Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Na tento článek je přesměrováno heslo Koruna Česká. Tento článek pojednává o české politické straně. Možná hledáte: Koruna česká, česká měna.
Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)
Zkratka "KČ"
Datum založení 25. listopad 1990
Předseda Radim Špaček
Místopředseda Petr Krátký
Sídlo Senovážné nám. 24
110 00, Praha 1
Ideologie Monarchismus
Legitimismus
Konzervatismus
Sociální konzervatismus
Křesťanská demokracie
Měkký euroskepticismus
Politická pozice Pravice
Mezinárodní org. Mezinárodní monarchistická konference[1]
Evropská strana žádná
Politická skupina EP žádná
Stranické noviny Monarchistické listy
Monarchistický zpravodaj
Barvy modrá, zlatá
Volební výsledek 0,17 % (PSP ČR 2013)
Zisk mandátů ve volbách
Senát
2 / 81
Zastupitelstva obcí2018
3 / 62300
Oficiální web
www.korunaceska.cz

Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) je česká monarchistická politická strana, usilující o změnu státního zřízení na konstituční monarchii s dvoukomorovým parlamentním systémem. Má přibližně 800 členů.[zdroj?]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Politické hnutí[editovat | editovat zdroj]

Předchůdcem Koruny České byla občanská iniciativa České děti, bývalá opoziční skupina založená disidentem Petrem Placákem, která na jaře 1988 vydala manifest, v němž vyhlásila obnovu Českého království. České děti v průběhu roku 1989 vydávaly samizdatový časopis Koruna.

Koruna Česká byla slavnostně založena jako monarchistické hnutí (plným názvem Koruna Česká – Royalistické hnutí Čech, Moravy a Slezska) 25. listopadu 1990 v pražském Realistickém divadle při setkání přívrženců Českého království, svolaném představiteli iniciativy České děti. Prvním představeným (předsedou) hnutí se stal MUDr. Dalibor Stejskal. Oficiální registrace KČ jako politického subjektu byla podána 28. srpna 1991. 14. prosince toho roku se pak v Pálffyho paláci konal I. Generální sněm hnutí.[2]

Během prvních let své činnosti prosazovala Koruna Česká obnovení Českého státu v historických hranicích, a proto podpořila rozdělení Československa. V lednu 1993 uzavřela Koruna Česká smlouvu o politickém partnerství s Křesťanskodemokratickou stranou[3] a v průběhu let 1993-1995 s ní spolupracovala při různých veřejných aktivitách.[2]

Roku 1997 se stal představeným KČ Dalibor Pták, v červnu 1999 byl představeným zvolen Milan Schelinger. Od roku 2000 začala v KČ narůstat první krize a několik členů Představenstva rezignovalo, vytrácela se aktivita členské základny.[2] Jako nová cesta byla zvolena transformace hnutí na politickou stranu. O tuto změnu se nejvíce zasloužilo vedení hnutí v letech 2000 - 2003, které dokázalo utvořit z royalistického hnutí zcela legální monarchistickou politickou stranu Ve vedení tehdy stál jako představený Milan Schelinger a první místopředseda Svatopluk Haugwitz, který nově zpracoval statut strany. Na X. Generálním sněmu v prosinci 2001 došlo k úpravě stanov, která představeného strany nahradila předsedou a představenstvo předsednictvem. V květnu 2003 rezignoval Milan Schelinger na funkci předsedy KČ.[4] 6. května 2003 byla Ministerstvem vnitra ČR zaregistrována změna stanov, čímž se Koruna Česká stala politickou stranou.

Politická strana[editovat | editovat zdroj]

Roku 2003 na XII. Generálním sněmu byla dokončena transformace KČ na politickou stranu a novým předsedou se stal Václav Srb, do té doby český zemský hejtman. Začátek jeho funkce byl spojen s bojem proti falešným řádům a falešným šlechticům, kteří znevěrohodňovali stranu.

Od roku 2004 se KČ pravidelně účastní všech voleb. Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2006 získala celostátně 7 293 hlasů (0,13 %).[5] První konkrétnější úspěchy zaznamenala v komunálních volbách; KČ získala zastupitele v několika menších obcích (například Pohleď, Pohořelice). Pravidelná účast ve volbách pomohla aktivizovat členskou základnu.

V roce 2007 se takzvanou Veltrubskou výzvou aktivizovala legitimistická platforma, která začala pro celou stranu prosazovat legitimistický program (tedy aby se panovníkem stal zákonný dědic posledního českého krále), zatímco do té doby KČ oficiálně usilovala pouze o obnovení monarchie, zatímco otázku obsazení panovnického úřadu nechávala otevřenou. Postupně se legitimistický program ustálil jako oficiální program KČ.[2]

Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2010 postavila strana kvůli neúnosně vysoké volební kauci kandidátky jen v pěti krajích, ve kterých dosáhla výsledků mezi 0,12 a 0,24 %.

V březnu 2011 byla v rámci KČ založena Konzervativní platforma, silně kritická vůči vedení strany. V říjnu 2011 tento proces vyvrcholil skutečnou vnitrostranickou krizí. Zahájila ji shromáždění slezských a moravských monarchistů, kteří svá setkání prohlásili za zemské sněmy a v obou případech vydali seznamy požadavků vůči předsednictvu strany, včetně odstoupení předsedy Václava Srba. Předsednictvo KČ tato shromáždění jako sněmy neuznalo, neboť nebyly řádně oznámeny a účast na nich byla jen výběrová. Ke konečnému střetu došlo v listopadu na XX. Generálním sněmu KČ, kde byla Konzervativní platforma přehlasována a ve svém snažení neuspěla. Řada jejích členů poté opustila stranu úplně a část z nich založila konzervativně-nacionalistické[6] Monarchistické občanské sdružení MONOS, které později pokračovalo v kritice KČ zvenku.[2][7]

Ve volbách do zastupitelstev krajů 2012 dosáhla nejvyššího výsledku 0,79 % v Olomouckém kraji.

Královský hlasovací lístek vytvořený Korunou Českou jako forma protestu proti prezidentským volbám

V první přímé volbě prezidenta v roce 2013 Koruna Česká záměrně nepostavila svého kandidáta, neboť funkci prezidenta z principu odmítá. Část členů podporovala nezávislého kandidáta sochaře Emila Adamce[8], který sám prosazoval monarchistický program, ten však nezískal potřebný počet podpisů pro registraci. Před samotnou volbou došlo k menšímu sporu v rámci členské základny: Část strany usilovala o to, aby předsednictvo vydalo členské základně pokyn volit knížete Karla Schwarzenberga, jakožto šlechtice a přítele královského rodu, druhá část členů KČ však nepovažovala knížete za monarchistu a prosazovala, aby byly prezidentské volby jasně odmítnuty.[2] Vedení KČ nakonec v této otázce zaujalo neutrální postoj s tím, že volbu prezidenta v principu odmítá, ale chtějí-li členové někoho volit, doporučuje jim knížete Schwarzenberga[9], a následně KČ gratulovala Karlu Schwarzenbergovi k postupu do druhého kola.[10] Někteří monarchisté také získali pozornost médií vytvořením vlastního volebního lístku, vyjadřujícího volbu Karla Habsbursko-Lotrinského, následníka českého trůnu.[11][12]

Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2013 postavila KČ kandidátky v jedenácti krajích, kde dosáhla výsledků mezi 0.15 % (Pardubický kraj) a 0.31 % (Olomoucký kraj). Lokálně nejúspěšnější byla v obci Hlinná na Litoměčicku se ziskem 16 %, což si získalo pozornost regionálních médií.[13] Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 Koruna Česká uspěla v obvodu č. 9 – Plzeň-město, kde zvítězil její společný kandidát s ODS, Lumír Aschenbrenner.

Na XXIII. Generálním sněmu Koruny České 29. listopadu 2014 došlo k velké změně ve vedení strany. Václav Srb odešel z funkce předsedy, novým předsedou se stal Petr Nohel, který byl z dvojice kandidátů zvolen 72 % hlasů. Jeho protikandidát Petr Krátký byl pak zvolen místopředsedou.[14] Českým zemským hejtmanem se stal Jan Bárta, moravským Pavel Andrš a slezským Jaroslav Vavříček.

Pro volby do poslanecké sněmovny 2017 vyjednala Koruna Česká společný postup s názorově blízkými stranami, Konzervativní stranou a Klubem angažovaných nestraníků a rozhodli se „v zájmu ochrany hodnot moderního právního státu, parlamentní demokracie a rovné a svobodné soutěže politických stran, které jsou v důsledku aktuálního politického vývoje v naší zemi vážně ohroženy,“[15] společně podpořit TOP 09[16] „proto, že jako jediný ze subjektů aktuálně zastoupených v Poslanecké sněmovně, dlouhodobě, konsistentně a věrohodně deklaruje, že nebude na vládní úrovni spolupracovat s politickým hnutím ANO 2011 a jeho reálné politické kroky tomu odpovídají.“[15] TOP 09 jejich podporu uvítala, pozvala na své kandidátky zástupce těchto tří stran a přizvala je ke spolupráci na volební kampani.[17] Výsledek voleb předseda Petr Nohel označil za neúspěch, avšak zvolenou taktiku Koruny České přesto zhodnotil jako úspěšnou, což zdůvodnil mimo jiné větším zviditelněním Koruny České v médiích a jejím etablováním jako partnera zavedených parlamentních stran.[18]

Pro volbu prezidenta České republiky 2018 zvolila podobný přístup jako v předchozí volbě a doporučila svým členům a příznivcům vhodit do urny fiktivní královský volební lístek podporující Karla Habsbursko-Lotrinského.[19]

Na volebním XXVII. Generálním sněmu Koruny České Petr Nohel už neobhajoval funkci předsedy. Novým předsedou byl zvolen biolog Radim Špaček, který v prvním kole tajné volby porazil sochaře Emila Adamce.[20]

Předsedové Koruny České[editovat | editovat zdroj]

Pořadí Osoba Období
1. Dalibor Stejskal 19. prosince 1991 – 24. února 1996
2. Dalibor Pták 24. února 1996 – 3. června 1999
3. Milan Schelinger 3. června 1999 – 29. listopadu 2003
4. Václav Srb 29. listopadu 2003 – 29. listopadu 2014
5. Petr Nohel 29. listopadu 2014 – 24. listopadu 2018
6. Radim Špaček od 24. listopadu 2018 – úřadující

Čestní členové Koruny České[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2015 uděluje Koruna Česká na svých generálních sněmech čestné členství významným osobnostem veřejného života, kteří jsou se stranou myšlenkově spřízněni a významně se zasloužili o propagaci jejích myšlenek.[21] Čestné členství v Koruně České bylo uděleno těmto osobnostem:

2015: Milan Buben, Jan Royt, Jaroslav Maxmilián Kašparů

2016: Jiří Rak, Jan Drocár

2017: Hugo Mensdorff-Pouilly, Jan Vrabec

Program[editovat | editovat zdroj]

Mezi hlavní cíle Koruny České patří nenásilný návrat k monarchii (prostřednictvím referenda či celospolečenského konsensu) a obnova českého státu jako svazku historických zemí (Království českého, Markrabství moravského a Vévodství slezského). Institucionální reforma zahrnuje funkci panovníka jako nadstranické hlavy státu, reprezentující národ jako celek, dále zavedení virilních senátorů (získávali by funkci senátora nikoli podle politického principu, ale z titulu významné společenské funkce, například rektoři univerzit, představitelé církví, profesních organizací a podobně), kteří by byli protiváhou politiků, politicky nezávislý Ústavní soud a široké možnosti obecní samosprávy. Dalšími cíli jsou rehabilitace zemské šlechty a obnovení šlechtické titulatury (ovšem bez mocenských privilegií), odstranění národních mýtů z české historie (např. o pobělohorské "době temna"), dialog se všemi bývalými obyvateli českých zemí, ochrana památek a národního kulturního dědictví, obnovení přátelských a spojeneckých svazků mezi středoevropskými národy, obnovení významu armády, ochrana přírody a podpora církví.[22]

Otázka následnictví[editovat | editovat zdroj]

Podle zákonů dědičnosti považovala velká část členů Koruny České za legitimního nástupce českého královského titulu Otu Habsbursko-Lotrinského, prvorozeného syna nedobrovolně odstoupivšího posledního českého panovníka Karla I.[23] Ten byl legitimním nástupcem Přemyslovců, Lucemburků, Habsburků a habsburských Lotrinků a (vedle ostatních dědičných titulů: arcivévoda rakouský, korunní princ maďarský /resp. uherský/ atd.) byl nositelem mj. titulu „český korunní princ“, kterého se ovšem roku 1962 vzdal ve prospěch svého prvorozeného syna arcivévody Karla.

Organizační struktura[editovat | editovat zdroj]

Základními organizačními jednotkami strany jsou místní společnosti, které vznikají z iniciativy členů a působí na vymezeném území. Každý člen si může svobodně zvolit místní společnost, do které chce příslušet. Místní společnosti se mohou sdružovat do regionálních společností. Regionální společnosti vznikají seskupením alespoň tří místních společností. Vyššími organizačními jednotkami jsou pak tři zemské společnosti, které mají působnost vymezenou historickými zeměmi. V čele každé zemské společnosti stojí zemský hejtman. Zemské společnosti se schází na zemských sněmech, kde jsou voleni hejtmani.

Nejvyšším orgánem Koruny České je Generální sněm, který se schází jednou ročně (tradičně poslední sobotu v listopadu). Mezi jednotlivými sněmy řídí stranu předsednictvo, které je volené generálním sněmem – volební je pravidelně každý čtvrtý sněm. Členy předsednictva se také stávají zemští hejtmani (český, moravský a slezský), kteří jsou voleni příslušnými zemskými sněmy.[24]

Předsednictvo[editovat | editovat zdroj]

Složení předsednictva vzešlého z volebního XXVII. generálního sněmu 24. listopadu 2018:[20]

Aktivity[editovat | editovat zdroj]

Monarchistický pochod 2011
Dvoujazyčný leták s textem zpochybňujícím smysluplnost slavení 28. října jako státního svátku

Kromě politické činnosti a účasti ve volbách vyvíjí Koruna Česká i další aktivity směřující k propagaci myšlenky obnovy českého království:

V souvislosti s prezidentskými volbami v roce 2008 byla zveřejněna petice "Zrušme prezidenty", upozorňující na nešvary spojené s prezidentskými volbami a na nedostatky republikánského zřízení. V textu petice se mimo jiné uvádí, že hlava státu by měla být nadstranická a sjednocovat různé názorové proudy, což volený prezident z principu nemůže být, a že prezident, který si potřebuje zajistit znovuzvolení, má tendenci jednat ve prospěch vlastní popularity spíše než ve prospěch státu.[25] Po zavedení přímé volby prezidenta v roce 2012 byla původní petice ukončena a zveřejněna nová s pozměněným textem.

Od roku 2008 je vždy 28. října pořádán Monarchistický pochod, který má upozornit veřejnost na některé zažité mýty o vzniku samostatného Československého státu a představit monarchii jako moderní alternativu společenského uspořádání. Účast lidí v jednotlivých ročnících pochodu kolísá, pohybuje se řádově v desítkách až stovkách. V roce 2016 KČ ke 28. říjnu vydala leták s textem svého člena Jana Drnka, kde zdůvodňuje nesmyslnost slavení státního svátku v tento den.

Koruna Česká se významně angažuje v podpoře svého člena a bývalého místopředsedy Radima Špačka. Ten byl v roce 2015 pravomocně odsouzen k odnětí svobody v případu Nadace pro rozvoj regionů a jejích fondů, ale celá kauza má podezřelé politické a trestně-právními souvislosti a dlouhodobě se jí zabývá nezávislý zpravodajský web HlídacíPes.org, jehož poznatky naznačují, že Radim Špaček je nevinný a jeho odsouzení mělo zakrýt skutečné viníky v celé kauze.[26] Přesvědčení o jeho nevině a neoprávněném odsouzení vyjádřila i evropská komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví Věra Jourová, která sama v minulosti čelila podobné kauze.[15][27] V roce 2016 KČ nominovala Radima Špačka i přes trvající výkon trestu jako kandidáta pro volby do senátu ve volebním obvodu Kutná Hora. Podle svého prohlášení tak „vznáší protest proti způsobu, jakým bylo vedeno jeho vyšetřování a soudní proces v případu Nadace pro rozvoj regionů a jejích fondů“.[28] Kandidaturu Radima Špačka podpořila řada osobností veřejného i politického života, např. Hana Marvanová, Oldřich Kužílek, Daniel Korte, Michal Lobkowicz a další.[29]

Koruna Česká udržuje styky s dalšími monarchistickými organizacemi z jiných států, především ve střední Evropě. Zástupci KČ se tak účastní Fóra polských monarchistů[30] a dalších akcí.

ikona
Je navrženo vyjmutí této části článku a její přesunutí na nový název.
K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi.
Komentář k návrhu: Následující odstavec vůbec nepopisuje oficiální aktivity Koruny České, ale soukromou aktivitu jedné členky, což zde (přinejmenším v takových detailech) působí nadbytečně.

Členka strany[31] Anna Kašná ze Šumperka, magistra práva[32] a provozovatelka poradenství v oblasti zahraničního obchodu,[33] která za KČ kandidovala na 46. místě ze 60 v krajských volbách roku 2012 v Olomouckém kraji,[31] podala kandidaturu do prezidentských voleb 2013. Proti zamítnutí registrace podala stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.[34] Na kandidátní listině Anny Kašné bylo podle ministerstva uvedeno, že ji podává 21 poslanců a 10 senátorů, ale jejich návrh se seznamem, podpisy aj. chyběl. Rovněž na ní chyběly údaje o kandidátce i zmocněnci navrhujících poslanců a senátorů a jeho podpis a údaje o členech volebního výboru. Kandidátka v prohlášení uvedla nesprávně místo trvalého pobytu. K listině nebyl připojen výpis z účtu, tj. údaj o finančních prostředcích převedených na volební účet. Anna Kašná ve stížnosti uvedla, že 30. září 2012 doručila Milanu Štěchovi do Senátu veškeré listiny ohledně majetku a vkladu včetně životopisu s přílohami. Tvrdila, že její kandidátní listinu podepsalo 10 senátorů a 4 poslanci, jmenovitě uvedla Ing. Václava Klučku, JUDr. Jiřího Pospíšila, Karla Schwarzenbergera a Ing. Zdeňka Škromacha. Tato tvrzení podle soudu nijak důkazně nedoložila. Ve stížnosti dále obšírně popsala údajné tunelování svých majetků, restituční a další spory a autonehodu, kvůli níž se octla na vozíku, a připojila řadu s věcí nesouvisejících příloh. Podle soudu nemá její tvrzení žádnou oporu ve spisovém materiálu a je tedy postaveno najisto, že navrhovatelka nedodala žádné podpisy na kandidátní listinu a neopravila ani další vady kandidátní listiny. Její stížnost soud zamítl.[35][36] 31. prosince 2012[37] podala ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Vyřizování si atrahovalo plénum soudu a zpravodajem byl určen Stanislav Balík.[38] 4. ledna 2013 plénum jednomyslně ústavní stížnost odmítlo jako zjevně neopodstatněnou. O této stížnosti soud rozhodl, přestože navrhovatelka nesplnila povinnost být zastoupena advokátem.[39][40]

Heslo strany[editovat | editovat zdroj]

Národ, který nectí své vlastní státoprávní tradice a ignoruje zkušenost svých předků, je jako strom, který nemá kořeny.

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volby do Poslanecké sněmovny[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
2006 7 293 0,13 % 0
2010 4 024 0,07 % 0
2013 8 932 0,17 % 0
2017 strana se voleb samostatně nezúčastnila [p 1] 0

Volby do zastupitelstev obcí[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
2002 1 856 0,00 % 2 mandáty
2006 31 604 0,03 % 0 mandátů
2010 8 695 0,01 % 0 mandátů
2014 24 573 0,02 % 1 mandát
2018 26 255 0,02 % 3 mandáty

Volby do evropského parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Volby Hlasy Hlasy v % mandáty
2004 4 532 0,21 0
2009 4 449 0,19 0
2014 2 434 0,16 0

Volby do zastupitelstev krajů[editovat | editovat zdroj]

Volby Hlasy Hlasy v % mandáty
2004 2 194 0,10 % 0
2008 1 915 0,06 % 0
2012 2 528 0,09 % 0
2016 4 207 0,16 % 0

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ HTTP://INTERNATIONALE.MONARCHISTE.COM, Conférence Monarchiste Internationale -. Monarchist Conference - Members [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f DRNEK, Jan. Kronika KČ 1988-2016 [online]. Koruna Česká [cit. 2017-07-05]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. ↑ BENDA, Václav; STEJSKAL, Dalibor. Smlouva mezi Korunou Českou a Křesťansko-demokratickou stranou o politickém partnerství. Koruna Česká, bulletin Royalistického hnutí Čech, Moravy a Slezska. Roč. 1993, čís. 1. Dostupné online. 
  4. ↑ Monarchistické listy. Roč. 2003, čís. 2. Dostupné online. 
  5. ↑ Celkové výsledky hlasování - volby.cz [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ BERAN, Vojtěch. 42 „vlasteneckých“ a nacionalistických skupin v Česku - Echo24.cz. Echo 24. 2016-11-13. Dostupné online [cit. 2017-07-07]. (česky) 
  7. ↑ Kdo jsme - MONOS - monarchistické občanské sdružení. www.monarchista.cz [online]. [cit. 2017-07-07]. Dostupné online. (česky) 
  8. ↑ ADAMEC, Emil. Poděkování za podporu. Monarchistický zpravodaj [online]. [cit. 2017-07-07]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  9. ↑ Presidentské volby 2013 - Koruna Česká - monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska. korunaceska.cz [online]. [cit. 2017-07-07]. Dostupné online. (česky) 
  10. ↑ Vyjádření Koruny České k průběhu presidentských voleb - Koruna Česká - monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska. korunaceska.cz [online]. [cit. 2017-07-07]. Dostupné online. (česky) 
  11. ↑ Plzeňan hlasoval pro dědice Habsburků, lístek si vyrobil sám. iDNES.cz [online]. 2013-01-26 [cit. 2017-07-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ Prezidenta monarchista z Valtic nevolí, máme přece krále. Břeclavský deník. 2013-01-23. Dostupné online [cit. 2017-07-07]. (česky) 
  13. ↑ Značku s jménem Hlinné ozdobila korunka, monarchisté dostali 16 procent. iDNES.cz [online]. 2013-10-27 [cit. 2017-07-07]. Dostupné online. 
  14. ↑ XXIII. Generální sněm zvolil nové vedení Koruny České – Koruna Česká, 1. 12. 2014
  15. ↑ a b c SPOLEČNÉ TISKOVÉ PROHLÁŠENÍ politických subjektů: Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska), Konzervativní strana a Klub angažovaných nestraníků - Koruna Česká - monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska. korunaceska.cz [online]. 2017-05-09 [cit. 2017-07-07]. Dostupné online. (česky) 
  16. ↑ Monarchisté a konzervativci podpoří ve sněmovních volbách TOP 09. Pražský deník. 2017-05-09. Dostupné online [cit. 2017-07-07]. (česky) 
  17. ↑ 09, TOP. Do kampaně jdeme s podporou dalších politických stran. TOP 09. Dostupné online [cit. 2017-07-07]. (česky) 
  18. ↑ Slovo předsedy Koruny České k letošním volbám. Koruna Česká [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. (česky) 
  19. ↑ Prohlášení Koruny České k prezidentským volbám - Koruna Česká. www.korunaceska.cz [online]. [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. (česky) 
  20. ↑ a b Monarchisté mají nové vedení - Koruna Česká. www.korunaceska.cz [online]. [cit. 2018-11-24]. Dostupné online. (česky) 
  21. ↑ Čestní členové - Koruna Česká. www.korunaceska.cz [online]. [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. (česky) 
  22. ↑ {title}. www.korunaceska.cz [online]. [cit. 2012-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-25. 
  23. ↑ {title}. korunaceska.cz [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-11. 
  24. ↑ {title}. www.korunaceska.cz [online]. [cit. 2012-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-27. 
  25. ↑ AUTOR. Zrušme prezidenty [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ BŘEŠŤAN, Robert. Vězeň do Senátu? Ve volbách kandiduje za monarchisty Radim Špaček – z vězení. HlídacíPes.org [online]. 2016-08-31 [cit. 2016-09-08]. Dostupné online. 
  27. ↑ Evropa čelící migrační a uprchlické krizi: EU, státy a občanská společnost. Česká televize [online]. 2016-05-30 [cit. 2016-08-25]. Dostupné on-line v čase 419:23. 
  28. ↑ Prohlášení Koruny České - Radim Špaček - č. 6 [online]. [cit. 2016-08-25]. Dostupné online. (česky) 
  29. ↑ Podpora - Radim Špaček - č. 6 [online]. [cit. 2016-09-08]. Dostupné online. (česky) 
  30. ↑ MATUSZEWSKI, Mariusz. IX Forum Monarchistów Polskich. Myśl Konserwatywna. 2016-02-10. Dostupné online [cit. 2017-09-26]. (polsky) 
  31. ↑ a b Kandidáti, Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska), Olomoucký kraj, krajské volby 2012
  32. ↑ Devět stížností, osm stěžovatelů - NSS rozhodne o osudu prezidentské volby, Česká televize, 28. 11. 2012
  33. ↑ Anna Kašná – poradenství, Firmy Česko
  34. ↑ Stížnost na postup vnitra podali i kandidáti bez potřebných podpisů, iDNES.cz 28. 11. 2012, klm (Mikuláš Klang)
  35. ↑ Nejvyšší správní soud rozhodl o návrzích týkajících se registrací kandidátních listin pro volbu prezidenta republiky, Nejvyšší správní soud ČR, 13. 12. 2012
  36. ↑ Usnesení Nejvyššího správní soudu ČR Vol 14/2012-36[nedostupný zdroj] v právní věci navrhovatelky: Anna Kašná v řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o povinnosti zaregistrovat kandidátní listinu
  37. ↑ Boj o Hrad: Ústavní soud má nově šest stížností na volby, Týden.cz, 2. 1. 2013, ČTK
  38. ↑ Ústavní soud se poradí o stížnosti Okamury, může odložit volby, České noviny, 3. 1. 2013, ČTK
  39. ↑ Ústavní soud potvrdil prezidentské volby, Okamura s odkladem neuspěl, iDnes.cz, 4. 1. 2013, Hana Válková, kop, taz
  40. ↑ Termín 1. kola prezidentských voleb ústavní soud odmítl odložit, Ústavní soud ČR, 4. ledna 2013, tisková zpráva (v přílohách texty usnesení)
  41. ↑ Kandidáti - Koruna Česká [online]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Politické strany a hnutí v České republice
Poslanecká sněmovna (200)
(2017)
Senát (81)
(2014, 2016, 2018)
  • ODS (18, z toho 15 ODS a 3 bezpartijní - 2 nezávislí, 1 za Soukromníky)
  • Starostové a nezávislí (18, z toho 2 TOP 09, 2 SLK, 1 STAN, 1 Ostravak, 1 OPAT, 1 MHS a 10 bezpartijních - 8 za STAN, 1 za SD–SN a 1 za TOP 09)
  • KDU-ČSL a nezávislí (15, z toho 8 KDU-ČSL a 7 bezpartijní – 4 za KDU-ČSL, 1 za NK a 1 za Zelené)
  • ČSSD (13, z toho 4 bezpartijní)
  • ANO (7 bezpartijních za ANO)
  • KLD SEN 21 (6 z toho 1 SEN 21, 1 Zelení, 1 HPP11 a 3 bezpartijní - 2 za SEN 21 a 1 za Piráty)
  • nezařazení (4, 1 S.cz a 3 bezpartijní - 1 za „OSN“ a 2 nezávislí)
    		•
    Evropský parlament (21)
    (2014)
  • ANO (4) v ALDE
  • TOP 09 (4) v EPP
  • ČSSD (4) v S & D
  • KSČM (3) v GUE-NGL
  • KDU-ČSL (3) v EPP
  • ODS (2) v ECR
  • Svobodní (1) v EFDD
    		•
    Neparlamentní
    Seznam neparlamentních politických stran a hnutí není úplný.
    1. ↑ 14 členů Koruny České a jeden nezávislý kandidát nominovaný KČ kandidovalo na kandidátních listinách strany TOP 09, která obdržela 5,31 % hlasů[41]
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Koruna_Česká_(monarchistická_strana_Čech,_Moravy_a_Slezska)&oldid=16979920“