Rodičovská odpovědnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Rodičovská odpovědnost (do 31. prosince 2013 rodičovská zodpovědnost[1]) je soubor povinností a práv rodičů vůči dětem.

Obsah rodičovské odpovědnosti[editovat | editovat zdroj]

Zahrnuje povinnosti a práva rodičů spočívající v péči o dítě, zejména v péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem (tato povinnost a právo nabývá na důležitosti zejména v situaci, kdy dítě nežije v domácnosti s jedním nebo oběma rodiči), v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění.[2] Povinnosti jsou zde kladeny před práva.

Součástí rodičovské odpovědnosti však není vyživovací povinnost a právo na výživné. Okamžik zániku vyživovací povinnosti rodičů a právo dítěte na výživné je vázaný na skutečnost, zda je dítě schopno se samo živit. Takto zaniklé právo na výživné je také možné v budoucnu obnovit, změní-li se poměry dítěte. Vyživovací povinnost a rodičovská odpovědnost jsou dvě oddělené věci. Zásahy do rodičovské odpovědnosti nemají vliv na trvání vyživovací povinnosti a fakt, že dítě je schopno se samo živit, rovněž neovlivňuje rodičovskou odpovědnost.[3]

Trvání rodičovské odpovědnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodičovská odpovědnost vzniká narozením dítěte a zaniká nabytím jeho plné svéprávnosti.

V této souvislosti je třeba rozlišit pojmy zletilost a plná svéprávnost. V právní úpravě platné do 31. prosince 2013 přestával být člověk dítětem v momentě dosažení zletilosti, které nabyl buď dovršením 18 let věku, nebo uzavřením manželství. Právní úprava účinná od 1. ledna 2014 přinesla změnu. Dle § 30 odst. 1 občanského zákoníku se zletilosti nabývá bez výjimek dosažením 18 let věku. Svéprávnosti lze ale nabýt dříve a to buď uzavřením manželství, nebo emancipací, tedy přiznáním svéprávnosti dle § 37 občanského zákoníku. Dítětem je tedy, dle současné právní úpravy, člověk do dne, kdy nabude plnou svéprávnost.[4]

Rodičovské odpovědnosti a s tím souvisejících povinností a práv se nelze vzdát. Je vázaná na osobu rodiče a nelze ji převést na jinou osobu. Stejně tak dítě se nemůže vzdát práva na péči rodiče nebo na osobní styk s ním. To však neznamená, že pokud není dítě ochotno se s rodičem stýkat, bude k tomu násilím přinuceno. Dítě může momentálně nevykonávat své právo se s rodičem stýkat. Vzdát se tohoto práva by ale bylo definitivní právní jednání jednou provždy.[5]

Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit pouze soud. Kdykoli soud rozhoduje o rozsahu, nebo způsobu výkonu rodičovské odpovědnosti, musí mít na paměti zájem dítěte.

Právní úprava vztahů mezi rodiči a dětmi[editovat | editovat zdroj]

Úmluva o právech dítěte[editovat | editovat zdroj]

Dle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte má blaho dítěte přednost před povinnostmi a právy jeho rodičů – k těm je pouze přihlíženo. Zájem rodičů je tak druhotný a ustupuje zájmu dítěte.

Listina základních práv a svobod[editovat | editovat zdroj]

Listina v čl. 32 odst. 4 zakládá péči o děti a jejich výchovu jako právo rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.[6]

Porovnání s právní úpravou účinnou do konce roku 2013[editovat | editovat zdroj]

Rodičovská odpovědnost dle nového občanského zákoníku obsahuje ve srovnání s rodičovskou zodpovědností dle zákona o rodině více oblastí, které spadají do kategorie společné pro rozhodování obou rodičů (např. v oblasti stanovení bydliště nezletilého a výběru jeho vzdělání). Rozšíření oblastí rodičovské odpovědnosti koresponduje s právní úpravou v jiných zemích zejména anglosaského typu, kde je rozlišováno mezi právní a fyzickou péčí, přičemž do sféry právní péče náleží např. i rozhodování o bydlišti nezletilého.

Rozsah rodičovské odpovědnosti[editovat | editovat zdroj]

Rozsah rodičovské odpovědnosti mají oba rodiče stejný. Rodiče jsou z hlediska obsahu rodičovské odpovědnosti v rovnoprávném postavení bez ohledu na to, jakým způsobem jejich rodičovství vzniklo. Není podstatné, zda jsou rodiče manželé, nebo žijí jako nesezdaný pár, či zda došlo k určení otcovství souhlasným prohlášením nebo osvojením.

Zásahy do rodičovské odpovědnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodičovskou zodpovědnost je ze zákona možné pozastavit, omezit či může být rodič soudem rodičovské odpovědnosti zbaven.

Pozastavení[editovat | editovat zdroj]

Ze zákona má výkon rodičovské zodpovědnosti pozastaven nezletilý rodič, který dříve přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství nenabyl plné svéprávnosti a to až do doby, než plné svéprávnosti nabude.

Omezení[editovat | editovat zdroj]

O omezení rodičovské odpovědnosti rozhodne soud zpravidla v případě, když rodič svým chováním dítě zanedbává, dává přednost vlastním zájmům před zájmy dítěte a ohrožuje mravní výchovu dítěte.

Zbavení[editovat | editovat zdroj]

V nejkrajnějším případě může být rodič soudem rodičovské odpovědnosti zbaven. Jde rovněž o opatření sankčního charakteru, které představuje závažnou újmu na straně rodiče. Jde o případy, kdy výkon rodičovské odpovědnosti je ze strany rodiče zanedbáván závažným způsobem. Zanedbávání rodičovské odpovědnosti musí dosáhnout takové intenzity, že zbavení rodiče rodičovské odpovědnosti je jediným prostředkem k ochraně nezletilého dítěte.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rodičovská zodpovědnost byla upravena zejména v § 31–45 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, dostupný např. na Zákony pro lidi.cz.
  2. § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  3. Viz Občanský zákoník: komentář.
  4. Viz Občanský zákoník: komentář.
  5. Viz Občanský zákoník: komentář.
  6. Čl. 32 Listiny základních práv a svobod.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; FIALA, Josef, a kol. Občanský zákoník. Komentář. II. Rodinné právo. Praha: Wolters Kluwer, 2014. 752 s. ISBN 978-80-7478-457-6. 
  • HRUŠÁKOVÁ, Milana; KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; WESTPHALOVÁ, Lenka, a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655–975). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014. 1380 s. (Velké komentáře). ISBN 978-80-7400-503-9. 
  • ŠÍNOVÁ, Renáta; WESTPHALOVÁ, Lenka; KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, a kol. Rodičovská odpovědnost. Praha: C. H. Beck, 2017. 352 s. ISBN 978-80-7502-179-3. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]