Zdeněk Kalista

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Doc. PhDr. Zdeněk Kalista
Zdeněk Kalista
Zdeněk Kalista
Narození 22. července 1900
Benátky nad Jizerou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 17. června 1982 (ve věku 81 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Pseudonym Z. V. Kalista
Povolání historik, básník, literární kritik, editor, překladatel
Národnost Čech
Vzdělání FF UK
Alma mater Univerzita Karlova
Témata dějiny Česka (Karel IV., české baroko)
Literární hnutí Literární skupina
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm III. třída, in memoriam (1991)
Vlivy Josef Pekař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Kalista (22. července 1900, Benátky nad Jizerou[1]17. června 1982, Praha) byl český katolický historik, básník, literární kritik, editor a překladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Kalista se narodil v rodině učitele. V roce 1919 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Dále vystudoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy historii, dějiny výtvarných umění a klasickou archeologii, byl žákem Josefa Pekaře, J. Bidla a H. Vysockého. Pod Pekařovým vedením napsal dizertační práci o Humprechtu Černínovi z Chudenic. Obhájil ji roku 1923. Roku 1924 byl promován doktorem filozofie. V témže roce začal pracovat jako asistent Historického semináře. V letech 1921–1923 byl místopředsedou Literární skupiny, od roku 1928 členem výboru Kruhu českých spisovatelů. Svá díla zpočátku podepisoval též jako Z. V. Kalista. Roku 1931 se na filozofické fakultě UK habilitoval prací Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic, docentem byl jmenován roku 1932. Jmenování profesorem se připravovalo od roku 1938, ale kvůli uzavření českých vysokých škol k němu nedošlo. Na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze tedy souvisle působil v letech 19241939 a 19451948. Po roce 1948 musel pro své pravicové názory a katolické smýšlení z univerzity odejít. Stal se jednou z obětí politických procesů, v roce 1951 byl zatčen a roku 1952 odsouzen na 15 let. V roce 1960 byl propuštěn a odešel do penze. V roce 1966 rehabilitován. V tomto období psal lektorské posudky pro různá nakladatelství a věnoval se překladatelské práci. V letech 1968–1969 přednášel jako mimořádný profesor na Univerzitě Karlově.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Publikoval v celé řadě českých i zahraničních literárních a historických periodik (Host, Cesta, Červen, Kmen, Orfeus, Apolon, Český časopis historický, Památky archeologické, Filozofická revue, Lidová demokracie, Obroda, Arch, Literární listy, Romboid, Sešity). Jako autor hesel se podílel i na Masarykově slovníku naučném.

Svým historickým dílem se zasloužil o znovuobnovený zájem o české baroko: Z legend českého baroka (1934), České baroko (1941), Tvář baroka (1982).

Překládal převážně z francouzské literatury (Guillaume Apollinaire, Jules Romains).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Ráj srdce – objevuje se pokora a křesťanské motivy. Původně měla sbírka nést název Host do domu, ale s přítelem Wolkerem si název vyměnili. (1922)
  • Jediný svět (1923)
  • Diviš Černín (1932)
  • Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic (1932)
  • Kamarád Wolker (1933)
  • Z legend českého baroka (1934)
  • Úvod do politické ideologie českého baroka (1934)
  • Národní motiv úcty svatoprokopské a svatopetrská legenda z roku 1618 (1935)
  • Italský skicář (eseje) (1938)
  • Doba Karla IV. (1939)
  • Čechové, kteří tvořili dějiny světa (1939)
  • Bohuslav Balbín (1939), rozš. vyd. 1967
  • Anežka Přemyslovna – portrét ze sbírky Královny a kněžny české (1940)
  • Zikmund Myslík z Hršova (1940)
  • Blahoslavená Zdislava (1941)
  • Josef Pekař (1941, 1994)
  • České baroko (1941)
  • Cesty ve znamení kříže : dopisy a zprávy českých misionářů XVII.-XVIII. věku ze zámořských krajů. Praha : Evropský literární klub, 1941. 250 s. 3. vyd. Praha : Vyšehrad, 1947. 334 s.
  • Hněvej se ty na mne nebo nehněvej (epigramy) (1941)
  • Korespondence Zuzany Černínové z Harasova s jejím synem Humprechtem Janem Černínem z Chudenic (1941) přístupné i na webu (viz níže)
  • Barokní tradice v našem divadle novodobém (1944)
  • Klementinum (1945)
  • Stručný přehled československých dějin do roku 1306 (1945)
  • Co nám lhali o našich dějinách (1947)
  • Stručné dějiny Československa (1947, 1992)
  • Cesty historikovy (1947)
  • Matěj Vierius (1969)
  • Blahoslavená Zdislava (Řím 1969)
  • Listy z dějin české gotiky (Řím 1969), doplněné vydání 1991
  • Město mezi horami (1969)
  • Tváře ve stínu (Medailony) (1969)
  • Tváře ve stínu - 2. doplněné vydání (TORST 2016) – rozš., takřka dvojnásobný obsah
  • Listy synu Alšovi o umění (1970)
  • Česká barokní gotika a její žďárské ohnisko napsáno 1967, vydáno (1970)
  • O jedné knihovničce a mládencích kolem ní (1970)
  • Karel IV. Jeho duchovní tvář (1971)
  • Bedřich Bridel (Neapol 1971)
  • Přátelství a osud (Korespondence s Jiřím Wolkerem) (Toronto 1978)
  • Svědectví o Františku Křelinovi (1978)
  • Tvář baroka (Mnichov 1982, Londýn 1983, 1992)
  • Ctihodná Marie Elekta Ježíšova. Po stopách české mystiky v českém baroku (Řím 1975, 1992)
  • Cesta po českých hradech a zámcích aneb Mezi tím, co je, a tím, co není. Praha : Odeon, 1993. 452 s. ISBN 80-207-0440-X. 2. vyd. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2003. 452 s. ISBN 80-7185-521-9.
  • Veliká noc (1993)
  • Století andělů a ďáblů. Jihočeský barok (1994)
  • Po proudu života II (1997)
  • Po proudu života IV. a V. (rukopis vzpomínek uložený v Literárním archívu Památníku národního písemnictví)
  • Česká barokní pouť: k religionizitě českého lidu v době barokní (2001)
  • Valdštejn : historie odcizení a snu. Praha : Vyšehrad, 2002. 291 s. ISBN 80-7021-604-2.
  • Setkání se snem aneb Finlandia. Praha : Pulchra, 2012. 146 s.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]