Jaroslav Maxmilián Kašparů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů,
Ph.D., dr. h. c.

Max Kašparů před dveřmi kostela v rodné Žirovnici (2010)
Církev řeckokatolická
Provincie česká
Metropole Pražská
Diecéze Apoštolský exarchát v ČR
Zasvěcený život
Institut od roku 1984 premonstrátský sekulární institut
Osobní údaje
Datum narození 14. května 1950 (67 let)
Místo narození Žirovnice, Česká republikaČeská republika Česká republika
Potomci Bernadetta a Terezie
Povolání psychiatr a pedagog
Známý díky držení nejvyššího počtu vysokoškolských titulů v České republice k roku 2012;
esperantista
Významné dílo duchovní literatura
Poznámky bezpartijní
člen TOP 09 (do 2014)
člen KDU-ČSL
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jaroslav Maxmilián Kašparů

Zastupitel Kraje Vysočina
Ve funkci:
13. října 2012 – 23. června 2015[1]
Nástupce Ladislav Bárta

Člen Rady České televize
Úřadující
Ve funkci od:
30. května 2015

Alma mater Univerzita Karlova v Praze
UK v Bratislavě
Jihočeská univerzita v ČB
UPJŠ v Košicích
PU v Prešově
Commons Kategorie Jaroslav Maxmilián Kašparů
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Maxmilián Kašparů, jako spisovatel známý též pod autorským jménem Max Kašparů, (* 14. května 1950 Žirovnice) je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, autor duchovní literatury a esperantista, který působí v Pelhřimově.

Na kněze řeckokatolické církve byl vysvěcen v byzantském ritu 31. října 2015. Svěcení přijal v Žirovnici od biskupa Ladislava Hučka. Předtím byl římskokatolickým jáhnem.[2]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Po gymnáziu měl v úmyslu studovat literaturu nebo Akademii múzických umění. Pod vlivem rodiny se přihlásil k přijímacímu řízení na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Protože se umístil ve druhé třetině uchazečů, mohl studovat obor stomatologie (první třetina byla přijata ke všeobecnému lékařství). V průběhu studia jej zaujala psychiatrie. Stážoval na Psychiatrické klinice pod vedením profesora Petra Zvolského.[3]

Po absolvování zubního lékařství se rozhodl pokračovat ve studiu všeobecného lékařství a následně se specializovat v psychiatrii. Stomatologové mohli, podle jeho vyjádření, dostudovat pouze čtvrtý až šestý ročník oboru všeobecného lékařství v řádném denním studiu. Kašparů ovšem zvolil dálkovou formu studia při zaměstnání. Jedinou lékařskou fakultou, která tuto formu umožnila, byla bratislavská Univerzita Komenského. Na ní musel opět složit všechny zkoušky ze šesti ročníků včetně státních závěrečných zkoušek. V důsledku rozhodnutí pokračovat ve studiu a nenastoupit dráhu stomatologa s ním ukončila vztah spolužačka krátce před plánovanou svatbou.[3]

Vystudoval také obory teologie a pedagogika na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ve studiu teologie dále pokračoval a získal doktorát (Ph.D.). Habilitoval se (tj. stal docentem) na univerzitě v Košicích v oboru pastorální teologie prací, která vyšla v upravené podobě knižně pod názvem Hypnóza – Pastorální kauza. Doktorát z pedagogiky získal na Řeckokatolické teologické fakultě Prešovské univerzity v roce 2012.

Čestný doktorát (dr. h. c.) obdržel roku 2011 v Bratislavě.[zdroj?] Dne 4. dubna 2012 byl zapsán do České knihy rekordů jako držitel největšího počtu vysokoškolských titulů.[4][5][6][7]

Další život[editovat | editovat zdroj]

Žije v Rynárci,[5] psychiatrickou ambulantní praxi již neprovozuje, působí pouze jako soudní psychiatr. Ordinaci měl dříve na netradičním místě, v kostele Panny Marie Sedmibolestné.[8] Provází také duchovní cvičení.[9]

Při pražských vysokoškolských studiích se seznámil s Tomášem Halíkem, bydleli dokonce ve stejném domě.[10] Tomáš Halík mu šel na svatbě za svědka, jeho vůbec prvním křtem po jeho tajném kněžském svěcení byly křtiny dcery Maxe Kašparů Bernadetty. Kromě ní má Max Kašparů ještě dceru Terezii.[3]

Jméno Maxmilián mu v roce 1984 při tajném vstupu do sekulárního řádu želivských premonstrátů udělil opat Želivského kláštera Bohumil Vít Tajovský.[3] Získal je po polském světci sv. Maxmiliánovi Kolbem.

Je externím spolupracovníkem Českého rozhlasu, kde pravidelně vystupuje v pořadu Jak to vidí[11], příležitostně i v jiných.[12] Příležitostně vystupuje také v pořadech České televize.

V roce 2015 se stal členem Apoštolského exarchátu řeckokatolické církve v Praze a 31. října téhož roku byl vysvěcen na kněze řeckokatolického ritu.[13]

Politika[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2012 byl preferenčními hlasy zvolen do krajského zastupitelstva kraje Vysočina jako člen TOP 09.[5]

Jako člen KDU-ČSL přestoupil do TOP 09, z níž vystoupil v létě 2014, když nesdílel názor vedení strany na interrupce. Jako nestraník se následně stal členem lidoveckého klubu krajského zastupitelstva na Vysočině.[14] Na mandát rezignoval 23. června 2015 a na jeho místo nastoupil náhradník Ladislav Bárta.[1] V krajských volbách v roce 2016 post krajského zastupitele již neobhajoval.[15]

Členství[editovat | editovat zdroj]

Max Kašparů ve své psychiatrické ordinaci v Pelhřimově (2015)

Je členem výboru sekce pro hypnózu České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, také je člen Klubu českých skeptiků Sisyfos.

Věnuje se studiu jazyka esperanto. Je členem Mezinárodního sdružení katolických esperantistů[16] a čestným členem České esperantské mládeže.[17] Jako psychiatr je také členem UMEA (Mezinárodní sdružení lékařů-esperantistů) a doporučuje studium esperanta především svým starším pacientům, protože studium jazyků je podle něj dobrou prevencí proti demenci, ovšem národní jazyky jsou pro studium v pozdějším věku již obtížné. Další přínos esperanta pro seniory vidí v možnosti rozšíření jejich společenských kontaktů.[18]

V květnu 2015 byl zvolen členem Rady České televize, hlas mu dalo 101 ze 152 přítomných zákonodárců[19], funkce se ujal 30. května 2015.[20]

V roce 2014 mu bylo uděleno čestné členství v Koruně České – monarchistické straně Čech, Moravy a Slezska.[21]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vydal více než dvě desítky publikací v češtině a slovenštině, z nichž některé byly přeloženy do polštiny, italštiny, francouzštiny, slovenštiny a esperanta. Do češtiny naopak přeložil učebnici esperanta.

Vlastní díla[editovat | editovat zdroj]

  • Hovory o sobě (Nakladatelství Cesta, 1990)
  • Věroměr Maxe Kašparů (1999)
  • Malý kompas víry: Pro hledající, bloudící a nevěřící mladé lidi (Matice cyrilometodějská 1995, 1998, 2001)
  • O radostech lidské duše s Maxem Kašparů (2001)
  • Homiletické trivium (Matice cyrilometodějská, 2001)
  • (slovensky) 2 dni s Maxom Kašparů (Katechetické centrum Banská Bystrica, Prešov 2001)
  • Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky (Nakladatelství Cesta, 2002)
  • Do výšky volím pád (Karmelitánské nakladatelství, 2003)
  • Sedmero zastavení u klíčové dírky (Nakladatelství Cesta, 2003)
  • (slovensky) Niekoľko pohľadov na problémové deti a ich výchovu (Katechetické centrum Rožňava, 2003)
  • Vánoční paradoxy (2004)
  • Vánoční proč-kdy-jak-kde (2004)
  • Jinými slovy. Na minutu s Maxem Kašparů (2005)
  • Šum z pěn (Nakladatelství Cesta, 2005)
  • Hypnóza, pastorální kauza – upravená disertační práce (Trinitas, 2006)
  • Z pláště a dalmatiky (Nakladatelství Cesta, 2006)
  • Třicet případů... aneb Malé, bílé, kulaté. (Nakladatelství Cesta, 2007)
  • Zápisník potulného kazatele (Nakladatelství Cesta, 2008)
  • Ve zpětném zrcátku Jindřicha Štreita (Nakladatelství Cesta, 2009)
  • O bludných kruzích a bludných kamenech (Nakladatelství Cesta, 2011)
  • Stručný esperantsko-český psychiatrický slovník (s Miroslavec Malovcem, Norbertinum, Pelhřimov, 2012)
  • Po provaze ke Kristu (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2013)
  • Naslouchat je víc než poslouchat (Nakladatelství Cesta, Brno, 2013)
  • O zemi beze studu (Nakladatelství Cesta, Brno, 2015)
  • Nebudem hrať divadlo pred Božou tvárou ( v rozhovore s Martinom Ližičiarom, Naklad. BENE MEDIA, 2017, ISBN 978-80-972587-0-2 )

Vyšlé překlady[editovat | editovat zdroj]

  • (italsky) Dimmi come credi… (Città Nuova, Řím)
  • (polsky) Przewodnik po radości (Wydawnictwo WAM, Krakov)
  • (italsky) Le gioie dell´anima (Città Nuova, Řím)
  • (v esperantu) Kristnaskaj demandoj kaj paradoksoj (KAVA-PECH, Dobřichovice, 2010, přeložil Marek Blahuš, ISBN 978-80-87169-19-3)[22]
  • (polsky) Wiaromierz (Wydawnictwo WAM, Krakov)
  • (v esperantu) Konciza psikiatria vortaro (s Miroslavem Malovcem, Norbertinum, Pelhřimov)
  • (slovensky) Po lane ku Kristovi (Karmelitánske nakladatelstvo, Bratislava, 2013)

Překlady cizích děl[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Novým krajským zastupitelem je Ladislav Bárta [online]. Kraj Vysočina, 2015-08-12, [cit. 2016-11-01]. Dostupné online.  
  2. Max Kašparů byl v Žirovnici vysvěcen na kněze, KDU-ČSL Pelhřimov, navštíveno 10. ledna 1016
  3. a b c d Kašparů, J. M.: Do výšky volím pád / Max Kašparů v rozhovoru s Janem Paulusem. 2008.
  4. [http://www.dobryden.cz/ceska-databanka-rekordu-2012/nejvice-vysokoskolskych-titulu/ Nejvíce vysokoškolských titulů | Agentura Dobrý den]
  5. a b c V zastupitelstvu Vysočiny zasedne majitel rekordního počtu vysokoškolských titulů
  6. Česká databanka rekordů 2012: Nejvíce vysokoškolských titulů, Agentura Dobrý den, přístup: 14.10.2012
  7. Česká nej. Televize.cz, přístup: 14.10.2012
  8. V Pelhřimově se chodí za psychiatrem do kostela
  9. Duchovní cvičení pro jáhny [online]. www.exercicie.cz, [cit. 2016-01-12]. Dostupné online.  
  10. http://www.nase-rodina.cz/article.php?clanek=1673, navštíveno 10. ledna 2016.
  11. Český rozhlas 2 – Praha: Jaroslav Maxmilián Kašparů
  12. Například v několika dílech pořadu Kupředu do minulosti, např. http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/svedomi-se-zacina-probouzet-v-tichu-proto-se-neustale-obklopujeme-hlukem-rika-psychiatr-max-kasparu--1571034, navštíveno 10. ledna 2016.
  13. http://pelhrimov.kdu.cz/max-kasparu-byl-v-zirovnici-vysvecen-na-kneze/, navštíveno 10. ledna 1016.
  14. Muž s nejvíce tituly opustil TOP 09 kvůli interrupcím. Je zpět u lidovců. iDNES.cz [online]. 2014-07-01 [cit. 2014-07-23]. Dostupné online.  
  15. Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7.10. – 8.10.2016, Jmenné seznamy, Kraj: Kraj Vysočina, Všechny kandidátní listiny, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2016, [cit. 2016-10-30]. Dostupné online.  
  16. Český rozhlas 6: Člověk a obec – Max Kašparů – esperantistická katolická společnost (5. dubna 2010)
  17. Membroj de ĈEJ – Ĉeĥa Esperanto-Junularo
  18. Jak to vidí ... – 12.10.: Jaroslav Maxmilián Kašparů (čas 24:17–25:21)
  19. Poslanci zvolili tři radní ČT: Dědiče, Kratochvíla a Kašparů. Deník Referendum [online]. 2015-05-22 [cit. 2015-05-22]. Dostupné online.  
  20. Zápis z 10. jednání Rady České televize ze dne 20. 5. 2015 [online]. Česká televize, 2015-05-20, [cit. 2015-05-31]. Dostupné online.  
  21. Prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D., Dr.h.c. [online]. Koruna Česká, [cit. 2017-11-09]. Dostupné online.  
  22. Kristnaskaj demandoj kaj paradoksoj Maxe Kašparů na webových stránkách nakladatelství KAVA-PECH
  23. Esperanto přímou metodou Stana Marčeka v překladu Maxe Kašparů na webových stránkách nakladatelství KAVA-PECH

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KAŠPARŮ, Jaroslav Max. Do výšky volím pád / Max Kašparů v rozhovoru s Janem Paulusem. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-7195-241-1.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]