Únos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Únos (rozcestník).

Únos je nezákonné zmocnění se osoby nebo osob zpravidla proti její vůli (řada států vůli nezohledňuje např. u dětí a jedinců s omezenou svéprávností). Zákony často odlišují různé typy únosů, specificky jsou často posuzovány hromadné únosy spočívající v ozbrojeném únosu dopravních prostředků (letadlo, loď, autobus) a únosy dětí.

Únos v českém Trestním zákoníku[editovat | editovat zdroj]

V Trestním zákoníku se mohou k únosu vztahovat různá ustanovení:[1]

  • § 168/1 Obchodování s lidmi
  • § 170/1 Zbavení osobní svobody
  • § 171/1 Omezování osobní svobody
  • § 172/1 Zavlečení
  • § 174/1 Braní rukojmí
  • § 175/1 Vydírání
  • § 200/1 Únos dítěte a osoby stižené duševní poruchou
  • § 311/1b Teroristický útok

Důvody únosu[editovat | editovat zdroj]

Únosy mohou mít různé příčiny, z nichž časté jsou:

  • únos dítěte rodičem, který o ně prohrál soudní spor s druhým rodičem, nebo kterému bylo dítě odebráno z péče
  • vzetí rukojmí
  • získání zaměstnanců pro otrockou práci (např. sexuálních otrokyň, tento případ je však ze zmíněné skupiny často vydělován)
  • páchání trestné činnosti na unesené osobě (unesení osoby za účelem jejího sexuálního zneužívání či odebrání a prodeje orgánů)
  • získání výkupného či jako prostředek jiného vydírání

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Trestní zákoník

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]