Rácovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rácovice
Centrum Rácovic s kaplí
Centrum Rácovic s kaplí
Znak obce RácoviceVlajka obce Rácovice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0634 511307
Pověřená obecJemnice
Obec s rozšířenou působnostíMoravské Budějovice
Okres (LAU 1)Třebíč (CZ0634)
Kraj (NUTS 3)Vysočina (CZ063)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel118 (2021)[1]
Rozloha7,21 km²
Katastrální územíRácovice
Nadmořská výška463 m n. m.
PSČ675 32
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduRácovice 2
Racovice@email.cz
StarostaIng. František Zvěřina
Oficiální web: www.racovice.cz
Rácovice
Rácovice
Další údaje
Kód obce511307
Kód části obce169471
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rácovice (dříve Raczowicz, Racžovitz, Ratzowitz, Raczovic, Racžiowitz, Ratschowitz[2]) jsou obec v okrese Třebíč, asi 8,5 km na východ od Jemnice na říčce Bihance. Obec leží při železniční trati Moravské Budějovice–Jemnice s vlastní stejnojmennou zastávkou. Žije zde 118[1] obyvatel. Vesnicí prochází silnice druhé třídy II/152.

Sousedními obcemi sídla jsou Třebelovice, Dědice, Komárovice, Kojatice, Moravské Budějovice a Budkov.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1354; roku 1355 ji měl v držení Ctibor z Rácovic. Název pochází od osobního jména Rác. Pánové z Rácovic vlastnili vesnici až do 15. století, v roce 1464 se majitelem vesnice stal druhý manžel vdovy po Jaroslavovi z Rácovic, Jan Hroch z Pošny, následně pak byl majitelem vesnice Jindřich Hroch z Pošny, v roce 1507 se Jindřich spolčil s Janem z Heraltic. Nicméně v roce 1510 získal vesnici Jan starší z Ludanic, který zemřel v roce 1530 a v roce 1537 zakoupil Rácovice Jan Zajímač z Kunštátu a následně pak bratrům Tasovi a Petrovi Bošovským z Polanky a posléze zakoupil vesnici Zikmund Oslavický z Jemničky. Následně roku 1542 zakoupil vesnici Jan Zahrádecký ze Zahrádek, roku 1589 jeho potomci prodali Rácovice, pustou vesnici Bořečkovice a půl vesnice Zvěrkovice Magdaléně Miškové ze Žlunic, která hned roku 1590 prodala vše dceři Voršile Zahrádecké ze Zahrádek. V roce 1633 prodala Krescencie Říčanská ze Zahrádek vesnici Fridrichovi Jankovskému z Vlašimi a Rácovice tak připadly do jemnického panství.[3] Kolem roku 1670 byla zničena tvrz v Rácovicích.[2]

V roce 1736 zemřel Maxmilián Arnošt Jankovský, majitel Jemnice, dalším majitelem panství byl až v roce 1755 Maximilián Daun. V roce 1775 při nevolnickém povstání se ho zúčastnili i rácovičtí poddaní. Dalším majitelem panství se v roce 1815 stal Filip Stadion a hned v roce 1826 získala panství hraběnka Tranttmansdorfová, která však prodala v roce 1841 panství Alfonzovi Pallavicinovi. Ten nechal v Rácovicích postavit ovčírnu a zřídit palírnu. Pallavicinové vlastnili panství až do reforem v roce 1848.[2]

V roce 1877 získal dvůr, palírnu a škrobárnu brněnský podnikatel Emberger, v roce 1896 bylo rozhodnuto, že nedaleko obce mělo stát nákladní nádraží na nově vybudované trati z Jemnice do Moravských Budějovic. V roce 1901 byla ve vsi postavena kaplička sv. Cyrila a Metoděje. V roce 1930 byla vesnice elektrifikována a bylo zřízeno veřejné osvětlení. Po skončení druhé světové války bylo roku 1952 založeno v obci JZD, to se pak roku 1971 sloučilo s JZD Československosovětského přátelství v Třebelovicích. Po revoluci se pak změnilo v Zemědělské družstvo Třebelovice a vesnice se osamostatnila.[2]

Do roku 1849 patřily Rácovice do jemnického panství, od roku 1850 patřil pod podkrajský úřad v Dačicích, následně od roku 1855 do roku 1868 do okresu Jemnice, pak opět do okresu Dačice a od roku 1896 do okresu Moravské Budějovice, od roku 1960 jsou součástí okresu Třebíč. Mezi lety 1960 a 1991 byly začleněny pod Třebelovice, od roku 1990 jsou opět samostatnou obcí.[3][2]

K roku 1927 činila rozloha obce 723 ha, domů bylo 47 a obyvatel 267. Přiškolena a přifařena byla do Velkého Újezda vzdáleného 1,5 km jižním směrem. Poštou spadaly Rácovice k Třebelovicím. Podle údajů sčítání lidu v roce 1901 měly Rácovice 48 domů, 241 obyvatel, všech národnosti české, katolického vyznání 236, židů bylo 5, mužů 117 a žen 124.[4]

Vývoj počtu obyvatel Rácovic[5]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 229 243 236 241 253 267 251 178 188 173 139 106 105

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Socha svatého Jana Nepomuckého
  • Bývalá ovčírna
  • Kaple – na návsi, pochází z roku 1901[2]
  • Obilní sýpka
  • kříž k zastávce z roku 1919, k památce Jana Fialového, který zahynul při první světové válce[3]
  • kříž u cesty k Meznýmu z roku 1885[3]
  • kříž u silnice do Dědic z roku 1907[3]
  • kříž za Lesíkem[3]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Společenský život[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1911 v obci působí sbor dobrovolných hasičů. Samospráva obce pravidelně vyvěšuje 5. července moravskou vlajku. [6]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. a b c d e f Historie obce [online]. Rácovice: Obec Rácovice [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno: Muzejní spolek v Brně, 1997. 863 s. S. 776–779. 
  4. In: František Indra. Sborník vlastivědných statí o politickém okrese Mor.-budějovickém. Moravské Budějovice: Viktor Dvořák, 1927.
  5. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 590–591. 
  6. https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=10153804721220661&id=224337820660

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]