Jiří Polívka
Prof. PhDr. Jiří Polívka | |
---|---|
Rodné jméno | Georg Johann Polivka |
Narození | 6. března 1858 Enns Rakouské císařství |
Úmrtí | 21. března 1933 (ve věku 75 let) Praha Československo |
Národnost | česká |
Alma mater | Univerzita Karlova Vídeňská univerzita |
Povolání | pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel, etnograf, literární historik, slavista, učitel a folklorista |
Zaměstnavatel | Univerzita Karlova |
Příbuzní | Osvald Polívka[1] (sourozenec) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jiří Polívka (6. března 1858 Enns[2][3], Rakousko – 21. března 1933 Praha[4]) byl český filolog, slavista, balkanolog, bulharista, bohemista, paleoslovenista, polonista, rusista, slovakista, ukrajinista, literární historik, etnograf, folklorista, dialektolog, paleograf a vysokoškolský pedagog.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině Johanna Polivky, vrchního inženýra Buštěhradské dráhy (1827–1892) a Marie roz. Bartlové. Jeho sourozenci byli: Osvald (1859–1931), Kateřina Růžičková (1861–1946) a Anna Lauermannová (1863–1943).[5]
V letech 1868–1876 absolvoval v Praze novoměstské gymnázium, 1876–1880 slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK),[6] letní semestr 1880 pak na záhřebské univerzitě, kde se věnoval studiu staroslověnštiny a paleografie.[7] Doktorát filozofie získal ve Vídni (1882).[8]
Již jako soukromý docent mluvnice slovanských jazyků se v roce 1884 habilitoval prací O časech ve slovanských nářečích (1889 habilitace rozšířena o slovanské literatury), 1895 byl jmenován mimořádným profesorem slovanských jazyků a literatur, řádnou profesuru sice získal roku 1902, ale jmenován (ad personam) byl až v roce 1907.[6] Souběžně (1896–1913) vykonával funkci spoluředitele slovanského semináře, vedl oddělení pro nové jazyky a literatury slovanské,[9] v letech 1908–1909 byl děkanem[10] a 1909–1910 proděkanem FF UK (funkci rektora nepřijal), do důchodu odešel v roce 1928.[7]
Na univerzitě přednášel všechny hlavní slovanské jazyky a jejich literatury, ústní slovesnost a dialektologii, do příchodu prof. Františka Pastrnka (1895) vyučoval také paleoslovenistiku.[11] Absolvoval několik zahraničních studijních pobytů spojených s intenzivním prohlubováním znalosti jazyků v Polsku a Rusku (1889–1890), a v letech 1893–1894 pak v Záhřebu a Srbsku.[7] V průběhu svého života procestoval všechny slovanské země, byl hostem vrcholných vědeckých institucí evropských metropolí (mj. Amsterdam, Oslo, Petrohrad, Sofie).[12]
Vedle pedagogické a badatelské práce se podílel na řadě organizačně vědeckých, kulturních a společenských aktivit. Stál u zrodu pražského Slovanského ústavu (od roku 1928 předseda I. odboru), v roce 1919 se stal předsedou Československého národopisného ústavu pro lidovou píseň, byl členem rady a předsedou Národopisné společnosti českoslovanské, předsedal I. sjezdu slovanských geografů a etnografů (Praha 1924), ve funkci místopředsedy se zúčastnil I. sjezdu slovanských filologů v Praze (1929).[7] Kromě obsáhlé vlastní publikační činnosti redakčně a editorsky působil v Národopisném věstníku českoslovanském a Národopisném sborníku slovanském, spoluredigoval též Věstník slovanské filologie a starožitností.[8]
Od roku 1923 byl také členem profesorského sboru nově založené Ruské národní univerzity v Praze, kde byl vedoucím katedry československých studií.
Zemřel roku 1933 v Praze a byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Řádný člen České akademie věd a umění od 28. listopadu 1908 (dopisujícím zvolen 1. prosince 1891, mimořádným 3. července 1907),[13] řádný člen Královské české společnosti nauk od 8. ledna 1913 (mimořádný 13. ledna 1909, čestný 9. listopadu 1932),[13] v letech 1920–1932 byl jejím místopředsedou.[14] Zahraniční člen akademií věd v Petrohradě, Kyjevě, Záhřebu, Bělehradu, Sofii, Oslu a Amsterdamu.[6][8]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Přední český slavista přelomu 19. a 20. století svým rozsáhlým dílem podnětně zasáhl do mnoha vědních oborů, zejména paleoslovenistiky (mj. přispěl k ustálení terminologie oboru včetně stabilizace názvu staroslověnský jazyk),[15] lingvistiky slovanských jazyků, literární vědy a historie slovanských národů, dialektologie, národopisu, slovesně zaměřené folkloristiky i kulturních dějin. Mezinárodní věhlas a uznání mu pak zajistily jeho srovnávací studie a edice slovanské ústní slovesnosti, především pohádek.[16]
Výběrová bibliografie
[editovat | editovat zdroj]Publikace
[editovat | editovat zdroj]- Praktické navedení ke snadnému naučení se polskému jazyku (Praha 1883)
- Dvě povídky v české literatuře XV. století (Praha 1889)
- Drobné příspěvky literárně historické (Praha 1891)
- Kronika o Bruncvíkovi v ruské literatuře (Praha 1892)
- Pohádkoslovné studie (Praha 1904)
- Anmerkungen zu den Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm I–V (s J. Boltem, Leipzig 1913, 1915, 1918, 1930, 1932; Hildesheim 1963)
- Povídky lidové o zkrocení zlé ženy (Lvov 1914)
- Lalija (Praha 1914)
- Znamení života, předzvěsti smrti v lidových podáních, obyčejích a pověrách (Praha 1917)
- Súpis slovenských rozprávok I–V (Turčiansky Sv. Martin 1923, 1924, 1927, 1930, 1931)
- Lidové povídky slovanské: Vybrané rozpravy. I. (Praha 1929)
- Slovanské pohádky. I, Úvod. Východoslovanské pohádky (Praha 1932)
- Lidové povídky slovanské: Vybrané rozpravy. II. (Praha 1939)
Edice lidové prózy se studiemi a komentáři
[editovat | editovat zdroj]- Povídky kladské 1, 2 – J. Š. Kubín (Praha 1909, 1914)
- Povídky lidu opavského a hanáckého (s F. Stavařem a J. Tvrdým, Praha 1916)
- Lidové povídky z českého Podkrkonoší. Podhoří západní – J. Š. Kubín (Praha 1923)
- Výbor ruských pohádek I–III (s S. J. Karcevským, Praha 1924–1925)
- Lidové povídky z českého Podkrkonoší. Úkrají východní – J. Š. Kubín (Praha 1926)
- Výbor ľudových rozprávok (Turčiansky Sv. Martin 1927, 1932)
- Lidová vypravování z Podbrdska a jiných českých krajů – Karel Vaněček (Plzeň 1928)
- Lidové povídky jihomakedonské: z rukopisů St. Verkovičových (s P. A. Lavrovem, Praha 1932)
Sborníky
[editovat | editovat zdroj]- Slovanstvo. Obraz jeho minulosti a přítomnosti (s J. Bidlem, 1912)
- Sborník prací věnovaných profesoru dru Václavu Tillovi k šedesátým narozeninám 1867—1927 (s J. Frčkem a J. Ježkem, Praha 1927)
Autorská hesla v Ottově slovníku naučném
[editovat | editovat zdroj]- Euchologion (8, 1894)
- Evangelium u Poláků (8, 1894)
- Evangelium u pravoslavných Slovanů (8, 1894)
- Evangelium u Lužických Srbů (8, 1894)
- Dějiny literatury srbsko-chorvatské (13, 1898)
- Jihoslované (národopis): Chorvaté a Srbové (13, 1898)
- Jazyk srbsko-chorvatský (19, 1898)
- Jazyk ruský (22, 1904)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ kolektiv autorů: Ottův slovník naučný. Praha: Nakladatelství Jan Otto. Dostupné online.
- ↑ Taufbuch – 01-01D | Linz-Innere Stadt | Oberösterreich: Ev. Kirche A.B | Österreich | Matricula Online. data.matricula-online.eu [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Taufbuch – 01-01D | Linz-Innere Stadt | Oberösterreich: Ev. Kirche A.B | Österreich | Matricula Online. data.matricula-online.eu [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Soupis pražských obyvatel:Polívka Jan. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online.
- ↑ a b c Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 514.
- ↑ a b c d Lexikon české literatury 3/II, s. 1008.
- ↑ a b c Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od roku 1760, s. 389.
- ↑ Historie Ústavu českého jazyka a teorie komunikace [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [cit. 2014-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-09.
- ↑ Jiří Polívka [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [cit. 2014-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-03.
- ↑ Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918, s. 60.
- ↑ Slavista Jiří Polívka v kontexte literatúry a folklóru 2, s. 3.
- ↑ a b Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 238.
- ↑ Bohemia docta: k historickým kořenům vědy v českých zemích, s. 143.
- ↑ Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918, s. 192–193.
- ↑ Československá slavistika v letech 1918–1939, s. 306–307.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Sborník prací věnovaných prof. Dr. J. Polívkovi k šedesátým narozeninám Společností Národopisného musea českoslovanského v Praze – uspořádal Jiří Horák. Praha: Společnost Národopisného musea českoslovanského, 1918. 258 s.
- PAVLÁSKOVÁ, Eva. Jiří Polívka: literární pozůstalost. Praha: Lit. archiv Národního muzea, 1959. 31 s.
- KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od roku 1760: biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 389–392.
- KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 139, 306–309.
- DOUPALOVÁ, Eva. Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Praha: SPN, 1988
- Encyklopédia ľudovej kultúry Slovenska 2. Bratislava: Veda, Bratislava, 1995. 418 s. ISBN 80-224-0235-4. S. 59–60
- KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8.
- RUSEK, Jerzy. Jiří Polívka. In Slavica Pragensia ad tempora nostra: sborník statí z mezinárodní vědecké konference ke 150. výročí založení stolice slovanské filologie na Univerzitě Karlově Praha, 8. – 10. června 1998. Praha: Euroslavica, 1998. 319 s. ISBN 80-85494-42-6. S. 28–31 (polsky).
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: II. díl: K–P. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 606.
- OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1007–1011.
- Enzyklopädie des Märchens: Handwörterbuch zur historischen und vergleichenden Erzählforschung. Band 10. Berlin–New York, 2002. ISBN 3-11-016841-3. Sloupce 1145–1150
- ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 238.
- Jiří Polívka (1858–1933): Bibliografická příloha Národopisné revue č. 20 – sestavila Viera Gašparíková. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2006. 62 s. ISBN 80-86156-89-3
- Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha: Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 177–178
- ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 514–516.
- Slavista Jiří Polívka v kontexte literatúry a folklóru. 1–2. – Hana Hlôšková, A. Zelenková (eds.). Bratislava–Brno: Kasico, 2008. 112, 248 s. ISBN 978-80-969992-0-0
- Bohemia docta: k historickým kořenům vědy v českých zemích – Alena Míšková, Martin Franc, Antonín Kostlán (eds.). Praha: Academia, 2010. 529 s. ISBN 978-80-200-1809-0.
- VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 220.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Autor Jiří Polívka ve Wikizdrojích
- Autor Jiří Polívka ve Wikizdrojích (německy)
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Polívka na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Polívka
- Jiří Polívka v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Jiří Polívka v Akademickém bulletinu AV ČR
- Jiří Polívka na stránkách Knihovny Národního muzea
- Radoslav Večerka: Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů, s. 126–127
- Jiří Polívka, Súpis slovenských rozprávok (obsah) Archivováno 18. 6. 2020 na Wayback Machine.
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Polívka, Jiří *1858
- Čeští literární historikové
- Čeští literární teoretici
- Čeští etnografové
- Čeští lingvisté
- Čeští slavisté
- Balkanologové
- Čeští bohemisté
- Bulharisté
- Čeští paleoslovenisté
- Čeští polonisté
- Čeští rusisté
- Čeští slovakisté
- Ukrajinisté
- Čeští spisovatelé vědecké literatury
- Spisovatelé píšící bulharsky
- Spisovatelé píšící česky
- Spisovatelé píšící francouzsky
- Spisovatelé píšící německy
- Spisovatelé píšící polsky
- Spisovatelé píšící slovensky
- Spisovatelé píšící srbochorvatsky
- Spisovatelé píšící rusky
- Čeští profesoři
- Pedagogové na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
- Děkani Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
- Čeští publicisté
- Čeští paleografové
- Sběratelé lidové slovesnosti
- Absolventi Univerzity Karlovy
- Lidé z Prahy
- Narození 6. března
- Narození v roce 1858
- Úmrtí 21. března
- Úmrtí v roce 1933
- Pohřbení na Vinohradském hřbitově
- Čeští filologové