Iokasté

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Iokasté
Cabanel Oedipus Separating from Jocasta.jpg
Manžel(ka) Láios
Oidipus
Děti Oidipus
Antigona
Polyneikés
Eteoklés
Isména
Laónit
Rodiče Menoikeus
Příbuzní Euryganeia (sourozenec)
Isména, Eteoklés, Polyneikés, Antigona[1][2] a Laónit (vnuci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Iokasté nebo též Epikasté (řecky Iοκαστη, latinsky Iocaste) je v řecké mytologii manželkou thébského krále Láia, matkou a manželkou Oidipovou.

Když se král Láios dozvěděl, že podle věštby jednou zahyne rukou svého potomka, rozhodl se, že zůstane bezdětný. Tento osud si připravil sám, když v touze po následníkovi unesl mladého Chrýsippa, syna krále Pelopa. Chrýsippos však zemřel a Pelops Láia proklel do dalšího pokolení: předpověděl mu, že ho zabije jeho vlastní syn.

Královna Iokasté však toužila po dítěti a tak po nějaké době skutečně (z vůle bohů nebo vlastní intrikou) porodila syna. Dlouho se však z něho neradovala. Její manžel nechal nemluvně odnést do lesa a tam pohodit, když ho předtím ještě zmrzačil a svázal mu nohy. Králův otrok však chlapce nezahubil, ale dovedl ho k pastýři a ten dítě předal na korinthském hradě králi Polybovi a jeho ženě Meropé. Ti ho opatrovali a vychovali, jako by byl jejich synem. Dostal jméno Oidipús.

Když chlapec dospěl, z náznaků se dozvěděl, že Polybos a Meropé nejsou jeho vlastní rodiče. Došel do věštírny v Delfách, kde se sice nedozvěděl nic o své minulosti, ale věštba pravila, že jednou zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou. Oidipús se tedy nevrátil do Korinthu, aby neublížil těm, kteří ho vychovali, a vydal se do Théb.

Osud se začal naplňovat: ještě před branami města se pohádal se starým mužem, a ten ho udeřil. Oidipús ránu vrátil, a byla smrtelná. Nenapadlo ho ani ve snu, že se právě setkal poprvé a naposledy se svým otcem. Když pak vyhledal bájnou Sfingu, bez problémů uhádl její hádanku a zlomil tak její moc nad Thébami, lidé ho přijali s nadšením. Zvolili ho králem a oženili s Iokasté. Ti dva spolu prožili šťastná léta a zplodili čtyři děti: Antigonu, Isménu a syny Polyneika a Eteokla.

Pak ale přišel na Théby mor, neúroda a hlad. Věštba radila jediné: najít vraha krále Láia a vyhnat ho z města. Oidipús s tím souhlasil. Věštec Teiresiás však oznámil, že královým vrahem je sám Oidipús, který je ve skutečnosti jeho vlastním synem a navíc, že Iokasté je jeho vlastní matka.

Vše se potvrdilo. Zděšená Iokasté jata hrůzou si sama vzala život. Když ji Oidipús našel, oslepil se její jehlicí. Nenáviděn vlastními dětmi i lidem, opustil Oidipús Théby. Jediná Antigona ho do vyhnanství provázela. Útočiště našel u athénského krále Thésea, kde také zemřel. Před smrtí ale ještě stačil proklít své dva syny, kteří se v nenávisti postavili proti sobě.

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Osud nešťastné Iokasté ztvárnil ve svém dramatu Král Oidipús Sofoklés v letech 429 - 425 př. n. l.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ45275634.
  2. Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ24333289.

Literatura[editovat | editovat zdroj]