Páni z Ludanic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Erb pánů z Ludanic

Páni z Ludanic jsou starý panský rod pocházející z Uherska. Na Moravu přišli před polovinou 15. století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Bratři Jan a Hynek přišli na české území z Ludanic ve slovenské Nitranské pahorkatině. Na Přerovsku zakoupili statek Rokytnici, kde si vybudoval i hrobku. Hynek se stal zemským soudcem v Brně.

Na počátku 16. století se rod rozvětvil a získal Jemnici, Chropyni, Veveří, Lipník nad Bečvou a další panství.

Největší slávy dosáhl Hynkův syn Václav († 1556) působil 15 let jako zemký hejtman, posléze se stal královským komisařem. Zasedal u soudu, který svolal císař Ferdinand I., aby potrestal vzbouřené stavy. Přihlásil se k jednotě bratrské a poskytoval jí pomoc i útočiště na Chropyni. Smrtí jeho stejnojmenného synovce Václava z Ludanic na Helfštýně a Rokytnici rod vymřel roku 1571 po meči.

Dcera Václava z Ludanic na Helfštýně a Rokytnici a jeho ženy Johany Meziříčské z Lomnice, Kateřina z Ludanic (cca 1565-1601), se roku 1580 provdala za posledního Rožmberka Petra Voka (1539-1611). Ten kvůli ní přestoupil z katolictví na bratrskou víru a stal se jejím obhájcem. Když roku 1601 zemřela, vyhynul rod i po přeslici.

Erb[editovat | editovat zdroj]

V modrém štítě se nachází husa. V Paprockého díle se uvádí příběh o vzniku erbu podobající se pověsti o založení Říma. Předkové Ludanických hájili město před vpádem francouzského vojska, v noci jednoho předka rodu probudila kejhající husa a jemu se podařilo nepřítele zajmout. Skutečným vysvětlením, jak se husa dostala do znaku, je, že maďarsky se řekne husa lúd.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Rožmberky, Meziříckými z Lomnice, Lichtenburky ad.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • z Ludanic ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Ludanic, s. 94-95.