Matka
Matka je biologický nebo sociální samičí rodič dítěte nebo potomka, zatímco samčí rodič je otec. Vztah matky k potomku se nazývá mateřství (maternita).
U živorodých savců, mezi něž patří např. i lidé, matka vynosí mládě (zvané ze začátku embryo, pak plod) v děloze od oplodnění po dosažení porodní velikosti. Po porodu prsa či jiné mléčné žlázy matky produkují mléko pro krmení mláděte. U ptáků a většiny plazů a obojživelníků matky snášejí vejce, ve výjimečných případech rodí živá mláďata (tzv. viviparie či ovoviviparie). U bezpohlavních organismů či organismů nepohlavně se rozmnožujících pak termín „matka“, či spíše „mateřský organismus“ někdy označuje obecně „rodiče“. U jednobuněčných organismů reprodukujících se dělením mluvíme o mateřských buňkách produkujících buňky dceřiné.
Matka podle českého práva[editovat | editovat zdroj]
Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.[1] Česká republika v současnosti právně neupravuje náhradní mateřství a jeho dopady.
Matka je fyzická osoba, způsobilá mít v mezích právního řádu práva a povinnosti (je subjektem práva). Měla by být svéprávná (pokud nebyla její svéprávnost omezena), tzn. měla by mít způsobilost nabývat pro sebe vlastním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem.[2]
Matka má právo na lidskou svobodu a důstojnost, stejně jako přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí vlastní rodiny (takovým způsobem, aby nebyla bezdůvodně nikomu způsobena žádná újma). Rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní právní ochrany.[3]
Příbuzenství matky k dítěti[editovat | editovat zdroj]
Občanský zákoník vychází z toho, že blízkými člověku jsou především jeho nejbližší příbuzní. Příbuzenství je založeno na pokrevním poutu mezi lidmi, jeden člověk pochází od druhého (např. matka a její dítě). Narozením dítěte vzniká mezi ním a matkou příbuzenství v přímé linii v 1. stupni a tento poměr se neruší.[4]
Kdo je matkou[editovat | editovat zdroj]
Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.[1] Porod je tak jedinou právní skutečností pro rozhodnutí otázky mateřství.[5] Matka je na rozdíl od otce vždy jistá a může před soudem či před matričním úřadem učinit prohlášení o tom, kdo je otcem dítěte. Uznání otcovství souhlasným prohlášením matkou není možné, je-li matka dítěte duševně nemocná a nemůže tak posoudit význam svého prohlášení.[6]
Matkou dítěte se může stát žena i jinak, než biologicky, a to na základě pouta vytvořeného právem. Vzniká tak rodičovství právní cestou. Tato cesta je označována jako osvojení.[7]
Práva a povinnosti matky[editovat | editovat zdroj]
Práva a povinnosti matky spojená s osobností dítěte a práva a povinnosti osobní povahy jí vznikají narozením dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti.[8] Účelem těchto povinností a práv k dítěti je zajištění jeho morálního a hmotného prospěchu.[9] Matka, jako rodič dítěte, a dítě mají vůči sobě ze zákona navzájem povinnosti a práva, kterých se nemohou vzdát.[10] Matka je povinna jít dítěti příkladem.
Práva a povinnosti matky vůči dítěti[editovat | editovat zdroj]
- Statusová práva, jež jsou podmíněna samotnou podstatou vztahu, který nutně existuje mezi rodičem a dítětem a jsou dána právním postavením rodičů a dětí (právo určit jméno a příjmení dítěte, právo dát souhlas k osvojení, právo prohlásit rodičovství apod.)[11]
- Rodičovská odpovědnost představuje péči o zdraví, rozumový, citový a mravní vývoj dítěte, zahrnuje také jeho zastupování a správu jeho jmění (např. povinnost bezpečně nakládat s peněžními prostředky, povinnost odevzdat dítěti spravované jmění) a vyžaduje osobní styk rodičů s dítětem. Jedná se o běžná pravidla a zkušenosti spořádaných rodin.[12] Tato odpovědnost matce neodpadá ani v případě, kdy je dítě svěřeno do péče jiné osobě.
- Vyživovací právo a povinnost – výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.[13] Vyživovací povinnost dětí má přednost před ostatními vyživovacími povinnostmi v přímé rodinné linii. Je-li dítě svěřeno do péče jiné pečující osobě nežli matce, nemá to vliv na nárok dítěte na výživné vůči matce.[14]
Výchovné prostředky může matka použít v míře, která je přiměřená okolnostem a neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte.[15]
Matka má právo žádat o navrácení dítěte do péče, je-li to v souladu se zájmy dítěte.[16] Je kladen důraz na zachování vazeb dítěte s matkou: matka má právo stýkat se s dítětem osobně a pravidelně, nerozhodne-li soud jinak. Nevýznamnějším právem (i povinností) matky je v případě rozvodu manželství právo na osobní styk s dítětem. Má-li v péči dítě matka, pak je povinna jej na styk s otcem řádně připravit, umožnit mu jej a v potřebném rozsahu s otcem dítěte spolupracovat (§ 888 občanského zákoníku). To znamená, že matka je povinna spolupracovat s otcem dítěte při výkonu práva osobního styku.[17]
Omezená odpovědnost matky[editovat | editovat zdroj]
Rodičovskou odpovědnost (její trvání a rozsah) může změnit pouze soud. Odpovědnost je matce omezena v případě, že je nezletilá a není plně svéprávná.[18]
Matka a uspokojování potřeb rodiny[editovat | editovat zdroj]
Matka – jako rodič – má vedle osobní péče o rodinu a o její členy povinnost poskytovat majetková plnění k uspokojování potřeb rodiny (povinnost přispívat na potřeby rodiny dle svých majetkových možností tak, aby byla rodinná úroveň členů rodiny srovnatelná).[19] Podle občanského zákoníku jsou kritériem pro rozsah péče o rodinu obou manželů (rodičů dětí) také osobní poměry manželů.[20] Je-li nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, svěřeno do péče otce, z důvodu, že matka opustí rodinnou domácnost bez zjevného důvodu a odmítá se vrátit, pak je matka povinna přispívat na náklady rodiny. Opustí-li rodinu za stejných okolností otec, pak pro něho platí totéž a matka se může domáhat právní ochrany u soudu, nedohodne-li se s manželem na podstatných záležitostech rodiny (způsob života rodiny, umístění domácnosti).[21]
Matka a překážka rozvodu manželství[editovat | editovat zdroj]
Matka se s otcem nezletilého dítěte nemůže rozvést, jestliže by rozvod byl v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti.[22]
Matka a druhy péče po rozvodu manželství[editovat | editovat zdroj]
Soud může svěřit dítě do péče matky, otce, do střídavé či do společné péče. Soud může rovněž svěřit dítě do péče jiné osoby, než je rodič. V tomto případě je však zapotřebí souhlasu matky i otce.[23] Výjimkou je situace, kdy matka o dítě nejeví soustavný zájem, a tím trvale a zaviněně porušuje rodičovskou povinnost (po dobu nejméně třech měsíců od chvíle, kdy o dítě projevila zájem a kdy na důsledky svého jednání byla upozorněna orgánem sociálně právní ochrany dětí).[24] V případě rozhodování o svěření dítěte do péče matky bere soud také ohled na její výchovné schopnosti, na stálost výchovného prostředí[25] a zda v její péči bude mít dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje, nežli u osoby jiné.[26]
Ačkoliv občanské právo sleduje za cíl, aby byla uzavírána manželství (aby se děti rodily do stabilizovaného prostředí), aby matkou dítěte byla žena vdaná, nemusí mít v dnešní společnosti svobodná matka obavy ze společenského odsouzení.[27] Práva a povinnosti vůči dítěti náleží oběma rodičům zásadně stejně, ve stejném rozsahu matce i otci. Ve výjimečné situaci nebezpečí z prodlení může jen jeden z rodičů rozhodnout sám a následně má pak povinnost informovat druhého rodiče o stavu věcí.[28]
Česká synonyma[editovat | editovat zdroj]
Familiární či hovorové výrazy pro matku v češtině jsou:
- Maminka
- Mamina
- Mámulka
- Mámula
- Mamča
- Mamka
- Máma
Slovo matka v jiných jazycích[editovat | editovat zdroj]
Příklady slova matka s výslovností podobnou češtině v cizích jazycích:
- Mama polsky, slovensky a rusky
- Māma v mandarinštině
- Maman v francouzštině a perštině
- Mamma v italštině
- Ema v estonštině
- Mãe v portugalštině
- Ami v paňďžábštině
- Mama ve svahilštině
- Eema (אמא) v hebrejštině
- Umma (엄마) v korejštině
- Mom nebo mommy v anglofonních zemích a v nizozemštině
- Mum nebo mother v Anglii
- Ma, Mam nebo Mammy ve Skotsku, v USA a v Irsku
- Maa, Amaa, Maataa v Indii a přilehlých zemích
- Mama vypůjčené z angličtiny, je v běžně používáno v Japonsku.
- V mnohých asijských kulturách na jihu a na Středním východě je matka známá jako amma, oma, ammi, ummi a podobně. Mnohokrát tyto výrazy označují náklonnost nebo úkol matek jako roli v životě dítěte.[ujasnit]
Písně věnované matce (výběr)[editovat | editovat zdroj]
České[editovat | editovat zdroj]
- Kdybych tě mámo neměl – Karel Hegner a Ivana Brožová – (Petr Fink/Václav Babula)
- Máma – Lunetic – (h:/t:)
- Mamince k svátku – více interpretů – (Karel Bílek/Karel Bílek) – mazurka
- Maminka – Bob Frídl – (Charles Aznavour/O. Mann)
- Pro mámu – Holki – (h:/t:)
- To slůvko maminka – Karel Hegner a Ivana Brožová – (Petr Fink/Věra Urbánková)
- Máma – SPS
Slovenské[editovat | editovat zdroj]
- Ďakujem Ti Mama – Jadranka – (Jadranka/Jadranka)
- Keby som bol vtáčkom – více interpretů – (Mikuláš Schneider-Trnavský/Ferko Urbánek)
- Mama – Rytmus – (Rytmus/Rytmus)
- Mama – Tublatanka – (h:/t:)
- Mama je mama – Michaela Pašteková – (h:/t:)
- Mamičke k sviatku – Miroslav Švába – (Ferdinand Brehovský/Vladimír Pospíšil)
- Mamky slovenské mamičky – více interpretů – (Karol Vait/Pavol Čády)
- Mamulienka moja – Darina Laščiaková – (Milan Novák/Boris Droppa)
- Materinská moja reč – více interpretů – (lidová píseň/lidová píseň)
- Najkrajšia hviezdička – František Krištof Veselý, Bea Littmanová – (Gejza Dusík/Pavol Čády)
- Povedz mi mamička – Kmeťoband – (h:/t:)
- Tak sa neboj mama – Tweens – (h:/t:)
- Vďačiť ti chcem mama – více interpretů – (h:/t:)
- Veľmi ťa ľúbim mama – Ivetka Gregušová – (Pavel Zajáček a Ján Greguš/Ján Greguš)
- Vlasy ti kvitnú mamička – Melánia Olláryová – (Karel Valdauf/Helena Slivková)
Ve světě[editovat | editovat zdroj]
- Mama – Genesis – (h:/t:)
- Mama I Love You – Sean Paul – (Sean Paul/Sean Paul)
- Mamma – více interpretů – (Cesare Andrea Bixio/Bruno Cherubini)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b § 775 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
- ↑ § 15 občanského zákoníku.
- ↑ § 3 občanského zákoníku.
- ↑ ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., doplněné a aktualizované vydání. 2.. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s, 2014. 360 s. ISBN 978-80-7478-493-4. S. 37,38.
- ↑ NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník I. zákon č. 89 /2012 Sb. s komentářem. Český Těšín: Poradce, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7365-336-1. S. 162.
- ↑ § 781 občanského zákoníku.
- ↑ ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., doplněné a aktualizované vydání,. 2.. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s, 2014. 360 s. ISBN 978-80-7478-493-4. S. 187.
- ↑ § 856 občanského zákoníku.
- ↑ § 855 odst. 2 občanského zákoníku.
- ↑ § 855 odst. 1 občanského zákoníku.
- ↑ NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník I. zákon č. 89 /2012 Sb. s komentářem. Český Těšín: Poradce, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7365-336-1. S. 176.
- ↑ ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., doplněné a aktualizované vydání. 2.. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s, 2014. 360 s. ISBN 978-80-7478-493-4. S. 189.
- ↑ § 910 až 923 občanského zákoníku.
- ↑ BĚLOHLÁVEK, Alexander. Nový občanský zákoník, Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejíc. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o, 2012. 830 s. ISBN 978-80-7380-413-8. S. 263.
- ↑ § 884 občanského zákoníku.
- ↑ § 959 občanského zákoníku.
- ↑ BĚLOHLÁVEK, Alexander. Nový občanský zákoník, Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejícíc. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2012. 830 s. ISBN 978-80-7380-413-8. S. 250.
- ↑ ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., doplněné a aktualizované vydání. 2.. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2012. 360 s. ISBN 978-80-7478-493-4. S. 189.
- ↑ § 690 občanského zákoníku.
- ↑ BĚLOHLÁVEK, Alexander. Nový občanský zákoník, Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2012. 830 s. ISBN 978-80-7380-413-8. S. 245.
- ↑ § 692 občanského zákoníku.
- ↑ § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku.
- ↑ § 906 občanského zákoníku.
- ↑ §§ 819 a 820 občanského zákoníku.
- ↑ § 907 občanského zákoníku.
- ↑ BĚLOHLÁVEK, Alexander. Nový občanský zákoník, Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o.,, 2012. 830 s. ISBN 978-80-7380-413-8. S. 249.
- ↑ ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., doplněné a aktualizované vydání. 2.. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014. 360 s. ISBN 978-80-7478-493-4. S. 185.
- ↑ NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník I. zákon č. 89 /2012 Sb. s komentářem. Český Těšín: Poradce, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7365-336-1. S. 177.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu matka na Wikimedia Commons - Matka. Povídky a medailony. 1. vyd. Praha: Rudolf Kmoch, 1943. 175 s. Dostupné online.
Slovníkové heslo matka ve Wikislovníku
Téma Matka ve Wikicitátech- Slovníkové heslo máma ve Wikislovníku
- Téma Máma ve Wikicitátech
