Domácí násilí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Domácí násilí je násilí mezi sobě blízkými osobami, které žijí ve společné domácnosti. Jedná se o vztah, kdy jedna osoba (násilník) získává nad druhou osobou (obětí) moc, přičemž intenzita násilí se časem stupňuje.[1] Podstatné je, že k němu dochází zásadně v soukromí a je tak těžké je zvenčí rozpoznat, pokud se jeho oběť sama nerozhodne je řešit s pomocí ostatních, ať už policie nebo některých z nestátních organizací, které se na pomoc obětem domácího násilí zaměřují.

Formy domácího násilí[editovat | editovat zdroj]

Domácí násilí může mít formu:[2]

  • Fyzické násilí (bití, škrcení, řezání, odpírání spánku, jídla…)
  • Psychické násilí (zesměšňování, ignorování, vyhrožování, obviňování…)
  • Emocionální násilí (nepřetržitá kontrola oběti – co dělá, s kým se stýká; citové vydírání – vyhrůžky týkající se odejmutí dětí…)
  • Sociální násilí (snaha oběť izolovat od okolí – rodiny, přátel)
  • Sexuální násilí (znásilnění, vynucování sexuálního styku…)
  • Ekonomické násilí (kontrola nad příjmy a výdaji oběti, neochota poskytovat peníze na společnou domácnost…)

Cyklus násilí[editovat | editovat zdroj]

Cyklus domácího násilí se dá rozdělit na 4 fáze:[2][3]

  1. stupňování napětí (psychické týrání oběti)
  2. násilí (k psychickému týrání se přidává i fyzické násilí)
  3. pokání (lítost agresora nad svými činy, prosba o odpuštění)
  4. líbánky (pokud oběť odpustí agresorovi, následuje klidné období - naděje)

V případě, že oběť svému násilnému partnerovi uvěří, že se to již nebude opakovat, dochází postupem času k přesunu ze čtvrté fáze do první fáze. Čím častěji se ale cyklus opakuje, tím silnější je brutalita útoků, a zároveň se fáze násilí rozšiřuje na úkor fáze pokání/líbánek.[2]

Syndrom týrané osoby[editovat | editovat zdroj]

Již téměř zpravidla se v důsledku domácího násilí u oběti projeví tzv. syndrom týrané osoby. Projevy, které spadají pod tento syndrom, se dají rozdělit do několika kategorií:[1]

  • symptomy posttraumatické stresové poruchy (poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, emocionální vyčerpanost, zvýšená nervozita...)
  • naučená bezmocnost (pasivita oběti, vzdává se jakékoli snahy o změnu...)
  • sebezničující zvládací strategie (požívání alkoholu, drogy, možný pokus o sebevraždu...)

Podoby sebezničujících zvládacích strategií při dlouhodobě trvajícím týrání:[1]

  • popírání viny útočníka
  • popírání viktimizace
  • minimalizace násilí
  • zlehčování následků
  • odmítání nabízené pomoci

Právní zakotvení domácího násilí[editovat | editovat zdroj]

Česká republika má ve svém právním řádu komplexně upravenou ochranu ohrožených osob před domácím násilím a to v zákoně č. 135/2006 Sb. Tento zákon ovlivnil i další, které byly novelizovány:


a) č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky – aktuálně č. 273/2008 Sb.


V tomto zákoně a to konkrétně v § 44 - § 47 je policie oprávněna použít institut vykázání. „Vykázání je postaveno v zákoně tak, že pokud lze na základě zajištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví nebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu z bytu či domu společně obývaného s útokem ohroženým jedincem, jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí.“[4]


Postup Policie ČR je:


1. vyhodnotí přítomnost znaků domácího násilí (opakovanost, stupňování)

2. zjišťuje informace od oznamovatele

3. prozkoumává informační systémy, zda už se v domácnosti něco takového neřešilo

4. zkoumá aktuální situaci na místě (intenzitu útoku, jeho průběh, míru rizika dalšího útoku, posuzuje nebezpečnost násilné osoby a riziko eskalace)

5. poté může policista vykázat násilnou osobu na deset dní a to i při nesouhlasu ohrožené osoby

6. oznámí ústně aktérům rozhodnutí o vykázání a předá jim proti podpisu písemné potvrzení

7. policie je dále povinna nejméně jednou zkontrolovat dodržování povinností násilné osoby a to do třech dnů pro vykázání. [5]


Přestupky

„Jednotlivé útoky domácího násilí jsou v současné policejní praxi spíše posuzovány jako přestupky a postupovány k projednání přestupkovým komisím obecních úřadů.“[6]


Přestupky proti občanskému soužití

Jsou návrhové, tzn., že je lze projednat pouze na návrh postižené osoby (nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy se dozvěděla o přestupku – přestupek nelze projednat, pokud uplyne od jeho spáchání jeden rok) zde se jedná o přestupky typu:

• Ublížení na cti

• Ublížení na zdraví z nedbalosti

• Úmyslné narušení občanského soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním.


Přestupky proti veřejnému pořádku

Dopouští se ten, kdo:

• Neuposlechne výzvy veřejného činitele

• Poručí noční klid

• Vzbudí veřejné pohoršení[7]


b) č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – aktuálně č. 292/2013 Sb.


Předběžné opatření

§ 400 - § 414 zákona č. 292/2013 Sb. se zabývá přímo předběžným řízením ve věci ochrany proti domácímu násilí.

Předběžné opatření nařídí soud v případě, že je závažným způsobem ohrožen život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost oběti domácího násilí. Násilníkovi je poté nařízeno aby:

  • opustil společné obydlí i jeho bezprostřední okolí, nezdržoval se ve společném obydlí nebo do něj vstupoval;
  • nevstupoval do bezprostředního okolí společného obydlí nebo obydlí navrhovatele a nezdržoval se tam;
  • zdržel se setkávání s navrhovatelem;
  • zdržel se nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoli způsobem. [8]


c) č. 140/1961 Sb., trestní zákon – aktuálně č. 40/2009


Trestní právo

„Nejedná se jen o fyzické týrání, psychické týrání (urážky, nadávky, sekýrování, falešné obviňování, výhrůžky, zesměšňování před dětmi), ale i o sexuální zneužívání a sexuální násilí, porušování práv svobody jednotlivce (zákaz návštěv, zákaz kontaktu s rodinou a další omezování, porušování domovní svobody).“[9]


Nejčastější trestné činy, jež mohou být páchány v rámci domácího násilí, jsou v současné době:

→ § 198 Týrání svěřené osoby

→ § 199 Týrání osoby žijící ve společném obydlí

→ § 140 Vraždy

→ § 21 k § 140 Pokusu o vraždu

→ § 122 Ublížení na zdraví

→ § 171 Omezování osobní svobody

→ § 175 Vydírání

→ § 177 Útisku

→ § 178 Porušování domovní svobody

→ § 185 Znásilnění

→ § 187 Pohlavního zneužívání

→ § 208 Neoprávněného zásahu do práva k domu [10]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATENKOVÁ, Naděžda, a kol. Domácí násilí. Kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha : Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-690-2.  
  2. a b c BEDNÁŘOVÁ, Zdeňka; MACKOVÁ, Kateřina; WÜNSCHOVÁ, Petra, BLÁHOVÁ, Kateřina. Domácí násilí. Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. 1. vyd. Praha : Acorus o. s., 2009. ISBN 978-80-254-5422-0.  
  3. CONWAYOVÁ, Helen L.. Domácí násilí. Příručka pro současné i potenciální oběti. 1. vyd. Praha : Albatros Plus, 2007. ISBN 978-80-00-01550-7.  
  4. ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Praha : portál, 2011. 192 s. ISBN 978-80-7367-690-2. S. 133.  
  5. ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Praha : portál, 2011. 192 s. ISBN 978-80-7367-690-2. S. 133.  
  6. VOŇKOVÁ, Jiřina; HUŇKOVÁ, Markéta. Praha : proFem, o.p.s., 2004. 194 s. ISBN 80-239-2106-1. S. 93.  
  7. VOŇKOVÁ, Jiřina; HUŇKOVÁ, Markéta. Praha : proFem, 2004. 194 s. ISBN 80-239-2106-1. S. 93.  
  8. ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Praha : portál, 2011. 192 s. ISBN 978-80-7367-690-2. S. 137.  
  9. VOŇKOVÁ, Jiřina; HUŇKOVÁ A KOL., Markéta. Praha : proFem, o.p.s., 2004. 194 s. ISBN 80-239-2106-1. S. 97.  
  10. VOŇKOVÁ, Jiřina; HUŇKOVÁ, Markéta. Praha : proFem, o.p.s., 2004. 194t s. ISBN 80-239-2106-1. S. 97.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]