Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle
Narození 1543
Úmrtí 27. prosince 1614 (ve věku 70–71 let)
Lvov
Povolání historik, spisovatel, genealog a básník
Národnost Češi
Alma mater Jagellonská univerzita
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Paprockého erb

Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle (1540/154327. prosinec 1614 Lvov) byl polský a český historik, heraldik a genealog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Polsku na Paprocké Vůli v šlechtické rodině. Studoval univerzitu v Krakově a roku 1577 se účastnil bitvy o Gdaňsk. Jeho osobní život nebyl šťastný, měl o mnoho let starší bohatou manželku Jadwigu Kosobudzkou (zemřela 1572), která jej týrala.[1] Manželství bylo bezdětné. V sedmdesátých létech 16. stol. se jako katolík stal členem strany, která podporovala kandidaturu Maxmiliána Habsburského na polský trůn, ale po porážce Maxmiliána III. roku 1588 byl Paprocký nucen uprchnout z Polska na Moravu.

Na Moravě a v Čechách zůstal přes 22 let, naučil se dobře česky a získal i český inkolát. V letech 1579–1598 pobýval v Kroměříži. Mimo jiné zde napsal i své Zrcadlo markrabství moravského (1593), ve kterém najdeme rytinu Jana Willenberga zachycující nejstarší pohled na Kroměříž.[2] Díky podpoře nejprve olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského a pak Jana Zbyňka Zajíce z Házmburka napsal řadu knih o genealogii a heraldice, ale také překládal polské básně a psal i vlastní, zejména náboženské. Byl přítelem známého polského alchymisty Michala Sendivoje.[3] Roku 1610 se vrátil do Polska, kde ve Lvově 27. prosince 1614 zemřel a je tam pohřben.

Historický význam jeho děl, zejména Zrcadla markrabství moravského (1593) a Diadochu (1602), obšírné kroniky českých knížat, králů, šlechty i měst, je značný i přes nekritičnost, kterou trpí. Jsou to díla dosud pozoruhodná nejen pro genealoga, ale zejména pro historika, který hledá prameny k českým a polským (také uherským a rakouským) dějinám v 2. polovici 16. století. Jeho básně nejsou bez významu ani pro vývoj básnické polské literatury.[4]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace z Paprockého "Hejtmana"

polská[editovat | editovat zdroj]

  • Dziesiecioro przykazanie mezowo, Kraków, 1575.
  • Koło rycerskie, Kraków.
  • Panosza, Kraków, 1575.
  • Historia zalosna o pratkosci i okrutnosci Tatarskiej, Kraków, 1575.
  • Gniazdo Cnoty, zkąd herby Rycerstwa Polskiego swój początek mają, Kraków, 1578. Dostupné online
  • Krótki a prawdziwy wypis z jechania do ziemi Wołoskiej Iwana Wojewody, którego Podkową zowią, Kraków, 1578.
  • Hetman, Kraków, 1578. Dostupné online
  • Król, Kraków, 1578.
  • Testament starca jednego, który mial trzech synow, Kraków, 1578.
  • Historia barzo piekna i zalosna o Ekwanusie Krolu Skockim, Kraków, 1578.
  • Wesele Bogiń, Kraków, 1581.
  • Triumph satyrow, Kraków 1582. Dostupné online
  • Herby rycerstwa polskiego na piecoro ksiag rozdielene, Kraków, 1584. Dostupné online
  • Bartosza Paprockiego Dwie broszury polityczne z lat 1587 i 1588.
  • Pamiec neirzadu, 1588.
  • Nauka rozmanityh philosophow obierani zony, Kraków, 1590 (některé zdroje uvádí 1602).
  • Gwalt na pogany, 1595. Dostupné online
  • Proba cnot dobrych, Kraków, kolem 1595.
  • Ogród królewski w którym krótko opisuje historye Cesarzów, Królow Polskich i Czeskich, arcyksiążąt Austryi, książąt Ruskich, Praha, 1599. Dostupné online
  • Cathalogus arcybiskupów, Kraków, 1613.
  • Nauka i przestrogi na rozne przypadki ludzkie, Kraków, 1613. Dostupné online
  • Naprava Rzeczypospoletej, Kraków, 1895.
  • Upominek, Kraków, 1900.
  • Odpowiedz, Kraków, 1910.

česká[editovat | editovat zdroj]

  • Zrcadlo slavného Markrabství moravského, Olomouc, 1593. Dostupné online
  • Kvalt na pohany, 1595.
  • Nová kratochvíle, Praha, 1579-1600 (3 díly).
  • Ecclesia, Praha, 1601.
  • Kšaft, Praha, 1601.
  • Půst tělesný, Praha, 1601.
  • Třinácte tabulí, Praha, 1601.
  • Diadochus, tj. posloupnost knížat a králů českých, biskupů a arcibiskupů pražských a všech třech stavů slavného království českého, to jest panského, rytířského a městského, Praha, 1602. Dostupné online (sv. 1), Dostupné online (sv. 2)
  • Historie o příbězích v království uherském, Praha, 1602.
  • Obora, Praha, 1602.
  • Panna, ženitba, žena ve staročeskié úpravě polských skladeb Reje z Naglovic, Praha, 1602.
  • Štambuch slezský, Brno, 1609 Dostupné online

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Women in Early Modern Polish Society
  2. FIC, Igor. Kroměříž literární. 1. vyd. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 2000. 163 s. ISBN 80-859450-22-3. 
  3. The Rosicrucian Enlightenment Revisited
  4. Encyklopedické heslo Paprocký v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]