Náměšť nad Oslavou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Náměšť nad Oslavou
Zámek v Náměšti nad Oslavou

Zámek v Náměšti nad Oslavou

znak obce Náměšť nad Oslavouvlajka obce Náměšť nad Oslavouznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0634 591211
kraj (NUTS 3): Vysočina (CZ063)
okres (LAU 1): Třebíč (CZ0634)
obec s rozšířenou působností: Náměšť nad Oslavou
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 18,7 km²
počet obyvatel: 4 871 (2017)[1] (e)
nadmořská výška: 365 m n. m.
PSČ: 675 71
zákl. sídelní jednotky: 9
části obce: 4
katastrální území: 4
adresa městského úřadu: Městský úřad Náměšť nad Oslavou
Masarykovo nám. 104
675 71 Náměšť nad Oslavou
starosta / starostka: Vladimír Měrka
Oficiální web: www.namestnosl.cz
E-mail: podatelna@mesto-namest.cz

Náměšť nad Oslavou
Red pog.svg
Náměšť nad Oslavou
Zdroje k infoboxu a částem obce

Náměšť nad Oslavou (německy Namiest, Namiest an der Oslawa,[2] do roku 1900 Náměšť) je město v okrese Třebíč v kraji Vysočina, 20 km východně od Třebíče na řece Oslavě. Nedaleko leží i obec Kralice nad Oslavou s kralickým památníkem. Nadmořská výška města je 365 metrů nad mořem. Město je obcí s rozšířenou působností. Součástí města jsou části Jedov, Otradice a Zňátky. Žije zde zhruba 5 tisíc obyvatel. Historické jádro je městskou památkovou zónou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o Náměšti nad Oslavou pochází z roku 1234, kdy náměšťský hrad patřil do majetku rodu Mezeříčských z Lomnice. Z této doby zřejmě pochází okrouhlá věž v areálu zámku. Kolem roku 1304 měla být Náměšť zničena kumánskými hordami a také obsazena Lipoltem Krajířem z Krajku. V roce 1408 měl být hrad dobyt Lackem z Kravař, páni z Kravař se tak stali jeho majiteli. Byli jimi i za husitských válek a vzhledem k tomu, že byli víry podobojí, tak byla Náměšť drancována Zikmundovými vojsky. Dalším majitelem panství byl Ctibor Tovačovský z Cimburka, významný právník, který vyložil zemské právo v Knize tovačovské, a jenž se za vlády Vladislava I. stal moravským zemským hejtmanem. Roku 1481 se opět mění majitel panství a znovu se jimi stávají pánové Mezeříčtí z Lomnice a Václav z Lomnice zřizuje na zámku tiskárnu, kde byla vytištěna první česká gramatika Beneše Optáta z Telče a Petra Gzely z Prahy.

Po letech vlády pánů z Lomnice získává panství Jan starší ze Žerotína, za jeho vlády byl tehdejší hrad přestavěn na zámek a tiskárnu českých bratří nechal přesunout z Ivančic do Kralic nad Oslavou, kde později byla vytištěna tzv. Bible kralická. Jeho syn Karel po bitvě na Bílé hoře odešel do exilu a v roce 1628 prodal panství Albrechtovi z Valdštejna. Dalším majitelem byl zanedlouho Jan Křtitel z Verdenberka. Ten se zasloužil žádostí o povýšení Náměště na městečko s vlastním městským znakem, Verdenberkové vlastnili panství až do vymření po meči v roce 1733. Náměšť zdědil Václav z Enkenvoirtu a roku 1752 panství prodal Bedřichu Vilému Haugvici.

O sedm let později město vyhořelo a také byl založen Bedřichem Vilémem kapucínský klášter, později byl při klášteru založen i kostel Panny Marie Andělské, v roce 1795 byla v jeho místě zřízena výrobna látek. V této době již vládl náměšťskému panství Jindřich Vilém Haugvic. Založil zámeckou kapelu, udržoval kontakt s hudebníky z Vídně, znal se osobně se skladateli jako byli Christoph Willibald Gluck či Antonio Salieri. Jeho syn Karel Vilém (převzal panství v roce 1834) byl zase přítelem Johana Strausse a sám byl také hudebníkem a skladatelem. O několik let později se Náměšť stala sídlem okresního soudu a stala se sídlem soudního okresu[3] (byla součástí politického okresu Třebíč) a v roce 1886 bylo město napojeno na železnici do Zastávky a dále do Brna. V roce 1923 se Náměšť nad Oslavou stala městem. Mezi lety 1949 a 1960 bylo město součástí okresu Velká Bíteš.[2]

K 1. lednu 1957[4] byla provedena změna katastrální hranice mezi městem Náměšť nad Oslavou a sousední obcí Kralice nad Oslavou. K Náměšti nad Oslavou bylo překatastrováno území o rozloze 5,8218 hektarů, na němž se tehdy nacházelo 13 obytných domů, nacházejících se v blízkosti zástavby města Náměšť nad Oslavou. Jedná se o oblast mezi silnicí spojující Kralice a Náměšť a Náměšťskou oborou, která je na státní mapě Náměšť nad Oslavou 2-8, vydané roku 1951,[5] označena jako „Závratě“. V současnosti zde existují části ulic „Habří“ a „U Obory“. Překatastrování provedl KNV v Brně svým usnesením ze dne 14. září 1956.

V roce 2016 došlo k převedení objektu bývalé sokolovny do majetku města, původně objekt patřil organizaci Sokol. Město uvažuje o rekonstrukci objektu, kdy náklady byly vyčísleny na řádově deset milionů Kč. Po 25 letech má sokolovna opět přejít do majetku Sokola a posléze dalších 25 let má sloužit pro sportovní a kulturní využití.[6]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel města Náměště nad Oslavou[7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2012 2016
Počet obyvatel 2 351 2 373 2 410 2 269 2 495 2 480 2 666 2 793 3 939 4 493 4 992 5 115 5 246 5 013 4909
Vývoj počtu obyvatel místní části Náměště nad Oslavou[7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 1 776 1 770 1 797 1 699 1 916 1 975 2 180 2 359 3 518 4 123 4 699 4 868 5 017

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Ve městě jsou dvě stálé expozice městského muzea, Husův sbor, sv. Jana Křtitele a konají se zde festivaly folkové hudby Folkové prázdniny a například i některé z koncertů Concertu Moraviæ. Dalším muzeem v Náměšti je Řeznické muzeum Jana Pavlíčka. Nedaleko zámeckého areálu se nachází ateliér Pavla Tasovského a Galerie 12. V náměšťském zámku žili hudebně nadaní páni Haugvicové, již byli osobními přáteli s mnohými skladateli, které zvali do Náměště. Sám Bedřich Vilém založil zámeckou kapelu, jejíž členy podroboval velkým zkouškám a nutnost pro vstup do kapely byla hra na hudební nástroj či umění zpěvu. Antonio Salieri měl dokonce věnovat majiteli panství skladbu Requiem, tato skladba měla mít v náměšťské zámecké kapli i svoji premiéru, později napsal i Gratulační kantátu či Scherzi armonici. Obě tyto skladby byly také věnovány Haugvicům.

Zámecký kastelán Marek Buš, jenž je také hudebně vzdělaný tak v září roku 2010 uspořádal krátký hudební festival s názvem Salieri v Náměšti, kde byly zahrány různé skladby v prostorách zámku. Uvádí se, že město bylo čistě české (r. 1850), v roce 1900 i téměř čistě katolické (1653 katolíků, 40 židovského vyznání, 4 evangelíci a 2 jiní), v roce 1930 bylo ve městě 2053 katolíků, 29 československé církve, 22 evangelíků, 19 osob židovského vyznání a bez víry celkem 48 osob.[2]

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Město bylo sídlem především zemědělské velkovýroby s nedostatečným průmyslem, v kapucínském klášteře ovšem pracovala přádelna a tkalcovna, později byla přesunuta do mlýna pod zámkem a později i jinde. Dalším velkým výrobcem byla továrna A. Klazara, jež v roce 1948 zaměstnávala 700 zaměstnanců a zabývala se výrobou koberců a vlněných látek.[2] Obcí prochází silnice první třídy I/23.

Školství[editovat | editovat zdroj]

V Náměšti byla obecná škola založena v roce 1848, v roce 1913 byla založena i škola měšťanská, která působila až do roku 1947. V roce 1912 byla založena i živnostenská pokračovací škola, v roce 1898 byla založena i zimní hospodářská škola.[2] V roce 1962 zde byla založena i druhá základní škola na Husově ulici.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Ve městě jsou umístěna sportoviště, jedním z týmů, který ve městě působí je TJ Náměšť nad Oslavou.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Náměšti nad Oslavou.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. a b c d e BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Redakce Josef Bartoš, Jan Machač, Ivan Straňák, Zbyněk Janáček; Recenze: B. Čerešňák, J. Janák, K. Křesadlo, B. Smutný, I. Štarka. 1. vyd. Svazek XII. Ostrava : Profil, 1990. 321 s., 7 map. ISBN 80-7034-038-X. Kapitola Politický okres Náměšť nad Oslavou, s. 89.  
  3. JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí ... podruhé. Třebíč : Amaprint Kerndl, 2006. 202 s. ISBN 80-239-7412-2. Kapitola Okresní soud v Třebíči, s. 46-47.  
  4. Úřední list republiky Československé, ročník 1957, částka 9, vydáno v Praze dne 29. ledna 1957
  5. http://archivnimapy.cuzk.cz/smo5_1vyd/NAMO/NAMO28_index.html
  6. ap. Náklady na rekonstrukci sokolovny jsou dost vysoké [online]. Horácké noviny, 2015-12-03, [cit. 2016-01-20]. Dostupné online.  
  7. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 590–591.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]