Myslibořice
| Myslibořice | |
|---|---|
 zámek a centrum obce | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| LAU 2 (obec) | CZ0634 591190 |
| Pověřená obec | Jaroměřice nad Rokytnou |
| Obec s rozšířenou působností | Třebíč |
| Okres (LAU 1) | Třebíč (CZ0634) |
| Kraj (NUTS 3) | Vysočina (CZ063) |
| Historická země | Morava |
| Zeměpisné souřadnice | 49°6′11″ s. š., 15°59′4″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 717 (2021)[1] |
| Rozloha | 11,22 km² |
| Katastrální území | Myslibořice |
| Nadmořská výška | 483 m n. m. |
| PSČ | 675 60 |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Myslibořice 14, 675 60 Myslibořice obec@mysliborice.cz |
| Starosta | Milan Palát |
| Oficiální web: www | |
  Myslibořice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 591190 |
| Kód části obce | 100595 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Myslibořice jsou obec v okrese Třebíč. Žije zde 717[1] obyvatel.
Sousedními obcemi sídla jsou Radkovice u Hrotovic, Zárubice, Jaroměřice nad Rokytnou, Lipník, Krhov a Račice.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Myslibořice měly být založeny Mysliborem z Myslibořic, Artleb z Myslibořic svědčil v listině markraběte Přemysla v roce 1234, kdy osvobodil klášter v Louce. V roce 1243 je zmiňován i Ratibor z Myslibořic, který byl purkrabím Veveři. V roce 1260 Artleb z Myslibořic vložil patronát Myslibořic oslavanskému klášteru. Artleb z Myslibořic zemřel kolem roku 1271 při výpravě do Uher, následně patřily Myslibořice jeho synovi či vnukovi Ratiborovi. Někdy v této době také fungovala škola ve vsi. Kolem roku 1350 zdědili Myslibořice bratři Bušek, Václav a Ratibor, v roce 1373 Bušek vyměnil svoji třetinu Myslibořic s některými statky bratra Václava, Václav zemřel roku 1376 a jeho část zdědil jeho syn Zikmund. Po roce 1380 se Artleb a Zikmund z Myslibořic při obnově majetků zadlužili a byli nuceni rozprodávat postupně statky v okolí. V roce 1391 část Myslibořic vlastnil i Jakub z Upolněšic, roku 1392 se spojil s Martinem z Jemnice. V roce 1406 zemřel Zikmund z Myslibořic a v roce 1410 se ujal Myslibořic jeho synovec Ludvík z Bukoviny, ale proti tomu v roce 1414 protestoval Václav z Myslibořic (syn Zikmunda), nicméně statky zůstaly Ludvíkovi. V roce 1415 se Ludvík spojil s Janem Vajtmulnerem a brzy zemřel, Jan Vajtmulner vyplatil Jana z Myslibořic (dalšího dědice Zikmundova majetku) a Jan z Myslibořic získal tak tvrz Čalonice a další majetky a v roce 1436 zemřel a s ním vymřel i rod Myslibořických.[2]
Po smrti Jana spojil majetky v Myslibořicích, Hostim a hrad Bukovinu Jan Vajtmulner se svými syny, vyrovnal se s Markétou z Vrbovce a jeho syn pak v roce 1437 prodal Myslibořice Janovi Liznovi z Arklebic. V roce 1464 se spolčil s Ctiborem z Hostákova a ten se pak spolčil s Mikulášem Kozlovcem z Kozlova. Až v roce 1490 Ctibor z Hostákova sloučil Myslibořice v jeden celek, jeho synové Jan a Zikmund pak roku 1503 prodali Myslibořice Hankovi ze Zap, ale již v roce 1508 jeho manželka předala majetky v Myslibořicích Janovi z Arklebic, po jeho smrti však jeho děti nebyly zletilé a tak se majitelem z popudu Jana z Pernštejna stal roku 1531 Václav Chroustenský z Malovar, ten v roce 1535 přikoupil vesnice Lipník, Lhotu, Klučov a Štěpánovice, roce 1537 pak zakoupil také Litohoř, Domamil, Pokojovice a Rokytnici (ale tato smlouva byla zrušena), v roce 1541 pak zakoupil ještě Ratibořice. V roce 1538 pak byly Myslibořice povýšeny na městečko. Jeho syn Rafael zdědil Myslibořice, zemřel v roce 1585 a jeho majetky zdědili synové Jan a Petr, kdy právě Petr se stal majitelem Myslibořic, Jan si ponechal Rudolec. Petr zemřel v roce 1597 bez potomků a zanechal tak majetky Janovi Rafaelovi Chroustenskému z Malovar.[2]
Tomu však byl statek v roce 1627 zkonfiskován a císař prodal Myslibořice, Lipník, Lhotu a Klučov Jindřichovi z Náchoda, ten však roku 1630 prodal tyto majetky Karlovi Grynovi z Styrcenberka, ten pak roku 1637 prodal Myslibořice Ondřeji z Ostašova a Tavíkovic, ten roku 1658 přikoupil i Radkovice, jeho majetky pak zdědil jeho syn Jan Baptista z Ostašova, který zemřel bezdětný a jeho majetek zdědila jeho sestra Anna Františka Gingerová, jeho poloviční bratr Ondřej Křištof z Ostašova však protestoval a soudní při vyhrál a získal tak v roce 1690 majetky v Myslibořicích.[2]
Následně se majitelem Myslibořic stal jeho syn František Karel Josef, v roce 1742 zemřel a Myslibořice zdědili jeho synové František Kašpar a Filip Jakub. Ti prodali Myslibořice a Radkovice Rudolfovi Chotkovi, po něm pak získala Myslibořice jeho dcera Marie Brigitta Taafeová, ta přikoupila roku 1787 i Dukovany. V roce 1809 zdědil Myslibořice Josef Taafe, ten však roku 1836 byl nucen Myslibořice prodat Jiřímu Šimonovi Sinovi, který v roce 1847 spojil panství myslibořické a hrotovické. V roce 1821 byla postavena nová budova školy, roku 1882 pak byla postavena novější a větší budova pro školu. V roce 1899 byla škola rozšířena na trojtřídní.[2]
V roce 1856 získal hrotovické panství syn Jiřího Šimona Šimon, po něm pak panství zdědila roku 1876 jeho dcera Higenia z Castries, ta pak v roce 1882 prodala panství Antonínovi Dreherovi.[3] Ten panství vlastnil až do roku 1921.[4]
Roku 1905 byl v obci založen sbor dobrovolných hasičů, v roce 1921 pak také byla založena obecní knihovna a od roku 1924 je psána obecní kronika. V roce 1927 byla vesnice elektrifikována a v roce 1928 byl odhalen pomník obětem první světové války. Během druhé světové války v obci sídlila vysílací stanice skupiny Spelter, nedaleko vesnice byl po vyzrazení zastřelen Jaroslav Kotásek. V roce 1946 byl opraven poškozený kostel svatého Lukáše a roku 1951[5] byla postavena budova školy.[4] V roce 2003 byla postavena čistička odpadních vod a v letech 2015 a 2016 byla dokončena kanalizace.[5]
Do roku 1849 patřily Myslibořice do hrotovického panství, od roku 1850 patřily do okresu Moravský Krumlov, v letech 1942 – 1945 do okresu Moravské Budějovice, stejně tak po roce 1945 a od roku 1960 jsou součástí okresu Třebíč.[6]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Obec Myslibořice v roce 2006 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění modrý diplom, tj. diplom za vzorné vedení obecní knihovny.[7] Obec Myslibořice v roce 2012 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění zelená stuha, tj. ocenění za péči o zeleň a životní prostředí.[7] V roce 2016 získala obec ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny 2016, konkrétně obdržela diplom za příkladnou environmentální výchovu.[8] V roce 2017 bude převzata místní pobočka České pošty v rámci programu Pošta Partner obcí Myslibořice.[9]
V roce 2018 obec zvítězila v soutěži o nejlepší webové stránky Zlatý erb v kategorii obcí v kraji Vysočina.[10] Následně se v republikovém kole obec umístila se svými webovými stránkami na třetím místě. Obdrželi také zvláštní cenu Jana Savického za zvládnutí oddílu s povinnými informacemi.[11]
Lokalita Na Skalním[editovat | editovat zdroj]
Nedaleko obce bylo vybráno v lokalitě Na Skalním místo pro možný sklad vyhořelého jaderného paliva, okolní obce s tímto nesouhlasí. Lokalita byla vytipována SÚRAO z oblasti o ploše kolem 40 km2 a byla zařazena do užšího výběru.[12] Lokalita byla v roce 2020 vyřazena z výběru.[13]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 862 | 878 | 865 | 950 | 854 | 878 | 926 | 692 | 891 | 825 | 755 | 664 | 689 |
Školství[editovat | editovat zdroj]
V Myslibořicích se nachází i mateřská a základní škola, první zmínky o škole ve vsi jsou z roku 1270, následně škola fungovala i v 17. století, kdy budova školy stála vedle fary. Později byla přesunuta do tovární budovy přádelny a následně v roce 1821 vyhořela a byla postavena nová budova. Ta však nestačila a tak bylo roku 1882 potřeba postavit novou budovu. V roce 1899 byla škola rozšířena na trojtřídku.[2]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
V obci se nachází barokní zámek, vybudovaný v 18. století dle návrhu rakouského architekta Jakuba Prandtauera na místě, kde byla ve 14. století vybudována tvrz. Zámek v současnosti slouží jako domov pro seniory provozovaný Diakonií Českobratrské církve evangelické.
Na návsi poblíž zámku stojí kostel svatého Lukáše. Jde o pozdně renesanční jednolodní chrám, v pozdějších dobách upravovaný.
V dubnu 2007 byl ohlášen unikátní nález pravěké osady na dně myslibořického rybníka. Podle archeologa Muzea Vysočiny Milana Vokáče se jedná o první odkrytou neolitickou osadu v tomto kraji.[15]
Východně od vesnice stojí nedaleko silnice zděná kaplička svaté Tekly se studánkou.[16]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Zámek
Kostel sv. Lukáše
Pomník obětem I. sv. války
Obecní úřad
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Miroslav Binder (* 1925), zemědělský inženýr
- Josef Bubník (1879–1959), politik, zemřel v Myslibořicích
- Věra Doleželová (* 1930), vězeňkyně nacismu, dcera Františka Vitouše
- Anton Dreher (1849–1921), průmyslník a majitel zámku v Myslibořicích
- Karl Bartholomäus Heller (Karel Bartoloměj Heller) (1824–1880), přírodovědec
- František Hrejsa (1861–1942), kazatel, zemřel v Myslibořicích
- František Jakub (1878–?), novinář
- Vojtěch Jakub (1874–?), pedagog
- Jaromír Kostelecký (* 1924), malíř a grafik
- Adolf Pelikán (1896–1969), kněz
- Bohumír Pelikán (1904–?), lékař
- Jan Pelikán (1901–1960), politický vězeň
- Josef Pelikán (1894–1970), advokát, politický vězeň
- Jaroslav Řepa (1879–1947), farář
- Tomáš Šimbera (1817–1885), římskokatolický kněz a zemský poslanec
- Jan Toul (1882–1959), farář, zemřel v Myslibořicích
- František Vitouš, hajný a odbojář
- Jan Vondra (1910–1999), pedagog a skaut
- Jindřiška Wurmová (1864–1953), česká aktivistka
- František Adolf Ženatý (1892–1977), farář
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
- ↑ a b c d e DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská - Hrotovský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1916. 330 s. S. 183–192.
- ↑ DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská - Hrotovský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1916. 330 s. S. 42.
- ↑ a b BARTOŇOVÁ, Jitka. Z historie obce Myslibořice [online]. Myslibořice: Obec Myslibořice, 2017-06-22 [cit. 2021-08-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Ze současnosti [online]. Myslibořice: Obec Myslibořice [cit. 2021-08-07]. Dostupné online.
- ↑ ŠTARHA, Ivan. Historický lexikon obcí jižní, jihozápadní a jihovýchodní Moravy. Brno: Moravský zemský archiv, 2010. 383 s. ISBN 978-80-86931-59-3. S. 193.
- ↑ a b Kraj Vysočina. Kraj Vysočina - přehled oceněných obcí [online]. Kraj Vysočina, 2014-07-01 [cit. 2016-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-18.
- ↑ SVATOŠOVÁ, Jitka. Vesnicí roku Kraje Vysočina je LÍPA [online]. Kraj Vysočina, 2016-05-30, rev. 2016-05-30 [cit. 2016-05-31]. Dostupné online.
- ↑ ČERNÝ, Kamil. Lepší než mezi salámy. Dvě obce převezmou provoz pošty. Třebíčský deník [online]. VLP, 2017-01-14 [cit. 2017-01-18]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁK, František. Nejlepší webové stránky v kraji mají Myslibořice. Třebíčský deník. 2018-03-14. Dostupné online [cit. 2018-03-21]. (česky)
- ↑ SVATOŠOVÁ, Jitka. V národním kole Zlatého erbu uspěly weby obce Myslibořice, cena patří i Krajské knihovně Vysočiny a zámkům ve Světlé na Sázavou a ve Žďáru nad Sázavou. Kraj Vysočina [online]. Kraj Vysočina, 2018-04-10 [cit. 2018-04-13]. Dostupné online.
- ↑ MAHEL, Luděk. Na Třebíčsku je další místo pro jaderné úložiště. Lidé se bouří. Třebíčský deník. 2018-03-28. Dostupné online [cit. 2018-04-02]. (česky)
- ↑ JAKUBCOVÁ, Hana. Horka jako důl na jaderný odpad? Zběsilý postup, kritizují starostové z okolí. Třebíčský deník. 2020-06-06. Dostupné online [cit. 2020-06-29]. (česky)
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 590–591.
- ↑ gek. Archeologové našli na Třebíčsku unikátní pravěkou osadu. iHNed.cz [online]. 2007-5-5 [cit. 2008-12-14]. Dostupné online.
- ↑ studánka Sv. Tekla. Národní registr pramenů a studánek, www.estudanky.eu [online]. [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. (česky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Operace Spelter – paradesantní výsadek vyslaný během druhé světové války z Anglie
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Myslibořice na Wikimedia Commons - Myslibořice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Domov odpočinku ve stáří Českobratrské církve evangelické
- Historie Myslibořic
