Rotary International

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rotary International
RCLogo.svg
Motto Service Above Self a One profits most who serves best
Zakladatel Paul P. Harris
Vznik 23. února 1905
Sídlo Evanston, 602 01, USA
Souřadnice
Působnost celosvětově
Úřední jazyk angličtina, španělština, francouzština, italština, němčina, portugalština, japonština, korejština, hindština, urdština a švédština
Členové 1 220 000
Ocenění Honorary Member of the Order of Merit (Portugal) (2005)
Oficiální web www.rotary.org
LEI 549300WT0WF1MQJYEH75
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kámen ke stému výročí založení Rotary International v Třebíči

Rotary International je mezinárodní sdružení organizací, známých jako Rotary klub, či Rotary Club. Cílem organizace je sdružovat obchodníky a vůdčí osobnosti k poskytování humanitárních služeb, podporovat vysoké etické standardy ve všech povoláních a pomáhat budovat dobrou vůli a mír ve světě. Členové se setkávají obvykle jedenkrát týdně na společnou snídani, oběd nebo večeři, což je společenská událost a příležitost koordinovat činnost klubu k dosažení stanovených cílů.

Nejznámějšími hesly Rotary International, které vyjadřují jejich poslání, jsou „Služba nad vlastní zájmy“ a „Nejvíce získává ten, kdo slouží nejlépe.“

Filosofie klubu[editovat | editovat zdroj]

Cílem Rotary je podněcování a podpora myšlenky služby jako základní hodnoty společnosti a zvláště pak:

  1. Rozvoj poznání jako přínos pro službu.
  2. Vysoké etické normy ve všech profesích, rozpoznání hodnoty všech užitečných povolání a využívání všech povolání rotariánů k službě společnosti.
  3. Užívání myšlenky služby v osobním, profesním i společenském životě každého rotariána.
  4. Rozvoj mezinárodního porozumění, dobré vůle a míru prostřednictvím kolegiálnosti osob různých profesí, spojených myšlenkou služby.

Tyto zásady jsou v praxi podrobovány čtyřbodovému testu, který zjišťuje, jestli jsou plánované akce slučitelné s myšlenkou rotariánství. Test byl vytvořen rotariánem a podnikatelem Herbertem J. Taylorem během Velké hospodářské krize jako návod pro obnovení ekonomiky a v roce 1942 byl přijat za jednu z etických norem rotary. Obsahuje následující otázky:

  • Je to pravda?
  • Je to slušné ke všem zúčastněným?
  • Bude to rozvíjet dobrou vůli a lepší přátelství?
  • Bude to výhodné pro všechny zúčastněné?

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Pražský Rotary klub pamětní deska v paláci Sylva-Taroucca

První Rotary klub byl založen v 23. února 1905 v Chicagu právníkem Paulem P. Harrisem, který pořádal první schůzku se svými třemi přáteli, kterými byli Silvester Schiele (obchodník s uhlím), Gustave E. Loehr (důlní inženýr) a Hiram E. Shorey (krejčí). Členové si vybrali název Rotary, protože schůzky klubu rotovaly - konaly se týdně, pokaždé v jiné kanceláři jednoho z členů klubu.

Americká národní asociace Rotary klubů vznikla v roce 1910. V tom samém roce vznikla pobočka ve Winnipegu v Kanadě. Následovalo založení prvního neamerického klubu v roce 1911 v Dublinu v Irsku. Dalšími mezinárodními pobočkami byly kluby založené na Kubě v roce 1916 a v Indii v roce 1920. Název byl v roce 1922 změněn na Rotary International (RI), protože pobočky byly již na šesti kontinentech. V roce 1925 měl Rotary 20 000 členů ve 200 klubech.

Československá pobočka Rotary Clubu vznikla ve 20. letech 20. století.[1]

Druhá světová válka a nacistické Německo[editovat | editovat zdroj]

Mnoho klubů bylo během druhé světové války zrušeno a členové RI sehráli aktivní roli při poskytování pomoci obětem války. RI se zúčastnil též vytvoření mezinárodních organizací UNESCO a Spojených národů.

V Německu nacisté považovali mezinárodní organizaci za zednářskou a tedy neslučitelnou s německým národním hnutím. Mnoho německých Rotary klubů zastavilo svou činnost a někteří jejich členové se stali aktivními v protinacistickém hnutí odporu. Ostatní Rotary kluby, s výjimkou členů židovského původu, přistoupily na nacistické požadavky a spolupracovaly s vládnoucím režimem. V Mnichově byl Thomas Mann, nositel Nobelovy ceny za literaturu, zbaven členství v klubu jako politický nepřítel nacistů. Přes čtyři roky trvalo jednání mezi ústředím v Chicagu a NSDAP. Případ Rotary byl obhajován před stranickým soudem NSDAP: Dr. Grill, guvernér Rotary 73. distriktu, argumentoval, že německý Rotary klub souzní s cíli nacistické vlády. Tato jednání selhala v roce 1938, a nacistická vláda prohlásila členství v NSDAP a Rotary International za neslučitelné. Některé kluby pak provozovaly svou činnost pod názvem „Páteční klub“.

Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

Rotary kluby ve východní Evropě byly za komunistického režimu zrušeny v období let 19471989.

V roce 1989 bylo dovoleno do RI vstupovat ženám a nové kluby byly otevírány v bývalých komunistických zemích. První ruský Rotary klub byl otevřen v roce 1990. Ve stejném roce byl za pomoci rakouského distriktu 1920 obnovena i služba na území Československa, kde byl zřízen RI distrikt 2240, který setrval ve stejné územní formě i po rozpadu federace. V dnešní době sdržuje 79 klubů.

V roce 2006 měl RI přes 1,2 milionu členů ve více než 32 tisících klubech ve 200 zemích po celém světě. Je tak nejrozšířenějším klubem podle počtu poboček a druhým nejrozšířenějším klubem podle celkového počtu členů, hned za Lions Clubs International.

Ostatními RI sponzorovanými organizacemi jsou:

  • Rotaract – servisní klub pro mladé muže a ženy mezi 18 až 30 lety (185 000 členů v 8 000 klubech v 155 zemích)
  • Interact – servisní klub pro mladé mezi 14 až 18 lety (10 700 klubů v 108 zemích)
  • Rotary Community Corps (RCC) – dobrovolnická organizace se 103 000 členy ne-Rotariány (přes 4 400 komunit v 68 zemích).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rotary International na anglické Wikipedii.

  1. SKOVAJSA, Marek. Občanský sektor. Praha: Portál, 2010. ISBN 979-80-7367-681-0. Kapitola Česká organizovaná občanská společnost ve 20. století, s. 55. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]