Incest
Incest (z latinského incestus – nečistý, hříšný), zastarale krvesmilstvo, je sexuální aktivita mezi blízkými příbuznými. Incest je a byl v naprosté většině současných i historických kultur považován za tabu a zakázán. Naopak u přírodně (prvobytně pospolně) žijících kmenů je incest poměrně častou praktikou, která je však i tu často společensky upravována a regulována. U našich biologických předchůdců šlo – a u většiny primátů jde – o běžný a přirozený jev (zde je však na místě užívat spíše výrazu inbreeding[zdroj?]). Přesná definice tohoto termínu je však v různých kulturách různá, protože se liší i definice výrazů „sexuální aktivita“ a „blízký příbuzný“. V některých kulturách se blízký příbuzný definuje jen porodem, v jiných se mezi blízké příbuzné považuje i dítě adoptované nebo získané sňatkem, podle šaríe i osoba kojená stejnou ženou.
K incestu může dojít jak mezi sourozenci, tak mezi rodičem a jeho potomkem. Může se udát mezi osobami různého i stejného pohlaví.
Ve většině národů západní civilizace a v jimi kolonizovaných národech je poměr mezi blízkými pokrevními příbuznými zločinem, i když i zde se definice blízkosti mění. V některých zemích (např. některé státy USA) jde o závažný žalovatelný trestný čin, v jiných[kde?] je to jen přečin a někde je incest zcela legální (např. Francie, Španělsko, Argentina).
Věda[editovat | editovat zdroj]
Křížení u zvířat[editovat | editovat zdroj]
U zvířat se příbuzenské křížení nazývá také příbuzenská plemenitba či inbreeding. Tyto výrazy v sobě na rozdíl od výrazu „incest“ nezahrnují kriminální význam.
Důsledkem inbreedingu je zvýšení četnosti homozygotů v populaci. Inbreeding může mít v závislosti na velikosti populace a počtu generací, v nichž k němu dochází, buď dobrý, nebo špatný vliv.
V přírodě mají zvířata odpor nebo naopak se přiklánějí k inbreedingu podle místních podmínek a okolností a podle evolučních trendů. U některých druhů (nejznámějšími jsou šimpanzi bonobo), je pohlavní styk, a to i mezi blízkými příbuznými, velmi častým jevem, prostředkem k usmíření nebo jen pozdravu.
Vzorce rodičovského chování spolu s hierarchickou strukturou skupin jedinců mnoha druhů efektivně inbreedingu zabraňují. Potomci samci například opouštějí matku zhruba ve stejné době, kdy dosahují pohlavní dospělosti.
Inbreeding se využívá při šlechtění nových plemen a odrůd k upevnění požadovaných znaků v populaci.
Psychologie[editovat | editovat zdroj]
Původem incestního tabu se zabývala celá řada psychologů, antropologů a sociologů, kteří na toto téma zveřejnili několik teorií, proč se vztah mezi příbuznými netoleruje. Téměř všechny se shodují v tom, že lidé cítí sexuální averzi k těm, se kterými vyrůstali, případně byli svědky jejich dětství. Pro otce je tak nepřijatelná představa sexu s dcerou, kterou viděl vyrůstat. Z toho plyne důležitá poučka pro kriminální psychologii, a to, že praví pedofilové se proto zpravidla nedopouštějí incestu na vlastních dětech.
Finský antropolog Edvard Westermarck prováděl rozsáhlé studie v izraelském kibucu, kde matky umisťují své děti krátce po narození do komunity ostatních dětí. Tyto děti jsou spolu od útlého dětství a přestože nemají žádný příbuzenský vztah, nikdy k sobě nepocítily sexuální náklonnost.
Opačného názoru byl Sigmund Freud, který tvrdil, že sklon k incestu je univerzální a každý ho má v sobě zakódovaný.
Historie a kultura[editovat | editovat zdroj]
Incest v mytologii[editovat | editovat zdroj]
Incest se vyskytuje v mýtech, sourozenci jsou například egyptští Osiris a Ísis nebo řecko-římští Zeus-Jupiter a Héra-Juno. Známý je zejména případ Oidipa, který se nevědomky ožení se svou matkou Iokasté.
Král Artuš zplodil syna Mordreda se svou polorodou sestrou Morgause nebo Morganou.
Incest v Bibli[editovat | editovat zdroj]
Zprávy o incestu poskytuje Bible, první konkrétně v Genesis ze Starého zákona. Kain měl se svojí sestrou a ženou Avanou syna Enocha.[1] Další příklad je starozákonní patriarcha Abrahám a jeho žena Sára, kteří mají společného otce Teracha. Lot zplodil syny Moába a Ben-Amiho se svými dcerami, které ho kvůli tomu záměrně opily.
Incest v historii[editovat | editovat zdroj]
V minulosti se incest využíval například mezi Habsburky a zpočátku i v Habsbursko-Lotrinské dynastii, aby se nerozšířil jejich majetek mezi ostatní rody. Výsledkem však bylo tělesné i duševní postižení mnoha členů rodu. Mezi ně patří například Rudolf II., či Ferdinand V. Dobrotivý.
Právo[editovat | editovat zdroj]
Incest v českém právu[editovat | editovat zdroj]
Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. v ustanovení § 188 hovoří o souloži mezi příbuznými v pokolení přímém (tj. děti, vnuci a vnučky, rodiče a prarodiče) nebo se sourozencem, kterou trestá trestem odnětí svobody až na tři roky.[2]
Samotný pojem incest ovšem český právní řád neužívá. Podle výše zmíněného ustanovení trestního zákoníku je trestný ten, kdo vykoná soulož s příbuzným v pokolení přímém nebo sourozencem. Z hlediska sourozeneckého vztahu zákon nerozlišuje mezi sourozenci plnorodými a polorodými. Pojem polorodý sourozenec se nesmí zaměňovat za pojem nevlastní. Nevlastní sourozenci nemají žádného z rodičů pokrevně společného.
Určitý problém v souvislosti s tímto trestným činem vyvstává v případě soulože uskutečněné například mezi adoptivním otcem a jeho adoptivní dcerou. Vzhledem k tomu, že dané osoby nejsou krevně spřízněny, nehrozí tu případný zdravotní následek u potomstva. Je však otázkou, zda je tato skutečnost dostatečná k ospravedlnění či dokonce umožnění takovéhoto svazku. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu soulože mezi příbuznými je třeba vykonat soulož (nepostačí pouze pohlavní styk), proto je nutné dojít k závěru, že je chráněn pouze genetický kód, nikoliv morální hodnoty, a tedy v případě soulože mezi osvojitelem a osvojencem k naplnění skutkové podstaty trestného činu nedochází.[3]
Pokud pojem incestu nebudeme vykládat tím nejužším způsobem, tedy že jde pouze o soulož mezi blízkými příbuznými, ale zahrneme pod tento pojem i další chování jako například sexuální zneužívání, stanou se tak pro případ incestu relevantní i jiná ustanovení trestního zákona. V této souvislosti lze zmínit trestný čin pohlavního zneužívání, trestný čin vydírání, trestný čin znásilnění či trestný čin ohrožování mravnosti.
Incest v zahraničí[editovat | editovat zdroj]
V USA se zákony liší stát od státu, v několika málo státech nehrozí žádný nebo malý postih, ale ve většině států jsou tresty přísné, v mnoha státech hrozí usvědčeným z incestu doživotí. Ve všech státech, kde je incest trestný, jsou za blízké pokrevní příbuzné považováni příbuzní v pokolení přímém a příbuzní v pokolení pobočném (neboli tzv. nepřímí příbuzní – sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety). Některé státy (např. Wisconsin) považují za incest i pohlavní styk s bratrancem či sestřenicí, a to i z druhého kolene.[4][5]
V Austrálii byla v roce 2013 objevena komunita, vyvíjející se po 4 generace v incestním vztahu. Nalezené děti jsou mentálně i fyzicky poškozené.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Gn 4, 1–2 (Kral, ČEP)
- ↑ Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 188. [cit. 2020-04-10]. Dostupné online.
- ↑ ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. vyd. [s.l.]: C.H. Beck, 2012. S. 1869.
- ↑ http://incest.uslegal.com/punishments/
- ↑ Archivovaná kopie. www.vanwagnerwood.com [online]. [cit. 2013-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-30.
- ↑ Novinky. V Austrálii našli incestní komunitu, měla čtyřicet členů. Novinky.cz [online]. 2013-12-15 [cit. 2013-12-16]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- WEISS, Petr. Sexuální deviace: Klasifikace, diagnostika a léčba. Praha: Portál, 2002. 351 s. ISBN 80-7178-634-9.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu incest na Wikimedia Commons 
Téma Incest ve Wikicitátech
Slovníkové heslo incest ve Wikislovníku- Incest v Sociologické encyklopedii Sociologického ústavu Akademie věd České republiky
