Jaroslav Maxmilián Kašparů
Doc. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů Ph.D., dr. h. c. | |
---|---|
Církev | řeckokatolická |
Diecéze | Apoštolský exarchát v ČR |
Zasvěcený život | |
Institut | od roku 1984 premonstrátský sekulární institut |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 31. října 2015 světitel Ladislav Hučko |
Osobní údaje | |
Datum narození | 14. května 1950 (74 let) |
Místo narození | Žirovnice |
Potomci | Bernadetta a Terezie |
Povolání | psychiatr a pedagog |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Známý díky | nejvyššímu počtu vysokoškolských titulů v Česku (2012) esperantista |
Významné dílo | duchovní literatura |
Řády a ocenění | čestný člen |
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jaroslav Maxmilián Kašparů | |
---|---|
Zastupitel Kraje Vysočina | |
Ve funkci: 13. října 2012 – 23. června 2015[1] | |
Člen Rady České televize | |
Ve funkci: 30. května 2015 – 17. března 2021 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | KDU-ČSL (do 2009) TOP 09 (2009–2014) |
Nestraník | |
v kraji | za KDU-ČSL (2014–2015) |
Narození | 14. května 1950 (74 let) Žirovnice |
Alma mater | Univerzita Karlova Univerzita Komenského Jihočeská univerzita Univerzita Pavla Jozefa Šafárika Prešovská univerzita |
Profese | esperantista, lékař, spisovatel, psychiatr a kněz |
Náboženství | Řeckokatolická církev v Česku |
Ocenění | čestný člen |
Commons | Jaroslav Maxmilián Kašparů |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jaroslav Maxmilián Kašparů, píšící pod jménem Max Kašparů (* 14. května 1950 Žirovnice), je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, člen Obce spisovatelů, autor duchovní literatury a esperantista, který působí v Pelhřimově. Poté, co mu vatikánská kongregace udělila biritualitu, slouží jako kněz ve farnostech pelhřimovského vikariátu.
Na kněze řeckokatolické církve byl vysvěcen v byzantském ritu 31. října 2015. Svěcení přijal v Žirovnici od biskupa Ladislava Hučka. Předtím byl římskokatolickým jáhnem.[2]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Vzdělání
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako nemanželské dítě. Po gymnáziu měl v úmyslu studovat literaturu nebo Akademii múzických umění. Pod vlivem rodiny se přihlásil k přijímacímu řízení na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Protože se umístil ve druhé třetině uchazečů, mohl studovat obor stomatologie (první třetina byla přijata ke všeobecnému lékařství). V průběhu studia jej zaujala psychiatrie. Stážoval na Psychiatrické klinice pod vedením profesora Petra Zvolského.[3]
Po absolvování zubního lékařství se rozhodl pokračovat ve studiu všeobecného lékařství a následně se specializovat v psychiatrii. Stomatologové mohli, podle jeho vyjádření, dostudovat pouze čtvrtý až šestý ročník oboru všeobecného lékařství v řádném denním studiu. Kašparů ovšem zvolil dálkovou formu studia při zaměstnání. Jedinou lékařskou fakultou, která tuto formu umožnila, byla Lékařská fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě. Na ní musel opět složit všechny zkoušky ze šesti ročníků včetně státních závěrečných zkoušek. V důsledku rozhodnutí pokračovat ve studiu a nenastoupit dráhu stomatologa s ním ukončila vztah spolužačka krátce před plánovanou svatbou.[3]
Vystudoval také obory teologie a pedagogika na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ve studiu teologie dále pokračoval a získal doktorát (Ph.D.). Habilitoval se na univerzitě v Košicích v oboru pastorální teologie prací (docent), která vyšla v upravené podobě knižně pod názvem Hypnóza – Pastorální kauza. V roce 2011 mu vědecká rada Vysoké školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislavě udělila titul dr. h. c.[4] Doktorát z pedagogiky získal na Řeckokatolické teologické fakultě Prešovské univerzity v roce 2012.
Dne 4. dubna 2012 byl zapsán do České knihy rekordů jako držitel největšího počtu vysokoškolských titulů.[5][6][7][8]
Soukromý život
[editovat | editovat zdroj]Žije v Rynárci.[6] Ordinaci měl dříve na netradičním místě, v kostele Panny Marie Sedmibolestné.[9] Provází také duchovní cvičení.[10]
Při pražských vysokoškolských studiích se seznámil s Tomášem Halíkem, bydleli dokonce ve stejném domě.[11] Tomáš Halík mu šel na svatbě za svědka, jeho vůbec prvním křtem po jeho tajném kněžském svěcení byly křtiny dcery Maxe Kašparů Bernadetty. Má také dceru Terezii.[3] Jméno Maxmilián mu v roce 1984 při tajném vstupu do sekulárního řádu želivských premonstrátů udělil opat Želivského kláštera Bohumil Vít Tajovský.[3] Získal je po polském světci sv. Maxmiliánovi Kolbem. V roce 2015 se stal členem Apoštolského exarchátu řeckokatolické církve v Praze a 31. října téhož roku byl vysvěcen na kněze řeckokatolického ritu.[12]
Stal se externím spolupracovníkem Českého rozhlasu, kde pravidelně vystupoval v pořadu Jak to vidí[13], příležitostně i v jiných.[14]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 2020 mu Psychiatrická společnost při ČLS JEP udělila při příležitosti životního jubilea 70 let Heverochovu medaili.[15]
- V roce 2023 byl jmenován členem Mezinárodního centra pro experimentální a aplikovanou hypnózu (ICEAH)[zdroj?].
- V roce 2023 obdržel na Slovensku "Cenu Antona Neurwirta" za zásluhy o ochranu života.[zdroj?]
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]V říjnu 2012 byl preferenčními hlasy zvolen do krajského zastupitelstva kraje Vysočina jako člen TOP 09.[6]
Jako člen KDU-ČSL přestoupil do TOP 09, z níž vystoupil v létě 2014, když nesdílel názor vedení strany na interrupce. Jako nestraník se následně stal členem lidoveckého klubu krajského zastupitelstva na Vysočině.[16] Na mandát rezignoval 23. června 2015, na jeho místo nastoupil náhradník Ladislav Bárta.[1] V krajských volbách v roce 2016 post krajského zastupitele již neobhajoval.[17]
Členství
[editovat | editovat zdroj]Je členem výboru sekce pro hypnózu České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.
Věnuje se studiu jazyka esperanto. Je členem Mezinárodního sdružení katolických esperantistů[18] a čestným členem České esperantské mládeže.[19] Jako psychiatr je také členem UMEA (Mezinárodní sdružení lékařů-esperantistů).
V květnu 2015 byl zvolen členem Rady České televize, hlas mu dalo 101 ze 152 přítomných zákonodárců[20], funkce se ujal 30. května 2015.[21] V březnu 2021 však na mandát ze zdravotních důvodů rezignoval.[22] V roce 2015 mu bylo uděleno čestné členství v Koruně České – monarchistické straně Čech, Moravy a Slezska.[23] V roce 2019 byl přijat do Obce spisovatelů. V lednu 2021 byl jmenován členem Akademické rady FAMO.[ujasnit][zdroj?]
Byl členem Českého klubu skeptiků Sisyfos, v roce 2021 byl však ze sdružení vyloučen.[24]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Vydal více než tři desítky publikací v češtině a slovenštině, z nichž některé byly přeloženy do polštiny, italštiny, francouzštiny, slovenštiny a esperanta. Do češtiny naopak přeložil učebnici esperanta.
Vlastní díla
[editovat | editovat zdroj]- Hovory o sobě (nakladatelství Cesta, Brno, 1990)
- Věroměr Maxe Kašparů (1999)
- Malý kompas víry: Pro hledající, bloudící a nevěřící mladé lidi (Matice cyrilometodějská 1995, 1998, 2001)
- O radostech lidské duše s Maxem Kašparů (2001)
- Homiletické trivium (Matice cyrilometodějská, 2001)
- 2 dni s Maxom Kašparů (Katechetické centrum Banská Bystrica, Prešov 2001, (slovensky))
- Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky (nakladatelství Cesta, Brno, 2002)
- Do výšky volím pád (Karmelitánské nakladatelství, 2003)
- Sedmero zastavení u klíčové dírky (nakladatelství Cesta, Brno, 2003)
- Niekoľko pohľadov na problémové deti a ich výchovu (Katechetické centrum Rožňava, 2003, (slovensky))
- Vánoční paradoxy (2004)
- Vánoční proč-kdy-jak-kde (2004)
- Jinými slovy. Na minutu s Maxem Kašparů (2005)
- Šum z pěn (nakladatelství Cesta, Brno, 2005)
- Hypnóza, pastorální kauza – upravená disertační práce (Trinitas, 2006)
- Z pláště a dalmatiky (nakladatelství Cesta, Brno, 2006)
- Třicet případů... aneb Malé, bílé, kulaté (nakladatelství Cesta, Brno, 2007)
- Zápisník potulného kazatele (nakladatelství Cesta, Brno, 2008)
- Ve zpětném zrcátku Jindřicha Štreita (nakladatelství Cesta, Brno, 2009)
- O bludných kruzích a bludných kamenech (nakladatelství Cesta, Brno, 2011)
- Stručný esperantsko-český psychiatrický slovník (s Miroslavec Malovcem, nakladatelství Norbertinum, Pelhřimov, 2012)
- Po provaze ke Kristu (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2013)
- Naslouchat je víc než poslouchat (nakladatelství Cesta, Brno, 2013)
- O zemi beze studu (nakladatelství Cesta, Brno, 2015)
- Nebudem hrať divadlo pred Božou tvárou (v rozhovore s Martinom Ližičiarom, nakladatelství BeneMedia, Bratislava, 2017)
- Nahoru a našišato (nakladatelství Cesta, Brno, 2017)
- O mozcích a bezmozcích (nakladatelství Cesta, Brno, 2018)
- Rozhovory pod věží (nakladatelství Cesta, Brno, 2019)
- Deset kroků k radosti (nakladatelství Cesta, Brno, 2020)
- Jak přežít krizi v rodině ( společně s Dr. D. Kovářovou) v nakladatelství Euromedia Group a.s., ISBN 978-80-242-7066-1, 2020
- Po pražcích slepých kolejišť ( nakladatelství Cesta Brno, 2021, ISBN 978-80-7295-276-2 )
- Opice Boží aneb vůl zajíce nedohoní. (nakladatelství Cesta Brno, 2022, ISBN 978-80-7295-293-9)
- Člověk má věřit celým tělem. (KatMedia 2023, ISBN 978-80-7566-427-3)
- Blázinec je před branou (Karmelitánské nakladatelství), Kostelní Vydří 2023,EAN 9788075665126
- Spánkový manuál ( Nakladatelství Cesta Brno, 2024) ISBN 978-80-7295-327-1
Vyšlé překlady
[editovat | editovat zdroj]- Dimmi come credi… (Città Nuova, Řím) (italsky)
- Przewodnik po radości (Wydawnictwo WAM, Krakov) (polsky)
- Le gioie dell´anima (Città Nuova, Řím) (italsky)
- Kristnaskaj demandoj kaj paradoksoj (KAVA-PECH, Dobřichovice, 2010, přeložil Marek Blahuš)[25] (v esperantu)
- Wiaromierz (Wydawnictwo WAM, Krakov) (polsky)
- Konciza psikiatria vortaro (s Miroslavem Malovcem, Norbertinum, Pelhřimov) (v esperantu)
- Po lane ku Kristovi (Karmelitánske nakladatelstvo, Bratislava, 2013) (slovensky)
- Dek paŝoj al ĝojo. Eldonis IKUE, Katolika sekcio de ČEA, 2020, ISBN 978-80-7295-263-2 (v esperantu)
- 10 krokov k radosti (nakladatelství Benemedia, SK,2020, ISBN 978-80-99907-55-4)
- Za hrsť zdravého rozumu ( nakladatelství BeneMedia, SK, ISBN 978-80-99907-77-6, Sk, 2021)
- Dešimt žingsniu džiaugsmo link ( Užs. Nr. 937. 2021-08-04, Išleido ir spausdino UAB, Beržu g. 52, LT-36147) (litevsky)
- Diagnózy neprispôsobivého psychiatra (nakladatelství BeneMedia, SK, 2022 ISBN 978-80-99907-94-3) (slovensky)
- Ako (nevy)horieť (nakladatelství BeneMedia, SK, 2022, ISBN 978-80-8281-007-6) (slovensky)
Překlady cizích děl
[editovat | editovat zdroj]- Esperanto přímou metodou (Stano Marček, KAVA-PECH, Dobřichovice, 2010, přeložil Max Kašparů, ISBN 978-80-87169-18-6)[26]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Novým krajským zastupitelem je Ladislav Bárta [online]. Kraj Vysočina, 2015-08-12 [cit. 2016-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-03.
- ↑ Max Kašparů byl v Žirovnici vysvěcen na kněze Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine., KDU-ČSL Pelhřimov, navštíveno 10. ledna 1016
- ↑ a b c d Kašparů, J. M.: Do výšky volím pád / Max Kašparů v rozhovoru s Janem Paulusem. 2008.
- ↑ https://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20110929006
- ↑ Nejvíce vysokoškolských titulů | Agentura Dobrý den
- ↑ a b c V zastupitelstvu Vysočiny zasedne majitel rekordního počtu vysokoškolských titulů. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2012-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-28.
- ↑ Česká databanka rekordů 2012: Nejvíce vysokoškolských titulů, Agentura Dobrý den, přístup: 14.10.2012
- ↑ Česká nej Archivováno 2. 1. 2014 na Wayback Machine.. Televize.cz, přístup: 14.10.2012
- ↑ V Pelhřimově se chodí za psychiatrem do kostela
- ↑ Duchovní cvičení pro jáhny [online]. www.exercicie.cz [cit. 2016-01-12]. Dostupné online.
- ↑ http://www.nase-rodina.cz/article.php?clanek=1673[nedostupný zdroj], navštíveno 10. ledna 2016.
- ↑ http://pelhrimov.kdu.cz/max-kasparu-byl-v-zirovnici-vysvecen-na-kneze/ Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine., navštíveno 10. ledna 1016.
- ↑ Český rozhlas 2 – Praha: Jaroslav Maxmilián Kašparů
- ↑ Například v několika dílech pořadu Kupředu do minulosti, např. http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/svedomi-se-zacina-probouzet-v-tichu-proto-se-neustale-obklopujeme-hlukem-rika-psychiatr-max-kasparu--1571034, navštíveno 10. ledna 2016.
- ↑ Heverochova medaile 2020 [online]. Psychiatrická společnost České lékařské společnosti J. E. Purkyně [cit. 2024-04-14]. Dostupné online.
- ↑ Muž s nejvíce tituly opustil TOP 09 kvůli interrupcím. Je zpět u lidovců. iDNES.cz [online]. 2014-07-01 [cit. 2014-07-23]. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7.10. – 8.10.2016, Jmenné seznamy, Kraj: Kraj Vysočina, Všechny kandidátní listiny, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-30]. Dostupné online.
- ↑ Český rozhlas 6: Člověk a obec – Max Kašparů – esperantistická katolická společnost (5. dubna 2010). media.rozhlas.cz [online]. [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Membroj de ĈEJ – Ĉeĥa Esperanto-Junularo. esperanto.blahus.cz [online]. [cit. 2010-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-12.
- ↑ Poslanci zvolili tři radní ČT: Dědiče, Kratochvíla a Kašparů. Deník Referendum [online]. 2015-05-22 [cit. 2015-05-22]. Dostupné online.
- ↑ Zápis z 10. jednání Rady České televize ze dne 20. 5. 2015 [online]. Česká televize, 2015-05-20 [cit. 2015-05-31]. Dostupné online.
- ↑ Kašparů rezignoval na členství v Radě ČT. Médiář.cz [online]. 2021-03-23 [cit. 2021-03-24]. Dostupné online.
- ↑ Prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D., Dr.h.c. [online]. Koruna Česká [cit. 2017-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-25.
- ↑ KAŠPARŮ, Maxmilián. Jsme současně ve stavu Alzheimera a narkózy. Zapomněli jsme, jak to bylo, a necítíme, jak to je. Redakce Martina. Rádio Universum [online]. Kupředu do minulosti, 2022-02-18 [cit. 2022-08-01]. Dostupné online.
- ↑ Kristnaskaj demandoj kaj paradoksoj Maxe Kašparů na webových stránkách nakladatelství KAVA-PECH. www.kava-pech.cz [online]. [cit. 2010-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-12.
- ↑ Esperanto přímou metodou Stana Marčeka v překladu Maxe Kašparů na webových stránkách nakladatelství KAVA-PECH. www.kava-pech.cz [online]. [cit. 2010-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-21.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KAŠPARŮ, Jaroslav Max. Do výšky volím pád / Max Kašparů v rozhovoru s Janem Paulusem. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-7195-241-1.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Maxmilián Kašparů na Wikimedia Commons
- Osoba Jaroslav Maxmilián Kašparů ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Maxmilián Kašparů
- Jaroslav Maxmilián Kašparů – blog na Aktuálně.cz
- Jaroslav Maxmilián Kašparů na portálu Paměť národa
- Čeští řeckokatoličtí duchovní
- Čeští premonstráti
- Čeští psychiatři
- Psychiatři 20. století
- Psychiatři 21. století
- Čeští náboženští spisovatelé
- Katoličtí autoři
- Čeští esperantisté
- Čeští profesoři
- Zastupitelé Kraje Vysočina
- Členové TOP 09
- Členové KDU-ČSL
- Členové Rady České televize
- Čeští monarchisté
- Čestní členové Koruny České
- Členové Českého klubu skeptiků Sisyfos
- Absolventi Univerzity Karlovy
- Absolventi Univerzity Komenského v Bratislavě
- Absolventi Teologické fakulty Jihočeské univerzity
- Absolventi Univerzity Pavla Jozefa Šafárika
- Absolventi Prešovské univerzity v Prešově
- Držitelé čestných doktorátů na Slovensku
- Narození v roce 1950
- Narození 14. května
- Narození v Žirovnici