Včela (spotřební družstvo)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Včela
Včela, logo.jpg
Základní údaje
Právní forma družstvo a akciová společnost
Datum založení 28. května 1905
Datum zániku 2009
Nástupci Czech Property Investments
CPI Reality
Adresa sídla Václavské náměstí 1601/47, Praha, 110 00, Česko
Identifikátory
IČO 00032468
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spotřební družstvo Včela bylo založeno v roce 1905 pod názvem Ústřední dělnický spolek konsumní „Včela“. Ve dvacátých letech 20. století byla Včela ve společném vlastnictví sociálních demokratů a komunistů. Ve třicátých letech družstvo ovládli komunisté.[1]

Pro členy Včely vycházel věstník a výchovný list pro družstevnictví „Včela“. Družstvo působilo v Praze a středních Čechách a fungovalo na základě distribuce potravin z velkoskladů do jednotlivých prodejen detašovaných v dělnických čtvrtích. Největší velkosklad stál ve Vysočanech. Včela provozovala také stáčírny nápojů, balicí linky a spolupracovala s družstevní pekárnou v Berouně.

V období socialismu bylo jedním z takzvaných lidových spotřebních družstev. Po roce 1989 se družstvu nepodařilo nastartování nového družstevnictví v rámci tržní ekonomiky a bylo nakonec ovládnuto podnikatelem Radovanem Vítkem, který družstvo přeměnil na akciovou společnost. Ta pak v roce 2009 ukončila činnost.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1902 se konala první porada budoucích zakladatelů Včely a po několika letech přípravných prací družstvo roku 1904 ofciálně založeno a 28. května 1905 se konala jeho ustavující valná hromada. Budoucí Včela vznikla pod názvem Ústřední dělnický spolek konsumní (ÚDSK). Dne 29. dubna 1905 byl Ústřední dělnický spolek konzumní zapsán do společenstevního rejstříku v Praze. Sídlem společnosti se stal dům Typografické besedy ve Smečkách.[2]

„Účelem společenstva jest opatřovati svým členům společným nákupem, pokud možno z prvé ruky nebo vlastní výrobou dobré a levné zboží všeho druhu, především potřeby pro domácnost, zařizovati prodejny po celých Čechách, kde dostatečný počet členů se přihlásil a z čistého výtěžku věnovati částky na podporua vzdělávání členů, po případě na stavbu dělnických domů.“

[2]

Včela byla také jedním z iniciátorů v roce 1908 založeného sociálně-demokratického Ústředního svazu československých družstev. Až do tohoto roku byla členem ve Vídni sídlícího Ústředního svazu rakouských konsumních spolků (Zentralverband der Österreichischen Konsumvereine). Celková tržba Včely dosahovala před 1. světovou válkou téměř 1,8 miliónu, v září 1914 měla Včela 8 264 členů a 74 zaměstnanců soustředěných kolem 24 prodejen, většina z nich se nacházela na území budoucí Velké Prahy.[2]

V roce 1923 skončil jako ředitel družstva Jan Havránek a na jeho místo nastoupil tzv. skalní komunista Antonín Zmrhal. Tento rok lze také považovat za počátek střetu uvnitř družstva mezi sociálními demokraty a komunisty.[2] Po ovládnutí Včely komunisty se sociální demokraté rozhodli založit vlastní pražské spotřební družstvo „Rovnost“. Jeho ustavující valná hromada se konala dne 14. května 1931.[2]

Včela byla od svého počátku typickou obchodní organizací, nakupovala ve velkém a zboží pak prodávala svým členům. Od svých dodavatelů odebírala jak hotové výrobky tak i suroviny, které však sama nezpracovávala a ty dále členům prodávala. Vedení družstva se však od samého počátku snažilo o výrobu co největšího množství produktů vlastními silami a omezovat spolupráci s dodavateli na odběr surovin či polotovarů. Již před první světovou válkou se kapitálově účastnila ve „Velkonákupní společnosti družstev – VDP v Praze“[3] a ve „Společenském mlýnu“ v Říčanech. Dovršením těchto snah bylo otevření centrálního skladu ve Vršovicích v letech 1929–1930, ve kterém byla soustředěna i řada přidružených výrob – mlékárna, stáčírna (pivo, víno, sodovka, ovocné šťávy, ocet atd.), pražírna (kávy i obilí na kávoviny). Pekárna se nacházela v Brandýse nad Labem, truhlářská dílna v Kladně atd. Na přelomu 20. a 30. let tak měla Včela téměř vše z vlastní produkce – od chleba přes nakládanou zeleninu až po prací prášek, mýdlo a nábytek.[2]

Včela jako proletářská opozice (1933–1938)[editovat | editovat zdroj]

„Včela“, ústřední dělnický konsumní, úsporný a stavební spolek v Praze, společnost s r. o. sídlil v Praze XII. na Tylově náměstí čp. 15. Od 9. ledna 1924 do 15. ledna 1939 vydávalo družstvo dvakrát do měsíce věstník „Včela“, s podtitulem Věstník a výchovný list pro družstevnictví, věnovaný členům „Včely“.[4]

Základem komunistické družstevní strategie bylo podchytit družstevníky, kteří byli současně členy či jasnými sympatizanty KSČ, a následně je využívat k proletářské práci uvnitř družstva. Za tímto účelem si strana vedla seznamy o tom, ve kterých družstvech a na jaké pozici jsou aktivní. Úkolem těchto lidí bylo vytvářet ve družstvech (obvodech, dozorčích výborech, prodejnách) komunistické frakce a následně pak politickou aktivitu:[2]

  • Členové frakce měli na prodejně či v družstvu šířit komunistické myšlenky (formou přátelských rozhovorů, pořádáním besed, šířením komunistického tisku) a získávat tak co nejvícečlenů do této frakce (do KSČ a jejích satelitních organizací).[2]
  • Komunistické frakce se měly pokoušet družstvo ovládnout a získat většinu v jeho vedení. Pokud se to nedařilo, vytvořit minimálně menšinu, s kterou bylo třeba vyjednávat nebo při jakékoli příležitosti diskreditovat sociálně-demokratické vedení (v dobové terminologii „pomahače kapitalismu“ či „sociálfašisty).[2]
  • Úkolem komunistických frakcí bylo pomáhat při organizování různých komunistických aktivit, popřípadě narušovat aktivity na podporu vedení ÚSČD. Družstevníci se měli účastnit komunistických stávek, demonstrací, pochodů atd.
  • Družstva, kde získali komunisté většinu, pak aktivně vystupovala v třídním boji – podporovala stávkující, a to nejen personálně, ale i materiálně.[2]
  • Mezi další aktivity komunistických frakcí patřilo zasílání žádostí, protestů, petic jménem celého družstva (pokud se je podařilo ovládnout) či jen svým vlastním.[2]

Včela celkem štědře přispívala na aktivity, které KSČ organizovala a z nichž získávala politický kapitál (například v letech 1931 a 1932 poskytla 350 tisíc Kč stávkovým výborům a 323 tisíc Kč na podporu nezaměstnaných). Brožura vydaná Včelou k jejímu 30. výročí založení uváděla, že se jednalo 0,25 % obratu (tedy asi 700 000 korun během jediného hospodářského roku 1931–1932) na podporu nezaměstnaných.[2]

Dalším přínosem Včely pro KSČ bylo vybírání příspěvků (třeba formou zboží) mezi vými členy na pomoc stávkujícím (a později také např. republikánskému Španělsku za občanské války). Včela také pořádala tělovýchovné aktivity a soutěže, které vedly k získání dovedností potřebných pro práci v aparátu KSČ nebo pro práci ilegální. Kromě toho byla Včela pro KSČ přímým rezervoárem členů či funkcionářů.[2]

Včela sloužila komunistické straně také jako propagační nástroj její ideologie. Prostřednictvím družstva mohla obsáhnout desetitisíce (s rodinnými příslušníky statisíce) osob. Nezanedbatelný byl též vděk osob, kterým pomohla.[2]

Tito členové vůči družstvu nepochybně cítili vděk – a jistě si ho spojovali také s komunistickou stranou, která družstvo ovládala. Zvláště tehdy, kdy byla komunistická agitace v družstvu takřka všudypřítomná, což zejména v první polovině 30. let byla. Pro běžné členy to bylo prostě „strana a její družstvo“, kdo jim zlepšoval život.

[2]

KSČ vnímala Včelu jako nástroj k třídnímu boji. Jejím hlavním úkolem bylo podporovat komunistickou stranu v tomto boji a všemožně k němu přispívat (lidmi, úsilím, atd.) tak, aby mohlo být socialismu dosaženo v prudkém, revolučním střetu, v němž měl být svržen kapitalismus. Naopak družstevní strategie sociálních demokratů stavěla do popředí ekonomický užitek svých členů, propagaci kolektivního hospodářství a tím tak přispět k dosažení socialismu poklidnou, parlamentní a evoluční cestou.[2]

Například 11. června 1926 při komunistickém táboru lidu bránily nákladní automobily velkonákupního družstva Včela komunistické demonstranty tím, že najížděly do stráží.[5]

Ve třicátých letech vedení Včely svolalo do Prahy aktiv funkcionářů Včely a mimo jiné požadovalo získávání nových členů do družstva Včely, během asi roční akce bylo nabráno 25 000 členů a družstvo založilo i vlastní pohřební fond. Prodejny kromě obchodní činnosti prováděly i politickou. Minimální členský podíl byl podle stanov 200 Kč.[6]

V roce 1933 komunistická senátorka Stejskalová zmínila Včelu jako největší družstvo v Československu, přičemž 90 % jejích spotřebitelů je dělnických a neopomněla si postěžovat, že Velkonákupna (VDP) ovládaná sociálními demokraty poškozuje Včelu například při přidělování sádla, jehož potřebu pokrývá jen asi z 1/4. V projevu zmínila, že Včela byla společně s dalšími 50 družstvy vyloučena ze Svazu družstev, a postěžovala si i na perzekuci dělnických družstev (četníci v rámci soupisu „nespolehlivých elementů ve státní službě“ zjišťovali, není-li některý ze státních zaměstnanců členem Včely).[7]

V roce 1935 komunistický senátor Kindl označil Včelu za „jediné proletářské družstvo“ a uvedl, že v rámci boje proti komunistické straně a celé dělnické třídě jsou prohledávány kanceláře Včely, aby stát měl záminku ji rozpustit a zabrat její majetek. Včela byla podezírána z distribuce štvavých materiálů a z pomoci říšskoněmeckým emigrantům.[8] Komunističtí senátoři Nedvěd a Dvořák uvedli, že od 18. února 1935 je proti „proletářskému družstevnímu hnutí, representovanému naší Včelou“ a proti revolučnímu hnutí dělnickému, KSČ a říšskoněmeckým emigrantům vedena měšťáckým, fašistickým a vládně-socialistickým tiskem rozsáhlá kampaň. A že lidé, kteří z Německé říše utekli před Hitlerem, byli podezírání ze špionáže pro Hitlera, a Včela byla na základě toho obviňována, že její zaměstnanci a funkcionáři na Kladensku, Slánsku a Lounsku jim pomáhali, půjčovali místnosti ke schůzím a ochotně je převáželi.[9]

V březnu 1937 v parlamentní diskusi o platech školních inspektorů poslanec Chalupa lobboval za to, aby učitelstvo mělo kladnější a vřelejší poměr k živnostenskému a obchodnickému stavu, přičemž zkritizoval ministerstvem schválenou učebnici počtů pro IV. ročník měšťanské školy (autoři Komárek, Mráz a Svatoš) za to, že dělá „zřejmou reklamu komunistickým a socialistickým konsumům“ a početními příklady mládež přesvědčuje, že požehnáním je jenom podnikání kolektivní. Jedním z kritizovaných příkladů bylo: „Konsumní úsporné družstvo v Hořicích mělo 396 členů, kteří ušetřili ročně 97 045 Kč, konsumní družstvo Včela mělo 508 000 členů, jejich roční úspory byly 1 206 800 Kč. Vypočtěte průměrnou roční úsporu jednoho člena obou družstev.“[10]

V družstvu Včela v Praze-Vysočanech strávil za první republiky část své pracovní kariéry například budoucí československý komunistický prezident Antonín Novotný. Po zákazu KSČ v roce 1938 se jako dělník k práci ve Včele vrátil a zároveň se účastnil i ilegální práce KSČ.[11] Ve Včele pracoval od roku 1929 jako údržbář i zakládající člen KSČ a pozdější pražský primátor Adolf Svoboda[12] ve 30. letech zde pracoval i pozdější reformní komunista František Vodsloň.[13] Literární kritik, historik a pozdější stalinistický ideolog Ladislav Štoll v letech 1932–1933 ve Včele vydával časopisy Včela, Proletářský družstevník a Svět práce.[14]

Včela po roce 1938[editovat | editovat zdroj]

Po neúspěšných jednáních s ÚSČD rozpustilo Ministerstvo vnitra svým výměrem z 28. ledna 1939 všechny orgány Včely a dosadilo do družstva správní komisi. Ta následně zrušila změnu stanov z poslední valné hromady. Dne 28. května 1939 se konala řádná valná hromada družstva Rovnost, na níž bylo družstvo přejmenováno na „Bratrství“. Valná hromada zmocnila představenstvo ke sloučení všech spotřebních družstev v Praze s Bratrstvím. Dne 23. června 1939 byly výnosem ministerstvavnitra zrušeny: Včela, Spotřební družstvo Velké Prahy, Spotřební družstvo pro Velkou Prahu a Národní konsum na Vysočanech a všechna čtyři tato družstva byla sloučena s Bratrstvím.[2]

Už na svém červnovém sjezdu roku 1939 se spotřebitelská družstva sloučila v jednotnou organizaci, přičemž tři revisní svazy po sloučení vytvořily „Sdružení“ Ústřední svaz družstev, dvě velkonákupny se sloučily v jednotnou Velkonákupní společnost VDP a 5 konzumních družstev v Praze v jedno družstvo „Bratrství“. Sloučením pražských spotřebních družstev v „Bratrství“ vznikl v Praze kolos o 700 prodejnách. Po sloučení pražských spotřebnícb družstev bylo pak zrušeno celkem 125 prodejen. V souvislosti s likvidací družstev ve středních Čechách bylo v roce 1940 zlikvidováno 117 prodejen a vytvořena organizace nových obvodních družstev pro střední Čechy. Následně se pokračovalo se slučováním družstev na Moravě.[15] Nákupní, výrobní, stavební a úsporné družstvo »Bratrství« v Praze se nadále slučovalo s dalšími výrobními družstvy, přičemž vznikl mamutí družstevní podnik, který v tomto stavu přečkal druhou světovou válku.[2]

Český národ uctívá památku Reinharda Heinricha a odsuzuje zločinný atentát...Take Nákupní, výrobní, stavební a úsporné družstvo »Bratrství« v Praze uspořádalo sraz zaměstnanců v šesti pracovních úsecích pražských a v ústředním skladě v Kladně.

Venkov, 12.06.1942[16]

Většina českých družstev za okupace přežila, ale dosavadní demokratická struktura střechových organizací byla nahrazena přísně kontrolovanými svazy a centrálami. Mnoho činovníků českého družstevního hnutí zahynulo za heydrichády, někteří se zachránili útěkem za hranice: mezi ně patřil i ředitel Včely Antonín Zmrhal, který v roce 1939 uprchl do Polska a Ruska a po válce byl ministrem obchodu a poté ředitelem nově vzniklé Ústřední rady družstev.[17] Prodejny Včely v okolí Prahy za války sloužily jako styčné body odbojářů.[18]

Včela po únoru 1948[editovat | editovat zdroj]

I po komunistickém převratu družstvo relativně úspěšně fungovalo, i když jako součást centrálně plánované ekonomiky. Zákonem č. 187/1948 Sb. vznikla dne 3. 8. 1948 Ústřední rada družstev se sídlem v Praze, která povinně soustředila všechna družstva a zastupovala je navenek. Do této rady byla začleněno i pražské družstvo „Včela-Bratrství“ a brněnské „Vzájemnost-Včela“. V rámci reorganizace družstevnictví, na které se usnesl politický sekretariát ÚV KSČ dne 23. 7. 1952, připadlo zásobování venkovských a zemědělských oblastí spotřebním družstvům a státní obchod Pramen obsluhoval města a průmyslové oblasti.[2]

Družstevní provozovny ve městech byly předány Pramenu, ostatní se staly součástí nově vznikajících „venkovských spotřebních družstev“ SELP řízených Okresními družstevními svazy. Tento ze Sovětského svazu přejatý a pro Československo nevhodný systém byl v roce 1956 zrušen, čímž zanikly i Okresní svazy spotřebních družstev. V roce 1957 vnikla síť Jednot (okresních spotřebních družstev). Teprve po roce 1964, kdy se mohla družstva navrátit do měst, mohlo být Spotřební družstvo Včela (SD Včela) v roce 1966 obnoveno.[19][20] Návrat k liberální demokracii a tržní ekonomice už SD Včela po roce 1989 najít nedokázalo a nakonec bylo ovládnuto podnikatelem Radovanem Vítkem, který družstvo přeměnil na akciovou společnost. Ta pak v roce 2009 ukončila činnost.[2]

Družstevní závod Včela Předboj[21] byl do roku 1990 monopolním výkupcem, zpracovatelem i vývozcem medu pro celé Československo. Český svaz včelařů založil 17. prosince 1999 akciovou společnost Včela Předboj, která provozovnu získala. V konkurenčním prostředí se stal podnik ztrátovým a nenávratně pohltil jak celoživotní úspory řady včelařů-akcionářů, tak různé státní a svazové sanace a dotace, a s koncem září 2004 fakticky ukončil provoz.[22]

Ovládnutí Radovanem Vítkem[editovat | editovat zdroj]

Radovan Vítek najal kolem 3000 nových členů a s jejich pomocí přehlasoval původní členy a změnil stanovy. Soudy později prohlásily přijaté stanovy za neplatné a potvrdily, že stále platí stanovy z roku 1995, avšak odmítly zrušit usnesení a rozhodnutí členských schůzí konaných po změně stanov.[23] Radovan Vítek a jeho advokát tvrdili, že všichni členové družstva byli řádně vyplaceni, že všechny soudní rozsudky byly v jeho prospěch a že celá věc je po právní stránce „křišťálově čistá“.[24][25] V červnu 2009 Nejvyšší soud ČR uznal oprávněnost dovolání a vrátil spor opět k soudu prvního stupně. V srpnu 2009 se původní členové družstva obrátili se žádostí o pomoc též na Evropskou komisi, přičemž škodu vyčíslili na 6 miliard Kč. Požadovali náhradu škody od českého státu, protože neplnil své povinnosti k ochraně jejich majetku.[26] Dne 15. září 1999 odkoupilo družstvo Včela – spotřební družstvo Praha, se sídlem Praha 8, Střelničná 1347/47, identifikační číslo 00032468, od spotřebního družstva Jednota Cheb část obchodní sítě, čítající 23 prodejen, velkoobchod v Chebu a učňovské středisko.[27]

Družstvo bylo později přeměněno na akciovou společnost Včela.[28] V dubnu 2008 se jediným akcionářem Včely a. s. stala Czech Property Investments (CPI),[29] kterou vlastnila kyperská firma Gandolf Consultancy Limited.[25] V roce 2009 ukončila akciová společnost Včela činnost a její majetek přešel na společnosti Czech Property Investments a CPI Reality.[26][29]

Ze Svazu českých a moravských spotřebních družstev bylo družstvo Včela Praha pro neplnění podmínek vyloučeno, podobně jako Jednota Cheb.[30]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 30 let bojů a práce Včely. Zprávy za třicátý rok činnosti, Praha 1935.
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t Jan Slavíček: Spotřební družstvo Včela mezi podnikáním a politikou v letech 1905-1938, aneb, Pevnost proletářů v Praze, Praha : Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2019.
  3. JINDŘICH, Motyka. Z historie Velkonákupní společnosti družstev v Praze. www.170let.cz [online]. [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. 
  4. Česká retrospektivní bibliografie, Řada 2, Díl 2: Časopisy. Časopisy České republiky 1919-1945 (CERBI C2). Sdružení knihoven ČR. s. 156.
  5. Interpelace senátorů J. Slámy, B. Kianičky, J. Kotrby, J. Thoře a druhů na pana ministra vnitra stran výtržností při komunistickém táboru pořádaném v Praze dne 11. června 1926, Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926, II. volební období, 2. zasedání, tisk 156/13
  6. Vzpomínají předváleční členové Komunistické strany Československa šestého pražského obvodu, Pražský web pro studenou válku, internetový časopis pro výzkum dějin studené války, Vol. 3 No. 1, jaro 2006. Původně vydal Obvodní výbor KSČ Praha 6, 1982, v nákladu 1000 výtisků pro potřeby funkcionářského aktivu. O Včele zmínky v několika příspěvcích, např. J. Mráz: Z činnosti buňky KSČ v Malém Břevnově, J. Louša: Jak jsme dělali masovou politickou práci.
  7. [1], Historické senátní tisky z 3. volebního období (1929–1935), 7. zasedání, 198. schůze, 24. února 1933
  8. [2] Archivováno 16. 2. 2007 na Wayback Machine, Historické senátní tisky z 3. volebního období (1929–1935), 12. zasedání, 295. schůze, 26. března 1935
  9. 1469/4. Interpelace senátora Nedvěda a soudruhů ministru vnitra, ohledně zabavení úplně nezávadného článku v "Rudém Právu" dne 1. března 1935 Archivováno 19. 12. 2007 na Wayback Machine, 26. 2. 1935, senátoři František Nedvěd a Josef Dvořák
  10. Národní shromáždění republiky Československé, 85. schůze, pátek 5. března 1937
  11. Antonín Novotný, oficiální web Kanceláře prezidenta republiky, zdroj: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století, nakl. Libri
  12. Václav Ledvinka: Adolf Svoboda (primátor 1954–1964), Portál hlavního města Prahy, 19. 7. 2010
  13. František Vodsloň, Totalita.cz
  14. Ladislav ŠTOLL – Literární kritik a historik, ideolog, Slovník české literatury po roce 1945, Ústav pro českou literaturu AV ČR. Autor hesla: Jiřina Táborská (1998), aktualizace 31. 8. 2006 (kb)
  15. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 09.02.1940, 35(32). s. 3.
  16. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 12.06.1942, 37(138). s. 5.
  17. Johanisová, Naďa: Z krabice Plunkettovy nadace – článek o prvorepublikovém družstevnictví v časopise Sedmá generace 2/2004
  18. Odraz, měsíčník Roztok a Žalova, č. 12/2006
  19. Vlasta. Praha: Mona, 02.06.1971, 25(22). s. 26.
  20. Tribuna: týdeník pro ideologii a politiku. Praha: Rudé právo, 1986, 18(10). s. 6.
  21. Včely a včelařské osobnosti našeho města, Ledečské noviny, červen 2008
  22. Lubomír Češka: Má už i české včelařství svůj „tunel“?, Moderní včelař, informační listy Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ, zima 2005, str. 6–8 + Vyjádření ředitele Včely Předboj k její současné situaci, str. 6, Jan Beneš, datováno 11. 10. 2004
  23. Jiří Zatloukal: Družstevníci Včely u soudu proti miliardářovi neuspěli, Týden.cz, 5. 4. 2010
  24. Obchod se ženami: policie zabavila majetek miliardáře Vítka, Novinky.cz, 25. 9. 2004, apb, dph, ivi, ČTK, Právo
  25. a b Družstevníci Včely chtějí zpět miliardy korun, Agris, zdroj: Mladá fronta Dnes, 8. 4. 2008
  26. a b Bývalí členové spotřebního družstva Včela chtějí miliardy od státu, Zpravy.rozhlas.cz, Český rozhlas, 13. 8. 2009 v 17.25, Ondřej Suchan (osu), Marika Táborská (mta)
  27. Jednota Cheb a. s.
  28. Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 00032468, Včela, a.s.
  29. a b Vladan Gallistl: Včela dolétala. Základ Vítkova impéria zanikne, Týden.cz, 30. 11. 2008
  30. Chaty SOS na spotřebitelská témata, téma: spotřební družstevnictví, Sdružení obrany spotřebitelů, 17. 2. 2004, rozhovor se zástupcem zástupce SČMSD (Svazu českých a moravských spotřebních družstev)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]