČSL (37.14 %) | ČSSD (21.21 %) | KDU-ČSL (23.25 %) |
| 2. | KDU-ČSL (21.95 %) | KSČM (14.28 %) | KDU-ČSL (21.21 %) | ANO (23.25 %) |
| 3. | ODS (14.63 %) | ČSSD (14.28 %) | STO (18.18 %) | Piráti (13.95 %) |
| účast | 48.81 % (41 z 84) | 42.86 % (36 z 84) | 37.93 % (33 z 87) | 48.86 % (43 z 88) |
Prezidentské volby[editovat | editovat zdroj]
V prvním kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (14 hlasů), druhé místo obsadil Zuzana Roithová (9 hlasů) a třetí místo obsadil Jiří Dienstbier (9 hlasů). Volební účast byla 61.90 %, tj. 52 ze 84 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (33 hlasů) a druhé místo obsadil Karel Schwarzenberg (19 hlasů). Volební účast byla 62.65 %, tj. 52 ze 83 oprávněných voličů.[20]
V prvním kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (27 hlasů), druhé místo obsadil Jiří Drahoš (14 hlasů) a třetí místo obsadil Pavel Fischer (5 hlasů). Volební účast byla 66.67 %, tj. 58 ze 87 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (36 hlasů) a druhé místo obsadil Jiří Drahoš (23 hlasů). Volební účast byla 69.41 %, tj. 59 ze 85 oprávněných voličů.[21]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kaple svatého Václava (původně postavena roku 1777 jako dřevěná, v roce 1808 byla původní kaple zbořena a postavena zděná[4])
- Pomník padlým občanům v první světové válce z roku 1934, autorem je Jaroslav Šlezinger[22]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 168.
- ↑ a b c d TIRAY, Jan. Vlastivěda moravská. - Místopis Moravy, Díl IV. Jihlavský kraj. - Dačický okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1925. 251 s. S. 126–129, 136–140.
- ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 323.
- ↑ KOŠTUŘÍK, Pavel. Pravěk Třebíčska. Třebíč: Muzejní a vlastivědná společnost, 1986. 282 s. S. 191.
- ↑ a b O obci [online]. Chotěbudice: Obec Chotěbudice [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- ↑ NEDĚLKOVÁ, Jana; ZELNÍČKOVÁ, Ilona. Ministerstvo plánuje na Vysočině sedm nových přehrad, největší u Žďáru. iDNES.cz [online]. Mafra, 2020-05-13 [cit. 2020-06-29]. Dostupné online.
- ↑ ŠTARHA, Ivan. Historický lexikon obcí jižní, jihozápadní a jihovýchodní Moravy 1850-2009. Brno: Moravský zemský archiv v Brně, 2010. 383 s. ISBN 978-80-86931-59-3. S. 99.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 586–587.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2017 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2021 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2008 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2012 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2016 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2020 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby prezidenta České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby prezidenta České republiky v roce 2018 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Restaurování pomníku obětem 1. světové války v Chotěbudicích [online]. Chotěbudice: Obec Chotěbudice [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chotěbudice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Chotěbudice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Chotěbudice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
