Kdousov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kdousov
Centrum Kdousova od Kostela sv. Linharta
Centrum Kdousova od Kostela sv. Linharta
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0634 590819
Pověřená obec Jemnice
Obec s rozšířenou působností Moravské Budějovice
Okres (LAU 1) Třebíč (CZ0634)
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Historická země Morava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 123 (2020)[1]
Rozloha 2,23 km²
Katastrální území Kdousov
Nadmořská výška 458 m n. m.
PSČ 675 32
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Kdousov 14
67532 Třebelovice
obec-kdousov@quick.cz
Starostka Alena Šimková
Oficiální web: www.kdousov.cz
Kdousov
Kdousov
Další údaje
Kód části obce 64653
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Kdousov (jinak též Kduesow, Gdusow, Kdusow, Gdausow, Kdausow, Gdausau, Gdossau, Kdaosow[2]) se nachází v okrese Třebíč v kraji Vysočina. Žije zde 123[1] obyvatel.

Sousedními obcemi sídla jsou Mladoňovice, Slavíkovice, Kostníky a Hornice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V okolí obce byly nalezeny keramické úlomky nádob z mladší doby kamenné. Nedaleko kostela sv. Linharta byly také nalezeny hroby s ostatky s esovitými záušnicemi.[3] První písemná zmínka o obci pochází z roku 1342, kdy je zmíněno jako dar markraběte Karla pustiměřskému klášteru. Tomu patřila vesnice až do roku 1501, kdy jeho abatyše předala správu nad vesnici Václavovi z Ludanic, patronát však klášteru zůstal. Část Kdousova však patřila do bítovského panství, ale od roku 1519 byla prodána Adamovi z Bačkovic a stala se součástí polického panství. Během třicetileté války obec nebyla výrazněji poškozena, jen na části obce, která patřila polickému panství bylo opuštěno několik stavení. V 17. století v obci již byla škola, ale ta později vyhořela, ale kolem roku 1672 byla postavena nová školní budova. Další školní budova pak byla postavena v roce 1775, ta pak vyhořela v roce 1820 a později v roce 1894 byla postavena další školní budova. Roku 1909 v obci vznikl spolek Omladina, roce 1931 byla vesnice elektrifikována. Roku 1949 bylo v obci založeno JZD, roku 1971 se sloučily JZD v Kostníkách a Kdousově a v roce 1975 byly tato JZD sloučena do JZD Doubrava v Polici. Roku 1948 byl v obci postaven kulturní dům. V roce 1981 byla zrušena škola v obci a budova byla zakoupena místním JZD a přestavěna na bytový dům.[2]

Až do roku 1849 fungoval Kdousov jako samostatná obec, pod kdousovský statek pak spadaly ještě Jiratice a Malý Dešov. Do roku 1855 pak byl Kdousov součástí podkrajského úřadu v Dačicích. Následně se stal součástí okresu Jemnice a od roku 1868 pak byl opět součástí okresu Dačice. Od roku 1896 pak byl součástí okresu Moravské Budějovice. Od roku 1960 pak je Kdousov součástí okresu Třebíč. V roce 1980 se Kdousov stal součástí obce Police. Vesnice se pak osamostatnila v roce 1990.[2]

Vývoj počtu obyvatel Kdousova[4]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 237 222 265 259 226 251 272 219 224 184 144 128 108

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kdousově.
  • Kostel svatého Linharta z doby kolem roku 1341[2]
  • Výklenková kaplička
  • Sochy svatého Jana Nepomuckého z roků 1712 a 1741[2]
  • Fara z roku 1763
  • Sýpka z poloviny 18. století[2]
  • Statek z poloviny 18. století[2]
  • Pamětní deska k výročí založení Československa, původně z roku 1928, ta byla odstraněna a znovu umístěna roku 1980[2]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. a b c d e f g h NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 863 s. ISBN 80-85048-75-2, ISBN 978-80-85048-75-9. OCLC 38974508 S. 555, 737-742. 
  3. KOŠTUŘÍK, Pavel. Pravěk Třebíčska. Třebíč: Muzejní a vlastivědná společnost, 1986. 282 s. S. 196. 
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 588–589. 
  5. PROCHÁZKA, Jan. Slovník divadelních umělců 1945-1975, J-O. Praha: Divadelní ústav, 1979. 412 s. S. 567. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]