Občanské právo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Občanská práva.
Na tento článek je přesměrováno heslo Civilní právo. Tento článek je o moderním významu. O subsystému římského práva pojednává článek Ius civile.
Právo
Právo
Tento článek se týká tématu
Právní odvětví

Občanské právo hmotné, popřípadě zkráceně jen občanské právo (jehož součástí však není občanské právo procesní), je patrně nejrozsáhlejší právní odvětví českého právního řádu. Původně se rozsah tohoto pojmu v podstatě kryl se soukromým právem, postupně se však z něho začaly některé oblasti vydělovat jako samostatná právní odvětví. V České republice je zpravidla považováno za samostatné právní odvětví například obchodní právo nebo pracovní právo, v minulosti bylo za relativně samostatné právní odvětví označováno také družstevní právo.

Občanské právo hmotné upravuje zejména:

Základním pramenem občanského práva hmotného je občanský zákoník.

Hlavní zásady občanského práva[editovat | editovat zdroj]

Základní zásady soukromého, resp. občanského práva definuje český občanský zákoník ve svém § 3 takto:

  • každý má právo na ochranu svého života a zdraví, svobody, cti, důstojnosti a soukromí
  • rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany
  • nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých
  • daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny (pacta sunt servanda)
  • vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká
  • nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží

Historie české právní úpravy[editovat | editovat zdroj]

Prvním občanských zákoníkem na českém území byl obecný zákoník občanský (ABGB) z roku 1811, který v českých zemích platil až do 31. prosince 1950, kdy ho nahradil tzv. střední občanský zákoník (č. 141/1950 Sb.) s působností již i pro Slovensko. Po provedené rekodifikaci v první polovině šedesátých let byl vydán nový občanský zákoník v roce 1964 (č. 40/1964 Sb.), který platil až do 31. prosince 2013. Od 1. ledna 2014 platí současný občanský zákoník (č. 89/2012 Sb.).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DVOŘÁK, Jan; ŠVESTKA, Jiří; ZUKLÍNOVÁ, Michaela, et al. Občanské právo hmotné 1 – Obecná část. Praha : Wolters Kluwer, 2013. 430 s. ISBN 978-80-7478-326-5.  
  • DVOŘÁK, Jan; ŠVESTKA, Jiří; ZUKLÍNOVÁ, Michaela, et al. Občanské právo hmotné 2 – Rodinné právo. Praha : Wolters Kluwer, 2016. 196 s. ISBN 978-80-7478-937-3.  
  • DVOŘÁK, Jan; ŠVESTKA, Jiří, et al. Občanské právo hmotné 3 – Věcná práva. Praha : Wolters Kluwer, 2015. 228 s. ISBN 978-80-7478-935-9.  
  • HURDÍK, Jan, et al. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetová práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2013. 308 s. ISBN 978-80-7380-377-3.  
  • RABAN, Přemysl, et al. Občanské právo hmotné. Relativní majetová práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2013. 476 s. ISBN 978-80-87713-10-5.