Domácí násilí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Domácí násilí je násilí mezi sobě blízkými osobami, které žijí ve společné domácnosti. Jedná se o vztah, kdy jedna osoba (násilník) získává nad druhou osobou (obětí) moc, přičemž intenzita násilí se časem stupňuje.[1] Podstatné je, že k němu dochází zásadně v soukromí a je tak těžké je zvenčí rozpoznat, pokud se jeho oběť sama nerozhodne je řešit s pomocí ostatních, ať už policie nebo některých z nestátních organizací, které se na pomoc obětem domácího násilí zaměřují.

Formy domácího násilí[editovat | editovat zdroj]

Domácí násilí může mít formu:[2]

  • Fyzické násilí (bití, škrcení, řezání, odpírání spánku, jídla…)
  • Psychické násilí (zastrašování, psychický nátlak, vyhrožování, nadávání, vytváření pocitu viny, nevhodné zacházení, nerespektování přání, ponižování, snižování důstojnosti)
  • Sociální násilí (snaha oběť izolovat od okolí – rodiny, přátel)
  • Sexuální násilí (znásilnění, vynucování sexuálního styku…)
  • Ekonomické násilí (kontrola nad příjmy a výdaji oběti, neochota poskytovat peníze na společnou domácnost…)

Všechny formy násilí lze rozdělit na aktivní a pasivní, přičemž aktivní je obecně čin vedoucí k cíli, pasivní je nečinnost vedoucí k cíli (mlčení, ignorování, neposkytnutí pomoci, neposkytnutí financí atd.)

  AKTIVNÍ PASIVNÍ
VERBÁLNÍ nadávky mlčení, ignorace
FYZICKÉ bití, kopání neposkytnutí pomoci
SOCIÁLNÍ nadměrná kontrola (čtení sms, mailů), zabránění návštěvě přijít, schování klíčů odmítnutí doprovodu do společnosti, nepohlídání dětí, „trest“ za odchod ven jakoukoli pasivní formou (vše s cílem omezit oběti sociální kontakt)
SEXUÁLNÍ znásilnění odepření intimity
EKONOMICKÉ schování peněz, karty, vybrání účtu odepření prostředků, neposkytnutí pomoci

V tomto kontextu je použit termín „verbální“ násilí namísto "psychický". Termín "psychické" je zde používán pro psychické utrpení, což mají za důsledek v různé míře všechny formy násilí. Jedná se zde ale pouze o formální výměnu slova.

Cyklus domácího násilí[editovat | editovat zdroj]

Cyklus domácího násilí se dá rozdělit na 4 fáze:[2][3]

  1. stupňování napětí (většinou psychické týrání oběti)
  2. násilí (k psychickému týrání se může přidat i fyzické násilí)
  3. pokání (lítost agresora nad svými činy, prosba o odpuštění)
  4. líbánky (pokud oběť odpustí agresorovi, následuje klidné období - naděje)

V případě, že oběť svému násilnému partnerovi uvěří, že se to již nebude opakovat, dochází postupem času k přesunu ze čtvrté fáze do první fáze. Čím častěji se ale cyklus opakuje, tím silnější je brutalita útoků, a zároveň se fáze násilí rozšiřuje na úkor fáze pokání/líbánek.[2]

Uvedený model je samozřejmě zjednodušující, není nutné procházet přesně těmito fázemi, jak je popsáno. Často se postupně přidávají i jiné formy násilí, jako sociální či ekonomické. Psychické týrání většinou postupně sílí, ve zmíněných fázích "pokání a líbánek" krátkodobě odezní, tyto fáze ale nemusí nastat vždy.

Syndrom týrané osoby[editovat | editovat zdroj]

Téměř zpravidla se v důsledku domácího násilí u oběti projeví tzv. syndrom týrané osoby. Projevy, které spadají pod tento syndrom, se dají rozdělit do několika kategorií:[1]

  • symptomy posttraumatické stresové poruchy (poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, emocionální vyčerpanost, zvýšená nervozita...)
  • naučená bezmocnost (pasivita oběti, vzdává se jakékoli snahy o změnu...)
  • sebezničující zvládací strategie (požívání alkoholu, drogy, možný pokus o sebevraždu...)

Podoby sebezničujících zvládacích strategií při dlouhodobě trvajícím týrání:[1]

  • popírání viny útočníka
  • popírání viktimizace
  • minimalizace násilí
  • zlehčování následků
  • odmítání nabízené pomoci
  • uzavření se do sebe

Právní zakotvení domácího násilí[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. 1. 2007 nabyl v ČR účinnosti zákon č. 135/2006 Sb., kterým se změnily některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Tímto zákonem Česká republika postoupila z represe a kriminalizace domácího násilí k jeho prevenci.[4] Zákon se zabývá třemi hlavními myšlenkami:

Prevence[editovat | editovat zdroj]

Prioritou je včasná reakce, která zabrání opakování incidentů a zároveň i eskalaci násilí v konkrétním případě. Stát označuje za domácí násilí již jeho počáteční stádia, ve kterých se ještě nejedná o trestný čin. Policie České republiky radí, se pro případ dalšího útoku chránit a to například shromážděním důležitých telefonní čísel (např. přátelé, policie, intervenční centra), informováním rodiny, přátel či sousedů, kteří by v případě potřeby mohli pomoci (např. poskytnutí úkrytu), zajištěním možné únikové cesty (např. nenechat se zavřít v místnosti bez jakékoliv únikové cesty), domluvením se se sousedy na znamení, které vyšlete v případě ohrožení a vytvořením bezpečnostních zavazadel pro případ nenadálého odchodu z obydlí.[5]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Policie ČR má povinnost chránit oběti domácího násilí, tzn., že policie má za úkol nejen vyšetřování trestného činu nebo přestupku, ale i ochranu ohrožené osoby. Zkoumají stupeň ohrožení oběti a podle vyhodnocení rizika přijímá adekvátní opatření.[6]

Zákon č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky, konkrétně v Hlavě VII. Vykázání (§ 44 - § 47) opravňuje policisty k vykázání násilné osoby. „Vykázání je postaveno v zákoně tak, že pokud lze na základě zajištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví nebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu z bytu či domu společně obývaného s útokem ohroženým jedincem, jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí.“[7] Nejde zde pouze o vyšetřování trestného činu či přestupku, ale hlavně o ochranu ohrožené osoby a zastavení dalšího domácího násilí. "Policista je vždy povinen přijmout oznámení incidentu se znaky domácího násilí a zajistit provedení všech nezbytných úkonů."[8] Policie ČR má konkrétní postupy při řešení domácího násilí. Nejdříve vyhodnotí přítomnost znaků domácího násilí tzn., opakovanost a stupňování. Zjišťuje informace od oznamovatele a prozkoumává informační systémy, zda už se v domácnosti něco takového neřešilo. Dále zkoumá aktuální situaci na místě (intenzitu útoku, jeho průběh, míru rizika dalšího útoku, posuzuje nebezpečnost násilné osoby a riziko eskalace).[9] Dojde-li policista k závěru, že se jedná o domácí násilí, je nutné přijmout adekvátní opatření: vykázání; zajištění násilné osoby na dobu nejdéle 24 hodin od okamžiku omezení osobní svobody; umístění násilné osoby; která je pod vlivem alkoholu nebo návykové látky, do záchytné stanice; zadržení násilné osoby, která je podezřelá ze spáchání trestného činu; zajištění převozu ohrožené osoby do bezpečí (azylové domy, přátelé, příbuzní).[10]

Přístup k řešení případů[editovat | editovat zdroj]

Zákon č. 135/2006 Sb. propojuje tři různé složky:

  1. Policii ČR, viz. odstavec výše.
  2. Intervenční centra, která zajišťuje následnou pomoc ohroženým osobám. Patří sem specializovaná poradenská místa, která poskytují krizovou intervenci a další kvalifikované formy pomoci obětem domácího násilí. Prioritou center je rychlé poskytnutí intervence pro partnery vykázaných osob. Během deseti dnů je oběti zajištěna podpora ve formě poskytnutí právních informací a psychologického poradenství, aby se oběť byla schopna zorientovat ve své životní situaci a byla schopna najít trvalejší řešení svého problému např. cestou občanskoprávního řízení, trestního řízení či kombinací obou variant. Patří sem například Bílý kruh bezpečí, Dona linka nebo různé azylové domy.
  3. Justice, která se uplatňuje ve třech rolích. a) přezkoumání vydaného rozhodnutí správního soudnictví, b) v oblasti trestněprávní, c) v oblasti civilně právní, kde jádrem změny je předběžné opatření. [11] Na žádost ohrožené osoby může být vykázání prodlouženo a to v podobě předběžného opatření, které nalezneme v zákoně č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních konkrétně v části první § 400 - § 414. 1.1.2014 nastaly v tomto zákoně změny. Předběžné opatření nařizuje obecný soud navrhovatele, což je v tomto případě pozitivní změna. "Vedle obecných náležitostí stanovených § 42 odst. 4 o. s. ř. musí návrh obsahovat vylíčení skutečností, které osvědčují, že je společné bydlení navrhovatele a odpůrce v domě nebo bytě, ve kterém se nachází společná domácnost, pro navrhovatele nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči navrhovateli nebo jinému, kdo ve společné domácnosti žije, anebo vylíčení skutečnosti, které osvědčují nežádoucí sledování nebo obtěžování navrhovatele (tzv. materiální předpoklady návrhu)."[12] Je nutné zde doložit osvědčení tvrzených skutečností, tzn. aby soud rozhodl ve prospěch navrhovatele, musí se soud přesvědčit o odůvodněnosti návrhu.[12] Násilníkovi je poté nařízeno, aby opustil společné obydlí i jeho bezprostřední okolí, nezdržoval se ve společném obydlí nebo do něj vstupoval; zdržel se setkávání s navrhovatelem; zdržel se nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoli způsobem.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATENKOVÁ, Naděžda, a kol. Domácí násilí. Kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha : Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-690-2.  
  2. a b c BEDNÁŘOVÁ, Zdeňka; MACKOVÁ, Kateřina; WÜNSCHOVÁ, Petra, BLÁHOVÁ, Kateřina. Domácí násilí. Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. 1. vyd. Praha : Acorus o. s., 2009. ISBN 978-80-254-5422-0.  
  3. CONWAYOVÁ, Helen L.. Domácí násilí. Příručka pro současné i potenciální oběti. 1. vyd. Praha : Albatros Plus, 2007. ISBN 978-80-00-01550-7.  
  4. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. Plzeň : Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7380-213-4. S. 243.  
  5. Domácí násilí - Policie České republiky. www.policie.cz [online].  [cit. 2017-05-13]. Dostupné online.  (česky) 
  6. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. Plzeň : Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7380-213-4. S. 244.  
  7. ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Praha : portál, 2011. 192 s. ISBN 978-80-7367-690-2. S. 133.  
  8. MATOUŠKOVÁ, Ingrid. Aplikovaná forenzní psychologie. [s.l.] : Grada, 2013. 304 s. ISBN 978-80-247-4580-0. S. 26.  
  9. ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Praha : portál, 2011. 192 s. ISBN 978-80-7367-690-2. S. 133.  
  10. MATOUŠKOVÁ, Ingrid. Aplikovaná forenzní psychologie. [s.l.] : Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4580-0. S. 26.  
  11. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. Plzeň : Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7380-213-4. S. 245-247.  
  12. a b CHALUPSKÁ, Mgr. Lenka. K současné úpravě předběžných opatření proti domácímu násilí - I. část. Právní prostor. . Dostupné online [cit. 2017-05-13]. (česky) 
  13. ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Praha : portál, 2011. 192 s. ISBN 978-80-7367-690-2. S. 137.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]