Humprecht Jan Černín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Humprecht Jan říšský hrabě Czernin z Chudenic
Portrét Humprechta Jana Černína od Karla Škréty
Portrét Humprechta Jana Černína
od Karla Škréty
Císařský vyslanec v Benátské republice
Ve funkci:
(jmenován 1659) 18. prosinec 1660 – září 1663
PanovníkLeopold I.
Místodržící Českého království
Ve funkci:
1657 – ?
PanovníkLeopold I.
Přísedící Českého zemského soudu
Ve funkci:
1655 – ?
PanovníkFerdinand III.
Císařký tajný rada
PanovníkLeopold I.
Komoří arcivévody Leopolda
Ve funkci:
1650 – ?
Narození14. února 1628
Radenín
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí3. března 1682 (ve věku 54 let)
Kosmonosy
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníkatedrála svatého Víta
Choť(1652) Diana Marie Ippoliti di Gazoldo (1636–1687)
RodičeJan Křtitel Adam Czernin z Chudenic (1597–1642) a Zuzana Homutová z Harasova (1600–1654)
DětiHeřman Jakub (1659–1710)
Tomáš Zachariáš (1660–1700)
Příbuznívnučka: Marie Markéta, provdaná z Valdštejna (1689–1725)
vnučka: Marie Gabriela, provdaná Lažanská z Bukové (okolo 1690–1758)
vnuk: František Josef Czernin z Chudenic (1696–1733)
vnuk: František Antonín Czernin z Chudenic (1710–1739)
sestra: Eva Polyxena, provdaná Kapounová ze Svojkova a později z Walterskirchenu (asi 1622–1688)
bratr: Heřman Václav František Czernin z Chudenic(asi 1626–1674/1675)
děd: Humprecht III. Czernin z Chudenic (1570–1632)
babička: Eva Polyxena Voračická z Paběnic († 1632)
děd: Jiří Homut z Harasova († 1616)
babička: Alžběta z Cimburka († 1622)
praděd: Jan Czernin z Chudenic (1554–1580)
prababička: Marianna z Říčan
Zaměstnánídiplomat
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1675 Řád zlatého rouna (č. 491)
CommonsHumprecht Johann Czernin von Chudenitz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Říšský hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic (14. únor 1628 Radenín – 3. březen 1682 Kosmonosy[1]) byl český šlechtic a diplomat. Po prastrýci hraběti Heřmanu Černínovi zdědil v roce 1651 obrovský majetek v různých částech Čech. Majetkové zázemí mu umožnilo kariéru ve službách Habsburků a v letech 1660–1663 byl císařským vyslancem v Benátkách. Zastával také vysoké funkce ve správě Českého království a stal se rytířem Řádu zlatého rouna. Proslul jako mecenáš umění, s jeho jménem jsou spojeny významné architektonické památky zámek Humprecht (na panství Kost)[2] a Černínský palác v Praze.[3]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z nedrahovické větve Černínů, jeho otcem byl hejtman Bechyňského kraje, svobodný pán Jan Křtitel Adam Černín z Chudenic (16. srpna 1597 – 22. listopadu 1642), matkou Zuzana Homutová z Harasova (25. září 1600 – 22. února 1654, zámek Radenín). Humprecht Jan studoval u jezuitů, v rámci vzdělání podnikl v závěru třicetileté války kavalírskou cestu po Evropě. Přes Německo odcestoval do Itálie, delší dobu pobýval v Římě a Sieně, poté více než rok žil v Paříži, nakonec na přelomu let 1647–1648 strávil zimu v Bruselu. Jeho putování po Evropě je podrobně zdokumentováno díky česky psané korespondenci s matkou Zuzanou. Stal se univerzálním dědicem svého prastrýce Heřmana a v roce 1651 převzal do své správy panství Petrohrad, Krásný Dvůr,[4] Andělská Hora, Kysibel, Kosmonosy, Kost. Jako zástavní držitel vlastnil také královské panství Mělník, do roku 1678 držel i hrad v Mladé Boleslavi. Od roku 1650 působil ve Vídni jako komoří arcivévody Leopolda Habsburského (1640–1705), mladšího syna Ferdinanda III. a pozdějšího římskoněmeckého císaře a českého a uherského krále Leopolda I. Tomu hrabě Černín věrně sloužil a radil mu po celý život. I díky tomu se z obou mužů stali osobní přátelé. V roce 1655 byl Černín jmenován přísedícím zemského soudu, v roce 1657 se stal jedním z místodržících Českého království. V roce 1658 byl přítomen zvolení a korunovaci Leopolda I. na římského císaře ve Frankfurtu nad Mohanem.[5], odkud podnikl také diplomatickou misi do Mohuče.[6] V letech 1660–1663 byl císařským vyslancem v Benátkách. Leopold I. ho také učinil svým tajným radou. V roce 1675 mu byl udělen nejvyšší habsburský řád – Řád zlatého rouna[7] a ve stejném roce koupil lnářské panství.[8][9][10]

Zakladatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Erb Humprechta Jana Černína s výčtem všech hodností, titulů a majetku na nádvoří zámku Mělník

Byl zakladatelem Černínské sbírky, umožňoval mu to i jeho majetek, který získal dědictvím v roce 1651 po prastrýci hraběti Heřmanu Černínovi z Chudenic (1579 – 1651, šlo mj. o černínský fideikomis, jenž prastrýc založil) a současně byl i dědicem jeho říšského hraběcího titulu. Jan Humprecht Černín byl jmenován vyslancem císaře a krále Leopolda I. v Benátkách v roce 1659. Zde začíná se sběratelskou aktivitou. Navázal spojení s komunitou tamních výtvarných umělců. Čelní místo mezi nimi zaujal Johann Karl Loth, jehož díla byla v hojné míře zastoupena v Černínově obrazárně. Z dalších malířů, u nichž hrabě Černín soustavně objednával obrazy byl Pietro della Vechio a Cavaliere Pioetro Liberi. Převážná část hrabětem zvolených námětů vycházela z příběhů řecké mytologie, zobrazení starozákonních výjevů a scén známých z novodobé krásné literatury. O přísun nových obrazů se mu starali četní umělečtí agenti. V roce 1663 měl hrabě ve svém majetku již na 300 obrazů. Nejspíše souběžně se skončením Černínova diplomatického působení byla v Benátkách jeho tamní obrazová sbírka pečlivě zabalena a nejpozději roku 1664 přestěhována do Prahy. Začíná budování Černínského paláce na Hradčanech, který začal stavět v roce 1667. Součástí paláce byly i galerie, které sloužily k instalaci obrazů. Definitivního umístění obrazů ve zvláštních speciálně pro ně vybudovaných prostorách Černínského paláce se však Humprecht Jan Černín nedočkal. K dokončení stavby paláce došlo až za jeho syna a dědice Heřmana Jakuba. Za pozdějších pokračovatelů rodu Černínů sbírka postupně chátrá v důsledku nedostatku finančních prostředků a obrazárna rodu Černínů je roku 1778 vydražena.

Humprecht Jan hrabě Černín z Chudenic byl donátorem 35. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené roku 1674.

Humprecht Jan zemřel na kosmonoském zámku 3. března 1682 ve věku 54 let. Byl pochován v Černínské kapli katedrály svatého Víta v Praze, jeho srdce však bylo uloženo do cínové urny a slavnostně uloženo v Černínské kapli kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi.[1] Urna byla následně[kdy?] přenesena do mramorové tumby v kapli sv. Zikmunda katedrály sv. Víta v Praze.[zdroj?]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Zámek Humprecht

Za manželku měl Humprecht Jan italskou aristokratku z přední mantovské rodiny – Dianu Marii, markýzu Ippoliti hraběnku di (da) Gazoldo[pozn. 1] (2. 9. 1636, Mantovsko – 21. 9. 1687, Gonzaga u Mantovy, pohřbena v Mantově),[11] se kterou uzavřel svatební smlouvu 31. května 1652 a oženil se s ní později téhož roku ve Vídni. Markýza byla dvorní dámou císařovny a královny Eleonory Magdalény di Gonzaga. Černínova choť se se středoevropským prostředím nikdy nesžila a po roce 1666 se natrvalo vrátila do rodného Mantovska a manželé žili odděleně. (Manželství nebylo s největší pravděpodobností rozvedeno, jak se mylně často tvrdí.).[12] Spolu měli vícero dětí, ne méně než šest, ale jen dva synové se dožili dospělosti. Ostatní děti zemřely, jak bylo v raném novověku obvyklé, v dětském, resp. v kojeneckém věku.

  • Heřman Jakub (21. 1. 1659 – 28. 8. 1710)
    • 1. ∞ říšská hraběnka Marie Josefa Slavatová z Chlumu a Košumberka (2. 2. 1667 – 10. 8. 1708),
    • 2. ∞ říšská hraběnka Anna Josefa z Khüenburgu/Kuenburgu (11. 6. 1685 – 4. 3. 1755).
  • Tomáš Zachaeus Temidio (křest 23. 8. 1660, Vídeň, Rakousko – 14. 2. 1700)
    • ∞ říšská hraběnka Zuzana Renata z Martinic (1670 – 3. 2. 1717).[pozn. 2]

Dalšími předčasně zesnulými dětmi byly: František Jan, (* 1657, z. brzy poté), Jan Ferdinand (1653–1654), Marek Dominik (1663–1663, Benátky, Itálie) a Barbora Renata (1655–1655).[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jméno dle archivních podkladů z NA Praha. Např. fond Wunschwitz, složka Černín z Chudenic. Původnější přepis české předložky "z" je "di", i když dnešní literatura používá "da", což je modernější italská podoba "di".
  2. ↑ Páni z Martinic v její době již odvrhli dočasné příjmení Bořita a používali jen jména: hrabě z Martinic.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b JUŘÍK, Pavel. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7277-444-9. S. 228. 
  2. ↑ Heslo Humprecht in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 165–167
  3. ↑ Kolektiv: Pražské paláce, Praha, 1995; 448 s. ISBN 978-80-85770-90-2
  4. ↑ SKALICKÁ, Eva: Šlechtické rody na Rakovnicku; Rakovník, 1998; s. 33–36 ISBN 80-85868-18-0
  5. ↑ VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 377. 
  6. ↑ KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou. Volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku; Jihočeská univerzita, České Budějovice, 2009; s. 161–163 ISBN 978-80-86829-43-2
  7. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; Praha, 1991 (Zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); s. 270
  8. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Lnáře zámek, s. 253. 
  9. ↑ ŠIMŮNEK, Robert: Obraz šlechtického panství v Čechách 1500–1750, NLN, Praha, 2018; s. 446–447 ISBN 978-80-7422-654-0
  10. ↑ MILTOVÁ NOKKALA, Radka: Ve společenství bohů a hrdinů. Mýty antického světa v české a moravské nástěnné malbě šlechtických venkovských sídel v letech 1650–1690; NLN, Praha, 2016; s. 285–286 ISBN 978-80-7422-510-9
  11. ↑ Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje. Příprava vydání Zdeněk Hojda, Eva Chodějovská. 1. vyd. Svazek 1. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny a Národní galerie, 2014. 759 s. ISBN 978-80-7422-282-5, ISBN 978-80-7035-557-2. S. 46, 47, 74. Dále jen Hojda, Chodějovská (2014). 
  12. ↑ Hojda, Chodějovská (2014), s. 64, 65, 341.
  13. ↑ Hojda, Chodějovská (2014), s. 50, 52, 56, 57, 331, 64–66, 741.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KALISTA, Zdeněk. Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic : zrození barokního kavalíra. 2 sv. Praha: nákladem autorovým, s přispěním I. třídy České akademie věd a umění, 1932. 269 a 125 s. 
  • KALISTA, Zdeněk. Čechové, kteří tvořili dějiny světa. 3. vyd. Praha: Garamond, 2009. 198 s. ISBN 978-80-7407-055-6. 
  • „Sobě, umění, přátelům“: Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939, Lubomír Slavíček; Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, Brno 2007.
  • Kolektiv: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; NPÚ, České Budějovice, 2020; 824 s. ISBN 978-8087890-31-8 (o Humprechtu Janu Černínovi s. 338–373)
  • KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; 463 s. ISBN 978-80-7415-071-5
  • KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740, NLN, Praha, 2018; 638 s. ISBN 978-80-7422-574-1

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Humprecht_Jan_Černín&oldid=22784667“