Včela (spotřební družstvo)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Včela (spotřební družstvo)
Právní forma družstvo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Logo Včely na nákupním středisku v Praze-Běchovicích.

Spotřební družstvo Včela vzniklo v roce 1905 jako dělnické spotřební družstvo, ve dvacátých a třicátých letech bylo blízké komunistické straně. Působilo v Praze a středních Čechách. V období socialismu bylo jedním z takzvaných lidových spotřebních družstev, v 90. letech 20. století bylo ovládnuto podnikatelem Vítkem a vytunelováno.[zdroj?]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V létě 1930 byl u příležitosti 25. výročí založení družstva otevřen ústřední sklad v Praze-Vysočanech, který zásoboval obvodní sklady v Kladně, Berouně a Slaném i prodejny v Praze a okolí. V té době mělo družstvo 310 prodejen. Kromě potravin prodávalo i další spotřební zboží, např. drogistické, domácí potřeby, a mělo vlastní pražírny, balírny, stáčírny a mlékárnu.[1]

Ředitelem družstva Včela byl v letech 1923–1939 Antonín Zmrhal.[2]

Po dobu první a druhé republiky byla Včela vnímána jako symbol proletářského družstevnictví spjatého s komunistickou stranou. 11. června 1926 při komunistickém táboru lidu nákladní automobily velkonákupního družstva Včela podle senátní interpelace najížděním do stráží fyzicky bránily komunistické demonstranty.[3] V roce 1933 komunistická senátorka Stejskalová zmínila Včelu jako největší družstvo v Československu, přičemž 90 % jejích spotřebitelů je dělnických. Postěžovala si, že Velkonákupna ovládaná sociálními demokraty poškozuje Včelu například při přidělování sádla, jehož potřebu pokrývá jen asi z 1/4. V projevu zmínila, že Včela byla společně s dalšími 50 družstvy vyloučena ze Svazu družstev, a postěžovala si na perzekuci dělnických družstev. Četníci v rámci soupisu „nespolehlivých elementů ve státní službě“ zjišťovali, není-li některý ze státních zaměstnanců členem Včely.[4] V roce 1935 komunistický senátor Kindl označil Včelu za „jediné proletářské družstvo“ a uvádí, že v rámci boje proti komunistické straně a celé dělnické třídě jsou prohledávány kanceláře Včely, aby stát měl záminku ji rozpustit a zabrat její majetek. Včela byla podezírána z distribuce štvavých materiálů a z pomoci říšskoněmeckým emigrantům.[5] Rovněž komunističtí senátoři Nedvěd a Dvořák uvádějí, že od 18. února 1935 je proti „proletářskému družstevnímu hnutí, representovanému naší Včelou“ a proti revolučnímu hnutí dělnickému, KSČ a říšskoněmeckým emigrantům vedena měšťáckým, fašistickým a vládně-socialistickým tiskem rozsáhlá kampaň. Lidé, kteří z Německé říše utekli před Hitlerem, byli podezírání ze špionáže pro Hitlera, a Včela byla obviňována, že její zaměstnanci a funkcionáři na Kladensku, Slánsku a Lounsku jim pomáhali, půjčovali místnosti ke schůzím a ochotně je převáželi.[6] Družstvo Včela se podílelo na financování činnosti KSČ.[2]

KSČ politicky pracovala mezi členy Včely, ačkoliv ti nebyli politicky organizováni. Ve třicátých letech vedení Včely svolalo do Prahy aktiv funkcionářů Včely a mimo jiné požadovalo získávání nových členů do družstva Včely, během asi roční akce bylo nabráno 25 000 členů a družstvo založilo i vlastní pohřební fond. Prodejny kromě obchodní činnosti prováděly i politickou. Minimální členský podíl byl podle stanov 200 Kč.[7] Roku 1938 se sloučila družstva Včela a Rovnost a na návrh Antonína Zmrhala bylo sloučené družstvo pojmenováno Bratrství; pod tímto názvem družstvo působilo po celou dobu Protektorátu.[7]

V družstvu Včela v Praze-Vysočanech strávil za první republiky část své pracovní kariéry například budoucí československý komunistický prezident Antonín Novotný. Po zákazu KSČ v roce 1938 se jako dělník k práci ve Včele vrátil a zároveň se účastnil i ilegální práce KSČ.[8] Ve Včele pracoval od roku 1929 jako údržbář i zakládající člen KSČ a pozdější pražský primátor Adolf Svoboda[9] ve 30. letech zde pracoval i pozdější reformní komunista František Vodsloň.[10] Literární kritik, historik a pozdější stalinistický ideolog Ladislav Štoll v letech 1932–1933 ve Včele vydával časopisy Včela, Proletářský družstevník a Svět práce.[11]

V březnu 1937 v parlamentní diskusi o platech školních inspektorů poslanec Chalupa lobboval za to, aby učitelstvo mělo kladnější a vřelejší poměr k živnostenskému a obchodnickému stavu, přičemž zkritizoval ministerstvem schválenou učebnici počtů pro IV. ročník měšťanské školy (autoři Komárek, Mráz a Svatoš) za to, že dělá „zřejmou reklamu komunistickým a socialistickým konsumům“ a početními příklady mládež přesvědčuje, že požehnáním je jenom podnikání kolektivní. Jedním z kritizovaných příkladů bylo: „Konsumní úsporné družstvo v Hořicích mělo 396 členů, kteří ušetřili ročně 97 045 Kč, konsumní družstvo Včela mělo 508 000 členů, jejich roční úspory byly 1 206 800 Kč. Vypočtěte průměrnou roční úsporu jednoho člena obou družstev.“[12]

Do prvorepublikového družstevního hnutí se do značné míry promítl etnický princip: zvlášť byla družstva česká, německá a židovská. Většina českých družstev za okupace přežila, ale dosavadní demokratická struktura střechových organizací byla nahrazena přísně kontrolovanými svazy a centrálami. Mnoho činovníků českého družstevního hnutí zahynulo za heydrichády, někteří se zachránili útěkem za hranice: mezi ně patřil i ředitel Včely Antonín Zmrhal, který v roce 1939 uprchl do Polska a Ruska a po válce byl ministrem obchodu a poté ředitelem nově vzniklé Ústřední rady družstev.[13] Prodejny Včely v okolí Prahy za války sloužily jako styčné body odbojářů.[14]

Po únorovém převratu 1948 bylo pražské družstvo Včela-Bratrství i brněnské družstvo Vzájemnost-Včela nejen zachovány, ale na přelomu 40. a 50. let do nich byly začleněny i mnohé združstevněné obchody, které do té doby provozovali živnostníci,[15] ostatní družstva byla komunistickým státem usměrněna a přeorganizována do okresních družstev s jednotným názvem Jednota.

Družstevní závod Včela Předboj[16] byl do roku 1990 monopolním výkupcem, zpracovatelem i vývozcem medu pro celé Československo. Český svaz včelařů založil 17. prosince 1999 akciovou společnost Včela Předboj, která provozovnu získala. V konkurenčním prostředí se stal podnik ztrátovým a nenávratně pohltil jak celoživotní úspory řady včelařů-akcionářů, tak různé státní a svazové sanace a dotace, a s koncem září 2004 fakticky ukončil provoz.[17]

Ovládnutí Radovanem Vítkem[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 1997 nad spotřebním družstvem, které mělo majetek kolem 4 miliard Kč, ztratili kontrolu jeho členové a ovládl jej kontroverzní miliardář Radovan Vítek a jeho firmy.[zdroj?] K ovládnutí došlo tak, že Vítek najal kolem 3000 nových členů a s jejich pomocí přehlasoval původní členy a změnil stanovy, v roce 1998 pak bylo bez náhrady a protiprávně vyloučeno 594 původních členů.[zdroj?] Soudy později prohlásily Vítkovými lidmi přijaté stanovy za neplatné a potvrdily, že stále platí stanovy z roku 1995, avšak odmítly zrušit usnesení a rozhodnutí členských schůzí konaných po změně stanov[18] a původní družstevníci se dosud v sérii soudních sporů vytunelovaného majetku nedomohli.[zdroj?] Radovan Vítek a jeho advokát tvrdí, že všichni členové družstva byli řádně vyplaceni, všechny soudní rozsudky byly v jeho prospěch a celá věc je po právní stránce „křišťálově čistá“.[19][20] V červnu 2009 Nejvyšší soud ČR uznal oprávněnost dovolání a vrátil spor opět k soudu prvního stupně. V srpnu 2009 se původní členové družstva obrátili se žádostí o pomoc též na Evropskou komisi, přičemž škodu vyčíslili na 6 miliard Kč. Budou požadovat náhradu škody od českého státu, protože neplnil své povinnosti k ochraně jejich majetku.[21]

Dne 15. září 1999 odkoupilo družstvo Včela - spotřební družstvo Praha, se sídlem Praha 8, Střelničná 1347/47, identifikační číslo 00032468, od spotřebního družstva Jednota Cheb část obchodní sítě, čítající 23 prodejen, velkoobchod v Chebu a učňovské středisko.[22]

Družstvo bylo později přeměněno na akciovou společnost Včela.[23] V dubnu 2008 se jediným akcionářem Včely a. s. stala Czech Property Investments (CPI),[24] kterou vlastnila kyperská firma Gandolf Consultancy Limited.[20] V roce 2009 ukončila akciová společnost Včela činnost a její majetek přešel na společnosti Czech Property Investments a CPI Reality.[21][24]

Ze Svazu českých a moravských spotřebních družstev bylo družstvo Včela Praha pro neplnění podmínek vyloučeno, podobně jako Jednota Cheb.[25]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Včela - potravinové spotřební družstvo (1930) díl 1/2, 2/2, video, stream.cz
  2. a b Antonín Zmrhal, web vlády České republiky, zdroj: Encyklopedie Universum
  3. Interpelace senátorů J. Slámy, B. Kianičky, J. Kotrby, J. Thoře a druhů na pana ministra vnitra stran výtržností při komunistickém táboru pořádaném v Praze dne 11. června 1926, Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926, II. volební období, 2. zasedání, tisk 156/13
  4. [1], Historické senátní tisky z 3. volebního období (1929–1935), 7. zasedání, 198. schůze, 24. února 1933
  5. [2], Historické senátní tisky z 3. volebního období (1929–1935), 12. zasedání, 295. schůze, 26. března 1935
  6. 1469/4. Interpelace senátora Nedvěda a soudruhů ministru vnitra, ohledně zabavení úplně nezávadného článku v "Rudém Právu" dne 1. března 1935, 26. 2. 1935, senátoři František Nedvěd a Josef Dvořák
  7. a b Vzpomínají předváleční členové Komunistické strany Československa šestého pražského obvodu, Pražský web pro studenou válku, internetový časopis pro výzkum dějin studené války, Vol. 3 No. 1, jaro 2006. Původně vydal Obvodní výbor KSČ Praha 6, 1982, v nákladu 1000 výtisků pro potřeby funkcionářského aktivu. O Včele zmínky v několika příspěvcích, např. J. Mráz: Z činnosti buňky KSČ v Malém Břevnově, J. Louša: Jak jsme dělali masovou politickou práci.
  8. Antonín Novotný, oficiální web Kanceláře prezidenta republiky, zdroj: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století, nakl. Libri
  9. Václav Ledvinka: Adolf Svoboda (primátor 1954–1964), Portál hlavního města Prahy, 19. 7. 2010
  10. František Vodsloň, Totalita.cz
  11. Ladislav ŠTOLL – Literární kritik a historik, ideolog, Slovník české literatury po roce 1945, Ústav pro českou literaturu AV ČR. Autor hesla: Jiřina Táborská (1998), aktualizace 31. 8. 2006 (kb)
  12. Národní shromáždění republiky Československé, 85. schůze, pátek 5. března 1937
  13. Johanisová, Naďa: Z krabice Plunkettovy nadace – článek o prvorepublikovém družstevnictví v časopise Sedmá generace 2/2004
  14. Odraz, měsíčník Roztok a Žalova, č. 12/2006
  15. např. Újezd u Brna, viz kapitolu rok 1953
  16. Včely a včelařské osobnosti našeho města, Ledečské noviny, červen 2008
  17. Lubomír Češka: Má už i české včelařství svůj „tunel“?, Moderní včelař, informační listy Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ, zima 2005, str. 6–8 + Vyjádření ředitele Včely Předboj k její současné situaci, str. 6, Jan Beneš, datováno 11. 10. 2004
  18. Jiří Zatloukal: Družstevníci Včely u soudu proti miliardářovi neuspěli, Týden.cz, 5. 4. 2010
  19. Obchod se ženami: policie zabavila majetek miliardáře Vítka, Novinky.cz, 25. 9. 2004, apb, dph, ivi, ČTK, Právo
  20. a b Družstevníci Včely chtějí zpět miliardy korun, Agris, zdroj: Mladá fronta Dnes, 8. 4. 2008
  21. a b Bývalí členové spotřebního družstva Včela chtějí miliardy od státu, Zpravy.rozhlas.cz, Český rozhlas, 13. 8. 2009 v 17.25, Ondřej Suchan (osu), Marika Táborská (mta)
  22. Jednota Cheb a. s.
  23. Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 00032468, Včela, a.s.
  24. a b Vladan Gallistl: Včela dolétala. Základ Vítkova impéria zanikne, Týden.cz, 30. 11. 2008
  25. Chaty SOS na spotřebitelská témata, téma: spotřební družstevnictví, Sdružení obrany spotřebitelů, 17. 2. 2004, rozhovor se zástupcem zástupce SČMSD (Svazu českých a moravských spotřebních družstev)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]