Hodov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hodov

Centrum obce
Lokalita
Status obec
LAU  (obec) CZ0634 590622
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Okres (LAU 1) Třebíč (CZ0634)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Třebíč
Historická země Morava
Katastrální území Hodov
Katastrální výměra 10,20 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 305 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 500 m n. m.
PSČ 675 04
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Obecní úřad Hodov
Hodov č. p. 54
675 04 Hodov
Starosta Ing. Stanislav Jaša
Oficiální web: www.hodov.cz
Email: ou.hodov@horacko.cz
Hodov
Red pog.svg
Hodov
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Centrum Hodova v zimě

Hodov (dříve Hodaw, Hola, [Hoda?]) je katastrálně a politicky samostatnou obcí ležící v jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny, severně od okresního města Třebíče (12 km, 15 minut autem) a jihojihozápadně od Velkého Meziříčí (8 km, 15 minut autem) na okresní silnici z Budišova do Oslavičky. Průměrná nadmořská výška obce je 500 metrů nad mořem. Obec patří do správního obvodu obce s rozšířenou působností Třebíč. Typická moravská „dědina“ je podle místních zvyklostí rozdělena na několik částí: Na Dědině (střed), V Hodůvku, Pustý (u cesty k Rohům), V Chalupách, Na Véhoně, Na Lóčkách, Za Kravínem, Za Pekařovéma.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o obci pochází z roku 1349. Do té doby Hodov náležel panství tasovskému; roku 1349 se Jan z Tasova zřekl větší části vsi s příslušenstvím ve prospěch Beneše z Meziříčí, menší část pak přenechal Ondřeji z Okárce. Meziříčský díl s lesem „Hodovská odchozí“ postoupil roku 1371 Jan ml. z Meziříčí Janovi st. a dědicům. Roku 1416 Lacek z Kravař na Meziříčí zapsal Anně, dceři Jana z Meziříčí, manželce Leopolda Krajíře z Krajků, všechny meziříčské statky: Hodov, Hrbov a Olší s příslušenstvím jako její věno. Roku 1447 pak Jiří z Kravař převedl mimo jiné i hodovskou část na Jana st. z Lomnice. Majitel Budišova, Beneš z Boskovic, žaloval roku 1459 Jana z Pernštejna, že zakázal lidem z Hodova odvádět desátky budišovskému faráři, ale sám pro sebe je vybíral a dával vybírat. Pro neplacení desátků byli Hodovští dáni do církevní klatby. Beneš se proto s Janem z Pernštejna v Prostějově dohodli, že první z nich se postará, aby z nich byla klatba sňata a že druhý zajistí, aby se opět začaly platit desátky církvi. Po Janově smrti připadl Hodov jako část meziříčského statku synu Jindřichovi, od něhož jej koupil Jan z Pernštejna. Páni z Pernštejna ves prodali Zikmundu Heldtovi z Kementu (1552). Za Berků z Dubé a z Lipého byl Hodov odloučen od vzdálenějšího Meziříčí k bližšímu Budišovu, u něhož trvá doposud, maje stejnou vrchnost.

Ve druhé polovině 19. století došlo k velkému rozvoji v celé tehdejší společnosti. Velký rozmach obce nastal v druhé polovině 19. století. V roce 1890 bylo v obci 84 domů a žilo zde 533 obyvatel, později v roce 1900 zde žilo 520 obyvatel a bylo tady 83 domů. V roce 1817 byla zahájena výuka ve škole. Vytvořil se obraz obce, který trvá dodnes bez podstatných změn.

Do roku 2014 byl starostou obce Pavel Klíma, od roku 2014 vykonává funkci starosty Ing. Stanislav Jaša.

Vývoj počtu obyvatel Hodova[2]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 475 508 533 520 529 535 511 389 407 380 359 323 306

Kaple[editovat | editovat zdroj]

Hodovská kaplička

„Začaly sbírky na kapličku nebo zvonici po vsi 190 zl, a tyto peníze byly dány rychtáři, aby vše zařídil. On a stavební mistr jeli do města a nakoupili za tyto peníze kořalku, maso, mouku, koření a jiné potřebné věci k hostině. Rychtář a stavitel dali doma připravit hostinu a pozvali některé sousedy a svobodnou mládež a všechny peníze prožrali. Jsme nyní bez zvonice a náš zvon visí na zpuchřelém laně.“[3]

Kaple byla postavena roku 1818. Uvnitř je socha sv. Jana Nepomuckého. Kaple byla zřejmě postavena kolem této sochy. Kaple je z kamene. Střechu kryl šindel, na který byl později nabit plech, který byl v roce 1975 nahrazen novým. V roce 1999 kaple dostala novou fasádu, krov, byl položen nový šindel a instalováno automatické zvonění. V roce 1917 byl zvon rekvírován pro vojenské účely. Nahradil ho ocelový, který záhy praskl. Nový zvon byl ulit v Brně E. Nanouškem a 4. září 1927 byl posvěcen.

Svatý Jan Nepomucký[editovat | editovat zdroj]

M. I. Jelínek a dílna F. Alex. Jelínka: Sv. Jan Nepomucký. Původně polychromováno. Tuto kamennou sochu lze datovat do 40. let 18. století. Je v životní velikosti. Autora sochy charakterizuje trojúhelníkový obličej, podobný tváři Sv. Václava z Okresního muzea v Mladé Boleslavi.[4]

Škola[editovat | editovat zdroj]

Dle dokladů místní kroniky má škola v Hodově dávnou tradici. Již v roce 1817 zde prokazatelně existuje jednotřídní škola, která je později – v roce 1888, nárůstem dětí i z blízké obce Rohy, rozšířena na školu dvoutřídní. Škola se nacházela ve středu obce, v místě dnešní budovy pohostinství.

Se stavbou nové školy se začalo v zimě roku 1947, otevřena byla k 1. září 1949. Učilo se zde až do roku 1979, kdy byla škola tehdejšími předpisy zrušena a děti musely dojíždět do školy v Budišově. Svoji činnost si zachovává pouze mateřská škola.

K obnově školy v obci dochází znovu k 1. září 1995, již jako jednoho zařízení základní školy, školní družiny a mateřské školy s celodenním provozem. Základní škola je jednotřídní pro 1. až 3. ročník. Dne 1. 1. 2003 získala škola právní subjektivitu jako "Základní škola Hodov, okres Třebíč, příspěvková organizace" V červnu 2008 byla v obci Hodov uzavřena Základní škola a v provozu zůstala pouze Mateřská škola.

Služby[editovat | editovat zdroj]

Hodov nabízí, stejně jako mnoho dalších vesnic této velikosti, poměrně velké množství služeb. Mezi ty základní patří obchod se smíšeným zbožím. V stejné budově naleznete také pobočku České pošty, Česká pošta v rámci programu Pošta Partner jedná v roce 2016 o zrušení pošty a jejím provozování třetí osobou.[5] Kulturním účelům v obci pak slouží také kulturní dům vybudovaný v letech 1948–1950, kde se několikrát do roka pořádají taneční zábavy či různá vystoupení malých dětí. Hodov měl jako jeden z prvních v okolí kvalitní udržované travnaté hřiště, v současnosti se staví další, tréninkové, a do budoucna se plánují tenisové kurty. Součástí školního areálu je také malé hřiště na nohejbal či pískoviště pro školku a často využívaná točitá skluzavka. Třebíčsko se může chlubit množstvím umělých vodních ploch; Hodov není výjimkou. Na území obce se nachází čtyři rybníky (Obecník I, II, Na Dědině, Za Kravínem), z nichž Obecník I a II a rybník Za Kravínem zadržují užitkovou vodu a v parných letních dnech slouží jako koupaliště a na rybníku Na Dědině se téměř nepřetržitě celou zimu bruslí.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Hodovská pečeť
  • Kolem roku 1750 bylo ve vsi 96 sedláků. Existovala šestidenní povinná robota; z toho týdně 3 dny s dvěma koňmi a 3 dny pěšky. Roboty se vykonávaly těžko, místo s koňmi se pracovalo s volem a koněm, a nebo pěšky 10 – 5 hodin.
  • V hodovské kapličce je oltář sv. Jana Nepomuckého, před ním v zemi leží kámen s vytesanou klečící osobou.
  • Na „kerchůvku“ se pochovávalo za dob, kdy byla na Hodov uvalena klatba za neplacení desátků. Ve skutečnosti se zde však nikdy žádný pohřeb nekonal, protože celý rok, po který Hodov neplatil desátky, nikdo neumřel.
  • Z roku 1827 se dochoval školní protokol „Widerholungsstunden Schul-Protokoll“.
  • V polovině 19. století bylo v hodovské škole 91 žáků, o padesát let později okolo 144 (včetně přespolních žáků ze sousedních Rohů).
  • 9. října 1895 vznikl v čísle 38 oheň, jenž zachvátil 12 domů, 9 výměnkářských chalup a 13 stodol plných obilí.
  • V roce 1890 bylo v obci 84 domů a žilo zde 533 obyvatel, později v roce 1900 zde žilo 520 obyvatel a bylo tady 83 domů. V současnosti (2006) má Hodov asi 300 obyvatel a 108 domů.
  • Pokud se bavíte s místními, je mnohdy velice těžké orientovat se v příjmení jednotlivých rodin. Pokud přijedete do Hodova a budete hledat např. Zemanovy, buďte si jistí, že vás pošlou k Tesařům nebo k Mejzlíkům. Večeřům zase nikdo z Hodováků neřekne jinak než Řiháčkovi. Prakticky každý dům má dvě, tři či více jmen. Další jména pocházejí především od předchozích majitelů, kteří již v domě nežijí, či přiženěním nové větvě rodiny.

Statistika a data[editovat | editovat zdroj]

  • Celková výměra obce je 651 ha polí, 77 ha luk, 4 ha zahrad, 62 ha pastin, 207 ha lesa.
  • Jména tratí: Na Liščí skále, Horka, Maliny, Haty, Zadní a přední Dálky, Sečka, na Zahumenicích, na Vodavkách, v Lopatách, v Teputech, na Koženkách, za Hejlovým, Vitoslavská, na Hřebačkách, pod Robáčky; roku 1749: na Vostrůvkách, u Berky, na Vízi, na Skuči, na Vitovský, ve Žlebcích, Pod Padělky
  • Nejstarší rodiny: Hejlova, Pátkova, Kotkova, Korbelova, Klejdusova a Konečných (která přetrvává až dodnes).

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 586–587.  
  3. Z obecní kroniky
  4. Alois Plichta, Vladimír Němeček, Adolf Rossi: Za uměním Vysočiny)
  5. ČERNÝ, Kamil. Pošta se chce zbavit dalších poboček. Starostové jsou proti [online]. Třebíčský deník, 2016-01-31, [cit. 2016-02-29]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]