Karel starší ze Žerotína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel starší ze Žerotína
Karel starší ze Žerotína na portrétu od Jana Vilímka
Karel starší ze Žerotína na portrétu od Jana Vilímka
Narození 15. září 1564
Flag of the Habsburg Monarchy.svg Brandýs nad Orlicí, Habsburská monarchie
Úmrtí 9. říjen 1636
Flag of the Habsburg Monarchy.svg Přerov, Habsburská monarchie
Pochován Bludov
Vyznání Jednota bratrská
Rod Žerotínové
Manžel/ka 1. Barbora, rozená Krajířová z Krajku († 1591)
2. Eliška, rozená Krajířová z Krajku, od roku 1596 († 1600)
3. Anna, rozená z Valdštejna, od roku 1604 (15841605)
4. Kateřina Žerotínová, od roku 1614 († 1637)

Karel starší ze Žerotína (německy Karl der Ältere von Zierotin; 15. září 1564 Brandýs nad Orlicí9. října 1636 Přerov) byl moravský šlechtic, politik, spisovatel a představitel moravského zemského patriotismu z rodu Žerotínů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval bratrskou školu v Ivančicích, později studoval na evangelických školách ve Štrasburku a Basileji. Byl vychován v českobratrské víře, v dospělosti se stal ochráncem a světskou hlavou jednoty bratrské na Moravě. V letech 15781587 studoval (právo, teologii a jazyky) a cestoval po Evropě, v této době získal mnoho kontaktů na přední evropské politiky. Ovládal latinu, italštinu, francouzštinu a němčinu.

V roce 1583 převzal po smrti svého otce Jana staršího ze Žerotína panství Brandýs nad Orlicí (díky tomu byl i členem české stavovské obce) a Rosice. Později zdědil po strýci Bedřichovi starším ze Žerotína panství Přerov. A roku 1616 po smrti svého bratra Jana Diviše panství Náměšť nad Oslavou. Z panství vybudoval rozsáhlé dominium na západní i východní Moravě. Karel se stal i podporovatelem Jana Amose Komenského, kterého pověřil sepsáním žerotínské genealogie a v letech 1611–13 financoval jeho studia v německých zemích.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Roku 1591 bojoval ve Francii na straně hugenotů a krále Jindřicha IV. Navarského. Tím si znepřátelil císaře Rudolfa II. V roce 1594 se stal členem moravského zemského soudu. Byl i direktorem moravských zemských peněz. Zapojil se též do válek proti Turkům, kde velel moravské jízdě. Postupem času se stal vůdcem stavovské opozice, proto byl roku 1599 zemským podkomořím Zikmundem z Dietrichštejna obviněn ze zlehčování císařského majestátu a velezrádného spojení s Francií a falckým kurfiřtem. Obvinění se nezakládalo na pravdě, což se i v následném procesu prokázalo. Tento proces, však velmi Karla st. ovlivnil a poté co byl zbaven úřadu, odešel na několik let do ústraní.[1]

Do politiky se aktivně vrátil až v roce 1607, kdy se ve sporu Rudolfa II. s Matyášem Habsburským postavil na stranu Matyáše. Podílel se na vzniku rakousko-uhersko-moravské konfederace, která podporovala Matyáše. Do této konfederace se snažil zapojit české stavy, které v tu dobu jednaly s Rudolfem II., jehož se za vydání tzv. Rudolfova majestátu (tehdy nazýván pouze Majestát), rozhodly podpořit. To vedlo k odtržení Čech a Moravy. Na Moravě se na základě tzv. libeňské mírové smlouvy (1608) ujal vlády Matyáš. I díky Karlovi st. Matyáš 24. srpna 1608 na bartolomějském sněmuBrně potvrdil Moravě svobody a privilegia včetně vypovídání války a uzavírání míru. Morava se tak stala de facto svrchovaným a samostatným subjektem mezinárodního práva. Díky podpoře Matyáše se také roku 1608 stal moravským zemským hejtmanem, z tohoto úřadu dne 26. února 1615 na vlastní žádost a pod tlakem okolností odešel (vzestup katolické strany).

Busta Karla staršího ze Žerotína na nádvoří brněnské Nové radnice. Autorem busty odhalené v roce 1936 je sochař Vincenc Makovský
Portrét Karla staršího ze Žerotína

Roku 1618 se opět aktivně zapojil do politiky, kdy podporoval Matyáše a usiloval o mírové vyřešení situace. Zúčastnil se jednání ve Vídni, kde Matyáš zemřel. Vyjednával pak s novým císařem Ferdinandem II. a kardinálem Františkem z Ditrichštejna. Především se snažil o kompromisní řešení hrozícího střetu. Zastával také názor, že náboženství a politika nejsou slučitelné a prosazoval náboženskou toleranci. 25. června 1618 významně napomohl prosazení usnesení odmítajícího připojit se k Českému stavovskému povstání. Moravský zemský sněm odmítl list českých stavů z 25. května 1618 vyzývající Moravu, aby se připojila k povstání. Karel st. prohlásil: „Čechové se snaží stát se slavnými tím, že zahubí svoji vlast. Jejich porážky budou počátkem našich, ale vina bude naprosto jejich. Poněvadž sami sebe opustili, nemohou si stěžovat, opustíme-li je my a jiní.“ Dne 13. prosince 1618 pak přemluvil většinu moravských stavů k neutralitě a vyjednávání. Převratu však již nedokázal zabránit. Po vítězství opozice na Moravě (2. až 3. května 1619), byl Karel st. po nějaký čas držen v domácím vězení (podobně jako kardinál Dietrichštejn). Avšak již na konci června roku 1619 se snažil vyjednávat neúspěšně (jménem povstaleckého direktoria) o míru s Ferdinandem II. V únoru 1620 se však odmítl účastnit holdu novému markraběti Fridrichu Falckému.

Doba pobělohorská[editovat | editovat zdroj]

Po bitvě na Bílé hoře (1620), mu bylo jako jednomu z mála nekatolíků nabídnuto, že smí zůstat na svém panství. Po vydání Obnoveného zřízení zemského si ponechal ve svém držení jen panství Brandýs nad Orlicí a Přerov. V této době se snažil (především finančně) pomáhat obětem rekatolizace Moravy a Čech. Snažil se také podporovat Jednotu bratrskou, ve snaze ji zajistit exil v Uhersku a zejména Polsku. Především jeho zásluhou se podařilo přesunout tiskárnu Jednoty bratrské z jeho tvrze v Kralicích nad Oslavou do Lešna (polsky Leszno) a její knihovnu do Vratislavi. Roku 1629 dobrovolně odešel do exilu, na Moravu a do Čech však dále jezdil. Od roku 1633 žil v Přerově, kde také 9. října 1636 zemřel, pohřben byl nejprve v Brandýse nad Orlicí ve zdejším bratrském sboru, později byly ostatky přeneseny do krypty Žerotínů umístěné v kostele v Bludově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Apologie neb obrana ku panu Jiříku z Hodic - psána jako dopis Jiříkovi z Hodic, který Karla staršího ze Žerotína kritizoval za pasivitu. V tomto díle kritizuje poměry na Moravě a v Čechách, zejména úpadek stavovských orgánů, ale i sobeckost, pýchu, zahálku a lakomství šlechty a kritizuje i dvůr. Dílo je po jazykové stránce považováno za dokonalé.

Dále se zachovala jeho korespondence s mnoha významnými lidmi (viz Literatura níže).

Rodinné poměry[editovat | editovat zdroj]

  • 1. manželství:
Barbora Žerotínová († 1591, rozená Krajířová z Krajku)
děti: Bohunka Žerotínová
  • 2. manželství: od r. 1596
Eliška Žerotínová († 1600, rozená Krajířová z Krajku)
  • 3. manželství: od r. 1604
Anna Žerotínová (15841605, rozená Anna z Valdštejna, sestra Albrechta z Valdštejna)
  • 4. manželství: r. 1614
Kateřina Žerotínová († 1637)

Ostatní děti

  • Bedřich
  • Alena

Karel starší ze Žerotína všechny tři svoje legitimní potomky přežil.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Jméno Karla z Žerotína bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze mezi dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČAPKA, František. Morava. Praha : Libri, 2003. 159 s. ISBN 80-7277-186-8. S. 83.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Spisy Karla staršího z Žerotína
  • BALCÁREK, Pavel. Ve víru třicetileté války : politikové, kondotiéři, rebelové a mučedníci v Zemích české koruny. České Budějovice : Veduta, 2011. 524 s. ISBN 978-80-86829-61-6.  
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. Ostrava : Ostravská univerzita ; Opava : Optys, 1993. 112 s. ISBN 80-85819-05-8. S. 107–108.
  • Brandl, Vincenc: Spisy Karla st. ze Žerotína, 3 svazky, Brno 1870-1972. edice On line text
  • FUKALA, Radek. Karel starší ze Žerotína a české stavovské povstání. Historický obzor, 2001, 12 (9/10), s. 194-202. ISSN 1210-6097.
  • Chlumecky, Peter Ritter von: Carl von Zierotin und seine Zeit: 1564-1615. Brünn 1862.
  • KALISTA, Zdeněk. Čechové, kteří tvořili dějiny světa. 3. vyd. Praha : Garamond, 2009. 198 s. ISBN 978-80-7407-055-6.  
  • KNOZ, Tomáš. Državy Karla staršího ze Žerotína po Bílé hoře. Osoby, příběhy, struktury. Brno : Matice moravská ; Masarykova univerzita, 2001. 474 s. ISBN 80-86488-03-9.  
  • KNOZ, Tomáš. Mecenáš Labyrintu. Karel starší ze Žerotína. In JAN, Libor; DRAHOŠ, Zdeněk. Osobnosti moravských dějin (1). Brno : Matice moravská, 2006. ISBN 80-86488-38-1. S. 203-218.
  • KNOZ, Tomáš. Karel starší ze Žerotína. Don Quijote v labyrintu světa. Praha : Vyšehrad, 2008. 365 s. ISBN 978-80-7021-956-0.  
  • ODLOŽILÍK, Otakar. Karel starší ze Žerotína. 1564-1636. Praha : Melantrich, 1936. 197 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Ladislav Berka z Dubé
Znak z doby nástupu Moravský zemský hejtman
16081614
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ladislav IV. z Lobkovic