Manifest českých spisovatelů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Manifest českých spisovatelů, zveřejněný pod názvem Čeští spisovatelé českému poselstvu bylo první domácí veřejné prohlášení za první světové války, které požadovalo sebeurčení českého národa. Bylo vydáno 17. května 1917. Byl adresován českým poslancům Říšské rady a podepsalo ho přes 200 českých spisovatelů, novinářů a vědců. Autorem je Jaroslav Kvapil, tehdejší ředitel činohry českého Národního divadla. Poslanci měli podle manifestu přestat být loajální k Rakousko-Uhersku a podporovat práva českého národa a českého státu anebo odstoupit z Říšské rady.

Zveřejnění Manifestu[editovat | editovat zdroj]

Poprvé zveřejnil Manifest staročeský deník Národ dne 17. května 1917. O den později jej otiskla Národní politika a po ní převzaly venkovské listy.[1]

Signatáři manifestu[editovat | editovat zdroj]

Manifest podepsali např. Jindřich Šimon Baar, Otokar Březina, Josef Čapek, Karel Čapek, Karel Matěj Čapek-Chod, Jakub Deml, Viktor Dyk, Vladimír Helfert, Jan Herben, Adolf Heyduk, Jaroslav Hilbert, Alois Jirásek, Jan Kapras, Jan Klecanda, Karel Klostermann, Josef Kořenský, Eliška Krásnohorská, Kamil Krofta, Petr Křička, Louis Křikava, Josef Štefan Kubín, Jaroslav Kvapil, Jiří Mahen, Josef Svatopluk Machar, Marie Majerová, Helena Malířová, Alois Mrštík, Zdeněk Nejedlý, Arne Novák, Ivan Olbracht, Jan Opolský, Emanuel Rádl, Karel Václav Rais, August Sedláček, Antonín Sova, Antal Stašek, Jiří Sumín, František Xaver Svoboda, Růžena Svobodová, František Xaver Šalda, Anna Marie Tilschová, Renáta Tyršová a další.

Ze známých spisovatelů odmítnul Manifest podepsat Petr Bezruč. Je však třeba uvést, že krátce před jeho vznikem byl perzekvován a vězněn; jako politicky nespolehlivý byl ze svého místa poštovního úředníka odeslán na nucenou dovolenou s malým čekatelským platem.[2]

Text manifestu[editovat | editovat zdroj]

Českému poselstvu na říšské radě! Obracíme se k Vám, pánové, ve velké době našeho národního života, v době, za niž všichni budeme odpovídati celým staletím. Obracíme se k Vám, k poselstvu českého lidu, dobře vědouce, že my čeští spisovatelé, osobnosti v našem životě veřejně činné a známé, máme nejen právo, nýbrž i povinnost, mluvit za rozhodnou většinu českého světa kulturního a duchovního, ba i za národ, jenž sám promluviti nemůže. Co nejdříve sejde se říšská rada a politickému zastupitelstvu českého národa naskytne se poprvé za války příležitost, aby z její tribuny projevilo všechno, co se dosud projeviti nemohlo ani tiskem, ani jiným veřejným způsobem.... Nuže, pánové, aspoň tam buďte pravdivými mluvčími svého národa, aspoň tam povězte státu i světu, co Váš národ chce a na čem trvá! Aspoň tam splňte svou svatosvatou povinnost a zastaňte se českých práv a českých požadavků v této nejosudovější době světových dějin způsobem nejrozhodnějším a nejobětavějším, neboť nyní rozhoduje se o českém osudu na celá staletí! ... Teď však se otevírají brány rakouského parlamentu, a politickým zástupcům národů poprvé se naskýtá příležitost, aby, budou-li chtíti, svobodně mluvili a jednali. Cokoliv řeknou a cokoliv ujednají, uslyší se nejenom doma, nýbrž i v celé Evropě, ba v zámoří. Na Vás pánové, jakožto na mluvčí českoslovanského národa pohlížeti budou dnešek i budoucnost, a není sporu, čeho po Vás žádají. ... Evropa demokratická, Evropa národů svéprávných a svobodných jest Evropou zítřka a budoucnosti. Národ žádá po Vás pánové, abyste byli s touto velkou dějinnou chvílí, abyste jí věnovali všechny své schopnosti, abyste jí obětovali všechny jiné zřetele, abyste v té chvíli jednali jako mužové nezávislí, mužové bez všelikých závazkův a prospěchův osobních, mužové svrchovaného mravního a národního vědomí. Nedovedete-li učiniti zadost všemu, čeho národ po Vás žádá a co Vám ukládá, vzdejte se raději svých mandátů, prve než na říšskou radu vejdete, a odvolejte se k své nejvyšší instanci: k svému národu! V Čechách a na Moravě, v květnu 1917.[3]

Další reakce české inteligence[editovat | editovat zdroj]

Manifest podpořili dalšími veřejnými prohlášeními a podpisy odborní spisovatelé a učenci, čeští výtvarníci a profesoři českých technik v Brně a Praze (Zveřejněno 27. května.).[4]

Mezi podpisy byla významná jména jako:

a další.

V dalších dnech přibyla podpůrná prohlášení institucí a spolků jako Dělnický výbor firmy Breitfeld a Daněk, Svaz československého studentstva, Výbor pro volební právo žen, Sdružení akademicky vzdělaných žen a profesoři průmyslové školy na Smíchově. Své podpisy dodatečně připojili další spisovatelé, např. Josef Hais Týnecký a Petr Zenkl.[5]

Z fronty zaslal svůj podpis 28. 8. 1917 S. K. Neumann.[1]

Manifest a jednání Říšské rady[editovat | editovat zdroj]

Na bouřlivém jednání Říšské rady 30. května 1917 přečetl Manifest česky a německy český poslanec František Staněk. Následně vystoupil slovinský poslanec s obdobným prohlášením, požadujícím sjednocení území, ve kterých žijí Slovinci, Chorvati a Srbové. Tato a další vystoupení slovanských poslanců narazila na odpor poslanců německých, obávajících se o práva Němců v Čechách na vlastní samosprávu. Schůze byla uzavřena tím, že ministerský předseda slíbil, že k prohlášením zaujme vláda stanovisko.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Květen 1917. Národní listy. 1. 5. 1937. Dostupné online. 
  2. Český rozhlas: Vladimír Vašek alias Petr Bezruč: Slezský bard ve smyčce rakouské justice
  3. Čeští spisovatelé českému poselstvu. Lidové noviny. 25. 5. 1917. Dostupné online. 
  4. Odborní spisovatelé a učenci.... Lidové noviny. 27. 5. 1917. Dostupné online. 
  5. Další ohlas projevu českých spisovatelů. Lidové noviny. 29. 5. 1917. Dostupné online.