Brzeg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Břeh
Brzeg
Centrum Břehu s kostelem sv. Mikuláše
Centrum Břehu s kostelem sv. Mikuláše
Břeh – znak
znak
Břeh – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
StátPolskoPolsko Polsko
vojvodstvíOpolské
okresBřeh
Břeh
Břeh
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha14,6 km²
Správa
StarostaJerzy Wrębiak
Oficiální webbrzeg.pl
Adresa obecního úřaduRobotnicza 12
49-300 Brzeg
Telefonní předvolba+48 77
PSČ49-340
Označení vozidelOB
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Břeh[1][2] (polsky Brzeg, německy Brieg) je město v jihozápadním Polsku v Opolském vojvodství, sídlo stejnojmenného okresu. Leží na Odře ve Slezské nížině a historicky patří k Dolnímu Slezsku. V roce 2020 čítalo 35 491 obyvatel. Prochází tudy železniční magistrála Katovice/BohumínOpolíVratislav.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o rybářské osadě Wissokembreghe (tedy „Vysoký břeh” podle polohy vůči Odře) pochází z roku 1234. Založení města podle neumarktského se datuje do roku 1248, lokační listinu vydal vratislavský kníže Jindřich III. Bílý. Usadili se zde kolonisté ze Saska a Durynska, kteří si však slovanský název starší osady ve zkrácené a výslovnostně poněmčené podobě Brieg ponechali. O vývoji města rozhodla výhodna poloha na obchodní stezce Via Regia.[3]

Vydělením z Vratislavsko-lehnického knížectví vzniklo v roce 1311 samostatné Břežské knížectví. Roku 1329 složil Boleslav III. Marnotratný lenní slib českému králi Janu Lucemburskému a od roku 1348 patřilo Břežsko mezi země Koruny české. Později bylo opět spojeno s Lehnickem a také s Volovskem. Dynastie Piastovců zde vládla nejdéle v celém Slezsku, totiž až do smrti Jiřího Viléma Lehnického v roce 1675. V polovině 16. století byl břežský hrad na podnět Jiřího II. přestavěn na okázalou renesanční rezidenci. Podíleli se na tom umělci italského původu jako bratři Parrové (architekti), bratři Niuronové (architekti) či Giovanni Maria Nosseni (sochař), kteří jsou společně označováni za „břežskou italskou uměleckou kolonií”.[4]

Břežský hrad před rokem 1741

10. dubna 1741 se v blízkosti Břehu odehrála první větší bitva první slezské války známá jako bitva u Mollwitz (polsky Małujowice) a samotné město bylo pruskou armádou bombardováno. Prohra Habsburské monarchie v této válce vedla k rozdělení Slezska a připojení Břehu k Pruskému království. Vznikl okres Břeh (Landkreis Brieg), který od správní reformy roku 1815 patřil k vládnímu obvodu Vratislav v rámci provincie Slezsko. Prušáci rozšířili bastionové opevnění města, to však neodolalo francouzskému obležení v roce 1807.

V roce 1842 byla zprovozněna železniční trať Vratislav – Břeh, první úsek Hornoslezské dráhy a zároveň nejstarší trať na území dnešního Polska. Mezi významné průmyslové podniky založené v 19. století patřila koželužna Engelhardta Molla (1811), továrna na pozamenty Theodora Heinzeho (1830), továrna na klavíry a piana Antona Schütze (1874) či cukrovar bratří Neugebauerů (1877). Počínaje rokem 1807 bylo postupně odstraňováno městské opevnění, což umožnilo založení parkového okruhu kolem historického jádra. Od roku 1907 tvořil Břeh samostatný městský okres. V roce 1909 vznikl paralelně ke korytu Odry nový průplav a byl otevřen přístav.

V roce 1910 žilo v Břehu 29 095 obyvatel, z toho 66,7 % evangelíků a 31,3 % katolíků, v drtivé většině německé národnosti.[5] Do konce druhé světové války leželo město na území Německa. Rudá armáda jej obsadila po dvoutýdenním obležení 6. února 1945. Asi polovina zástavby byla zničena nebo poškozena.[6] Po válce ji zpravidla nahradily novostavby, čímž byla narušena kompozice historického centra. Na základě Postupimské dohody byl Břeh připojen k Polsku, od roku 1950 patří k Opolskému vojvodství. Odsunuté německé obyvatelstvo nahradili polští přesídlenci z východních území postoupených SSSR a osadníci z centrálního Polska.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Hrad[editovat | editovat zdroj]

Kaple svaté Hedviky, vstupní brána a jižní křídlo hradu
Nádvoří

Historické sídlo břežských knížat a nyní sídlo Muzea slezských Piastovců. V letech 1541 až 1582 byl podle návrhů italských architektů (bratří Jakoba a Petera Parrů, po jejich smrti pak bratří Bernarda a Petra Niuronů) přestavěn v duchu renesance na trojkřídlou rezidenci s honosným arkádovým nádvořím. Po smrti Jiřího Viléma, posledního slezského Piastovce, v roce 1675 sloužil jako administrativní budova pro císařské úředníky a po částečném zničení pruskými vojsky v roce 1741 byl využíván jako sklad potravin a postupně chátral. Teprve v roce 1930 vzniklo v jižním křídle městské muzeum, nedlouho poté však došlo k opětovné devastaci hradu během sovětského obležení na konci druhé světové války. Za svou současnou podobu vděčí rozsáhlé rekonstrukci provedené v letech 1966 až 1990, v rámci které byly obnoveny mnohé architektonické prvky ze 16. století v čele s arkádovým nádvořím.[7]

Vstupní brána z roku 1553 je ozdobena sochami Jiřího II. Břežského a Barbory Braniborské, za jejichž vlády probíhala velká přestavba hradu, slezskými a braniborskými znaky, a také bustami všech dvaceti čtyř mužských předků Jiřího II. počínaje legendárním Piastem. Součástí hradního areálu je i kaple svaté Hedviky Slezské, která je pozůstatkem presbytáře gotického kolegiátního kostela zničeného při bombardování v roce 1741. Zdejší krypta slouží od 16. století jako pohřebiště břežských Piastovců, přičemž část sarkofágů byla po druhé světová válce přesunuta do sklepních prostor na hradě.[8]

Kostely[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatého Mikuláše
  • svatého Mikuláše – gotický farní kostel postavený mezi lety 1365 až 1417; od roku 1524 do konce druhé světové války patřil luteránům; během sovětského obležení vyhořel a byl obnoven v letech 1958–1967;
  • Povýšení Svatého Kříže – barokní jezuitský chrám postavený mezi lety 1734 až 1739 na místě středověkého dominikánského kláštera, novobarokní věže byly přidány v polovině 19. století;
  • svatého Petra a Pavla – původně františkánský, postavený v gotickém slohu ve 14. století; po zavedení luteránství Fridrichem II. v roce 1524 byl opuštěn a následně přestavěn na zbrojnici; od roku 1930 sloužil jako sklad; nachází se v blízkosti oderského nábřeží, a proto byl vážně zasažen během povodně v roce 1997 – došlo k narušení statiky a zřítila se věž; od roku 2001 probíhá postupná obnova kostela;[9]
  • svatého Lukáše – pseudogotický z roku 1897; původně patřil staroluterské obci (odpůrcům pruské unie), po druhé světové válce je sídlem luteránské farnosti;

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Radnice
  • Radnice – renesanční stavba z dílny Jakoba Parra a Bernharda Niurona postavená uprostřed hlavního náměstí v letech 1569–1577; dochovala se část původního interiéru, zejména Velký stropní sál s modřínovým stropem z roku 1648 a v severním křídle raně rokokový Radní sál z roku 1746; renesanční portál na jižní straně pochází z měšťanského domu zbouraného v roce 1926;[10]
  • „Piastovské gymnázium” (Gimnazjum Piastowskie) – historická školní budova postavená podle návrhu Jakoba Parra v letech 1564–1569 pro Gimnasium Illustre Bregense, jež patřilo v 16. a 17. století mezi nejvýznamnější střední školy humanitního zaměření ve Slezsku; současná podoba je výsledkem pozdějších přestaveb, zejména v 19. století, kdy byla sídlem reálky, a v 60. letech 20. století během obnovy po poškození za druhé světové války;[11]
  • Oderská brána – renesanční městská brána navržena Bernardem a Peterem Niuronem v roce 1595; původně vedla k padacímu mostu přes Odru; v roce 1895 byla v souvislosti s likvidací pozůstatků bastionového opevnění přesunuta z původního místa do nově vzniklého Peppelova parku (dnes Park Nadodrzański).[12]
  • Židovský hřbitov založený v roce 1801 a bývalá synagoga v ulici Długa přestavěná v roce 1940 na obytný dům;

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vlakové nádraží

Břeh leží na železniční magistrále Katovice/BohumínVratislav, historické Hornoslezské dráze, která je nyní součástí III. panevropského koridoru. Od ní odbočuje trať regionálního významu do Nisy. Trať do Střelína je v současnosti v provozu pouze pro nákladní dopravu v úseku Břeh – Małujowice. Ve stanici Brzeg zastavují vlaky všech kategorií, včetně mezinárodních spojů do Berlína, Vídně a Lvova. Z polských měst měl Břeh v jízdním řádu 2020/2021 přímé spojení mj. se Štětínem, Gdaňskem, Přemyšlí, Bělostokem, Lublinem či Varšavou.

Městem prochází národní silnice (droga krajowa) č. 94 neboli „stará silnice” Opolí – Vratislav a také národní silnice č. 39 spojující jižní část Dolního Slezska (okres Dzierżoniów) s velkopolským městem Kępno. Dálnice A4 vede zhruba 12 km jižně od města, v obci Młodoszowice se nachází dálniční křižovatka Brzeg.

Dopravní podnik PKS Brzeg provozuje osm městských linek, jakož i příměstskou a regionální autobusovou dopravu.

Do roku 1993 existovalo v blízkosti města vojenské letiště Brzeg-Skarbimierz využívané sovětskými jednotkami. Jeho areál je v současnosti transformován na průmyslový park.

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Heslo Břeh v Ottově slovníku naučném (svazek 4. Bianchi-Giovini – bžunda, s. 623)
  2. ŽÁČEK, Rudolf. Slezsko. Praha: Libri, 2005. 214 s. (Stručná historie států; sv. 33). ISBN 80-7277-245-7. Kapitola Tabulka místních jmen, s. 209. (česky) 
  3. PYZOWSKI, Marek. Zanim powstał Brzeg [online]. Głos Powiatu 24 - Informator powiatu brzeskiego, 08-2021 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (polsky) 
  4. MICHAEL, Oda. Die Werkmeisterfamilie Bernhard, Peter und Franz Niuron - ihr Wirken in Schlesien, Anhalt und Brandenburg im späten 16. und frühen 17. Jahrhundert im Spiegel historischer Quellen. [s.l.]: Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg, 2006. 102 s. Dostupné online. Kapitola Die italienische Künstlerkolonie in Brieg, s. 10–13. (německy) 
  5. RADEMACHER, Michael. Stadt und Landkreis Brieg [online]. Deutsche Verwaltungsgeschichte 1871–1990, 2006 [cit. 2021-09-05]. Dostupné online. 
  6. Heslo Brieg/Brzeg v Online-Lexikon zur Kultur und Geschichte der Deutschen im östlichen Europa (Online lexikon kultury a dějin Němců ve východní Evropě) (německy)
  7. BEDNAREK, Jacek. Brzeg [online]. ZamkiPolskie.com, 2017 [cit. 2021-09-05]. Dostupné online. (polsky) 
  8. TECHMAŃSKA, Anna. Kościół p.w. św. Jadwigi Śląskiej(kościół przyzamkowy) w Brzegu. Liturgia Sacra. Roč. 2019, čís. 25, s. 253–269. Dostupné online [cit. 2021-09-05]. DOI 10.25167/ls.1004. (polsky) 
  9. Nowy dach kościoła pw. św. Piotra i Pawła w Brzegu [online]. Brzeg.pl, 2013 [cit. 2021-09-05]. Dostupné online. (polsky) 
  10. Najpiękniejszy renesansowy ratusz w Polsce [online]. PolskaNiezwykla.pl [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. (polsky) 
  11. PYZOWSKI, Marek. Dlaczego w Brzegu powstało Gimnazjum Piastowskie [online]. Głos Powiatu 24 – Informator powiatu brzeskiego [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. (polsky) 
  12. Pocztówki odkurzone, cz. 14 [online]. FajnyBrzeg.pl, 2015-06-16 [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. (polsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Brzeg na Wikimedia Commons
  • Brzeg.pl – oficiální webové stránky městského úřadu
  • Heslo Brieg/Brzeg v Online-Lexikon zur Kultur und Geschichte der Deutschen im östlichen Europa (Online lexikon kultury a dějin Němců ve východní Evropě) (německy)
  • Břeh v Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae – popis města z roku 1650 (německy)
  • Břeh na portálu fotopolska.eu – historické a současné fotografie a fórum (polsky)
  • Břeh na portálu polska-org.pl – historické a současné fotografie a fórum (polsky, německy)