Přeskočit na obsah

Poprava ukamenováním

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ukamenování svatého Štěpána – detail vitraje katedrály v Bourges

Poprava ukamenováním je způsob vykonání trestu smrti, při němž skupina lidí hází kameny na odsouzenou osobu, dokud nezemře na následky tupého poranění. Jako forma trestu smrti za závažné prohřešky proti právu je známa již od starověku.

Jeho používání je doloženo v raně křesťanské éře v Izraeli, ale židovské soudy se v pozdějších dobách trestu smrti ukamenováním obecně vyhýbaly. V předmoderní historii islámského světa je zaznamenáno jen několik ojedinělých případů legálního kamenování. Avšak v moderní době pod vlivem islamistických hnutí zařadilo několik států kamenování spolu s dalšími tresty hudúd do svých trestních zákoníků.

Tóra a Talmud předepisují kamenování jako trest za řadu přestupků. V průběhu staletí rabínský judaismus vyvinul několik procesních omezení, která je prakticky znemožnila. Ačkoli kamenování není v Koránu zmíněno, klasická islámská jurisprudence (fiqh) ukládá kamenování jako trest předepsaný šaríou za určité formy nedovoleného pohlavního styku (ziny) na základě hadithů (výroků a činů připisovaných proroku Mohamedovi).

V 21. století je kamenování legálním nebo obvyklým trestem např. v Íránu. V některých zemích je kamenování prováděno mimosoudně ozbrojenci, kmenovými vůdci a dalšími samozvanými soudci.[1] V některých zemí, např. v Nigérii či Pákistánu, ač je kamenování legální formou trestu smrti, nebyla taková poprava nikdy vykonána.

Dějiny

[editovat | editovat zdroj]

Na Blízkém východě je kamenování jako forma vykonání trestu smrti doloženo již od starověku a používalo se jako trest za těžké hříchy.[2] Tato praxe se však geograficky neomezovala pouze na Blízký východ. Existují i historické záznamy o jeho používání ve starověkém Řecku a Římě.[3] Starověký geograf Pausaniás ve svém díle popisuje, jak byli ve starověkém Řecku kolem 7. století př. n. l. ukamenováni k smrti Aristokrates z Orchomenu a jeho vnuk Aristokrates II. (nebo mladší).[4][5]

Kamenování bylo také pravděpodobně standardní formou trestu smrti ve starověkém Izraeli.[6] Je doloženo ve Starém zákoně jako trest za rouhání, modlářství a další zločiny, při němž celá komunita házela za městem na pachatele kameny. Smrt svatého Štěpána, jak je popsána v Novém zákoně (Skutky apoštolů 7:58),[7] byla také organizována tímto způsobem. Dle Bible byl kamenován i Pavel z Tarsu (Skutky apoštolů 14:19).[8] Flavius Iosephus a Eusebios z Kaisareie uvádějí, že farizeové kamenovali Jakuba Spravedlivého poté, co ho krátce před pádem Jeruzaléma v roce 70 n. l. svrhli z vrcholu chrámu. Historici se neshodují v tom, zda římské úřady dovolily židovským komunitám uplatňovat trest smrti na ty, kteří porušovali náboženské zákony, nebo zda tyto epizody představovaly formu lynčování.[9] Během pozdní antiky se u židovských soudů stala převládající tendence trest smrti neuplatňovat.[10] Tam, kde středověké židovské soudy měly pravomoc vynášet a vykonávat rozsudky smrti, tak činily i nadále u obzvláště závažných trestných činů, ale obecně upustily od kamenování.[6]

Kromě "několika vzácných a ojedinělých" případů z předmoderní éry a několika novodobých případů, neexistuje žádný historický záznam o legálním kamenování za zinu (cizoložství).[11] V moderní době byly trestní zákony založené na šaríi široce nahrazeny zákony inspirovanými evropskými modely.[12][13] Islámské obrození na konci 20. století však s sebou přineslo vznik islamistických hnutí volajících po plném zavedení šaríi, včetně obnovení kamenování a dalších trestů hudúd.[12][14] K vzestupu těchto hnutí přispěla řada faktorů, včetně neschopnosti autoritářských sekulárních režimů naplnit očekávání svých občanů a touhy muslimského obyvatelstva vrátit se ke kulturně autentičtějším formám sociopolitické organizace tváří v tvář vnímané kulturní invazi ze Západu.[15][16] Zastánci právních reforem založených na šaríi se domnívali, že "západní právo" mělo svou šanci přinést rozvoj a spravedlnost, a doufali, že návrat k islámskému právu přinese lepší výsledky. Doufali také, že zavedení přísných trestů ukončí kriminalitu a sociální problémy.[17]

V praxi se islamizační kampaně zaměřily na několik velmi viditelných problémů spojených s konzervativní muslimskou identitou, zejména na hidžáb žen a tresty hudúd (bičování, kamenování a amputace) předepsané za určité trestné činy.[15] Pro mnoho islamistů jsou tresty hudúd jádrem božské šaríi, protože jsou specifikovány spíše literou Písma než lidskými interprety. Moderní islamisté často odmítají, alespoň teoreticky, přísná procesní omezení vyvinutá klasickými právníky k omezení jejich uplatňování. Několik zemí, včetně Íránu, Pákistánu, Súdánu a některých nigerijských států, začlenilo pravidla hudúd do svých systémů trestního soudnictví, které si však zachovaly základní vlivy dřívějších západních reforem.[12][14] V praxi byly tyto změny převážně symbolické a kromě některých případů, které byly předloženy soudu, aby se prokázalo, že nová pravidla jsou vymáhána, tresty hudúd měly tendenci upadat do zastaralého stavu a někdy byly obnoveny v závislosti na místním politickém klimatu.[12][13] Nejvyšší soudy Súdánu a Íránu jen zřídka schválily rozsudky ukamenování nebo amputace a nejvyšší soudy Pákistánu a Nigérie tak nikdy neučinily.[13]

Na rozdíl od jiných zemí, kde bylo kamenování zavedeno do státního práva v rámci moderních reforem, Saúdská Arábie nikdy nepřijala trestní zákoník a saúdští soudci se stále řídí tradičním hanbalovským mazhabem.[18] Tresty smrti se v Saúdské Arábii vynášejí téměř výhradně na základě systému soudního uvážení (tázir) než na základě trestů předepsaných šaríou, a to v souladu s klasickým principem, že trestům hudúd je třeba se pokud možno vyhnout.[19]

V Číně bylo kamenování jednou z mnoha metod zabíjení prováděných během kulturní revoluce, včetně masakru v Kuang-si.

Náboženské spisy a zákony

[editovat | editovat zdroj]

Judaismus

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Trest smrti v judaismu.

Židovská Tóra (prvních pět knih hebrejské bible: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium) slouží jako společný náboženský zdroj pro judaismus. Kamenování je metoda popravy zmiňovaná v Tóře nejčastěji. (Přestože vražda zde není přímo zmíněna jako trestný čin trestaný kamenováním, zdá se, že člen rodiny oběti mohl vraha zabít).

V rabínském právu může být trest smrti uložen pouze na základě rozsudku řádného soudu složeného z dvaceti tří kvalifikovaných členů. Musí existovat co nejdůvěryhodnější a nejpřesvědčivější svědectví alespoň dvou kvalifikovaných očitých svědků trestného činu, kteří musí také prohlásit, že pachatel byl předem varován před trestným činem a důsledky takového plánu.[20] Pachatel musí být plnoletý a duševně zdravý a musí být prokázáno, že trestný čin byl spáchán z jeho svobodné vůle a bez pomoci jiných osob.

V Talmudu uvedená specifická metoda kamenování (známá jako sekilah) spočívala v tom, že odsouzená osoba byla shozena z výšky, obvykle dvojnásobné výšky průměrného člověka, aby spadla na zem. Pokud pád přežila, byl na její hrud shozen velký kámen. Pokud ani to nezpůsobilo smrt, přihlížející pokračovali v házení kamenů, dokud osoba nezemřela.[21]

Křesťanství

[editovat | editovat zdroj]

V Janovi 7:53 až 8:11 Ježíš zachrání ženu obviněnou z cizoložství před ukamenováním k smrti tím, že vyzve její žalobce, aby po ní hodil první kámen ten, kdo je bez hříchu. To způsobí, že její žalobci odejdou, protože si uvědomí, že ani jeden z nich bez hříchu není. Ježíš pak ženě řekne, že ani on ji neodsuzuje, a nařídí ji, aby šla a už nehřešila.[22]

Islám

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Ukamenování v islámu.

Podle islámského práva šaría je ukamenování předepsaným trestem za cizoložství na veřejnosti, který vyžaduje alespoň čtyři svědky sexuálního aktu, a to na základě Koránu a hadíthů jako primárních zdrojů. I když ukamenování není v kanonickém textu Koránu zmíněno jako forma trestu smrti, je předepsáno v různých hadíthech.

Legální status ukamenování podle zemí

[editovat | editovat zdroj]
Mapa zobrazující země, kde bylo veřejné ukamenování k roku 2020 soudní nebo mimosoudní formou trestu

Afghánistán

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Vražda Farchundy Malikzady.

Po návratu Tálibánu k moci v roce 2021, bylo kamenování znovu zavedeno jako forma trestu. V roce 2023 Tálibán znovu potvrdil svůj záměr vykonávat trest smrti kamenováním a ve svém poselství se zaměřil zejména na trestání žen za cizoložství.[23] Objevily se i zprávy o tom, že opravdu k ukamenování žen došlo.[24]

Před vládou Tálibánu byla většina oblastí Afghánistánu, kromě hlavního města Kábulu, ovládána válečnými vůdci nebo kmenovými vůdci. Afghánský právní systém do značné míry závisel na místní kultuře jednotlivých komunit a politické či náboženské ideologii jejich vůdců. Kamenování probíhalo i v oblastech, kde nebyl žádný zákon, kde docházelo ke kamenování z politických důvodů. Jakmile se v roce 1996 ujal moci Tálibán, stalo se kamenování formou trestu za určité závažné trestné činy nebo cizoložství.[25][26][27][28] Po pádu vlády Tálibánu Karzajího administrativa znovu zavedla trestní zákoník z roku 1976, který neobsahoval žádné ustanovení o použití kamenování jako trestu. V roce 2013 ministerstvo spravedlnosti navrhlo veřejné kamenování jako trest za cizoložství.[29] Vláda však musela od návrhu ustoupit poté, co se dostal na veřejnost a vyvolal mezinárodní pobouření.[26]

Brunej

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Trest smrti v Bruneji.

V roce 2019 Brunej zavedla nový trestní zákoník na základě šaríi. Ten zahrnuje jako mandatorní trest za řadu zločinů trest smrti ukamenováním. Sultán však prohlásil, že se na tento zákon bude vztahovat i faktické moratorium Bruneje na trest smrti. Poslední poprava v zemi byla vykonána v roce 1957.[30]

Írán

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Trest smrti v Íránu.

Íránský trestní zákoník obsahuje kamenování jako možnou formu trestu a umožňuje trest založený na fiqh (tradiční islámská jurisprudence), který zahrnuje i ustanovení o kamenování.[31] Ačkoli íránská justice oficiálně v roce 2002 vyhlásila moratorium na kamenování, přesto od té doby bylo v Íránu zdokumentováno několik případů kamenování. V roce 2013 mluvčí justiční komise íránského parlamentu potvrdil, že ačkoliv trestní zákoník již kamenování nepředepisuje, zůstává platným trestem podle šaríi, která je vymahatelná podle trestního zákoníku.[32]

V roce 2009 byli v Mašhadu v provincii Chorásán Razaví ukamenováni dva lidé za cizoložství.[33]

Ve verzi íránského islámského trestního zákoníku z roku 2008 je podrobně popsáno, jak se mají vykonávat tresty kamenováním za cizoložství, a v některých kontextech dokonce naznačuje, že trest může obětem umožnit vyhnout se smrti. V článku 102 je uvedeno, že cizoložný muž bude pohřben v jámě až po pas a cizoložná žena až po hrudník a poté ukamenováni k smrti. V článku 103 je uvedeno, že v případě, kdy se osobě odsouzené k ukamenování podaří uniknout z jámy, ve které je pohřbena, bude znovu zahrabána, pokud její cizoložství bylo prokázáno cizím svědectvím, ale v případě, že se k němu sama doznala, do jámy vrácena nebude. Navíc je v článku 104 uvedeno, že velikost kamene nesmí být příliš velká, aby odsouzeného nezabila jedna či dvě rány, ale zároveň nesmí být příliš malá.[34]

V závislosti na detailech případu může být ukamenování zahájeno soudcem dohlížejícím na věc nebo jedním z původních svědků cizoložství.[34] Před i po vykonání popravy je nutné dodržovat náboženské postupy, například zabalení popravované osoby do tradičního pohřebního oděvu před zahájením popravy.[35]

Způsob kamenování stanovený v zákoníku z roku 2008 byl podobný způsobu ve verzi íránského trestního zákoníku z roku 1999.[36] Írán v roce 2013 revidoval svůj trestní zákoník. Nový zákoník neobsahuje výše uvedené pasáže, ale zahrnuje ukamenování jako trest hudúd.[31] Například kniha 1, část III, kapitola 5, článek 132 nového islámského trestního zákoníku z roku 2013 uvádí: "Pokud se muž a žena dopustí ziny společně více než jednou, je-li uložen trest smrti a bičování nebo ukamenování a bičování, bude vykonán pouze trest smrti nebo ukamenování, podle toho, který trest je použitelný". Kniha 2, část II, kapitola 1, článek 225 uvádí: "trestem hadúd pro zinu muže a ženy, kteří splňují podmínky ihsan, je ukamenování k smrti.[37][38]

Indonésie

[editovat | editovat zdroj]

Provincie Ačeh v Indonésii prosazuje některá ustanovení islámského trestního práva. V roce 2009 provinční parlament Ačehu navrhl nový trestní zákoník, který by zahrnoval kamenování za cizoložství, ale guvernér jej vetoval. V roce 2014 byla přijata nová verze zákona, která ustanovení o kamenování za cizoložství neobsahuje.[39]

Irák

[editovat | editovat zdroj]

V Iráku je kamenování používáno různými skupinami. V roce 2007 byla v severním Iráku ukamenována jezídská dívka příslušníky jejího kmene. To vyvolalo rozsáhlé protesty a odvetné útoky militantních muslimů kvůli protichůdným zprávám, že byla ukamenována pro konvertování k islámu.[40]

Šíitští ozbrojenci v roce 2012 ukamenovali v Bagdádu nejméně čtrnáct mladých lidí, zřejmě v rámci šíitské kampaně proti západní módě emo. Následovalo odsouzení tohoto činu ze strany šíitských učenců.[41]

Ozbrojenci Islámského státu v srpnu 2014 ukamenovali Mosulu muže poté, co ho sunnitský islámský soud odsoudil k trestu smrti za cizoložství.[42]

Nigérie

[editovat | editovat zdroj]

Od zavedení práva šaría v roce 2000 v převážně muslimské severní části Nigérie bylo více než dvanáct nigerijských muslimů odsouzeno k trestu smrti ukamenováním za sexuální trestné činy od cizoložství až po homosexualitu. Žádný z těchto trestů však nebyl ve skutečnosti vykonán. Buď byly po odvolání zrušeny, změněny na trest odnětí svobody, nebo nebyly vykonány částečně z důvodu tlaku ze strany skupin pro lidská práva.[43][44][45][46]

Ačkoliv nigerijský stát dosud neprovedl žádné kamenování, muslimské obyvatelstvo v severní Nigérii vzalo vymáhání práva šaría do vlastních rukou. V roce 2023 byl řezník v Sokotu ukamenován k smrti davem, ve kterém byly i děti. Sám zbožný muslim se údajně hádal s žebračkou, že by měla prosit o almužnu ve jménu Alláha, nikoli proroka Mohameda, s odkazem na Hadith 1723. Ostatní obchodníci interpretovali jeho komentáře jako rouhání.[47]

V roce 2022 byla křesťanská studentka v Sokotu obviněna z rouhání a poté ubita k smrti davem studentů, kteří po ní házeli klacky a kameny, než ji poté zapálili.[48]

Pákistán

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Trest smrti v Pákistánu.

V rámci islamizačních opatření bylo v roce 1979 zavedeno ukamenování k smrti (radžm) na veřejnosti prostřednictvím nařízení hudúd jako trest za cizoložství (zína) a znásilnění, pokud se jich dopustila vdaná osoba.[49] Kamenování však nebylo od doby, kdy zákon vstoupil v platnost, oficiálně používáno a všechny soudní popravy se provádí oběšením.[50] První odsouzení a trest ukamenování v září 1981 byl zrušen kvůli národnímu i mezinárodnímu tlaku. Další odsouzení za cizoložství a trest ukamenování na začátku roku 1988 vyvolalo pobouření a vedlo k novému projednání a zproštění obžaloby Federálním soudem šaría. V tomto případě soud prvního stupně zastával názor, že oznámení o rozvodu od bývalého manžela obžalované mělo být doručeno předsedovi místní rady, jak bylo stanoveno v muslimském rodinném zákonu z roku 1961. Tento paragraf stanoví, že každý muž, který se rozvádí se svou manželkou, musí to zaregistrovat u Svazové rady. V opačném případě soud dospěl k závěru, že rozvod je neplatný a pár odsoudil podle zákonu o cizoložství. V roce 2006 byly nařízení, která stanovovala ukamenování v případě cizoložství nebo znásilnění, legislativně ponížena z nadřazené úrovně.[51]

Také je obecně známo, že k mimosoudním ukamenováním dochází. V březnu 2013 byl pákistánský voják umístěný v Páračináru veřejně ukamenován k smrti za údajný milostný poměr s dívkou z vesnice v severozápadní části země, v oblasti Kurram. Dne 11. července 2013 byla mladá matka dvou dětí odsouzena kmenovým soudem v okrese Dera Ghazi Khan v Paňdžábu k trestu smrti ukamenování za vlastnění mobilního telefonu. Členové její rodiny byli požádáni, aby trest vykonali, a její tělo bylo pohřbeno v poušti daleko od její vesnice.[52][53]

V únoru 2014 byl pár v odlehlé oblasti provincie Balúčistán ukamenován k smrti poté, co byl obviněn z cizoložného vztahu.[54] Dne 27. května 2014 byla Farzana Parveen, 25letá vdaná žena ve třetím měsíci těhotenství, zabita útokem obušky a cihlami téměř dvaceti členy své rodiny před budovou vrchního soudu v Láhauru. Útočníci, mezi nimiž byl pravděpodobně i její otec a bratři, ji a jejího manžela napadli obušky a cihlami. Její otec, který byl zatčen za vraždu, ji měl označit označil za "vraždu ze cti". Podle jeho slov zabil svou dceru, protože urazila celou rodinu tím, že se vdala bez jejich souhlasu.[55]

Saúdská Arábie

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Trest smrti v Saúdské Arábii.

Ze Saúdské Arábie jsou hlášeny soudní rozsudky k ukamenování k smrti.[56][57] Mezi lety 1981 a 1992 byly hlášeny čtyři případy popravy ukamenováním, od té doby však nebyl zaznamenán žádný.[58]

Súdán

[editovat | editovat zdroj]

V Súdánu je ukamenování mandatorním trestem za určité trestné činy podle súdánského trestního zákona z roku 1991.[59] V roce 2019 podepsala Přechodná vojenská rada ústavní deklaraci, která obsahuje kapitolu o právech a svobodách súdánských občanů, jež prohlašuje, že nikdo nesmí být mučen, ponižován nebo s ním nesmí být špatně zacházeno.[60] Zákon z roku 1991 je však stále v platnosti a v červnu 2022 trestní soud v Kosti odsoudil dvacetiletou ženu k trestu smrti ukamenováním za cizoložství. Odvolací soud tento rozsudek zrušil z důvodu nedostatečného uplatnění standardů spravedlivého procesu a vrátil případ k soudnímu přezkumu soudu prvního stupně.[61]

Somálsko

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2008 třináctiletá dívka Aiša Ibrahím Duhulow oznámila místní policii ovládané milicí aš-Šabáb v Kismaayo, ve městě ovládaném islamistickými povstalci, že ji tři ozbrojení muži znásilnili.[62] Povstalci tvrdili, že Aiša se dopustila cizoložství tím, že muže svedla a dále tvrdili, že jí bylo 23 let (tvrzení, které vyvrátil jak Aišin otec, tak její teta) a že výslovně uvedla, že si přeje, aby bylo při jejím vynesení rozsudku uplatněno právo šaría, čímž teoreticky ospravedlňovala trest smrti v podobě ukamenování.[63] Mnoho svědků však uvedlo, že Aiša byla ve skutečnosti viditelně zmatená, plakala, prosila o slitování a byla fyzicky dotlačena do díry, ve které byla zahrabána až po krk a ukamenována.[64]

V září 2014 ozbrojenci aš-Šabáb ukamenovali ženu k smrti poté, co ji neoficiální soud shledal vinnou z cizoložství.[65]

Spojené arabské emiráty

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Trest smrti ve Spojených arabských emirátech.

Od roku 2020 již kamenování není legální formou trestu po novele federálního trestního zákoníku.[66] Před rokem 2020 bylo kamenování výchozí metodou popravy za cizoložství[67] a několik lidí bylo skutečně odsouzeno k trestu smrti kamenováním.[68][69][70][71]

Islámský stát

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Islámský stát.

Na podzim roku 2014 bylo hlášeno několik poprav kamenováním spáchaných Islámským státem za cizoložství.[72][73][74] V říjnu 2014 zveřejnil Islámský stát video, na kterém je vidět, jak Syřan ukamenoval svou dceru k smrti za údajné cizoložství.[74][75]

Další země

[editovat | editovat zdroj]

V Guatemale se kamenování stalo běžnou formou lynčování.[76][77] V roce 2000 byli v guatemalském městě Todos Santos Cuchumatán řidič autobusu a japonský turista ukamenováni davem kvůli zvěstem, že zahraniční turisté mají v úmyslu unést guatemalské děti.[78]

V roce 2021 dav více než 600 vesničanů v Hondurasu obvinil italského turistu z vraždy bezdomovce a ukamenoval ho k smrti.[79]

Lidská práva

[editovat | editovat zdroj]

Kamenování je považováno za formu mučení podle definice Úmluvy OSN proti mučení.[80] Uplatňování trestu smrti ukamenováním je porušením lidského práva proti mučení, definovaného v článku 5 Všeobecné deklarace lidských práv.

Práva žen

[editovat | editovat zdroj]

Kamenování bylo odsouzeno jako porušení práv žen a forma diskriminace žen. Ačkoli se kamenování používá i u mužů, drtivá většina obětí jsou dle zaznamenaných případů ženy.[81][82][83] Podle mezinárodní skupiny Women Living Under Muslim Laws je kamenování "jednou z nejbrutálnějších forem násilí páchaného na ženách s cílem kontrolovat a trestat jejich sexualitu a základní svobody".[84]

Amnesty International tvrdí, že důvody, proč ženy neúměrně trpí kamenováním, zahrnují skutečnost, že soudy s ženami nezacházejí rovnocenně a spravedlivě, ženy jsou také častěji negramotné, takže častěji podepisují doznání ke zločinům, které nespáchaly, a také obecná diskriminace žen v jiných aspektech života je vystavuje vyššímu riziku odsouzení za cizoložství.[85]

Práva LGBT

[editovat | editovat zdroj]

Smrt ukamenováním hrozí v některých oblastech také za homosexualitu. V Mauritánii, severní Nigérii, Somálsku, Saúdské Arábii, Bruneji a Jemenu je za takovýto trestný čin legálním formou trestu smrt ukamenováním.[86][87][88]

Právo na soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Organizace pro lidská práva tvrdí, že mnoho činů, na které se vztahuje trest smrti ukamenováním, by vůbec nemělo být nezákonných, protože jejich zakázání zasahuje do práva lidí na soukromý život. Amnesty International uvedla, že kamenování se týká "činů, které by nikdy neměly být kriminalizovány, včetně konsensuálních sexuálních vztahů mezi dospělými a volby vlastního náboženství".[89]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stoning na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Special report: The punishment was death by stoning. The crime? Having. The Independent [online]. 2013-09-28 [cit. 2026-03-18]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ↑ Frolov, Dmitry V. (2006). "Stoning". In Jane Dammen McAuliffe (ed.). Encyclopaedia of the Qurʾān. Brill Dostupné online
  3. ↑ PEASE, Arthur Stanley. Notes on Stoning among the Greeks and Romans. Transactions and Proceedings of the American Philological Association. 1907, roč. 38, s. 5–18. Dostupné online [cit. 2026-03-15]. ISSN 0065-9711. doi:10.2307/282736.
  4. ↑ PAUSANIÁS. Cesty po Řecku I. Praha: Svoboda, 1973.
  5. ↑ PAUSANIÁS. Cesty po Řecku II. Praha: Svoboda, 1974.
  6. 1 2 Capital Punishment. Jewish Virtual Library [online]. [cit. 2026-03-15]. Dostupné online.
  7. ↑ biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická. www.biblenet.cz [online]. [cit. 2026-03-15]. Dostupné online.
  8. ↑ Skutky apoštolů 14 | Český ekumenický překlad :: ERF Bibleserver. www.bibleserver.com [online]. [cit. 2026-03-15]. Dostupné online.
  9. ↑ A dictionary of the Bible. Příprava vydání W. R. F. Browning. 2nd ed. vyd. Oxford ; New York: Oxford University Press, 2004. 395 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-954398-4, ISBN 978-0-19-954399-1.
  10. ↑ Late antiquity: a guide to the postclassical world. Příprava vydání G. W. Bowersock. 2. print. vyd. Cambridge: Belknap Press of Harvard Univ. Press 780 s. (Harvard University Press reference library). ISBN 978-0-674-51173-6.
  11. ↑ The Oxford encyclopedia of the Islamic world. Příprava vydání John L. Esposito. New York, N.Y: Oxford University Press, 2009. 6 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-530513-5.
  12. 1 2 3 4 Bridging Cultures Bookshelf: Muslim Journeys. bridgingcultures.neh.gov [online]. [cit. 2026-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-06-04. (anglicky)
  13. 1 2 3 Sharia and national law in Muslim countries: tensions and opportunities for Dutch and EU foreign policy. Příprava vydání Jan Michiel Otto. Leiden: Leiden University Press 46 s. (Law, governance, and development. Research & policy notes). ISBN 978-90-8728-048-2, ISBN 978-90-485-0610-1.
  14. 1 2 Law. - Oxford Islamic Studies Online. www.oxfordislamicstudies.com [online]. [cit. 2026-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-11-21. (anglicky)
  15. 1 2 Stewart, Devin J. (2013). "Shari'a". In Gerhard Böwering, Patricia Crone (ed.). The Princeton Encyclopedia of Islamic Political Thought. Princeton University Press. S. 503–504.
  16. ↑ LAPIDUS, Ira M. A history of Islamic societies. Third edition. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2014. ISBN 978-0-521-51430-9, ISBN 978-1-139-04882-8. S. 835.
  17. ↑ Sharia and national law in Muslim countries: tensions and opportunities for Dutch and EU foreign policy. Příprava vydání Jan Michiel Otto. Leiden: Leiden University Press 46 s. (Law, governance, and development. Research & policy notes). ISBN 978-90-8728-048-2, ISBN 978-90-485-0610-1.
  18. ↑ Tellenbach, Silvia (2015). "Islamic Criminal Law". In Markus D. Dubber; Tatjana Hornle (eds.). The Oxford Handbook of Criminal Law. Oxford University Press. S. 249–250.
  19. ↑ Vikør, Knut S. (2005). Between God and the Sultan: A History of Islamic Law. Oxford University Press. S. 266–267.
  20. ↑ CAPITAL PUNISHMENT - JewishEncyclopedia.com. www.jewishencyclopedia.com [online]. [cit. 2026-03-15]. Dostupné online.
  21. ↑ TALMUDOLOGY. Sanhedrin 45 ~ Stoning and the Height of a Lethal Fall. Talmudology [online]. 2017-08-30 [cit. 2026-03-15]. Dostupné online. (anglicky)
  22. ↑ Jan 8,John 7:53-8:11 SNC;NIV - Ježíš odpouští cizoložné ženě - Bible Gateway. www.biblegateway.com [online]. [cit. 2026-03-15]. Dostupné online. (anglicky)
  23. ↑ N; P; R. In Afghanistan, women are once again facing death by stoning for adultery. NPR. 2024-04-03. Dostupné online [cit. 2026-03-17]. (anglicky)
  24. ↑ BEZHAN, Frud. Afghan Rights Group Investigating Video Of Woman Being Stoned To Death. Radio Free Europe/Radio Liberty. 2020-02-03. Dostupné online [cit. 2026-03-17]. (anglicky)
  25. ↑ A video posted online shows an Afghan woman accused of adultery being stoned to death. The Independent [online]. 2015-11-04 [cit. 2026-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
  26. 1 2 RASMUSSEN, Sune Engel. Afghan woman stoned to death for alleged adultery. The Guardian. 2015-11-03. Dostupné online [cit. 2026-03-17]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  27. ↑ Stoning Rukhshana was against Shariah: Ghor Ulema. Pajhwok Afghan News. 2015-11-08. Dostupné online [cit. 2026-03-17]. (anglicky)
  28. ↑ X. Young lovers killed by stoning in Afghanistan. Los Angeles Times [online]. 2010-08-22 [cit. 2026-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
  29. ↑ Afghanistan: Reject Proposal to Restore Stoning | Human Rights Watch [online]. 2013-11-25 [cit. 2026-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
  30. ↑ Brunei - Universal Periodic Review - Death Penalty - April 2024 - The Advocates for Human Rights. www.theadvocatesforhumanrights.org [online]. [cit. 2026-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
  31. 1 2 Iran Human Rights Documentation Center - The Question of "Stoning to Death" in the New Penal Code of the IRI. www.iranhrdc.org [online]. [cit. 2026-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-04. (anglicky)
  32. ↑ The Death Penalty in Iran. www.deathpenaltyworldwide.org [online]. [cit. 2026-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-16. (anglicky)
  33. ↑ Iran executes two men by stoning. news.bbc.co.uk. 2009-01-13. Dostupné online [cit. 2026-03-17]. (anglicky)
  34. 1 2 Iran: End Executions by Stoning [online]. 2008-01-15 [cit. 2026-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
  35. ↑ Richard Johnson (20 November 2010). "Anatomy of a stoning – How the law is applied in Iran". National Post. Dostupné online
  36. ↑ Iran Human Rights Documentation Center - English Translation of Regulatory Code on Sentences of Qisas, Stoning, Crucifixion, Execution, and Flogging. www.iranhrdc.org [online]. [cit. 2026-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-03. (anglicky)
  37. ↑ Iran Human Rights Documentation Center - English Translation of Books I & II of the New Islamic Penal Code. www.iranhrdc.org [online]. [cit. 2026-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-03. (anglicky)
  38. ↑ Iran | ecoi.net - European Country of Origin Information Network. www.ecoi.net [online]. [cit. 2026-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-03. (anglicky)
  39. ↑ Indonesia: Aceh’s New Islamic Laws Violate Rights | Human Rights Watch [online]. 2014-10-02 [cit. 2026-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
  40. ↑ Yazidi girl's murder sparks widespread condemnation. www.kurdishaspect.com [online]. [cit. 2026-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-05-15.
  41. ↑ AHMED RASHEED, MOHAMMED AMEER. Iraq militia stone youths to death for "emo" style. U.S.. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-23. (anglicky)
  42. ↑ EDITORIAL, Reuters. Islamic State militants stone man to death in Iraq: witness. Reuters. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-01. (anglicky)
  43. ↑ WEIMANN, Gunnar. Islamic criminal law in Northern Nigeria: politics, religion, judicial practice. First edition. vyd. Abingdon: Routledge, 2010. (AUP dissertation series). ISBN 978-90-5629-655-1, ISBN 978-1-003-69823-4. S. 77.
  44. ↑ John L. Esposito; Dalia Mogahed (2008). Who Speaks For Islam?: What a Billion Muslims Really Think. Gallup Press (Kindle edition)
  45. ↑ Gay Nigerians face Sharia death. news.bbc.co.uk. 2007-08-10. Dostupné online [cit. 2026-03-17]. (anglicky)
  46. ↑ Nigeria - Amina Lawal - Worldpress.org. www.worldpress.org [online]. [cit. 2026-03-17]. Dostupné online.
  47. ↑ ABDULSAMAD, Hassan. Latest blasphemy killing highlights Nigeria’s problem with religious extremism. The Guardian. 2023-07-14. Dostupné online [cit. 2026-03-17]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  48. ↑ REUTERS. Female student in Nigeria beaten to death over ‘blasphemy’. The Guardian. 2022-05-12. Dostupné online [cit. 2026-03-17]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  49. ↑ Lau, Martin (1 September 2007). "Twenty-Five Years of Hudood Ordinances – A Review". Washington and Lee Law Review. 64 (4): 1292, 1296. Dostupné online
  50. ↑ "Slow March to the Gallows: Death Penalty in Pakistan" (PDF). /www.fidh.org. Intl. Fed. for Human Rights. 2007. S. 16, 58. Dostupné online
  51. ↑ "Overview of the Protection of Women Act, 2006 (Pakistan)" (PDF). af.org.pk. Islamabad: Aurat Publication and Information Service Foundation. 2008. Dostupné online
  52. ↑ Special report: The punishment was death by stoning. The crime? Having. The Independent [online]. 2013-09-28 [cit. 2026-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
  53. ↑ Woman stoned to death on panchayat’s orders | Pakistan Today | Latest news | Breaking news | Pakistan News | World news | Business | Sport and Multimedia. www.pakistantoday.com.pk [online]. [cit. 2026-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-08-20.
  54. ↑ YOUSAFZAI, Gul. Pakistani couple stoned to death for adultery; six arrested. Reuters. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-21. (anglicky)
  55. ↑ PRESS, Associated. Pregnant Pakistani woman stoned to death by family. The Guardian. 2014-05-28. Dostupné online [cit. 2026-03-17]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  56. ↑ DIE INTERNATIONALE GESELLSCHAFT FÜR MENSCHENRECHTE (IGFM). http://www.ishr.org/index.php?id=857. www.ishr.org [online]. [cit. 2026-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-10-12. (anglicky)
  57. ↑ FOUNDATION, Thomson Reuters. INFOGRAPHIC: Stoning - where is it legal?. www.trust.org [online]. [cit. 2026-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-01-27.
  58. ↑ VOGEL, Frank E. Islamic law and legal system: studies of Saudi Arabia. Leiden ; Boston: Brill, 1999. 404 s. (Studies in Islamic law and society). ISBN 978-90-04-11062-5. S. 246.
  59. ↑ SudanTribune (4 August 2022). "Death by stoning still exists in a country where women are putting their lives on the line to lead change". Sudan Tribune
  60. ↑ What does Sudan’s constitutional declaration say?. Al Jazeera [online]. [cit. 2026-03-18]. Dostupné online. (anglicky)
  61. ↑ SudanTribune (25 November 2022). "Sudanese court overturns stoning sentence for young woman". Sudan Tribune.
  62. ↑ Somalia: Girl stoned was a child of 13 [online]. 2008-10-31 [cit. 2026-03-18]. Dostupné online. (anglicky)
  63. ↑ Somali woman executed by stoning. news.bbc.co.uk. 2008-10-27. Dostupné online [cit. 2026-03-18]. (anglicky)
  64. ↑ Stoning victim 'begged for mercy'. news.bbc.co.uk. 2008-11-04. Dostupné online [cit. 2026-03-18]. (anglicky)
  65. ↑ OMAR, Feisal. Somali militants stone woman to death. U.S.. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-11. (anglicky)
  66. ↑ "Federal Decree Law No. (15) of 2020". Ministry of Justice. 27 September 2020. Pages 1, Article 1 "The provisions of the Islamic Shari’a shall apply to the retribution and blood money crimes. Other crimes and their respective punishments shall be provided for in accordance with the provisions of this Law and other applicable penal codes". Dostupné online
  67. ↑ Call for more information on the death penalty. The National. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-02-05. (anglicky)
  68. ↑ BBC News | MIDDLE EAST | UAE death sentence by stoning. news.bbc.co.uk [online]. [cit. 2026-03-18]. Dostupné online.
  69. ↑ Report of the Special Rapporteur, Asma Jahangir, submitted pursuant to Commission resolution 2000/31 - United Nations Digital Library System. digitallibrary.un.org [online]. [cit. 2026-03-18]. Dostupné online.
  70. ↑ UAE: Death by stoning/ flogging [online]. 2006-06-12 [cit. 2026-03-18]. Dostupné online. (anglicky)
  71. ↑ Khaleej Times Online - Fujairah Shariah court orders man to be stoned to death for adultery. www.khaleejtimes.com [online]. [cit. 2026-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-07-08.
  72. ↑ ELASS, Rasha. Man, woman stoned to death for adultery in Syria: monitor. U.S.. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-11. (anglicky)
  73. ↑ STAFF, Reuters. Islamic State militants stone man to death in Iraq: witness. U.S.. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-11. (anglicky)
  74. 1 2 Islamic State video 'shows man stone his daughter to death'. BBC News. 2014-10-21. Dostupné online [cit. 2026-03-18]. (anglicky)
  75. ↑ MEMRI TV. MEMRI [online]. [cit. 2026-03-18]. Dostupné online. (anglicky)
  76. ↑ Mob stones brothers to death in Guatemala. www.latinamericanstudies.org [online]. [cit. 2026-03-18]. Dostupné online.
  77. ↑ BBC News | AMERICAS | Two stoned to death in Guatemala. news.bbc.co.uk [online]. [cit. 2026-03-18]. Dostupné online.
  78. ↑ Mob stones brothers to death in Guatemala. www.latinamericanstudies.org [online]. [cit. 2026-03-18]. Dostupné online.
  79. ↑ "Honduran police arrest five after mob of 600 lynches Italian man". Reuters. Dostupné online
  80. ↑ Afghanistan: UN experts appalled by Taliban announcement on capital punishment. OHCHR [online]. [cit. 2026-03-18]. Dostupné online. (anglicky)
  81. ↑ Iran Human Rights Documentation Center - Gender Inequality and Discrimination: The Case of Iranian Women. iranhrdc.org [online]. [cit. 2026-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-02. (anglicky)
  82. ↑ Gender Discrimination in Stoning Dostupné online
  83. ↑ 2012 International Women’s Day «  Institut international des droits de l’homme et de la Paix (2IDHP). 2idhp.eu [online]. [cit. 2026-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-15. (francouzsky)
  84. ↑ Activists push for global ban on stoning | Women Reclaiming and Redefining Cultures. www.wluml.org [online]. [cit. 2026-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-13. (anglicky)
  85. ↑ Amnesty International | Iran: Death by stoning, a grotesque and unacceptable penalty. www.amnesty.org [online]. [cit. 2026-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-07. (anglicky)
  86. ↑ FOUNDATION, Thomson Reuters. FACTBOX: Stoning - where does it happen?. www.trust.org [online]. [cit. 2026-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-17.
  87. ↑ Analysis | Here are the 10 countries where homosexuality may be punished by death. The Washington Post. 2016-06-16. Dostupné online [cit. 2026-03-18]. ISSN 0190-8286. (anglicky)
  88. ↑ WESTCOTT, Ben. Brunei to punish gay sex and adultery with death by stoning. CNN [online]. 2019-03-28 [cit. 2026-03-18]. Dostupné online. (anglicky)
  89. ↑ Afghanistan: Reject stoning, flogging, amputation and other Taliban-era punishments [online]. 2013-11-26 [cit. 2026-03-18]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu ukamenování na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Poprava_ukamenováním&oldid=25873413“