Václav Tille

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Václav Tille
Václav Tille
Václav Tille
Narození 16. února 1867
Tábor
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 26. června 1937 (ve věku 70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatel, literární historik a pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Tille (16. února 1867 v Táboře[1]26. června 1937 v Praze) byl knihovník, učitel, divadelní a literární kritik a český spisovatel. Používal také pseudonym Václav Říha.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině profesora reálného gymnázia v Táboře, Antonína Tilleho, a jeho ženy Marie, rozené Eisensteinové. Babička z otcovy strany pocházela z rodu Nádherných z Borutína.

Václav Tille absolvoval gymnázium, pak filosofickou fakultu Karlovy university v Praze (slavistiku a germanistiku) a další v Innsbrucku, studia zakončil doktorátem. Později vykonával práci v pražské univerzitní a olomoucké studijní knihovně. V té době působil také jako revizor sbírek knihovny Národního muzea [2]. Následoval pobyt na univerzitě v Paříži. V roce 1903 habilitoval a v letech 19211937 byl řádným profesorem srovnávacích dějin na Karlově universitě[3]. Stal se členem Rotary klubu, Evropského literárního klubu, Československé Intelektuální Unie, v roce 1925 je spoluzakladatelem PEN klubu. V roce 1925 se stal členem Mezinárodní akademické unie.

Literární činnost[editovat | editovat zdroj]

Uveřejnil řadu divadelních a literárních kritik v Národních listech (působil zde v letech 1910–1915 [4]), Venkově, Prager Presse a dalších novinách i časopisech. Vytvořil velmi mnoho srovnávacích studií u umění scénickém, mimickém, kriticky rozebíral tvorbu povídkovou, pohádkovou a zabýval se i dalšími obory české i cizí literatury a knihovnictví. Při psaní pohádek použil pseudonym V. Říha, odborné články podepisoval často různými zkratkami a značkami. Dr. Václav Tille redigoval od roku 1902 knižnici pro mládež Žeň z literatur.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Profesor Václav Tille chvíli stanul mlčky a potom začal. Lavice zmizely a posluchači se ocitli v dávném světě, evokovaném plasticky a barevně, mezi historickými postavami, které vyvstávaly v důvěrné blízkosti a v plnosti lidské podoby. Umění mluvit a malovat slovem, vykouzlit atmosféru – to byla okouzlující výsada Tillovy osobnosti, překypující nábojem prožití toho, o čem přednášel...Vášeň a skepse skládaly tohoto vzácného muže. Není čistších, výsostnějších a dramatičtějších protikladů: jejich svárem hořel Tille a tímto svým vnitřním ohněm zapaloval.
— Frank Tetauer[5]

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Odborné publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Divadelní vzpomínky (1917)
  • Literární studie (1892)
  • Povídky sebrané na mor. Valašsku (1902)
  • Erbenovy České pohádky (1905), studie
  • Němcové Národní báchorky a pověsti (1905), studie
  • Němcové Pohádky (1907), studie
  • Kinéma (1908), filmová studie
  • České pohádky do roku 1848 (1909), studie
  • Soupis českých pohádek, díl I. (1930)
  • Soupis českých pohádek, díl 2. (1934)
  • Božena Němcová (1911) monografie spisovatelky, několikrát přepracoval, opatřil dodatky
  • Filosofie literatury u Taina a předchůdců (1902)
  • Maurice Maeterlinck (1910), monografie
  • Roncesvalles (1915), filologicko-místopisná studie

a mnoho dalších

Pohádky[editovat | editovat zdroj]

a mnoho dalších, všechny pod pseudonymem V. Říha.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Karel Sklenář, Obraz vlasti. Příběh Národního muzea. Praha 2001, s. 322.
  3. VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha : Prometheus, 1938. Kapitola Václav Tille, s. 256.  
  4. Miroslav Rutte: Po stopách předků – Osmdesát let divadelní kritiky v Národních listech, In: Národní listy, jubilejní sborník, Praha, 1941, str. 45–46
  5. TETAUER, Frank. Tille. In Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 1907–1937. Praha : Kruh solistů Městských divadel pražských, 1938. S. 39–40.
  6. ŘÍHA, Václav. Zvířátka a Petrovští. Praha : Městská knihovna v Praze, 2010. 7 s. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 209, 240, 245, 249, 256, 266, 284, 289, 308, 317, 322–7, 329, 331–2, 335
  • Česká literatura 19.století, vydal SPN roku 1990, autor prof.PhDr Josef Polák, CSc.
  • Václav Tille: Kouzelná moc divadla. Divadelní ústav, Praha, 2007. Rozsáhlý výbor divadelních kritik s bibliografií Tilleho textů o divadle a filmu.
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 73, 115, 128

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Online dostupná díla[editovat | editovat zdroj]

  • TILLE, Václav. Divadelní vzpomínky. Praha : Kočí, 1917. Výbor z divadelních kritik Václava Tilleho zahrnuje období přelomu 19. a 20. stol. a zabývá se herectvím Eduarda Vojana, Hany Kvapilové a dalších osobností.. Dostupné online.  
  • TILLE, Václav. Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu. Praha : Sbor pro zřízení druhého Národního divadla, 1935. Dostupné online.  
  • TILLE, Václav. Maurice Maeterlinck : analytická studie. Praha : Otto, 1910. Analytická studie o významném belgickém dramatikovi Maurici Maeterlinckovi, který svým dílem ovlivnil vývoj evropského dramatu. Dostupné online.