Viktimizace

Viktimizace je proces poškozování a způsobování újmy jedinci, který se stal obětí trestné činnosti.^[1] Pojem „viktimizace“ užívá především viktimologie, forenzní psychologie, kriminologie a trestní právo. Viktimologie coby nauka o obětech a jejich viktimizaci rozlišuje tři typy viktimizace: primární, sekundární a terciární. Současně typizuje psychický dopad zločinu na oběť a prožívání újmy obětí.

Fáze viktimizace[editovat | editovat zdroj]

Proces viktimizace začíná útokem na oběť, nicméně spolu s útokem nekončí a má svoji dynamiku, která přesahuje samotné důsledky spáchané trestné činnosti. Viktimizace má dvě základní fáze: primární a sekundární. Někdy je doplňována o fázi terciární.

Primární viktimizace[editovat | editovat zdroj]

Primární viktimizací se rozumí újma způsobená bezprostředně coby důsledek spáchané trestné činnosti. Rozlišují se tři druhy újmy, která je projevem primární viktimizace:

újma fyzická – především zranění až usmrcení oběti;
újma finanční – ztráta na majetku či financích, především poškození či úplná ztráta;
újma emocionální – emocionální a psychický dopad trestné činnosti na oběť, především pocity úzkosti, nespavost, fobie a další.

Sekundární viktimizace[editovat | editovat zdroj]

Sekundární viktimizací se rozumí proces, který nastává po spáchání trestné činnosti a k němuž dochází v průběhu vyšetřování (často opakovaném), řízení před soudem (často opakovaném) a na základě reakce okolí oběti na předešlé děje. Sekundární viktimizace může mít pro oběť vážnější důsledky než viktimizace primární. Jejími typickými projevy jsou:

pocit nespravedlnosti;
pocit nedůstojnosti;
pocit izolace.

Terciární viktimizace[editovat | editovat zdroj]

Viktimizace terciární je daná dlouhodobým dopadem újmy, která dříve postihla oběť. Projevem může být změna stylu života oběti, stěhování oběti, případně psychické procesy dané tím, že se oběť snaží vyrovnat s prožitými traumaty.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 3. vyd. Plzeň: Vyd. a nakl. Aleš Čeněk, 2013. 445 s. ISBN 978-80-7380-461-9. S. 102.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 3. vyd. Plzeň: Vyd. a nakl. Aleš Čeněk, 2013. 445 s. ISBN 978-80-7380-461-9. S. 102 a násl..
ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Viktimologie pro forenzní praxi. Praha: Portál, 2014. 160 s. ISBN 978-80-262-0582-1.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

[cirtkova-forpsycho102-1] ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 3. vyd. Plzeň: Vyd. a nakl. Aleš Čeněk, 2013. 445 s. ISBN 978-80-7380-461-9. S. 102.

[1]