Pelops

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pelops
Pelops and Hippodamia racing.jpg
Manžel(ka) Hippodameia
Děti Átreus
Pittheus
Troezen
Thyestés
Alcathous, son of Pelops
Chrýsippos
Dias
Kopreus
Nicippe
Astydameia (dcéra Pelopa)
Dimoetes
Eurydiké
Lysidiké
Pleisthenés
Hippalcmus
Rodiče Tantalos
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pelops (řecky Πέλοψ; latinsky Pelops) je v řecké mytologii syn sipylského krále Tantala, později král v Píse a dobyvatel Peloponnésu („Pelopova ostrova“).

Prožil si v mládí něco, co se jen tak někomu nepřihodí. Jeho otec Tantalos jej zabil, rozřezal a upekl a předložil ho bohům, které pozval k sobě na hostinu. Chtěl vyzkoušet, zda bohové jsou opravdu vševědoucí. Byli, a za tento hrůzný čin ho potrestali mukami na věčné časy (Tantalova muka).

Poté bohové vrátili Pelopovi život: jeho maso i kosti vložili do kotle, znovu je spojili a poté jej bůh Hermés z rozkazu nejvyššího boha Dia znovu oživil. Pelops se probral a byl ještě krásnější než dříve, jenom chybějící kousek, který nevědomky snědla bohyně Démétér, doplnili protézou ze slonoviny.

Poté se Pelops ujal vlády v lýdském Sipylu jako právoplatný dědic trůnu a navíc rozšířil své panství dále do Frýgie (obě území dnes leží v Turecku). Poklidná vláda však byla záhy přerušena – vyhnal ho mocný trojský král Ílos. Po nebezpečné plavbě přes Egejské moře se dostal na poloostrov, který později nazval svým jménem, a Pelops hledal svou budoucnost ve sňatku s nějakou královskou dcerou. A vybral si krásnou Hippodameiu, dceru krále Oinomaa z Písy. Jenže Oinomaos se rozhodl, že svou dceru nikdy neprovdá, protože věštba pravila, že jeho zeť bude příčinou jeho smrti. A tak sice každého nápadníka vlídně přijal, ale vyzval ho ke zkoušce zdatnosti. Dostane jeho dceru, když zvítězí v závodě s koňmi. Ale bylo další pravidlo: vítěz poraženého probodne oštěpem a usekne mu hlavu. Před Pelopem už se o Hippodameiu ucházelo třináct nápadníků, jejichž hlavy byly napíchnuty na kůly u brány paláce.

Pelops brzy zjistil, že král vždy vítězí, i když dá soupeři velký náskok. Měl totiž zázračné koně, daroval mu je jeho otec, bůh války Áres. Ovšem Pelops měl zase od boha Poseidóna vůz s okřídlenými koly (nebo jej táhli okřídlení koně). Zatímco krále poháněl strach ze smrti, u Pelopa to byla láska k princezně. Navíc se pojistil tím, že obětoval bohatě bohům a obdaroval královského vozataje Myrtila, aby uvolnil zákolník v oji králova vozu. Jiná verze uvádí, že ho podplatila sama Hippodameia, protože se chtěla vdávat. Závod probíhal jako obvykle – král dal Pelopovi náskok, ovšem když ho v cílové rovince doháněl a chtěl ho probodnout oštěpem, kolo vypadlo a on si při havárii roztříštil lebku. Pelops vyslovil politování, obětoval bohům a po uplynutí doby smutku se oženil s Hippodameiou. Stal se nástupcem trůnu v Píse a prý založil na památku slavnostní hry, zasvěcené Olympskému Diovi. (Sparťané tvrdili, že je založil Héraklés.)

Zbývalo vyrovnání s Myrtilem, nebezpečným svědkem a už i vyděračem, který požadoval půl království za své mlčení o podvodu. Pelops ho bez váhání svrhl z vysoké skály do moře, ale Myrtilos ho před smrtí ještě proklel a bůh Hermés kletbu vyslyšel. Jenom odplatu odložil, až bude Pelops na vrcholu slávy, a potom jej zahubil prostřednictvím jeho manželky a synů.

Z velkého množství jeho potomků byli nejvýznamnější Átreus a Thyestés, tvůrci nejkrvavějších příběhů řeckých bájí. Měl také syna Pitthea, pozdějšího krále v Troizéně. S milenkou nymfou Axiochou měl ještě syna Chrýsippa, ten však tragicky zahynul už v útlém mládí. Stalo se to tak, že Hippodameia nechala Chrýsippa zabít jeho staršími bratry Átreem a Thyestem, zřejmě proto, aby se tento levoboček nestal v budoucnu nástupníkem trůnu. Jiná verze však praví, že ho zabila sama Hippodameia a obvinila ze zabití thébského krále Láia, který si předtím Chrýsippa k sobě unesl. Hippodameia prý uprchla do Argolidy a tam se zabila.

Mezi bratry Átreem a Thyestem vypukl nejprve boj o moc a vládu v Mykénách, poté vyvražďování potomků jeden druhému a opakovalo se předložení potravy ze zabitého syna toho druhého. Nakonec Átrea zabil jeho synovec Aigisthos (navedený otcem Thyestem), jehož se v útlém dětství ujal a přijal za syna. Spory přešly do další generace, Átreův syn Agamemnón z pomsty později Thyesta zabil, Aigistha vyhnal a sám se ujal vlády.

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Mýtus o Pelopovi se zachoval v mnoha verzích, které jsou od sebe i v detailech velmi odlišné. Výjevy z mýtu jsou zachovány na mnoha vázových malbách, z nich nejznámější je

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
  • Eduard Petiška, Staré řecké báje a pověsti

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]