Radkovice u Budče

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Radkovice u Budče
Centrum Radkovic u Budče od kaple

Centrum Radkovic u Budče od kaple

status: obec
LAU 2 (obec): CZ0634 550493
kraj (NUTS 3): Vysočina (CZ063)
okres (LAU 1): Třebíč (CZ0634)
obec s rozšířenou působností: Moravské Budějovice
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální území: Radkovice u Budče
katastrální výměra: 5,3 km²
počet obyvatel: 157 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 500 m n. m.
PSČ: 380 01
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Radkovice u Budče 1
38001 Dačice
starosta / starostka: Milan Procházka
Oficiální web: radkoviceubudce.cz.webhouse.cz
E-mail: obec_radkovice@volny.cz

Radkovice u Budče
Red pog.svg
Radkovice u Budče
Zdroje k infoboxu a částem obce

Obec Radkovice u Budče se nachází na levém břehu Želetavky 14 km východně od Dačic v okrese Třebíč, kraj Vysočina. Nejbližší železniční stanice Jemnice. Nadmořská výška 500 m. Obec je přifařena do Římskokatolické farnosti Horní Slatina. Obec s českým obyvatelstvem. V roce 1850 měla 276 obyvatel. Katastr obce měl v roku 1900 výměru 534 ha. Ke dni 3. 7. 2006 v obci žilo 144 obyvatel.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Obec se nachází v jihovýchodní části Brtnické vrchoviny, v údolní kotlině při vyústění dvou malých poboček do lomeně probíhajícího údolí Želetavky nad Knínicemi. Stýká se zde od severovýchodu probíhající zakončení Zašovického hřbetu se západovýchodně uspořádaným hřbetem Inženýrského kopce u Jemnice. Katastr obce na západě omezuje údolí Želetavky se strmými východními svahy a náleží k němu i pás plošin nad údolím. Nejvyšším bodem je vyvýšenina Strážnice 555 m n. m. (M. Hrádek)[2]

Historický vývoj[2][editovat | editovat zdroj]

První písemná zpráva o vsi je z roku 1310 ve spojení s Údeřicemi a neznámou vsí Bachziczemi (nyní Bačice), které držel Rajmund z Lichtenburka. V polovině 14. století byl majitelem vsi Jan z Budkova. Majitelé vsi se v průběhu dalších století velmi často střídali až v polovině 15. století se ves stala majetkem rodu ze Stonařova, když roku 1446 Záviš ze Stonařova prodal Radkovice své manželce Barboře rozené z Budkova. Od roku 1492 náležela ves k statku Budeč, kam se dostala prostřednictvím Jana z Krušovic, manžela Doroty ze Stonařova. Roku 1492 zapsal Jan z Krušovic své dědictví ves Radkovice a dvůr pustý Zahrádky Janu Koňasovi z Vydři, s jehož potomky byla ves sloučena s Budčí a pak se statkem Knínice, jejichž součástí byla až do roku 1849.

Podle lánového rejstříku před třicetiletou válkou bylo v Radkovicích 33 usedlostí, z toho zůstalo za války osazeno 17 a 16 zpustlo. Do roku 1671 se podařilo znovu osadit 5 usedlostí.

Podle vceňovacího operátu žilo roku 1843 v Radkovicích 286 obyvatel, z toho 134 mužů a 152 žen v 41 domech a 68 domácnostech. Z nich se živilo 61 zemědělstvím, 6 živnostmi a 1 obojím. Desátky byly odváděny panství Budeč a faře tamtéž. Z Radkovic se jezdilo na týdenní sobotní trhy do Dačic. Ve vsi byl mlýn o dvou složeních, kde mlynář semlel ročně 30 měřic pšenice a 350 měřic žita.

Správní začlenění obce od roku 1850[2][editovat | editovat zdroj]

Do roku 1849 byly Radkovice součástí statku Knínice v rámci panství Budeč ve Znojemském kraji. V letech 1850 až 1855 byly podřízeny politické pravomoci Podkrajského úřadu v Dačicích a v rámci soudní správy okresnímu soudu tamtéž. Po zřízení smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byly v letech 1855 až 1868 podřízeny Okresnímu úřadu v Dačicích. Když byly roku 1868 veřejná správa a soudnictví opět odděleny, vrátily se pod politickou pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, od roku 1919 okresní správy politické a od roku 1928 okresního úřadu tamtéž, což trvalo až do roku 1945. Po osvobození v květnu 1945 náležely pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od roku 1949 pod nově vzniklý Jihlavský kraj. Toto začlenění trvalo do poloviny roku 1960, kdy byly po územní reorganizaci Radkovice začleněny pod správní okres Třebíč a Jihomoravský kraj, což trvalo až do zrušení Okresního úřadu v Třebíči koncem roku 2002. V roce 1980 byly Radkovice připojeny pod město Jemnice, od roku 1990 opět mají samostatný obecní úřad. Od roku 2003 spadají pod pověřený Městský úřad v Moravských Budějovicích v samosprávném kraji Vysočina.

Vývoj počtu obyvatel Radkovic u Budče[3][editovat | editovat zdroj]

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2016
Počet obyvatel 270 277 228 226 261 260 225 212 180 161 166 136 137 157

Vývoj obce do současnosti[2][editovat | editovat zdroj]

Ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století se většina obyvatelstva obce živila zemědělstvím. V roku 1900 byla výměra hospodářské půdy obce 514 ha. Živnosti roku 1911: 1 bednář, 1 hostinský, 1 kovář, 1 krejčí, 1 mlynář (s pilou), 1 obchodník s rybami, 2 obchodníci se smíšeným zbožím, 1 krejčí, 1 mlynář, 2 obuvníci a 3 stolaři. V obci tzv. Radkovský mlýn s pilou. Živnosti roku 1924: 1 bednář, 1 hostinský, 1 kovář, 1 mlynář s pilou, 3 obchodníci s potravinami a smíšeným zbožím, 1 obuvník, 1 pokrývač, 1 stolař, 1 trafikant, 11 hospodářských rolníků.

Obec byla elektrifikována připojením na síť ZME Brno roku 1931. JZD bylo založeno roku 1957, v roce 1973 bylo sloučeno s JZD Lomy a poté do JZD Mír Jemnice. Nyní převládající zaměstnání: zemědělství - soukromě hospodařící zemědělci, výrobna betonového zboží. Po roce 1945 v obci byl vybudován kulturní dům, vodovod, kanalizace, regulace potoka, požární nádrž, komunikace, prodejna, rodinné domky a bytový dům a požární zbrojnice.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kaplička – na návsi, v barokním stylu - z roku 1731
  • Kamenný kříž – tyčí se u kapličky
  • Socha svatého Jana Nepomuckého – u silnice na Budeč, pocházející z roku 1712
  • Kamenné kříže – v okolí obce
  • Pomník padlým v 1. světové válce

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. a b c d NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko, Slavonicko, Telčsko. 2005. vyd. Brno : Muzejní spolek Brno, 2005. 1070 s. ISBN 80-7275-059-3. S. 671-674.  
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 590–591.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]