Bransouze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bransouze
Centrum Bransouz se zvoničkou a křížem

Centrum Bransouz se zvoničkou a křížem

znak obce Bransouzevlajka obce Bransouzeznakvlajka

status: obec
LAU 2 (obec): CZ0634 590363
kraj (NUTS 3): Vysočina (CZ063)
okres (LAU 1): Třebíč (CZ0634)
obec s rozšířenou působností: Třebíč
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální území: Bransouze
katastrální výměra: 5,15 km²
počet obyvatel: 239 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 427 m n. m.
PSČ: 675 21
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Obecní úřad Bransouze
Bransouze 40
675 21 Okříšky
starostka: Ing. Jan Boček
Oficiální web: www.bransouze.cz
E-mail: bransouze@obec.cz

Bransouze
Red pog.svg
Bransouze
Zdroje k infoboxu a částem obce

Bransouze (německy Branzaus, Branitzlosen, česky do r. 1900 i Brancouze či Bransuze[2]) jsou obec ležící severozápadně od okresního města Třebíče. Nadmořská výška obce je 427 metrů nad mořem. Obec patří do správního obvodu obce s rozšířenou působností Třebíč.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o obci pochází z roku 1234. Její název byl v té době Branechewess (dle Hosáka a Šrámka) od jména Branek. Nynější název se užívá od roku 1915.

Obec byla pravděpodobně postavena na počátku 13. století a byla součástí svrchovaného panství Přibyslavice. První zmínka o Branechewess se uvádí v roce 1234, kdy markrabě Přemysl spolu s městem Brtnice a osmi dalšími obcemi daroval na žádost své matky Constance klášter Porta Coeli. 1240 vyměnil abatyši daleko vzdálené od klášterních majetků u Václava I. za přístupnější Pánov.

Ve 14. století došlo k rozdělení obce. Většina byla poskytnuta jako markraběcí léno různým majitelům. V roce 1334 byl Michal Sele z Bransud a ze Skal a podíl obce roku 1343 obdržel markrabě Karel Smil z Lichtenburka. Druhou část obdrželi bratři Radslav a Smil z Heraltic později jako zástavu. Poté, co oba zemřeli bez potomků, podal markrabě Johann Heinrich léno roku 1366 Petrovi Hechtovi z Rosic.

Další část měli páni z Heraltic. Tato část byla roku 1373 Janem z Heraltic ještě vícekrát rozdělena a jeho majitelé se později opakovaně střídali. Pan Sele na Bransud odpovídající části přešel pánům ze Sázavy po roku 1469. Jan ze Sázavy a Vranova prodal svou část 1494 Janovi z Heraltic.

Kromě toho, markrabě moravský stále držel malý podíl, který patřil ke zboží Brtnickému a byl ponechán na kanovníku chrámu svatého Petra v Brně.

Podíl Hechta z Rosic si rozdělilo od husitských válek mnoha vlastníků a roku 1466 bylo přiděleno Jiřím z Poděbrad Ulrichovi z Miličína jako léno.

Roku 1505 prodal Ulrich mladší z Miličína tuto část Zdenkovi a Burianovi z Valdštejna na Brtnici. Páni z Valdštejna koupil po smrti Jana Heraltice její část a tak měli dvě největší části Bransouz. V katastru 1530 obec se skládala z 20 majitelů. V roce 1579 poprvé byl používán název Bransouze. V té době patřil k majetku obce mlýn a vápenka. Po bitvě na Bílé hoře, zboží patřící k "Sádecké linii" pána Zdenka z Valdštejna bylo zkonfiskováno a roku 1623 předsedovi Rady války, Ramboldovi XIII. panem Collato ze San Salvatore prodáno. Po roce 1630 Bransouze patří hrabatům Collato. Držení od 1707 náleží mladší větvi rodu Collato a od roku 1912 princi Collato.

V roce 1869 obec v okrese Třebíč měla 367 obyvatel a v roce 1921 měla 381 obyvatel. V roce 1871 obec byla propojena s železnicí Jihlava-Znojmo a tak byla připojena k železniční síti. Stanice byla pojmenována Bransouze-Přímělkov. V roce 1977 byl na levé straně řeky Jihlavy vystavěn bazén.

V roce 2021 by měl být dokončen projekt muzea mlynářství v budovaném hrádku v areálu bývalého mlýna a jirchárny. V areálu od středověku působil panský mlýn, později jirchárna a po druhé světové válce vodní elektrárna s turbínou. Po roce 1948 byla továrna znárodněna, do prostorů továrny byla přesunuta menší výroba z podniku BOPO Třebíč a ta působila v areálu až do roku 1989. Posléze byl areál vrácen původním majitelům, ti pak prodali v roce 2001 objekty současnému majiteli Liborovi Cejpkovi. Ten sedm let rekonstruoval vodní elektrárnu a dalších šest let rekonstruoval další budovy v areálu. V areálu by také měla působit učňovská škola pro tradiční řemesla jako jsou např. sekernictví či šindelářství.[3]

Vývoj počtu obyvatel Bransouz[4]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 367 343 329 344 365 381 368 350 348 335 326 296 258

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • rozvaliny vladycké tvrze
  • dům čp. 10 se štukovanou výzdobou průčelí (kulturní památka)
  • kříž
  • památník obětem 1. sv války, památník obětem 2. sv. války
  •  zvonička

Turistické památky v okolí[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Redakce Josef Bartoš, Jan Machač, Ivan Straňák, Zbyněk Janáček; Recenze: B. Čerešňák, J. Janák, K. Křesadlo, B. Smutný, I. Štarka. 1. vyd. Svazek XII. Ostrava : Profil, 1990. 321 s., 7 map. ISBN 80-7034-038-X. Kapitola Politický okres Třebíč, s. 50.  
  3. LAUDIN, Radek. Na kraji obce roste středověký hrádek. Stane se z něj muzeum řemesel. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-09-28 [cit. 2016-10-10]. Dostupné online.  
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 586–587.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]