Zdeněk Záhoř

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdeněk Záhoř
Narození10. července 1881
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. srpna 1931 (ve věku 50 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánílékař, pedagog, spisovatel, dramatik a učitel
ChoťMarie Záhořová-Němcová
RodičeJindřich Záhoř
PříbuzníAlexej Záhoř (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Záhoř (10. července 1881 Praha[1] – 16. srpna 1931 Praha[2]) byl český středoškolský profesor, literární historik a kritik, spisovatel a dramatik. Byl autorem studií o Boženě Němcové a Julesu Laforguovi. Proslavil se učebnicemi, příručkami a články o sexuální výchově.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 10. července 1881[3] v rodině pražského lékaře[4] Jindřicha Záhoře.[5] Studoval moderní filologii, poté působil jako středoškolský profesor.[6] Jeho manželkou byla Marie Záhořová-Němcová, vnučka Boženy Němcové.[4]

Hrob Zdeňka Záhoře na Olšanských hřbitovech v Praze

16. srpna 1931 vyskočil v sebevražedném úmyslu z okna svého bytu v Janovského ul. 1116 v Holešovicích a následkem zranění zakrátko zemřel v nemocnici.[4] Jako možná příčina se uváděly zdravotní problémy (bolesti hlavy),[6] popřípadě deprese z přepracování a ze smrti manželky.[4] Pohřben byl na Olšanech.[7]

Byl oceňovaný jako ušlechtilý idealista[6] a obětavý učitel zanícený pro zdravou výchovu mládeže.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Do literatury vstoupil ještě za studií r. 1903 jako humorista, autor knihy drobných próz Člověk, jenž nevydal básně. Po ní následovaly frašky ze studentského života, Pereat láska a Uzel. Jeho beletristickou tvorbu uzavřel proverb[p 1] Fata morgana z roku 1909.[6]

Poté se věnoval literární historii a kritice. K jeho oblíbeným autorům patřili Jules Laforgue, jehož Hamleta porovnával se Shakespearovým, a především Božena Němcová. Napsal také esej o Otokaru Březinovi.[6] Knižně vyšly:[8]

  • Výbor z korespondence Boženy Němcové (1917, 1922)
  • Božena Němcová a Václav Bolemír Nebeský : na památku stého výročí narozenin Boženy Němcové (1920)
  • Božena Němcová : hlasy o osobnosti a díle (1927)
  • Otokar Březina : Essaye (1928)
  • Dva Hamleti : srovnání Hamleta Laforgova se Shakespearovým (1931)

Nejvíce se proslavil publikacemi v oboru sexuální výchovy (výchovy k mateřství a otcovství), určených dospívajícím, rodičům i vychovatelům.[6] K jeho pracím v tomto oboru patří:[8]

  • Pohlaví - láska - mateřství : Pro dívčí dorost od 14 let (1918, s řadou reedic)
  • Pohlaví - láska - otcovství : Pro mužský dorost od 15 let (1918, rovněž s několika reedicemi)
  • Pohlavní výchova (1920)
  • Jak vzniká život (1925), významná pětidílná čítanka pohlavní výchovy, rozdělená podle věku čtenáře (pro rodiče a vychovatele, pro děti do 10 let, 10–12 let, 12–15 let). Roku 1930 byla přeložena do němčiny pod názvem Wie das Leben entsteht (překladatelé Emil Ehrlich a Marie Velemínská).
  • Láska : cyklus obrazů oslavujících lásku mileneckou, manželskou a rodinnou (1925)
  • Význam a podstata lásky : pro mladé lidi (1925)
  • Naše žactvo - příští rodiče : slovo k učitelstvu (1926)
  • O lásce, manželství a dítěti : čítanka pro mladé lidi od šestnácti let (1927)
  • Krása lidského těla : cyklus osmi obrazů (1928)
  • Rukojeť výchovy k rodičovství na školách (1930)
  • Praktický rádce v pohlavní výchově mládeže (1931)
  • Příručka pohlavní výchovy pro rodiče (1931)

Byl rovněž redaktorem rubriky o pohlavní výchově v časopise Národní osvobození. Ke konci života shromažďoval materiál pro rozsáhlejší publikaci, tu však již nedokončil.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jako proverb(e) (původně francouzsky proverbe dramatique, dramatizované přísloví) se označoval dramatický útvar, drobná žánrová salonní hra bez dekorací. Viz HOLK, Adolf. Proverbe. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1905. Dostupné online. Svazek 20. S. 820.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z8, s. 254
  3. ↑ Zdeněk Záhoř na www.myheritage.cz
  4. ↑ a b c d e Vzrušující sebevražda českého spisovatele a pedagoga. Národní politika. 1931-08-17, roč. 49, čís. 224, s. 3. Dostupné online [cit. 2013-04-27]. 
  5. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 721, obraz 267. Dostupné online.
  6. ↑ a b c d e f g Literatura a věda. Zdeněk Záhoř. Národní listy. 1931-08-18, roč. 71, čís. 225, s. 2. Dostupné online [cit. 2013-04-27]. 
  7. ↑ Olšanské hřbitovy – PL 01/2008. www.farnost-zizkov.cz [online]. [cit. 2013-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-27. 
  8. ↑ a b Podle katalogu NK ČR.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MERHAUT, Luboš, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Díl 4/2: U–Ž. Praha: Academia, 2008. 1083–2105 s. ISBN 978-80-200-1670-6. Heslo „Zdeněk Záhoř", autor Jiří Zizler, s. 1660–1661. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Záhoř&oldid=23695726“