Domácí násilí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Domácí násilí je násilí mezi sobě blízkými osobami, které žijí ve společné domácnosti. Jedná se o vztah, kdy jedna osoba (násilník) získává nad druhou osobou (obětí) moc, přičemž intenzita násilí se časem stupňuje.[1] Podstatné je, že k němu dochází zásadně v soukromí a je tak těžké je zvenčí rozpoznat, pokud se jeho oběť sama nerozhodne je řešit s pomocí ostatních, ať už policie nebo některých z nestátních organizací, které se na pomoc obětem domácího násilí zaměřují.

Formy domácího násilí[editovat | editovat zdroj]

Domácí násilí může mít formu:[2]

  • Fyzické násilí (bití, škrcení, řezání, odpírání spánku, jídla…)
  • Psychické násilí (zesměšňování, ignorování, vyhrožování, obviňování…)
  • Emocionální násilí (nepřetržitá kontrola oběti – co dělá, s kým se stýká; citové vydírání – vyhrůžky týkající se odejmutí dětí…)
  • Sociální násilí (snaha oběť izolovat od okolí – rodiny, přátel)
  • Sexuální násilí (znásilnění, vynucování sexuálního styku…)
  • Ekonomické násilí (kontrola nad příjmy a výdaji oběti, neochota poskytovat peníze na společnou domácnost…)

Cyklus násilí[editovat | editovat zdroj]

Cyklus domácího násilí se dá rozdělit na 4 fáze:[2][3]

  1. stupňování napětí (psychické týrání oběti)
  2. násilí (k psychickému týrání se přidává i fyzické násilí)
  3. pokání (lítost agresora nad svými činy, prosba o odpuštění)
  4. líbánky (pokud oběť odpustí agresorovi, následuje klidné období - naděje)

V případě, že oběť svému násilnému partnerovi uvěří, že se to již nebude opakovat, dochází postupem času k přesunu ze čtvrté fáze do první fáze. Čím častěji se ale cyklus opakuje, tím silnější je brutalita útoků, a zároveň se fáze násilí rozšiřuje na úkor fáze pokání/líbánek.[2]

Syndrom týrané osoby[editovat | editovat zdroj]

Již téměř zpravidla se v důsledku domácího násilí u oběti projeví tzv. syndrom týrané osoby. Projevy, které spadají pod tento syndrom, se dají rozdělit do několika kategorií:[1]

  • symptomy posttraumatické stresové poruchy (poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, emocionální vyčerpanost, zvýšená nervozita...)
  • naučená bezmocnost (pasivita oběti, vzdává se jakékoli snahy o změnu...)
  • sebezničující zvládací strategie (požívání alkoholu, drogy, možný pokus o sebevraždu...)

Podoby sebezničujících zvládacích strategií při dlouhodobě trvajícím týrání:[1]

  • popírání viny útočníka
  • popírání viktimizace
  • minimalizace násilí
  • zlehčování následků
  • odmítání nabízené pomoci

Právní ochrana před domácím násilím[editovat | editovat zdroj]

V českém právu existuje jako prostředek bezprostřední ochrany tzv. vykázání, které jako faktický úkon realizuje na žádost policie a které zamezí útočníkovi po dobu 10 dnů pobývat ve společném obydlí s obětí.

Domácí násilí může být posouzeno podle § 199 trestního zákoníku i jako trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí. Spáchá jej ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu, která s ním žije ve společném obydlí a hrozí mu za to trest odnětí svobody na půl roku až čtyři léta. V kvalifikovaných skutkových podstatách, např. v případě např. zvlášť surového nebo trýznivého týraní, dva roky až osm let, případně pět až dvanáct let, jestliže dojde např. až k úmrtí oběti.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATENKOVÁ, Naděžda, a kol. Domácí násilí. Kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha : Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-690-2.  
  2. a b c BEDNÁŘOVÁ, Zdeňka; MACKOVÁ, Kateřina; WÜNSCHOVÁ, Petra, BLÁHOVÁ, Kateřina. Domácí násilí. Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. 1. vyd. Praha : Acorus o. s., 2009. ISBN 978-80-254-5422-0.  
  3. CONWAYOVÁ, Helen L.. Domácí násilí. Příručka pro současné i potenciální oběti. 1. vyd. Praha : Albatros Plus, 2007. ISBN 978-80-00-01550-7.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]