Antonín Matěj Píša

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonín Matěj Píša
Antonín Matěj Píša
Narození 10. května 1902
Volyně
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. února 1966 (ve věku 63 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Hřbitov Šárka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob na Šáreckém hřbitově v Praze

PhDr. Antonín Matěj Píša (10. května 1902, Volyně26. února 1966,[1] Praha) byl český básník, literární a divadelní kritik a novinář (redaktor Práva lidu, Národní práce).

Na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze vystudoval bohemistiku a germanistiku, v roce 1927 obhájil titul PhDr (byl žákem prof. Otokara Fischera). Od roku 1925 spolupracoval s redakcí novin Právo lidu a působil zde jako kulturní redaktor, literární a divadelní kritik až do roku 1938. V období 19391941 pracoval v redakci Národní práce, později až do roku 1945 v jejím nakladatelství. Po roce 1945 byl krátce redaktorem deníku Práce. V sezóně 1945/1946 se stal dramaturgem Národního divadla v Praze.[1] Následně se vrátil do deníku Práce (19461947), Práva lidu (19471948), od roku 1948 pak tři roky pracoval v nakladatelství Práce. V období 19521954 byl vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou literaturu ČSAV a v letech 19541963 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel.

V básnické tvorbě byl ovlivněn dobovými směry 20. let (Dnem i nocí, Pozdravy, Hořící dům), později se věnoval kritice; generačním kritikem se stal knihou Soudy, boje a výzvy. Věnoval se též literární historii (monografie Otakar Theer, Poezie své doby, Josef Hora) a od roku 1926 divadelní kritice (Stopami dramatu a divadla, Divadelní avantgarda). Ve spolupráci s H. Doležilem zpracoval v roce 1939 soupis činoherního repertoáru Národního divadla za léta 18811935.

Je pohřben na pražském Šáreckém hřbitově.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 369

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]