Příštpo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Příštpo
Pohled na severozápadní část Příštpa
Pohled na severozápadní část Příštpa
Znak obce PříštpoVlajka obce Příštpo
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0634 544752
Pověřená obecJaroměřice nad Rokytnou
Obec s rozšířenou působnostíTřebíč
Okres (LAU 1)Třebíč (CZ0634)
Kraj (NUTS 3)Vysočina (CZ063)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel254 (2021)[1]
Rozloha14,41 km²
Katastrální územíPříštpo
Nadmořská výška413 m n. m.
PSČ675 51
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduObecní úřad Příštpo
Příštpo č. p. 57
675 51
Jaroměřice nad Rokytnou
pristpo1@tiscali.cz
StarostaAntonín Vítámvás
Oficiální web: www.pristpo.eu
Příštpo
Příštpo
Další údaje
Kód obce544752
Kód části obce136310
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příštpo je obec v Kraji Vysočina, ležící jižně od města Třebíče, 3 km jihovýchodně od Jaroměřic nad Rokytnou. Nadmořská výška obce se pohybuje od 409 m při Rokytné po 440 m n. m. Žije zde 254[1] obyvatel. První zmínka o obci se dochovala z roku 1190. Větší část katastrálního území obce spadá do přírodního parku Rokytná. Obcí prochází silnice z Jaroměřic nad Rokytnou do Rozkoše.[2]

Sousedními obcemi sídla jsou Rozkoš, Radkovice u Hrotovic a Jaroměřice nad Rokytnou.

V letech 1869–1921 došlo k sedmi změnám názvu obce: Příštba, Přísba, Přístpo, Příštbo, Příspa, Přístbo, Příšpo (1910) a od roku 1921 nese obec současný název Příštpo. Jedná se tak o jednu z obcí s nejvíce změnami názvu (spolu s obcí Karviná-Doly).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jméno Preschep, Presčep se poprvé uvádí k roku 1190 v listině dokládající nadání louckého kláštera.[4]

Jméno Příštpo (adj. příštepský) se odvozuje od staršího názvu Přeščep, ve smyslu „přištípávání“ jako úpravy dřeva. Tento výklad je v souladu též s geografií blízkého okolí: s faktem blízkých lesů i někdejší osadou Lykodery; její název též odkazuje ke zpracování dřeva: vydělávání lýka.[5] Jiný výklad uvádí, že název souvisí s představou ščepu, „mladého lesa, sadu, stromoví“, případně „příštěpku“ jako představě něčeho menšího přičleněného k něčemu většímu.[2] Podle jazykovědce Milana Harvalíka z Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky se nedá vyloučit ani původ ze slov čpěti či ščpěti (tedy zapáchat). V tomto případě by se ovšem jednalo o ojediněle vzniklé místní jméno, takže tato teorie je jazykovědci nejméně prosazovaná.

V roce 1480 měl být majitelem vesnice Ctibor z Jackova, ale již roku 1498 byl hrad Bítov a Příštpo propuštěn z manství Jindřicha z Lichtenburka, tento akt vydal Vladislav II. V roce 1563 se patřila vesnice Zdeňkovi Bítovskému, ale jeho sirotci prodali vesnici spolu s Hostimí Václavu Hodickému z Hodic. V roce 1591 pak vesnice patřila Kateřině Zelené z Říčan a jejímu manželovi Ladislavovi Šlejnicovi ze Šlejnic. Následně se stala vesnice součástí jaroměřického panství.[2]

V roce 1613 bylo panství koupeno Jiřím Rechenberkem ze Želetic. V roce 1620 bylo panství zkonfiskováno pro účast Jiřího Rechenberka ve Stavovském povstání. V roce 1623 získali panství Questenberkové, Jaroměřice jako konfiskát zakoupil od královské komory Gerhard z Questenberka. V roce 1661 se vlády nad panstvím ujal Jan Antonín z Questenberka, ten dokončil renesanční přestavbu zámku včetně divadla. Dalším majitelem z rodu Questenberků se stal Jan Adam z Questenberka, za jeho vlády vyvrcholila barokní přestavba Jaroměřic. V roce 1752 byly Jaroměřice převzaty pod správu Václava Antonína z Kounic-Rietbergu. V roce 1897 byl po vleklém soudním dědickém sporu jaroměřický velkostatek Nejvyšším soudem Rakouska Rudolfu Kristiánu z Vrbna a Bruntálu, jeho majetek pak v roce 1927 zdědila jeho manželka Elvíra (původně bavorská princezna).[6]

V roce 1775 se místní poddaní zúčastnili selského povstání, v roce 1821 pak byla vesnice dokonce označena jako sídlo původců robotní vzpoury a byl zatčen místní učitel Jakub Coufal. V roce 1908 byl ve vsi založen odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu, v roce 1909 pak také Omladina v roce 1920 pak byla založena Jednota československých malozemědělců a v roce 1924 byl zřízen Sokol a založen Sbor dobrovolných hasičů. V roce 1930 byla vesnice elektrifikována.[2]

V roce 1827 byla ve vsi postavena první školní budova, ta však nedostačovala a tak roku 1894 byla postavena nová budova školy a tak byla v roce 1895 rozšířena škola na dvojtřídní a později i na trojtřídní. V roce 1941 pak byla škola znovu zmenšena na dvojtřídku a po skončení druhé světové války byla změněna na jednotřídku. Následně pak byla opět zavedena výuka ve dvou třídách, ale v sedmdesátých letech 20. století pak byla druhá třída opět zrušena a v roce 1975 byla zrušena i celá škola.[2]

V roce 1953 bylo v obci založeno JZD, to pak bylo v roce 1973 sloučeno do Semenářského státního statku v Jaroměřicích nad Rokytnou.[2]

V červnu roku 2018 bylo obci umožněno používat znak a vlajku.[7]

Do roku 1849 patřilo Příštpo do jaroměřického panství, od roku 1850 patřilo do okresu Znojmo, následně od roku 1896 do okresu Moravské Budějovice a od roku 1960 je součástí okresu Třebíč. Mezi lety 1850 a 1867 bylo Příštpo začneněno do Příložan a mezi lety 1976 a 1991 bylo správně začleněno do Jaroměřic nad Rokytnou, následně se osamostatnilo.[2][8]

V letech 2006–2010 působil jako starosta Emil Spilka, od roku 2010 tuto funkci zastává Antonín Vítámvás.

Vývoj počtu obyvatel Příštpa[9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 451 535 573 570 588 614 605 452 467 457 362 276 301 278

Zajímavosti a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. a b c d e f g h i j k NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko. Jemnicko. Příprava vydání Nekuda, Vladimír. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 863 s. ISBN 80-85048-75-2. S. 654–657. 
  3. ČSÚ. Zajímavosti názvů obcí v České republice [online]. ČSÚ [cit. 2015-12-28]. Dostupné online. 
  4. ALOIS, Plichta. Jaroměřicko: Dějiny Jaroměřic nad Rokytnou a okolí. 1. vyd. Svazek 1. Třebíč: Arca JiMfa, 1994. 2 svazky (492 s.). ISBN 80-85766-38-8. S. 131–132. 
  5. ALOIS, Plichta. Jaroměřicko: Dějiny Jaroměřic nad Rokytnou a okolí. 1. vyd. Svazek 1. Třebíč: Arca JiMfa, 1994. 2 svazky (492 s.). ISBN 80-85766-38-8. S. 48. 
  6. NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko, Jemnicko. 1.. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997. 863 s. S. 587–588. 
  7. VITÁMVÁS, Antonín. Symboly obce Příštpo. Zpravodaj obce Příštpo. Září 2018, roč. 2018, s. 2. Dostupné online. 
  8. ŠTARHA, Ivan. Historický lexikon obcí jižní, jihozápadní a jihovýchodní Moravy 1850-2009. Brno: Moravský zemský archiv v Brně, 2010. 383 s. ISBN 978-80-86931-59-3. S. 249. 
  9. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 590–591. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]