Nová radnice (Brno)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nová radnice v Brně

Nová radnice v Brně
Účel stavby
zastupitelský úřad
Základní informace
Sloh renesance, baroko
Architekti Pietro Gabri, Mořic Grimm, Ondřej Erna, Pavel Weinberger
Stavební materiál kámen, zdivo, sklo
Poloha
Adresa Dominikánském náměstí 196/1
60200 Brno, Brno-střed, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nová radnice (dříve Stavovský dům či Zemský dům) v Brně se nachází na Dominikánském náměstí v komplexu barokních budov, které původně sloužily pro potřeby moravské zemské správy. Jako radnice budovy slouží od roku 1935, předtím bylo sídlo městské správy v tzv. Staré radnici, která je dnes využívána pro kulturní účely. V Nové radnici sídlí brněnský primátor a magistrát.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Renesanční schodiště na velkém nádvoří Nové radnice

Vznik stavovského sídla[editovat | editovat zdroj]

Budova dnešní Nové radnice je úzce spojena s dominikánským klášterem, který začal vznikat vedle staršího kostela svatého Michala ve 13. století. První dominikáni jsou v Brně doloženi v roce 1240, koncem 40. let 13. století začali budovat svůj klášter.[1] Z počátků výstavby pochází západní rameno křížové chodby (u ostatních ramen byly postaveny jen obvodové zdi) a místnost, která s největší pravděpodobností byla kapitulní síní (jiné názory hovoří o refektáři).[2][3] Zřejmě již od druhé poloviny 13. století se v této kapitulní síni občas konala sněmovní a soudní jednání moravské země (mimo jiné i tzv. provinciální soudy), většinou však probíhala na Špilberku.[4] Brněnské, znojemské, jihlavské a jemnické provinciální soudy sloučil v roce 1348 Karel IV. do jednoho zemského soudu v Brně, který již zasedal v dominikánské kapitulní síni.[5]

Nádvorní průčelí

Malá místnost v dominikánském klášteře ve druhé polovině 16. století již stavům nevyhovovala a sněm proto v roce 1578 rozhodl o výstavbě nových prostor, které se měly nacházet v prvním patře kláštera, nad kapitulní síní a přilehlými rameny ambitu.[6] Stavbu provedl v letech 15821585 italský stavitel Pietro Gabri společně se svým bratrem Antoniem, kteří se do Brna kolem roku 1570 přestěhovali.[7] Nová renesanční sněmovní část se nachází v prvním patře severního a západního křídla křížové chodby a tvoří ji čtyři místnosti: Sněmovní sál, Rytířský sál a dvě místnosti pro výslechy svědků a porady duchovenstva a měšťanů. Přístup k nim byl zřízen po dodnes zachovaném venkovním schodišti, které ze severní strany přiléhá ke zdi kapitulní síně. Zároveň Gabri postavil arkády (či podloubí) s hodinovou věží na východním okraji klášterní zahrady (ta se nacházela v místech dnešní Nové radnice) směrem do Rybného trhu (dnes Dominikánské náměstí).[8]

Tehdejší Zemský dům, což byla de facto jen nástavba části prvního patra kláštera, přestal kapacitně postačovat ve 30. letech 17. století, kdy král Ferdinand II. vytvořil tzv. Královský tribunál a jeho syn Ferdinand III. sloučil veškerou zemskou (brněnskou a olomouckou) správu do Brna, které se tak definitivně stalo hlavním městem Moravy. Úvahy o rozšíření budovy byly přerušeny obléháním Brna ve 40. letech a následným nedostatkem financí. Teprve v roce 1666 byla zahájena stavba nového tribunálního domu (podle plánů Ondřeje Erny postavil Pavel Weinberger) v klášterní zahradě přibližně v místech dnešního křídla, které odděluje první a druhé nádvoří Nové radnice.[9] Budova byla dokončena v roce 1672 a s areálem kláštera spojena jednopatrovou budovou podél hradeb.

Koncem 17. století byla, vzhledem k potřebám dalších prostor, v duchu manýrismu přestavěna budova spojující klášter a sněmovnu s tribunálním domem. Stavitel Mikuláš Stumbeck rovněž odstranil věž a nárožní rizality z tribunálního domu.[10] Ten byl v roce 1717 zcela zbořen a do roku 1719 nahrazen novostavbou, kterou zrealizoval Mořic Grimm a která se v podobě křídla oddělujícího obě nádvoří dochovala dodnes.[3] Fasáda byla upravena do podoby Stumbeckovy přestavby západního křídla.[10] Dnešní hlavní průčelí do Dominikánského náměstí (tehdy Rybného trhu) na místě renesančních arkád postavil Mořic Grimm v letech 17261729, další úpravy v barokním duchu byly v letech 17321733 realizovány ve starém Sněmovním sále.[3] Stavební vývoj Zemského domu byl ukončen v letech 17721776, kdy byla postavena nová křídla severně od stávající budovy, čímž vzniklo menší druhé nádvoří.[3]

Osudy Zemského domu po roce 1784[editovat | editovat zdroj]

Jeden z přenesených portálů, tento pochází z domu Běhounská 8

Stavy musely Zemský dům opustit v roce 1784, kdy jej společně s dominikánským klášterem obsadila armáda, která zde zřídila sklady; vnitřní výzdoba byla silně poničena.[11] Zemský výbor odkoupil objekt zpět v roce 1869, vzhledem k rozhodnutí o stavbě nového Zemského domu byl areál o pět let později odprodán městu Brnu.[11] V této době se zde nacházela veřejná kuchyně, některé části byly poté městem pronajaty gymnáziu či jiným veřejným spolkům.[12] Začaly se zde objevovat i první městské úřady, neboť areál tehdejší radnice již nepostačoval. Díky památkáři Mořici Trappovi byla již od roku 1886 obnovována a restaurována některá vnitřní výzdoba.[12]

Začátkem 20. století byly v Zemském domě instalovány portály ze zbořených městských domů: průchod z malého do velkého nádvoří lemuje renesanční portál z domu nám. Svobody 10 (přenesen 1900), průjezd z malého nádvoří do Husovy ulice je ozdoben barokním portálem z domu Běhounská 8 (1900). Portál z Husovy ulice na malé nádvoří pochází z domu Radnická 9 a na Zemský dům byl osazen v roce 1910.[13] V roce 1935 byla na velkém nádvoří instalována kašna od Josefa Stejkala a J. Peška, vytvořená pro Výstavu soudobé kultury, jež se konala na novém brněnském výstavišti v roce 1928.[3] O rok později byla pod venkovním renesančním schodištěm odhalena busta Karla staršího ze Žerotína od Vincence Makovského.[14]

Velké nádvoří Nové radnice s kašnou z roku 1928

V letech 19341935 byl objekt upraven podle projektu Josefa Poláška jako definitivní sídlo městských úřadů, od té doby je areál označován jako Nová radnice.[3] Za druhé světové války byla kašna z nádvoří Nové radnice přemístěna na dnešní Janáčkovo náměstí, po válce však byla z rozhodnutí Národního výboru města Brna vrácena zpět,[15] do průjezdu z Dominikánského náměstí na velké nádvoří byla instalována pamětní deska se jmény zastupitelů města a městských zaměstnanců, kteří se stali oběťmi německé okupace.[16] Po válce začalo město přemýšlet o stavbě dalších budov, ve kterých se měly nacházet veškeré městské úřady. Původně se uvažovalo o dostavbě směrem k Husově ulici, později (až do 80. let) se počítalo s novými objekty severně od současné Nové radnice, v Panenské ulici. Žádný projekt však nebyl především z důvodu nedostatku finančních prostředků realizován.[17]

Po sametové revoluci přešly do majetku města různé budovy, jež jsou od 90. let využity pro různé městské úřady. Projekt rozšíření Nové radnice byl proto definitivně zavržen a od 80. let je areál postupně rekonstruován. Renovace vyvrcholila v roce 2004 obnovou fresek ve Sněmovním sále.[18]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Sněmovní, nyní Zastupitelský sál Nové radnice

Areál Nové radnice je od 3. května 1958 zapsán mezi kulturní památky.[19] Objekt slouží jako sídlo Magistrátu města Brna, brněnského primátora, konají se zde jednání Rady města Brna a městského zastupitelstva.[20] Nová radnice je také využívána jako reprezentační objekt pro významné zahraniční návštěvy. V Rytířském sále, vyzdobeném obrazem Radosti venkovského života od Antonína Procházky, jsou pořádány svatby.[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZŘÍDKAVESELÝ, František. Brněnské radnice. Brno : Litera Brno, 2006. ISBN 80-903586-0-8. S. 24–25.   [Dále jen Zřídkaveselý.]
  2. Zřídkaveselý, s. 25–26
  3. a b c d e f KUČA, Karel. Památky Brna. Brno : Odbor kultury města Brna, 1991. S. 43–46.  
  4. Zřídkaveselý, s. 27–28
  5. Zřídkaveselý, s. 28
  6. Zřídkaveselý, s. 29
  7. Zřídkaveselý, s. 30
  8. Zřídkaveselý, s. 32
  9. Zřídkaveselý, s. 34
  10. a b Zřídkaveselý, s. 35
  11. a b Zřídkaveselý, s. 44
  12. a b Zřídkaveselý, s. 45
  13. Zřídkaveselý, s. 47
  14. Zřídkaveselý, s. 48–49
  15. Zřídkaveselý, s. 49–51
  16. Zřídkaveselý, s. 50
  17. Zřídkaveselý, s. 51
  18. Zřídkaveselý, s. 52
  19. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Katalogové číslo 143110 : radnice - Stavovský dům - Nová radnice. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  20. Nová radnice [online]. Brno, [cit. 2009-02-15]. Dostupné online.  
  21. Rytířský sál [online]. Brno, [cit. 2009-02-15]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZŘÍDKAVESELÝ, František. Brněnské radnice. Brno : Litera Brno, 2005. ISBN 80-903586-0-8.  
  • DŘÍMAL, Jaroslav. Zemský dům v Brně. Brno : Ústřední Národní výbor zemského hlavního města Brna, 1947. 192 s., 21.  
  • DŘÍMAL, Jaroslav. Nová brněnská radnice. Úprava sněmovny moravských stavů. 28.IX.1935. Brno : Město Brno, 1935. 36 s., 39.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]