Sexuální výchova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Tento článek je o sexuální výchově obecně. O školním předmětu pojednává článek Sexuální výchova ve škole.

Sexuální výchova v rodině se uplatňuje od dětství, přes dospívání a její účinky jsou podstatné pro celý život jedince.[1] Je pro ni typický oboustranný přenos, jak od rodičů k dětem, tak od dětí k rodičům.[2]

Podstatu a cíle sexuální výchovy tvoří vše, co přispívá k výchově celistvé osobnosti, schopné poznávat a chápat sociální, mravní, psychologické a fyziologické zvláštnosti jedinců podle pohlaví a díky tomu zformovat optimální mezilidské vztahy s lidmi svého i opačného pohlaví.[3] Jejím úkolem je také ochrana dětí před předčasnou sexualizací a sexuální traumatizací.[1]

Proč mluvit s dětmi o sexualitě[editovat | editovat zdroj]

Z výzkumů vyplývá, že děti i dospívající preferují jako zdroj sexuální výchovy rodiče, proto je rodinné prostředí nejvhodnějším místem pro realizaci sexuální výchovy,[1] a to z následujících důvodů:

  • Pochopení biologických rozdílů mezi muži a ženami. Již malé děti si uvědomují své tělo, stejně jako těla ostatních a rodiče v otázkách o lidském těle nesmí hledat sexuální podtext.[4]
  • Spojení sexuality s láskou. Děti mají být poučeny o tom, že mají zahájit sexuální život teprve ve stabilním a důvěrném partnerském vztahu. Toto poučení vede k tomu, že si sex spojuje s láskou a ne pouze s povrchním okouzlením.[5][6]
  • Podání plných informací. Dítě se k informacím o sexualitě dostane v dnešní době bez problémů, rodič proto musí tyto informace doplnit a ujistit se, že jsou informace dítěti jasné.[1]
  • Posílení vztahu mezi rodičem a dítětem. Důvěrné rozhovory dodají dítěti pocit bezpečí a jistoty.[6][1]

Obsah dle věku dítěte[editovat | editovat zdroj]

  • 0-3 roky: Klíčovými prvky zdravé sexuality v tomto období je znalost svého těla (jeho funkce), poznání rozdílů mezi pohlavími a uvědomování si pohlaví vlastního.[6]
  • 4-9 let: Pro toto období je typická sexuální zvědavost a experimentování. Hlavním úkolem rodičů je seznámit děti se základy biologie (souvislost s menstruací u dívek a polucí u chlapců), vytvořit z domova bezpečné místo pro rozhovory o sexualitě, seznámit dítě se sexuálními hranicemi a naučit děti respektovat soukromí.[5][6]
  • 10-14 let: Toto období je plné nejen fyzických ale také psychických změn. Dítě už by mělo být poučeno o většině témat týkajících se sexu a sexuality. Rodiče se ujišťují, zda dítě problematice rozumí, případně doplní nedostatky. V tomto období děti začínají často masturbovat, proto je rodič seznámí se společenskými vzorci chování. [6]
  • 15-19 let: Zde je důležité budování vlastní identity a nakládání s vlastními pocity a sexualitou. Rodiče v tomto období mohou děti poučit o tom, jak se chránit před sexuálně přenosnými chorobami.[6]

Zásady[editovat | editovat zdroj]

Každá rodina je individuální, ale přesto existují určité zásady, kterými se rodiče mohou řídit a které by jim rozhovory o sexualitě mohly usnadnit:

  • Pravdomluvnost a upřímnost.[1][5]
  • Mluvení s úctou (o partnerovi, sexualitě, lidském těle) a nevyhýbání se odpovědi na jakoukoli otázku.[1][5]
  • Naslouchání dítěti a akceptování jeho názoru.[1][5]
  • Mluvit pozitivně, být aktivní (zajímat se o to, co dítě již ví, jak probíhá sexuální výchova ve škole atd.) a spontánní (např. když v rodině někdo otěhotní, tak to využít jako příležitost vysvětlit dítěti těhotenství).[1][5]
  • Být dítěti dobrým vzorem a konat v souladu s tím, co říkám.[1][5]
  • Nebát se přiznat svou nevědomost[1][5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k ŠILEROVÁ, Lenka. Sexuální výchova: Jak a proč mluvit s dětmi. Praha: Grada, 2003. 
  2. Sprecher, S., Harris, G. & Mayers, A. (2008). Perceptions of sex education and targets of sex communication: Sociodemographic and cohort effects. In Kamanová, L. Sexuální výchova v rodině: co víme z výzkumných studií (s. 30). Studia Paedagogika.
  3. Janiš, K. (2002). Sexuální výchova - příspěvek k teorii a praxi. Hradec Králové: Gaudeamus.
  4. Trojan, O. (1994). O čápech a vranách, aneb jak nejlépe mluvit s dětmi o sexu. Havlíčkův brod: Fragment
  5. a b c d e f g h Burdová, I. (2011). Jak s dětmi mluvit o sexu, manželství a rodičovství. Brno: Jiří Bauer ve spolupráci s Výborem na ochranu rodičovských práv.
  6. a b c d e f Laaser, M. (2004). Jak mluvit s dětmi o sexu. Praha: Samuel.