Jules Laforgue

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jules Laforgue
Photo de Jules Laforgue.JPG
Narození16. srpna 1860
Montevideo
Úmrtí20. srpna 1887 (ve věku 27 let)
Paříž
Příčina úmrtítuberkulóza
Místo pohřbeníCimetière de Bagneux
Povoláníbásník, překladatel, spisovatel a prozaik
Alma materCondorcetovo lyceum
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jules Laforgue (16. srpna 1860 Montevideo20. srpna 1887 Paříž) byl francouzský spisovatel, známý především pro své básnické dílo navazující na hnutí prokletých básníků.

Narodil se v rodině francouzských přistěhovalců v Uruguayi, kde jeho otec pracoval jako učitel a bankovní úředník. Pocházel z jedenácti dětí. Od šesti let žil ve Francii – zprvu v otcově rodném Tarbes a pak v Paříži, kde studoval na Lycée Condorcet. U bakalářských zkoušek z filosofie pro svoji plachou povahu třikrát propadl.[1] V devatenácti letech publikoval první báseň.

Přispíval do časopisů La Vie moderne a Le Décadent, navštěvoval literární společnost Les Hydropathes. K okruhu Laforguových přátel patřili Paul Bourget, Gustave Kahn, Charles Cros, Théodore de Wyzewa a Eugène Ysaÿe. Mezi jeho učiteli byli Théophile Delcassé a Hippolyte Taine, jeho pohled na svět vycházel z metafyziky a pesimismu Arthura Schopenhauera a Eduarda von Hartmanna. Byl představitelem symbolismu a literárního impresionismu, výrazným rysem jeho textů je melancholie. Laforguovým vrcholným dílem je Napodobení naší Paní Luny, vydal také sbírku ironicky laděných historických próz Legendární morality a divadelní hru Čtverák Pierot. Jeho tvorbu ovlivnil Walt Whitman, jehož dílo překládal do francouzštiny.[2] Patřil k průkopníkům volného verše ve francouzské poezii.

V letech 1881 až 1886 žil v Berlíně, kde ho císařovna Augusta Sasko-Výmarská zaměstnala jako osobního předčítače francouzských knih.[3] V roce 1886 se oženil s anglickou učitelkou Leah Lee (1861–1888). Zemřel ve věku 27 let na tuberkulózu.

Za svůj literární vzor ho označovali Thomas Stearns Eliot a Ezra Pound.[4]

V češtině vyšly výbory z jeho díla Zázrak růží (1934), Sólo Luny (1981) a Kosmické klauniády (1985).

Je jednou z osobností, které Auguste Renoir namaloval na svém obraze Snídaně veslařů. V Tarbes se nachází jeho pomník, který vytvořil v roce 1938 Firmin Michelet.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The page of Laforgue, Jules, English biography [online]. Babel Web Anthology [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. 
  2. FERRERIRA, Carla Sofia. Frenchness Versus Frenchiness: Laforgue’s Translations and the “Wordly” Estate of Whitman. Empty Mirror [online]. [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. 
  3. Jules Laforgue, French poet [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. 
  4. MCCULLOCH, Andrew. After Laforgue. The Times Literary Supplement [online]. [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]