Jules Laforgue

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jules Laforgue
Photo de Jules Laforgue.JPG
Narození16. srpna 1860
Montevideo
Úmrtí20. srpna 1887 (ve věku 27 let)
Paříž
Příčina úmrtítuberkulóza
Místo pohřbeníCimetière de Bagneux
Povoláníbásník, překladatel, spisovatel a prozaik
Alma materLycée Condorcet
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jules Laforgue (16. srpna 1860 Montevideo20. srpna 1887 Paříž) byl francouzský spisovatel, známý především pro své básnické dílo navazující na hnutí prokletých básníků.

Narodil se v rodině francouzských přistěhovalců v Uruguayi, kde jeho otec pracoval jako učitel a bankovní úředník. Pocházel z jedenácti dětí. Od šesti let žil ve Francii – zprvu v otcově rodném Tarbes a pak v Paříži, kde studoval na Lycée Condorcet. U bakalářských zkoušek z filosofie pro svoji plachou povahu třikrát propadl.[1] V devatenácti letech publikoval první báseň.

Přispíval do časopisů La Vie moderne a Le Décadent, navštěvoval literární společnost Les Hydropathes. K okruhu Laforguových přátel patřili Paul Bourget, Gustave Kahn, Charles Cros, Théodore de Wyzewa a Eugène Ysaÿe. Mezi jeho učiteli byli Théophile Delcassé a Hippolyte Taine, jeho pohled na svět vycházel z metafyziky a pesimismu Arthura Schopenhauera a Eduarda von Hartmanna. Byl představitelem symbolismu a literárního impresionismu, výrazným rysem jeho textů je melancholie. Laforguovým vrcholným dílem je Napodobení naší Paní Luny, vydal také sbírku ironicky laděných historických próz Legendární morality a divadelní hru Čtverák Pierot. Jeho tvorbu ovlivnil Walt Whitman, jehož dílo překládal do francouzštiny.[2] Patřil k průkopníkům volného verše ve francouzské poezii.

V letech 1881 až 1886 žil v Berlíně, kde ho císařovna Augusta Sasko-Výmarská zaměstnala jako osobního předčítače francouzských knih.[3] V roce 1886 se oženil s anglickou učitelkou Leah Lee (1861–1888). Zemřel ve věku 27 let na tuberkulózu.

Za svůj literární vzor ho označovali Thomas Stearns Eliot a Ezra Pound.[4]

V češtině vyšly výbory z jeho díla Zázrak růží (1934), Sólo Luny (1981) a Kosmické klauniády (1985).

Je jednou z osobností, které Auguste Renoir namaloval na svém obraze Snídaně veslařů. V Tarbes se nachází jeho pomník, který vytvořil v roce 1938 Firmin Michelet.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The page of Laforgue, Jules, English biography [online]. Babel Web Anthology [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. 
  2. FERRERIRA, Carla Sofia. Frenchness Versus Frenchiness: Laforgue’s Translations and the “Wordly” Estate of Whitman. Empty Mirror [online]. [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. 
  3. Jules Laforgue, French poet [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. 
  4. MCCULLOCH, Andrew. After Laforgue. The Times Literary Supplement [online]. [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]