Police (okres Třebíč)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Police
Centrum Police s památníkem Františka Xaveriuse

Centrum Police s památníkem Františka Xaveriuse

znak obce Policevlajka obce Policeznakvlajka

status: obec
LAU 2 (obec): CZ0634 591394
kraj (NUTS 3): Vysočina (CZ063)
okres (LAU 1): Třebíč (CZ0634)
obec s rozšířenou působností: Moravské Budějovice
pověřená obec: Jemnice
historická země: Morava
katastrální území: Police u Jemnice
katastrální výměra: 5,94 km²
počet obyvatel: 345 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 445 m n. m.
PSČ: 675 34
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Police 1
67534 Police u Jemnice
starosta / starostka: Karel Janoušek
Oficiální web: www.obec-police.cz
E-mail: police.ou@quick.cz

Police
Red pog.svg
Police
Zdroje k infoboxu a částem obce

Police (německy Pullitz) je obec v okrese Třebíč, asi 6 km jihovýchodně od města Jemnice. Ke dni 3.7. 2006 zde žilo 404 obyvatel. Je to nejjižnější obec kraje Vysočina.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší písemná zmínka o Polici se datuje k roku 1020, kdy ji měl držet zprvu zámožný majitel, který se měl později oddávat loupežím a vykrádání kostelů, za což byl Konrádem, knížetem znojemského údělu, uvězněn. Od roku 1037 měl snad v místě stát i klášter jeptišek, který byl za bratrovražedných bojů v knížecí rodině ke konci 11. st. vyloupen. Vypráví se, že se jeptišky zachránily útěkem podzemní chodbou do Bítova.[3] V roce 1052 se nacházela jistá ves Pulin mezi dalšími obcemi na Znojemsku, kterými kníže Břetislav obdaroval kostel ve Staré Boleslavi/Alt Bunzlau.[4] Podle historika Jiřího Kacetla tvořila Police v raném středověku hospodářské zázemí bítovského hradu a od 1. poloviny 14. století ji vlastnilo několik vladyků v příbuzenském stavu.[pozn. 1]

V roce 1343 je zmíněn Nevhlas z Police a z Lesonic, který je na tvrzi v Lesonicích připomínán s bratry Ješkem (Schössel) a Rackem (Lanclinem) z Brtnnice.[5] V roce 1349 se po Polici psal Filip s bratrem Hrzkem/Heršem, farářem ze Stonařova. Filip v roce 1351 zakoupil zboží v Horních Dubňanech, roku 1354 Loučku, podle které se také psal, roku 1358 zboží v Brtnici, Střenčí a ves Falknov. Jeho syny byli Petr z Police a Jindřích z Loučky. Petr se roku 1368 spolčil s Ankou z Horky, manželkou Ješkova (Schössel) bratra Lanclina. Jindřich z Loučky se v roce 1365 dohodl na společném majetku s Oldřichem ze Želetavy a roku 1374 odprodal po otci zděděný Falknov a nakonec také Loučku. Jindřichovou chotí byla roku 1366 Markéta z Falknova.[6]

Filipův bratr Hrzek/Hereš držel rodové majetky také na Jemnicku. V roce 1358 odprodal své zboží v Polici Tvochovi, bratrovi Ješka (Schössel), jehož chotí byla Eliška (r. 1365).[7] Roku 1360 zapsal Mikuláši rychtáři z Jemnice a jeho ženě Elišce v Polici a Loučce 100 hřiven pravého věna.[8] Mikulášova choť Eliška byla dcerou Hostěje, který Heršovi a svým dcerám Budce a Elišce v roce 1358 zapsal dvůr s příslušenstvím ve Slavíkovicích. V roce 1360 prodal Hrzek za 300 hřiven grošů pražských zboží Hradiště, Sedlice a Luka i se zbožím, které tam měl Filip, Hynku Tluksovi z Janštejna, jeho dědicům a Ješkovi z Batelova a Pacova. Při této obchodní transakci ručili jeho příbuzní Nevhlas z Oponešic, Ješek Schössel ze Stonařova a Aleš z Plenkovic.[9] Tvoch z Police v roce 1368

Gotická tvrz je v roce 1371 zmiňována v držení vladyky Smila s chotí Kateřinou, který třetinu majetku přepsal na Viléma Babku, jehož chotí byla Anežka.[pozn. 2] V roce 1386 zapsali část polického majetku Pelhřim z Police/Pilgrim v. Pullitz své choti Dorotě ze Slatiny/Dorothea v. Latein a Filip z Kostník taktéž své choti Dorotě. V roce 1390 je zmiňován další potomek vladyky z Kostník Jan, který se oženil se sestrou Pelhřima Dorotou.

V roce 1407 Smilův syn Jakoubek z Oponěšic spolupečetil s Mikšíkem z Plenkovic, purkrabím na Cornštejně, listinu bratří Jana a Aleše Bítovských z Lichtemburka, poručníků sirotků po Albrechtovi Cornštejnském z Lichtemburka.[10] Dále je syn Jakoubek zmiňován v roce 1414[11], roku 1417 ve společnosti Jana ml. z Bítova, Mikšíka z Plenkovic, Jana z Bítovského a Jana Cornštejnského z Lichtemburka[12] V úzkém kontaktu k Lichtemburkům na Bítově a Cornštejně stál i další obyvatel tvrze Jan z Kostník/Gößling (erb srnčí hlavy) s s chotí Dorotou.[13]

Polické majetky postupně odkoupil Adam z Bačkovic (erb jeleních parohů). Jeho synové Jan a Hynek v 2. polovině 15. století započali s pozdně gotickou přestavbou tvrze a na přelomu 15. a 16. století sídlil na Polici Adamův stejnojmenný vnuk (Adam z Bačkovic), přísedící zemského soudu v Brně, který držel mimo Police a Bačkovic také Jaroslavice/Joslowitz a Nový Hrádek.

Jeho dcera Eva se provdala v roce 1522 za svého poručníka Viléma Kunu z Kunštátu. Roku 1524 prodali manželé „Polici s tvrzí a půltuctem okolních vesnic” panu Janovi Tavíkovskému z Tavíkovic (roku 1534 purkrabí znojemského markraběcího hradu). Jana z Tavíkovic a jeho manželku Kateřinu z Puchheimu připomínal do kamene vytesaný nápis s erby pánů z Tavíkovic a Puchheimu nad příjezdovou bránou (r. 1534). Po Janovi držel Polici Václav Tavíkovský (připomínán r. 1562 a r. 1568). Majetek zdědila jeho ovdovělá dcera Eva Tavíkovská z Tavíkovic (Valdštejnová), která v roce 1590 vše odkázala svému druhému manželovi Jiřímu Kryštofovi Teufelovi z Guntersdorfu/Georg Christoph Teufel v. Guntersdorf († 1608).

Jiří Kryštof Teufel prodal tvrz, ves Polici i s obcemi patřícími k jeho panství Uršule Lorantové z Inky/Orsolya (Oršoja) Loránth de Inke, která byla druhou ženou Jana Čejky z Olbramovic/Wolframitz.[14] Uršula pocházela z uherského rodu, který získal po šlechtickém rodu Nyáryovců z Bedegu/Nyáry család bedeghi přes sestru posledního majitele panství Jana Nyáryho a jejího manžela Mikuláše Loranta z Inky/Miklós Loránth de Inke bzenecké panství. Zároveň byla v přízni přes uherský rod Zay von Csömör/Zay z Čemer s pány z Puchheimu (László Zay de Csömör a Felizitas von Puecheim).[15][16][17] V roce 1625 zapsal polické panství jako dědictví své choti Elišce Zay z Čemer/Erzsébet Zay de Csömör uherský šlechtic Benedikt Palásthy z Kosihovic či Kesejova/Benedek Palásthy et Keszihócz, pán na Slavičíně.

V roce 1633 přikoupil Jakub Berchtold ke svému uherčickému panství také Polici, kterou Berchtoldové drželi až do roku 1821 (Matyáš Arnošt z Berchtoldu, 1678 František Karel hrabě Berchtold, hrabata František Antonín a 1720–1786 Adam Ignác Berchtold, dcera hraběnka Marie Vilemína, 1811 buchlovická větev rodu). Jakub Berchtold ještě tentýž rok rozšířil panství o Kostníky s cihelnou a Lovčovice od hraběte Václava Kořenského z Terešova/Korzensky von Thereschau, v roce 1636 od Benedikta Palásthy o Kojetice, Hornice, Dědice a Bačkovice a v roce 1693 k panství přibyly Županovice a Dešná.[18]

Polické panství sestávalo ze zámku, pivovaru, hospodářského dvora, ovčína, mlýnů, pily, ovocné zahrady a chmelnice, rybníků, vápenky a dalších obcí. Renesanční části zámku byly za Jakuba Berchtolda navýšeny o druhé patro, přibyly správní a hospodářské budovy s průjezdem. Na barokních úpravách se podílel italský barokní sochař a štukatér Baldassare Fontana. Nové dvoupatrové křídlo na jihu umožnilo lepší přístup do prostorných zahrad.[19] Po Berchtoldech držel Polici hrabě August von Segur, francouzský emigrant v Uhrách (synové Julio a Artur hrabata Segur), který zámek prodal městu Znojmu. Max Springer koupil Polici v roce 1872, po něm Leopold hrabě Šternberk v roce 1885 a nakonec Alfred Vražda z Kunvaldu v roce 1887.[20] Po odstoupení pohraničních území v roce 1938 Alfred Vražda z Kunvaldu optoval k protektorátnímu občanství.[21] V roce 1945 mu byl velkostatek Police na základě Benešových dekretů zkonfiskován, což se také podepsalo na celkové devastaci obytných i hospodářských budov.[22]

Židovská obec[editovat | editovat zdroj]

Židé se usadili v horní části vsi již za Adama z Bačkovic (hrabivce), kde měli svou školu i synagogu. Za pánů Berchtoldů byli Židé vykázáni do dolejší části vsi „Housence" a od obce odděleni drátem. V Židovské obci se nacházela nová synagoga a škola, do které chodili i křesťané. Židé obchodovali s obilím, střižným zbožím a penězi. Na okraji gheta se nalézal židovský hřbitov. V letech 1787 až 1848 zde žilo 22 rodin. Po zrušení omezujících židovských zákonů se Židé počali stěhovat do měst a roku 1891 byla nakonec židovská obec v Polici připojena k židovské obci v Jemnici. S úbytkem židovského obyvatelstva se započalo úřadovat od roku 1883 v českém jazyce a na památku německého úřadování si obec ponechala staré poštovní razítko „Gemeindeamt Pullitz."[23].

Předkové Josepha Pulitzera pocházela z Police (německy "Pulitzer").[24].

Obec po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Obec Police v roce 2007 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění hnědý diplom, tj. diplom za vzorné vedení kroniky.[25] Obec Police v roce 2009 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění diplom za příkladnou péči o historickou zástavbu obce.[25] Obec Police v roce 2010 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění oranžová stuha, tj. ocenění za spolupráci obce a zemědělského subjektu.[25] V kategorii obcí v krajském kole soutěže Zlatý erb za rok 2015 obec byla oceněna za své webové stránky, v předchozím roce se v soutěži umístila druhá.[26] V roce 2015 získala obec ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny 2015, konkrétně obdržela Cenu naděje pro živý venkov za místní spolkový život a občanskou společnost v obcích.[27] V roce 2016 získala obec ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny 2016, konkrétně obdržela diplom za vzorné vedení obecní kroniky.[28]

Vývoj počtu obyvatel Police[29]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 801 747 762 818 804 832 731 560 583 530 455 389 384

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Polici (okres Třebíč).
  • Tvrz z roku 1371, v roce 1534 přestavěna v renesanční zámek. Roku 1636 byl zámek přestavěn do barokní podoby, kterou má dodnes.
  • Synagoga v Polici
  • Židovský hřbitov v Polici
  • Pomník padlým z 23. května 1923
  • Boží muka při silnici do Bačkovi v tzv. Lipách
  • Socha sv. Františka Xaverského z poloviny 19. století
  • Kaple v Hájku u Kostník

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Spojitost s Pulitzerovou cenou[editovat | editovat zdroj]

Jméno obce je dodnes "zakódováno" v názvu pravděpodobně nejznámější novinářské ceny světa - Pulitzerovy ceny. Tuto cenu založil novinář Joseph Pulitzer, jehož předkové zde v 17. a 18. století žili (odtud německá forma příjmení "Pulitzer").

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V roce 1343 je zmíněn Nevlas/Neblas z Police, 1349 Filip z Police a jeho bratr farář Heršík/Herso ve Stonařově (MZD 1 Brno, s. 8/505, č. 150, SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí, s. 82), 1351 Filip a jeho choť ve spojení se Ctiborem z Ratibořic (MZD 1 Brno, s. 14/505, č. 24), 1355 Filip z Police ve spojení s Bohunkem z Volfířova (MZD 1 Brno, s. 25/505, č. 93), 1350-1360 bratři farář Heršík/Herso a Filip a Eliška, sestra Filipa z Kostník (MZD 1 Brno, s. 32/505), 1356 Anežka z Police s chotěm Simonem z Nové Vsi (MZD 1 Brno, s. 28/505, č. 165), 1358 Aleš s chotí Johankou (MZD 1 Brno, s. 33/505 č. 293 a 294), 1358 Twoch a farář Heršík (MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401), 1358 Smil z Police, vnuk Margarety z Našiměřic (MZD 1 Brno, s. 35/505, č. 339), 1360 Heršík z Police ve spojení s rychtářem Niklasem z Jemnice a jeho chotí Eliškou, dcerou Hostěje (MZD 1 Brno, s. 41/505, č. 516, CDM IX, s. 146–147, č. 201), 1365 Twoch z Police s chotí Eliškou (MZD 1 Brno, s. 61/505, č. 333), 1368 Aleš z Police ve spojení s Newhlasou z Oponešic (MZD 1 Brno, s. 63/505, č. 369), 1368 Filip z Police, Anka s chotěm Lanclinem z Brtnice a Filipův syn Petr (MZD 1 Brno, s. 73/505), 1368 Twoch z Police a Seidlin z Lubnice (MZD 1 Brno, s. 74/505, č. 25), 1371 Smil z Police s chotí Kačnou a Smilův otec Pešík ze Zahrádek (MZD 1 Brno, s. 86/505, č. 298), 1376 Anežka/Agnes v. Pullitz a její choť Wilhelm/Vilém v. Pullitz (MZD 1 Brno, s. 118/505, č. 329), 1378 Pešík/Peslin z Police, 1379 Smil z Police a Vilém Babka z Police (MZD 1 Brno, s. 141/505, č. 725), 1381 Vilém a jeho 2. choť Doubrava (MZD 1 Brno, s. 151/505, č. 907), 1385 Pešík/Peslin s chotí Kačnou (Filipovou sestrou), (bratr Agnes: MZD 1 Brno, 167/505), 1385 Smil z Police (MZD 1 Brno, s. 163/505, č. 182 a 183), 1380 Filipův syn Jan z Kostník a 1385 s chotí Dorotou (MZD 1 Brno 145/505).
  2. Starý moravský rod Babků z Meziříčka, Vilém z Police držel také Lechovice a Němčičky (MZD 1 Brno, s. 167/505).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. NEUWIRTHOVÁ, Eva. Obecní slavnosti patří k létu, o víkendu slavila Police | Kraj Vysočina [online]. Kraj Vysočina, 2014-06-30, [cit. 2015-12-28]. Dostupné online.  
  3. Moravská orlice, 10.8.1879, s. 2
  4. Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 479
  5. Plaček, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, zámků a tvrzí. Praha 2001, s. 342. Bratry: Ješek Schössel z Brtnice, Racek či Lanczlin z Brtnice, Tvoch z Brtnice, Neplach z Lesonic a Markvart z Bohušovic uvádí Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 44-45
  6. Pilnáček Josef: Staromoravští rodové, Svazek 1, 1930, s. 256
  7. MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401, MZD 1 Brno, s. 61/505, č. 333
  8. Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 53-54, ZDB III, s. 41, č. 516
  9. Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 54
  10. Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. CDM XIII, s. 503-504, č. 467.
  11. Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. Půhon Petruše z Budče roku 1414, LCS II.1, s. 304, č. 1311.
  12. Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. LCS III.1, s. 3-4, č. 3. Opis listiny v MZA Brno, fond G 2 – Nová sbírka, sign. 63/3.
  13. Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. SOkA Třebíč, fond AM Jaroměřice, listina č. 2.
  14. Landtafel Brünn XXIX, 24, Gerichtliche Vorladungsbücher (Půhoň) Brunn XXXVI, 1, XXXVIII, 211, Hosák, s. 173
  15. Majitelé bzeneckého panství na - www.starybzenec.cz
  16. Genealogie rodu - Zay von Csömör
  17. Genealogie rodu - Nyáry de Bedegh
  18. Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren: Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 480
  19. Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 482
  20. Historie polického panství
  21. Moravská orlice, 10.8.1879, s. 2
  22. Kacetl, Jiří - Lazárek, Petr - Molík, David: Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí slovem / Burgen und Schlösser des österreichisch-mährischen Thayatals in Wort. Vyd. 1. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě ve spolupráci s Městským muzeem v Recu, 2013. ISBN 978-80-86974-12-5. Online zde: Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí
  23. Moravská orlice, 10.8.1879, s. 2
  24. http://www.ztis.cz/rubrika/z-domova/clanek/trebic-navstivil-doktor-trebitsch
  25. a b c Kraj Vysočina. Kraj Vysočina - přehled oceněných obcí [online]. Kraj Vysočina, 2014-07-01, [cit. 2016-08-08]. Dostupné online.  
  26. VONDRÁK, František. Nejlepší web má Police a průmyslová škola [online]. Třebíčský deník, 2016-03-13, [cit. 2016-03-13]. Dostupné online.  
  27. SVATOŠOVÁ, Jitka. Vesnicí roku 2015 Kraje Vysočina je MARTÍNKOV [online]. Kraj Vysočina, 2015-05-27, rev. 2015-05-27, [cit. 2016-05-31]. Dostupné online.  
  28. SVATOŠOVÁ, Jitka. Vesnicí roku Kraje Vysočina je LÍPA [online]. Kraj Vysočina, 2016-05-30, rev. 2016-05-30, [cit. 2016-05-31]. Dostupné online.  
  29. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 590–591.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]