Heraltice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Heraltice
Náves Heraltic s kostelem sv. Jiljí a sochou sv. Jana Nepomuckého
Náves Heraltic s kostelem sv. Jiljí a sochou sv. Jana Nepomuckého
Znak městyse HeralticeVlajka městyse Heraltice
znakvlajka
Lokalita
Status městys
LAU 2 (obec) CZ0634 590592
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Třebíč
Okres (LAU 1) Třebíč (CZ0634)
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Historická země Morava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 364 (2020)[1]
Rozloha 7,01 km²
Katastrální území Heraltice
Nadmořská výška 559 m n. m.
PSČ 675 21
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa úřadu městyse Úřad městyse Heraltice
Heraltice č. p. 78
675 21 Okříšky
mestys@heraltice.cz
Starosta Tomáš Málek
Oficiální web: www.heraltice.cz
Heraltice
Heraltice
Další údaje
Kód části obce 38369
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heraltice (německy Heraltitz, Heralditz[2], starší názvy též de Heroltitz, de Herarltycz, in oppido Erharticz[3], de Heraltich, Heráltice (1854), Nové Heraltice (1596)[4]) jsou městys ležící západně od města Třebíče. Nadmořská výška obce je 559 metrů nad mořem. Obec patří do správního obvodu obce s rozšířenou působností Třebíč. Žije zde 364[1] obyvatel. První zmínka o obci pochází z roku 1277. Obec se jmenuje po zakladateli jménem Heralt (z německého Erhard nebo Gerard).

Sousedními obcemi sídla jsou Kněžice, Pokojovice, Zašovice, Okříšky a Předín.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Osada vznikla někdy ve 12. století. Nejstarší písemná zpráva je z roku 1256, kdy se zmiňuje jako purkrabí znojemský Radslav z Heraltic. Ve 12. nebo 13. století měla být vesnice založena jako farní vesnice a předána jako léno rodu Heraltických.[3] V roce 1327 zaměnili potomci Radslava Našeradice s klášterem v Louce za Pokojovice a Rokytnici. Po roce 1327 proběhlo o majetek heraltický mnoho soudních sporů, kdy často tvrz nebo další majetky jako panský dvůr měnily majitele. V roce 1468 po válce s Uhry byly vesnice poblíž Heraltic velmi zpustošeny a opuštěny a již nebyly obnoveny. Soudy o majetek v Heralticích však trvaly nadále, potomci Oldřicha z Heraltic a Oldřicha z Miličína se soudili v roce 1481 o část tvrze a další majetky. V roce 1491 byl majetek potvrzen Přibíkovi z Miličína a ten v roce 1505 již svobodný majetek prodal Zdeňkovi a Burianovi z Valdštejna a tím se Heraltice staly majetkem brtnického panství. Menší část Heraltic však nadále patřila Janu z Heraltic. Po sporném obsazení fary však byl odsouzen a roku 1522 mu byl majetek zabaven a Jan zemřel a s ním vymřel i rod z Heraltic.[5] Roku 1519 měly získat Heraltice právo odúmrti, roce 1536 měly být Heraltice pusté a byly prodány Jihlavě Janem Trčkou z Lípy.[6]

Na konci 14. století byla fara obsazena nekatolíky, ale roku 1620 se stala opět katolickou, v roce 1662 vznikla v Heralticích škola, nová budova však byla postavena až v roce 1787 a následně pak zděná budova až v roce 1817, kdy ji investoval kníže Collalto. Ta pak byla v roce 1878 rozšířena na dvojtřídku a následně pak byla v roce 1901 postavena nová budova.[5] V roce 1716 byl také přestavěn kostel a kolem roku 1790 ještě existovala heraltická tvrz, nicméně již byla značně pobořena. Kolem roku 1660 vznikla obec Heraltice, dokladem toho je pečeť, v tu dobu se obec opět stala významnější, její součástí měl být Krahulov, Markvartice, Chlístov, Hvězdoňovice a Pokojovice. V roce 1709 však vesnici značně poničil velký požár, stejně tak pak i v roce 1761. V roce 1790 pak byla postavena velmi moderní nová budova fary, protože předchozí shořela při požárech.[7] V roce 1869 se od Heraltic osamostatnil Krahulov a v roce 1873 Markvartice a Chlístov.[7] V roce 1887 byl v obci panský dvůr, zámek a úřad.[8]

V roce 1894 vznikl v obci sbor dobrovolných hasičů a v následujících několika letech i spořitelna, lidová knihovna a ochotnické divadlo. Během první světové války zahynulo několik občanů Heraltic, mezi legionáři bylo alespoň 6 heraltických mužů. V roce 1919 se osamostatnily Hvězdoňovice a Pokojovice. V roce 1922 pak byla ve vsi založena sokolská jednota, v roce 1926 byla uspořádána sbírka mezi občany na nové zvony za ty, které byly zabaveny během války – celkem bylo vybráno více než 16 tisíc Kčs a byly zakoupeny 3 zvony. V letech 1927 a 1928 byl rozprodán panský dvůr a jeho pozemky a v roce 1930 byla do obce zavedena elektřina. Kolem 30. let 20. století byl připraven projekt tzv. Třebíčského vodovodu, výstavba začala v roce 1932 a dokončena byla v roce 1937, Heraltice se však i přes blízkost a původní plány k vodovodu nepřipojily.[7]

Během druhé světové války obec nebyla výrazně poškozena, nicméně 27 občanů obce bylo nuceně nasazeno a Josef Čermák ze Sokola byl popraven v Osvětimi. V dubnu roku 1942 byly opět zrekvírovány zvony a místo nich byla o rok později zakoupen rozhlasový reprodukto na věž. V roce 1944 byly spojeneckými bombardéry nedaleko Chlístova shozeny bomby a v září téhož roku spadl nedaleko hájovny německý bombardér, kdy při nehodě zemřeli 3 němečtí vojáci. Dne 9. května roku 1945 do obce dorazila Rudá armáda, při příjezdu ruských vojáků byla postřelena jedna z občanek obce.[7]

Roku 1946 byl vybudován veřejný rozhlas a mezi lety 1947 a 1948 byla vystavěna kanalizace, v roce 1948 byl také postaven kulturní dům, který se tak stal prvním postaveným kulturním domem v okrese Třebíč. V dubnu 1951 se v Heralticích objevil agent STB Ladislav Malý, který se vydával za agenta americké tajné služby a ti, kdo s ním spolupracovali byli později zatčeni. V tzv. procesu babického případu pak byli manželé Kopuletovi z hájenky, kde se schoval agent Malý s komplicem odsouzeni – František Kopuletý byl odsouzen k trestu smrti, jeho manželka na 20 let vězení. V rámci babického procesu byl zatčen i Antonín Ježek a propuštěn byl až po té, co slíbil, že vstoupí on i další občané do JZD. JZD bylo v Heralticích založeno téhož dne – tj. 17. července 1957. V roce 1960 se pak sloučilo s JZD Pokojovice a nově se nazývalo JZD Podlesí. Mezi lety 1965 a 1969 byly Heraltice napojeny na tzv. třebíčský vodovod a v roce 1964 byly opět sloučeny obce Heraltice a Pokojovice, kdy Pokojovice byly podřízenou obcí Heraltic.[7]

Mezi lety 1973 a 1974 byl zrušen původní rybník, roku 1975 pak bylo JZD sloučeno s JZD Okříšky. Mezi lety 1975 a 1977 bylo postaveno velké koupaliště, spolu s ním byl zrušen tzv. Nový rybník, v roce 1979 pak byly ještě přistavěny šatny a mezi roky 1979 a 1981 pak i čistička odpadních vod. V roce 1980 byly Heraltice začleněny pod Okříšky a v roce 1986 pak byla zrušena místní škola. V roce 1991 se pak Heraltice opět osamostatnily.[7]

V roce 1989 v obci vznikla organizace Občanského fóra a vedení buňky OF začalo jednat o znovuotevření školy, ta pak byla otevřena 1. září 1990. Od ledna roku 1991 opět byly Heraltice odpojeny od Okříšek. V roce 1995 byl do obce zaveden telefon a roku 1997 byl schválen územní plán, roku 1998 pak byla obec plynofikována. Kolem roku 2003 byla zahájena výstavba muzea hasičské historické techniky.[7] Od roku 2004 je v Heralticích otevřeno muzeum hasičské historické techniky.[9]

Dne 12. dubna 2007 byl obci vrácen status městyse.[10]

V letech 1990–2002 působil jako starosta Lubomír Málek, v letech 2002–2010 působil jako starosta Ing. Jan Lazárek, od roku 2010 tuto funkci vykonává Tomáš Málek.

Vývoj počtu obyvatel Heraltic[11]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 534 533 481 475 487 523 520 470 509 479 431 377 376

Zajímavosti a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • kostel svatého Jiljí
  • v katastru obce se nachází pramen heraltické vody (Stařečský potok) vhodné i pro kojence, pramen postupně ztrácí vydatnost a je potřeba jej upravit[12]
  • V první čtvrtině 18. století si Heraltice za místo relaxace a odpočinku vybral majitel panství italský uměnímilovný hrabě Antonio Rambaldo Collalto (1681–1740), který si zde pro své potřeby zvelebil malý zámeček (zřejmě větší barokní dům s valbovou střechou nedaleko kostela).
  • Hasičské muzeum
  • tvrz v místech domu čp. 55

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Zábava a recese[editovat | editovat zdroj]

Od počátku nového milénia se pořádají v Heralticích nové kulturní, sportovní a zábavné události, které kladou důraz na recesi, zábavu a pobavení:

  • Novoroční výšlap na Kobylí hlavu, pořádaný každoročně první den v roce od roku 2000.
  • Turnaj čtvrtí – je fotbalový turnaj v malé kopané konaný každoročně, kdy se zde utkávají účastnicí rozdělení dle pobytu a nebo vazby k příslušné čtvrti. V současné době je evidováno 5 čtvrtí: Centralisté, Jihoheraltická republika, Žabí škrk, Bubmálkov a Diamantový vrch (přičemž poslední dvě zmiňované čtvrtě tvoří společný tým). Účastnicí se zpravidla nesnaží předvádět sportovními výkony, ale naopak pobavit diváky, a to i díky nestandardnímu oblečení a vybavení.
  • Cementmen – je soutěž v nesení břemene (pytle cementu o váze 25 Kg) od návsi ke hřbitovu a zase zpět v čase a v časovém limitu 10 minut.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Redakce Josef Bartoš, Jan Machač, Ivan Straňák, Zbyněk Janáček; Recenze: B. Čerešňák, J. Janák, K. Křesadlo, B. Smutný, I. Štarka. 1. vyd. Svazek XII. Ostrava: Profil, 1990. 321 s., 7 map. ISBN 80-7034-038-X. Kapitola Politický okres Třebíč, s. 55. 
  3. a b MEZLÍKOVÁ, Pavla. Komunální heraldika měst a obcí okresu Třebíč od roku 2000 do 2005. Brno, 2014 [cit. 2017-03-02]. 105 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Karel Maráz. s. 16-17. Dostupné online.
  4. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri 938 s. Dostupné online. ISBN 80-85983-12-5, ISBN 978-80-85983-12-8. OCLC 36941725 S. 62. 
  5. a b DVORSKÝ, František. Třebický okres. [With illustrations and a map.].. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. OCLC 558971530 S. 235-245. 
  6. HOSÁK, Ladislav. Historický mistopis země Moravskoslezské. 2. vyd. vyd. Praha: Academia 1144 s. Dostupné online. ISBN 80-200-1225-7, ISBN 978-80-200-1225-8. OCLC 58412284 S. 7. 
  7. a b c d e f g https://www.heraltice.cz/historie-obce/heraltice-od-sveho-vzniku-az-po-soucasnost-4200005-1
  8. PÁTEK, Josef. Brtnice Trhová a zboží brtnické. Velké Meziříčí: J. F. Šašek, 1887. 97 s. S. 78. 
  9. https://www.heraltice.cz/hasicske-muzeum
  10. Rozhodnutí č. 18 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 12. dubna 2007
  11. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 586–587. 
  12. ap. Lesy mizí a po nich se ztrácí i voda. Horácké noviny [online]. Yashica, 2019-10-10 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]