Viktimizace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Viktimizace je proces poškozování a způsobování újmy jedinci, který se stává obětí trestné činnosti.[1] Jedná se o pojem užívaný v užším pohledu viktimologií, dále pak forenzní psychologií, kriminologií i samotným trestním právem.

Viktimologie, coby nauka o obětech a jejich viktimizaci, rozlišuje tři typy viktimizace: primární, sekundární a terciární. Současně typizuje také psychický dopad zločinu na oběť a prožívání újmy obětí.

Fáze viktimizace[editovat | editovat zdroj]

Proces viktimizace začíná útokem na oběť, nicméně spolu s útokem nekončí a má svoji dynamiku, která přesahuje samotné důsledky spáchané trestné činnosti. Viktimizace má 2 základní fáze: primární a sekundární. V současnosti je někdy doplňována o fázi terciární.

Primární viktimizace[editovat | editovat zdroj]

Primární viktimizací se rozumí újma způsobená bezprostředně coby důsledek spáchané trestné činnosti. Rozlišujeme tři druhy újmy, která je projevem primární viktimizace, jedná se o:

  • újmu fyzickou – především zranění až usmrcení oběti,
  • újmu finanční – ztráta na majetku či financích, především poškození či úplná ztráta,
  • újmu emocionální – emocionální a psychické dopady trestné činnosti na osobu oběti, s jejímiž osobnostními vlastnostmi úzce souvisí, především pocity úzkosti, nespavost, fobie a další.

Sekundární viktimizace[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Sekundární viktimizace.

Sekundární viktimizací se rozumí proces, který nastává po spáchání trestné činnosti a dochází k němu v souvislosti s vyšetřováním, řízením před soudem a reakcemi okolí oběti na předešlé děje. Sekundární viktimizace může mít pro oběť vážnější důsledky a než viktimizace primární. Jejími typickými projevy jsou:

  • pocit nespravedlnosti,
  • pocit nedůstojnosti,
  • pocit izolace.

Terciární viktimizace[editovat | editovat zdroj]

Někdy bývá zmiňována též viktimizace terciární, kdy se jedná v principu o dlouhodobé dopady újmy, která dříve postihla oběť. V důsledku toho může v rámci terciární viktimizace docházet ke změně stylu života oběti, jejímu stěhování a dalším psychickým procesům, kdy se oběť snaží vyrovnat s prožitými traumaty.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2013. 445 s. ISBN 978-80-7380-461-9. S. 102. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2013. 445 s. ISBN 978-80-7380-461-9. S. 102 a násl.. 
  • ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Viktimologie pro forenzní praxi. Praha: Portál, s.r.o., 2014. 160 s. ISBN 978-80-262-0582-1. 

Související stránky[editovat | editovat zdroj]