Matka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o biologické rodičce potomka. Další významy jsou uvedeny v článku Matka (rozcestník).
Anchise Picchi: The mother, olej na plátně, 1989

Matka či máma je biologický nebo sociální samičí rodič dítěte nebo potomka, zatímco samčí rodič je otec.

Někteří autoři[kdo?] rozlišují mateřství:

  • vlastní - vlastní matkou je ta, která porodila dítě
  • biologické – biologickou matkou je ta, z jejíhož vajíčka se narodilo dítě
  • sociální – sociální matkou je ta, která vůči dítěti zajímá roli matky bez ohledu na pokrevní příbuznost. Je to ta, kdo dítě vychovává a koho dítě jako matku přijímá. Může to být biologická matka, ale i macecha, biologická babička, starší sestra a podobně.

U živorodých savců, mezi něž patří např. i lidé, matka vynosí mládě (zvané ze začátku embryo, pak plod) v děloze od oplodnění po dosažení porodní velikosti. Po porodu prsa či jiné mléčné žlázy matky produkují mléko pro krmení mláděte.

U ptáků a většiny plazů a obojživelníků matky snášejí vejce, ve výjimečných případech rodí živá mláďata (tzv. viviparie či ovoviviparie).

U bezpohlavních organismů či organismů nepohlavně se rozmnožujících pak termín „matka“, či spíše „mateřský organismus“ někdy označuje obecně „rodiče“. U jednobuněčných organismů reprodukujících se dělením mluvíme o mateřských buňkách produkujících buňky dceřiné.

Synonyma a překlady[editovat | editovat zdroj]

Matka a dítě

Slovo "matka" přetrvalo v téměř každém jazyce na světě. Familiární či hovorové výrazy pro matku v češtině jsou:

  • Maminka
  • Mamča
  • Mamka
  • Máma

Slůvko máma mnoha jiných jazycích, které jsou podobné výslovnosti

Matka podle českého práva[editovat | editovat zdroj]

Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.[1] Česká republika v současnosti právně neupravuje náhradní mateřství a jeho dopady.

Matka je fyzickou osobou způsobilou mít v mezích právního řádu práva a povinnosti (je subjektem práva). Měla by být svéprávná (pokud nebyla její svéprávnost omezena), tzn. měla by mít způsobilost nabývat pro sebe vlastním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem.[2]  

Matka má právo na lidskou svobodu a důstojnost, stejně jako přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí vlastní rodiny (takovým způsobem, aby nebyla bezdůvodně nikomu způsobena žádná újma). Rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní právní ochrany.[3] 

Příbuzenství matky k dítěti[editovat | editovat zdroj]

Občanský zákoník vychází z toho, že blízkými člověku jsou především jeho nejbližší příbuzní. Příbuzenství je založeno na pokrevním poutu mezi lidmi, jeden člověk pochází od druhého (např. matka a její dítě). Narozením dítěte vzniká mezi ním a matkou příbuzenství v přímé linii v 1. stupni a tento poměr se neruší.[4]

Kdo je matkou[editovat | editovat zdroj]

Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.[1] Porod je tak jedinou právní skutečností pro rozhodnutí otázky mateřství.[5] Matka je na rozdíl od otce vždy jistá a může před soudem či před matričním úřadem učinit prohlášení o tom, kdo je otcem dítěte. Uznání otcovství souhlasným prohlášením matkou není možné, je-li matka dítěte duševně nemocná a nemůže tak posoudit význam svého prohlášení.[6]

Matkou dítěte se může stát žena i jinak, než biologicky, a to na základě pouta vytvořeného právem. Vzniká tak rodičovství právní cestou. Tato cesta je označována jako osvojení.[7]

Práva a povinnosti matky [editovat | editovat zdroj]

Práva a povinnosti matky spojená s osobností dítěte a práva a povinnosti osobní povahy jí vznikají narozením dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti.[8] Účelem těchto povinností a práv k dítěti je zajištění jeho morálního a hmotného prospěchu.[9] Matka, jako rodič dítěte, a dítě mají vůči sobě ze zákona navzájem povinnosti a práva, kterých se nemohou vzdát.[10] Matka je povinna jít dítěti příkladem.

Práva a povinnosti matky vůči dítěti[editovat | editovat zdroj]

  • Statusová práva, jež jsou podmíněna samotnou podstatou vztahu, který nutně existuje mezi rodičem a dítětem a jsou dána právním postavením rodičů a dětí (právo určit jméno a příjmení dítěte, právo dát souhlas k osvojení, právo prohlásit rodičovství apod.)[11]
  • Rodičovská odpovědnost představuje péči o zdraví, rozumový, citový a mravní vývoj dítěte, zahrnuje také jeho zastupování a správu jeho jmění (např. povinnost bezpečně nakládat s peněžními prostředky, povinnost odevzdat dítěti spravované jmění, právo žádat o přiměřenou odměnu za správu jmění dítěte) a vyžaduje osobní styk rodičů s dítětem. Jedná se o běžná pravidla a zkušenosti spořádaných rodin.[12] Tato odpovědnost matce neodpadá ani v případě, kdy je dítě svěřeno do péče jiné osobě. 
  • Vyživovací právo a povinnost - výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.[13] Vyživovací povinnost dětí má přednost před ostatními vyživovacími povinnostmi v přímé rodinné linii. Je-li dítě svěřeno do péče jiné pečující osobě nežli matce, nemá to vliv na nárok dítěte na výživné vůči matce.[14]

Výchovné prostředky může matka použít v míře, která je přiměřená okolnostem a neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte.[15]

Matka má právo žádat o navrácení dítěte do péče,  je-li to v souladu se zájmy dítěte.[16] Je kladen důraz na zachování vazeb dítěte s matkou: matka má právo stýkat se s dítětem osobně a pravidelně, nerozhodne-li soud jinak. Nevýznamnějším právem (i povinností) matky je v případě rozvodu manželství právo na osobní styk s dítětem. Má-li v péči dítě matka, pak je povinna jej na styk s otcem řádně připravit, umožnit mu jej a v potřebném rozsahu s otcem dítěte spolupracovat (§ 888 občanského zákoníku). To znamená, že matka je povinna spolupracovat s otcem dítěte při výkonu práva osobního styku.[17]

Omezená odpovědnost matky[editovat | editovat zdroj]

Rodičovskou odpovědnost (její trvání a rozsah) může změnit pouze soud. Odpovědnost je matce omezena v případě, že je nezletilá a není plně svéprávná.[18]

Matka a uspokojování potřeb rodiny[editovat | editovat zdroj]

Matka má jako rodič vedle osobní péče o rodinu a o její členy povinnost poskytovat majetková plnění k uspokojování potřeb rodiny (povinnost přispívat na potřeby rodiny dle svých majetkových možností tak, aby byla byla rodinná úroveň členů rodiny srovnatelná).[19]  Podle občanského zákoníku jsou kritériem pro rozsah péče o rodinu obou manželů (rodičů dětí) také osobní poměry manželů.[20] Je-li nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, svěřeno do péče otce, z důvodu, že matka opustí rodinnou domácnost bez zjevného důvodu a odmítá se vrátit, pak je matka povinna přispívat na náklady rodiny. Opustí-li rodinu za stejných okolností otec, pak pro něho platí totéž a matka se může domáhat právní ochrany u soudu, nedohodne-li se s manželem na podstatných záležitostech rodiny (způsob života rodiny, umístění domácnosti).[21]

Matka a překážka rozvodu manželství[editovat | editovat zdroj]

Matka se s otcem nezletilého dítěte nemůže rozvést, jestliže by rozvod byl v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti.[22]

Matka a druhy péče po rozvodu manželství [editovat | editovat zdroj]

Soud může svěřit dítě do péče matky, otce, do střídavé či do společné péče. Soud může rovněž svěřit dítě do péče jiné osoby, než je rodič. V tomto případě je však zapotřebí souhlasu matky i otce.[23] Výjimkou je situace, kdy matka o dítě nejeví soustavný zájem a tím trvale a zaviněně porušuje rodičovskou povinnost (po dobu nejméně třech měsíců od chvíle, kdy o dítě projevila zájem a kdy na důsledky svého jednání byla upozorněna orgánem sociálně právní ochrany dětí).[24] V případě rozhodování o svěření dítěte do péče matky bere soud také ohled na její výchovné schopnosti, na stálost výchovného prostředí[25] a zda v její péči bude mít dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje, nežli u osoby jiné.[26]

Ačkoliv občanské právo sleduje za cíl, aby byla uzavírána manželství (aby se děti rodily do stabilizovaného prostředí), aby matkou dítěte byla žena vdaná, nemusí mít v dnešní společnosti svobodná matka obavy ze společenského odsouzení.[27] Práva a povinnosti vůči dítěti náleží oběma rodičům zásadně stejně, ve stejném rozsahu matce i otci. Ve výjimečné situaci nebezpečí z prodlení může jen jeden z rodičů rozhodnout sám a následně má pak povinnost informovat druhého rodiče o stavu věcí.[28]

Díla (výběr)[editovat | editovat zdroj]

S dětmi

Písně věnované mámě, mamince...[editovat | editovat zdroj]

České[editovat | editovat zdroj]

Slovenské[editovat | editovat zdroj]

Ve světě[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b § 775 občanského zákoníku.
  2. § 15 občanského zákoníku.    
  3. § 3 občanského zákoníku.
  4. ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., doplněné a aktualizované vydání. 2.. vyd. Praha : Wolters Kluwer, a. s, 2014. 360 s. ISBN 978-80-7478-493-4. S. 37,38.  
  5. NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník I. zákon č. 89 /2012 Sb. s komentářem. Český Těšín : Poradce, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7365-336-1. S. 162.  
  6. § 781 občanského zákoníku.
  7. ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., doplněné a aktualizované vydání,. 2.. vyd. Praha : Wolters Kluwer, a. s, 2014. 360 s. ISBN 978-80-7478-493-4. S. 187.  
  8. § 856 občanského zákoníku.
  9. § 855 odst. 2 občanského zákoníku.
  10. § 855 odst. 1 občanského zákoníku.
  11. NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník I. zákon č. 89 /2012 Sb. s komentářem. Český Těšín : Poradce, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7365-336-1. S. 176.  
  12. ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., doplněné a aktualizované vydání. 2.. vyd. Praha : Wolters Kluwer, a. s, 2014. 360 s. ISBN 978-80-7478-493-4. S. 189.  
  13. § 910 až 923 občanského zákoníku.
  14. BĚLOHLÁVEK, Alexander. Nový občanský zákoník, Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejíc. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o, 2012. 830 s. ISBN 978-80-7380-413-8. S. 263.  
  15. § 884 občanského zákoníku.
  16. § 959 občanského zákoníku.
  17. BĚLOHLÁVEK, Alexander. Nový občanský zákoník, Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejícíc. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2012. 830 s. ISBN 978-80-7380-413-8. S. 250.  
  18. ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., doplněné a aktualizované vydání. 2.. vyd. Praha : Wolters Kluwer, a. s., 2012. 360 s. ISBN 978-80-7478-493-4. S. 189.  
  19. § 690 občanského zákoníku.
  20. BĚLOHLÁVEK, Alexander. Nový občanský zákoník, Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2012. 830 s. ISBN 978-80-7380-413-8. S. 245.  
  21. § 692 občanského zákoníku.
  22. § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku.
  23. § 906 občanského zákoníku.
  24. §§ 819 a 820 občanského zákoníku.
  25. § 907 občanského zákoníku.
  26. BĚLOHLÁVEK, Alexander. Nový občanský zákoník, Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o.,, 2012. 830 s. ISBN 978-80-7380-413-8. S. 249.  
  27. ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., doplněné a aktualizované vydání. 2.. vyd. Praha : Wolters Kluwer, a. s., 2014. 360 s. ISBN 978-80-7478-493-4. S. 185.  
  28. NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník I. zákon č. 89 /2012 Sb. s komentářem. Český Těšín : Poradce, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7365-336-1. S. 177.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Matka. Povídky a medailony. 1. vyd. Praha : Rudolf Kmoch, 1943. 175 s. Dostupné online.  
  • Slovníkové heslo matka ve Wikislovníku
  • Téma Matka ve Wikicitátech