V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Gustav Heidler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Gustav Heidler

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Stranická příslušnost
Členství nár. soc.

Narození 7. září 1883
Police
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 30. května 1930 (ve věku 46 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Děti Alexander Heidler
Alma mater Univerzita Karlova
Profese politik
Commons Kategorie Gustav Heidler
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
děd Ferdinand Heidler
strýc Friedrich Heidler
bratr Ferdinand Heidler
vnuk Cyril Svoboda

Gustav Heidler (7. září 1883 Police[1]30. května 1930 Praha[2][3]) byl český a československý národohospodář a politik; meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu socialistickou (pozdější národní socialisté).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval reálné gymnázium v Kolíně a pak práva na české univerzitě v Praze. Zde byl 18. října 1907 promován na doktora práv. Krátce působil na praxi u zemského soudu v Praze a ve Vídni. Od 1. května 1908 pracoval v Obchodní a živnostenské komoře v Plzni, nejprve jako konceptní praktikant.[4] Zde rovněž vedl národohospodářskou rubriku tamního listu Český deník. Roku 1912 se stává jednatelem Spolku pro průmysl cukrovarnický v Čechách a společně s bratrem Ferdinandem Heidlerem byli členy Československé cukerní komise. Zasloužil se o výstavbu Výzkumného ústavu cukrovarnického. Za první světové války působil v protirakouském odboji (člen Maffie) a zajišťoval kontakty s Nizozemskem.[5][2] Za války byl členem Cukerní ústředny ve Vídni.[4] Koncem války předložil během jízdy vlakem z Plzně Jaroslavu Kvapilovi návrh, aby se osobnosti českého uměleckého a veřejného života vyjádřily k budoucnosti státoprávního uspořádání, čímž se zrodil Manifest českých spisovatelů.[4]

Po vzniku samostatného státu vznikla již 2. listopadu 1918 Československá komise cukerní a Gustav Heidler byl jejím vedoucím jednatelem. Roku 1919 se podílel na vzniku Ústředního spolku československého průmyslu cukrovarnického. Inicioval založení Výzkumného ústavu československého průmyslu cukrovarnického v Praze.[4]

Od roku 1918 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[6] Byl profesí tajemníkem.[7] Stál v čele skupiny Česká demokracie, soustředěné okolo stejnojmenného listu a tvořené aktivisty, kteří se předtím odštěpili od Národní strany svobodomyslné (mladočeši). V roce 1919 opustil Československou stranu socialistickou.[8]

Po vzniku republiky byl členem bankovního výboru ministerstva financí (až do vzniku centrální banky[4]) a od roku 1924 Národohospodářského ústavu při České akademii.[5][2] Nadále působil jako jednatel Ústředního spolku československého průmyslu cukrovarnického.[2]

Zemřel v květnu 1930 v podolském sanatoriu v Praze.[2] Zemřel náhle, po lehčí operaci.[4]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině správce šternberského velkostatku v Polici. Jeho děd Ferdinand Heidler, i strýcové Josef Koudela a Friedrich Heidler, byli poslanci Moravského zemského sněmu. Jeho bratry byli historik Jan Heidler, národohospodář Ferdinand Heidler, politik národně socialistické strany a ministr obchodu Československa v letech 19191920 a Artur Heidler, advokát. Měl tři děti – syna, teologa Alexandera Heidlera, a dvě dcery; jeho vnukem je politik Cyril Svoboda.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e Dr. Gustav Heidler. Národní listy. Květen 1930, roč. 70, čís. 148, s. 1. Dostupné online. 
  3. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých POD Z6 • 1923-1935, s. 129. Dostupné online.
  4. a b c d e f JUDr. Gustav Heidler mrtvý. Národní politika. Květen 1930, roč. 48, čís. 149, s. 3. Dostupné online. 
  5. a b Kühtreiberová, Lenka: Zemští poslanci za okres Jemnice v letech 1861 - 1914 [online]. muni.cz [cit. 2011-11-18]. Dostupné online. (česky) 
  6. Gustav Heidler [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-18]. Dostupné online. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-18]. Dostupné online. (česky) 
  8. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 763, 771. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]