Mezinárodní právo soukromé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Právo
Právo
Tento článek se týká tématu
Právní odvětví

Mezinárodní právo soukromé je vnitrostátní právní odvětví, které upravuje soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem. Je to soubor právních norem, které dopadají na vztahy občanského, obchodního, rodinného a pracovního práva s mezinárodním prvkem a které také upravují postup soudů, jiných orgánů, účastníků a dalších osob, jakož i vztahy mezi nimi v občanskoprávním řízení s mezinárodním prvkem.

Normy mezinárodního práva soukromého jsou obsaženy jak v právních normách vnitrostátního původu, tak i v mezinárodních smlouvách a aktech sekundárního práva ES. Každý stát má svou vlastní úpravu mezinárodního práva soukromého, které je součástí jeho právního řádu jako samostatné odvětví práva.

V České republice je mezinárodní právo soukromé od 1. ledna 2014 upraveno zákonem o mezinárodním právu soukromém (91/2012 Sb.), který nahradil předchozí zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním (97/1963 Sb.) z roku 1963.

Systém mezinárodního práva soukromého[editovat | editovat zdroj]

Systém mezinárodního práva soukromého zahrnuje obecnou a zvláštní část a oblast mezinárodního práva procesního.

Obecná část[editovat | editovat zdroj]

Obecná část zahrnuje otázky, jako je

Zvláštní část[editovat | editovat zdroj]

Zvláštní část upravuje konkrétní vztahy s mezinárodním prvkem, mezi něž patří např.

Mezinárodní právo procesní[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní právo procesní představuje souhrn norem, řešících civilní proces s mezinárodním prvkem, zejména

Druhy norem mezinárodního práva soukromého[editovat | editovat zdroj]

Kolizní normy (kolizní metoda)[editovat | editovat zdroj]

Kolizní normy neupravují práva a povinnosti účastníků, ale pomocí určitých kritérií určí, normami kterého státu se vztah řídí. Kolizní normy zachází s právními řády jako s rovnými. Vztah je věcně upravován nepřímo. Jsou typicky vnitrostátního původu, v EU dále např. v podobě nařízení.

Přímé normy (přímá metoda)[editovat | editovat zdroj]

Přímé normy bezprostředně stanoví práva a povinnosti subjektů a jsou rovněž bezprostředně aplikovatelné. Jsou obvykle mezinárodního původu (mezinárodní smlouvy), jejich vytvářením dochází k unifikaci práva.

Věcné normy mezinárodního práva soukromého[editovat | editovat zdroj]

Vnitrostátní předpisy pro úpravu soukromoprávních vztahů s přeshraničním prvkem.

Normy mezinárodního práva procesního[editovat | editovat zdroj]

Úprava postupu soudů a jiných orgánů a účastníků a vztahů mezi nimi v soukromoprávním řízení s mezinárodním prvkem.

Prameny mezinárodního práva soukromého[editovat | editovat zdroj]

Vnitrostátní prameny[editovat | editovat zdroj]

Mezi vnitrostátní prameny řadíme zákony. Použijí se v případě, že jinou úpravu téže věci nestanoví mezinárodní smlouva nebo právní akt EU.

  • zákon o mezinárodním právu soukromém (č. 91/2012 Sb.)
  • zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (§36-40)
  • částečně rovněž zákon směnečný a šekový, zákon o námořní plavbě, normy obchodního, pracovního, rodinného práva a práva duševního vlastnictví aj.

Mezinárodní prameny[editovat | editovat zdroj]

Mezi mezinárodní prameny z oblasti mezinárodního práva soukromého řadíme smlouvy, např.

  • smlouvy o právní pomoci a výkonu soudních rozhodnutí
  • smlouvy unifikující kolizní či přímé normy
  • smlouvy v oblasti rozhodčího řízení
  • smlouvy v oblasti mezinárodního obchodního styku aj.

Evropské prameny[editovat | editovat zdroj]

Evropské prameny mezinárodního práva soukromého představují směrnice a nařízení. Mezi nimi např.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUČERA, Zdeněk. Mezinárodní právo soukromé. Brno : Doplněk, 2004. 458 s. ISBN 80-7239-166-6.  

Související články[editovat | editovat zdroj]