Osvald Polívka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Osvald Polívka
Narození 24. května 1859
Úmrtí 30. dubna 1931 (ve věku 71 let)
Praha
Povolání architekt
Příbuzní bratr Jiří Polívka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osvald Polívka (24. května 1859 Enns u Lince – 30. dubna 1931 Praha) byl český architekt, významný představitel pozdní neorenesance, a průkopník secesní architektury, postavil řadu veřejných budov v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

malba ze studentských let

Studoval pražskou německou techniku u profesora Zítka, v letech 18851889 pak byl jeho asistentem. Od r. 1890 měl vlastní kancelář v Praze až do své smrti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku byl ovlivněn historismem. Zejména byl ovlivněn českou neorenesancí Antonína Wiehla,[1][2] se kterým v letech 1891 - 1894 úzce spolupracoval. Koncem 90. let 19. století se přiklonil k secesi. Později jeho tvorba směřovala k neoklasicismu a moderně.

K nejznámějším dochovaným stavbám postaveným podle jeho projektu v Praze patří nárožní budova Zemské banky Na Příkopě (1894-96) s přístavbou (1909-11) spojenou mostky přes Nekázanku, Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici neorenesančním slohu (s Antonínem Wiehlem) v Rytířské (1892-94),[3][4] dále dokončil po Bedřichu Ohmannovi budovu pojišťovny Assicurazioni Generali na rohu Václavského náměstí a Jindřišské (1895-98), palác České obchodní a průmyslové komory v ulici 28. října (s Matějem Blechou) a palác Pražské městské pojišťovny na Staroměstkém náměstí (1898-1900). Spolu s Antonínem Balšánkem navrhl Obecní dům v Praze (1904-1912), kde navrhl všechny interiéry (mimo foyer a Smetanovy síně) tedy např. kavárnu, Francouzskou restauraci a salónky v 1. patře. Souběžně navrhl v letech 1906-1908 palác Topičova nakladatelství s Topičovým salónem a Pojišťovnu Praha na Národní třídě, 1. českou vzájemnou pojišťovnu ve Spálené (1906-07, budovu Karafiátova nakladatelství v Jungmannově ulici (1908-9). V roce 1903 zvítězil nad Janem Kotěrou v soutěži na novou budovu obchodního paláce U Nováků ve Vodičkově ulici, k níž přistavěl v letech 1927-29 druhý palác (sídlilo zde Osvobozené divadlo). Dále na Mariánském náměstí navrhl rozlehlou budovu Nové radnice Starého Města pražského (1908-12), palác České banky na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy (později Palác Ligna s kinem Světozor), 1913-16 spolu s Josefem Sakařem).

Stavěl řadu činžovních domů, především na Vinohradech, na Starém i Novém městě v Praze (domy v Haštalské pro Vácslava Havla), ale i v Bratislavě, Brně, Nymburce či Ústí nad Labem. Navrhl také několik vil (Nymburk, Černošice, Dobřichovice, Karlovy Vary), budovy Ringhofferovy továrny na Smíchově (včetně vily majitele), Zemskou banku v Bratislavě spolu s činžovním domem zaměstnanců, Živnostenské banky v Prostějově, Terstu a také záložnu v Hradci Králové (nynější galerie) - zde opět porazil Kotěru v soutěži. Je též autorem Paláce České obchodní společnosti v Ústí nad Labem[5], nebo nymburské vodárenské věže[6]. Raná secesní budova Eskomptní banky (1899) na nároží karlovarských ulic byla zbořena stejně jako budova Živnostenské banky v Praze na Příkopech (1908), divadlo Uranie (1898) vyhořelo v roce 1946.

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Polívka byl současníky oceňován pro mistrovství půdorysných a prostorových řešení, důraz na preciznost materiálů a úzkou spolupráci s předními umělci, jak sochaři (např. Ladislav Šaloun, Josef Mařatka, Celda Klouček, Stanislav Sucharda), tak malíři (např. Jan Preisler, Max Švabinský). Nicméně okruh modernistů okolo Kotěry jej hodnotil negativně pro jeho lásku k detailu a zdobnosti až mystické a pohádkové a jistou nabubřelost velkých budov především peněžních ústavů. Dlouhá léta toto zařazení přetrvávalo, ale od poloviny osmdesátých let jsou jeho díla obdivována, dostává se jim rostoucí pozornosti a památkové ochrany. Na charakteru zástavby pražského centra, obdivovaného zahraničními i tuzemskými návštěvníky Prahy, má Osvald Polívka lví podíl. V době Pražské asanace[7][8] se kriticky vyslovoval k radikálním demolicím památek v centru Prahy. Vilém Mrštík jej ve svém manifestu Bestia triumphans za to oceňuje a na jeho případě demonstruje na ignorování názorů odborníka - architekta na schůzi zastupitelstva. Mrštík Polívku doslovně cituje:"...Na místech rozhodujících nenalézá idealní snažení o zachování starobylého rázu Prahy vždy patřičného ohlasu, ba ani porozumění....- Nicméně " pravil dále "musí se učinit vše možné, aby Praha byla zachráněna před zhyzděním svých nádherných krás, aby se nečinilo násilí jejímu panoramu ." [9] Polívka nepůsobil pedagogicky a to se podepsalo na zájmu a péči o jeho díla po autorově smrti.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha : Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. ISBN null. S. 1-2ý. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  2. KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. , roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. (česky) 
  3. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha : Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. ISBN null. S. 23. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  4. Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha : Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné online. ISBN null. S. 1-17. (česky)  
  5. http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/18-ceskoslovenska-obchodni-banka-csob
  6. http://www.mesto-nymburk.cz/www/index.php?sekce=4&zobraz=zastaveni-3-vodarenska-vez
  7. Asanace král. hlavního města Prahy : text zákona (...). Praha : Národní tiskárna a nakladatelstvo, 1893. Dostupné online. S výkladem a plánem asanačního obvodu. 
  8. BEČKOVÁ, Kateřina; HRŮZA, Jiří; ET AL. Asanace - zatracovaný i obdivovaný projekt obce Pražské.In: Pražská asanace. K 100. výročí vydání asanačního zákona pro Prahu. první. vyd. Svazek 93. Praha : Muzeum hlavního města Prahy, 1993. 137 s. (Acta Musei Pragensis) Dostupné online. ISBN 80-85394-01-4. Kapitola Asanace - zatracovaný i obdivovaný projekt obce Pražské, s. 34-56. (česky) Résumé německy s. 135-136.. 
  9. MRŠTÍK, Vilém. Bestia triumphans. první. vyd. Praha : Nákladem Rozhledů (Josefa Pelcla), 1897 (1897 tisk). 27 s. Dostupné online. ISBN null. S. 1. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]