Svatopluk Haugwitz
| Mgr. Svatopluk Haugwitz | |
|---|---|
| Rodné jméno | Svatopluk Haužvic |
| Narození | 6. února 1974 (50 let) Praha |
| Alma mater | Policejní akademie České republiky v Praze |
| Povolání | státní úředník, středoškolský učitel a učitel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Svatopluk Haugwitz, původním jménem Haužvic, (* 6. února 1974 Praha) je bývalý státní úředník, do roku 2022 učitel na soukromé vyšší odborné škole Trivis v Praze.[1] Do povědomí se dostal svou prezentací jako vládnoucí kníže šlechtického rodu Haugviců. Toto tvrzení však vylučují historici, genealogové i samotní příslušníci rodu Haugviců.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Svatopluk Haugwitz se narodil v roce 1974 v Praze řidiči sanitky Svatopluku Haužvicovi a jeho manželce Zdeňce. Rodina užívala své příjmení Haužvic do roku 1991, poté si jej nechala úředně změnit na Haugwitz.[2]
Po absolvování základní školní docházky nastoupil na učební obor topenář, plynař. Po vyučení studoval na střední podnikatelské škole stavební. Později studoval na Policejní akademii v Praze. Studium ukončil v roce 2014. Diplomovou práci psal na téma Rytířské řády v zemích Koruny české, v Evropě a České republice.[3]
V roce 1995 se poprvé oženil. S manželkou Martinou (rozenou Stachovou) měl v roce 1996 syna Daniela. Manželku po svatbě uváděl jako hraběnku.[4] Roku 2012 se Svatopluku Haugwitzovi a jeho druhé partnerce Kamile Kratochvílové narodil syn Samuel.[5] V roce 2016 se v Jaroměřicích nad Rokytnou oženil s Kristýnou Jelečkovou. Svatba proběhla v historických kostýmech. Součástí bylo také např. vystoupení historické skupiny mušketýrů.[6][7] Toto manželství bylo po čase rozvedeno.
V roce 2015 byl uváděn jako colonel (plukovník) organizace Police Federation of European Union. Federace podle Haugwitzových slov sdružuje současné i bývalé policisty a umožňuje jim společně trávit volný čas. Podle vyjádření Policie České republiky však tato organizace nemá s policejními složkami oficiálně nic společného a jde pouze o parazitování na jménu a pověsti policie.[8]
V roce 2017 neúspěšně kandidoval ve volbách do Poslanecké sněmovny za Občanskou demokratickou alianci v Olomouckém kraji.[9]
Šlechtická prezentace a její kritika
[editovat | editovat zdroj]V rodině Haužviců koluje legenda o aristokratickém původu a o zatajeném šlechtickém otci. Na základě ní Haugwitz sám sebe tituluje jako vládnoucího knížete rodu Haugwitz a barona z Biskupic.[2] Účastní se celé řady veřejných akcí[10][11][12][13] a poskytuje rozhovory.[14][15][16] V komunikaci užívá jména a tituly Svatopluk Richard Vladislav Norbert kníže von Haugwitz a baron z Biskupitz. S oslovením Jeho Jasnost.[15] Na veřejnosti vystupuje často v uniformě nebo historickém kostýmu některého z rytířských řádů.
Svatopluk Haugwitz odvozuje svůj šlechtický původ od Františka Haušvice narozeném v roce 1807 v Brandýse nad Labem. Jeho otcem měl být podle rodinné legendy důstojník Evžen Vilém Haugwitz. V zápise brandýské matriky je však František narozen jako nemanželský. Příjmení Haušvic měl po své matce Barboře, která byla dcerou místního rybáře. Otec dítěte nebyl uveden[17] a žádné další údaje o něm nejsou známé.[2] Neexistují ani žádné doklady toho, že by brandýská rodina Haušviců někdy usilovala o přiznání ztraceného šlechtického titulu.[18] Haugwitz při prezentaci svého šlechtického původu odkazuje kromě rodinné legendy také na nejmenovanou historickou knihu ze 17. století, kde chybí stránky, ale právě na nich podle něj byl jeden z dokladů o jeho šlechtickém původu a rodovém majetku.[19]
Užíváním titulu baron z Biskupic se Svatopluk Haugwitz hlásí také k moravské větvi rodu Haugviců. To je předmětem kritiky genealogů a historiků, neboť moravská větev baronů z Biskupic vymřela v polovině 17. století.[20]
Problematické je rovněž označování Svatopluka Haugwitze jako knížete. Rod Haugviců do knížecího stavu historicky nikdy nepatřil. Haugvicové dosáhli ve šlechtické hierarchii nižšího titulu, konkrétně titulu hraběcího.[21][22][23] Dle vyjádření Svatopluka Haugwitze jeho osobně do knížecího stavu povýšil vladyka Kryštof. Podle oficiálního vyjádření pravoslavné církve však tato církev nemá a nikdy neměla právo povyšovat do šlechtického stavu a od této aktivity se distancuje.[2] Právo povyšování do knížecího stavu měl v minulosti pouze král nebo císař, výjimečně papež.[24]
V roce 2000 založil Svatopluk Haugwitz Řád blanických rytířů (Order of Blanik’s Knights) a začal užívat titulu generál.[4] Tato organizace byla podle svých slov zřízena za účelem sjednocení organizací typu rytířských, šlechtických, monarchistických, royalistických, historických, genealogických, heraldických řád, spolků, sdružení a stran, které se dobrovolně rozhodnou ke vzájemné spolupráci pod záštitou Řádu Blanických rytířů. Heraldik Milan Buben si všímá problematických částí v anglickém názvu v dokumentech řádu (slovo "order" (řád) psané opakovaně jako "oder"), což nepovažuje za náhodu ani omyl a podezření podle něj budí rovněž zakladatelé, kníže Svatopluk Haugwitz a Jana baronka Náchodská z Neudorfu. Ohledně rodu Náchodských z Neudorfu uvádí, že se jedná rod rytířský, nikoliv baronský, což by rodina věděla. Ohledně Haugwitze uvádí, že poslední tři mužští potomci žijí v Kanadě a není mezi nimi žádný se jménem Svatopluk.[25]
Dále roku 2011 založil Haugwitz spolek s názvem Knížecí dům šlechtického rodu von Haugwitz. Účelem spolku má být rodová instituce. Členem spolku je Svatopluk Haugwitz sám. Dále má spolek sloužit k vydávání vlastních pamětních medailí, mincí, reklamních a propagačních předmětů a neperiodických publikací.[26]
Rodina Svatopluka Haugwitze není legitimní rodinou Haugwitzů přijímána. Potomkyně posledních Haugwitzů v českých zemích Johana El-Kalak Haugwitz podala v roce 2003 na Svatopluka Haugwitze trestní oznámení za parazitování na jméně rodiny a zneužití rodového erbu, když Haugwitz se svým Řádem blanických rytířů prohlásil v pražské kapli přítomné lidi za šlechtu a bral za to peníze.[24]
| „ | Předváděl směšné a špatné divadlo. | “ |
| — Johana El-Kalak Haugwitz[24] | ||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ trivispraha.cz, 2.4.2021 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d VONDRÁČEK, David. Kníže Prášil [online]. Česká televize, 12.12.2016 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Knihovna Policejní akademie ČR. Online katalog. [online]. Policejní akademie ČR, 2.4.2021 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ a b TŘEŠTÍK, Michael. Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2002. 781 s. ISBN 80-902586-7-0. Kapitola Haugwitz Svatopluk, s. 181.
- ↑ MAREČKOVÁ, Jiřina. FOTOGALERIE: Vítáme právě narozená miminka [online]. Berounský deník, 7.12.2012 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ ZVĚŘINA, Antonín. Svatba Svatopluka Hagwitze a Kristýny Jelečkové chrám sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou [online]. Jihlavské listy, 2.4.2021 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ HAUGWITZ, Svatopluk. knížecí svatba [online]. Youtube, 2.4.2021 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ TŘEČEK, Čeněk. Se spolky parazitujícími na našem názvu nic nesvedeme, tvrdí policie [online]. idnes.cz, 7.6.2015 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017 (promítnuto usnesení NSS) [online]. volby.cz, 22.11.2017 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ KRČMÁŘ, Milan. Reprezentační ples v Třebíči si nenechal ujít ani opravdový kníže [online]. Třebíčský deník, 2.2.2016 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ KUBA, František. Linhartovský zámek navštívil potomek rodu Haugwitz [online]. deník.cz, 1.6.2016 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Pavel Kryštof. Evropské vojenské centrum vznikne v Jemnici [online]. regionvysocina.cz, 23.12.2012 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Křest alba LUCREZIE BORGIEa večer vzpomínek na Jiřího Schelingera - info [online]. fobiazine.net, 13.4.2014 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Emerich Warneke. Kníže von Haugwitz baron z Biskupic. Prestige. 2016. Dostupné online.
- ↑ a b Kníže von Haugwitz: návrat po 350 letech [online]. Jihlavské listy, 2.4.2021 [cit. 2021-04-02].
- ↑ JAKUBCOVÁ, Hana. Haugwitz: Historici mě budou poučovat o mém původu? To by bylo smutné [online]. idnes.cz, 20.2.2016 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ a b Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2.4.2021]. Dostupné online.
- ↑ TYL, Tomáš; KOTAČKA, Martin. K článku o Františku Xaveru Haužvicovi aneb „S čistým štítem a s prastarým erbem“, který není [online]. Hudební rozhledy, 26.7.2019 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ JAKUBCOVÁ, Hana. Pražský úředník tvrdí, že je šlechtic. Nesmysl, kontruje „jeho rod“ [online]. idnes.cz, 16.2.2016 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Genealog Bořecký: Svatopluk Haugwitz se hlásí k větvi, která vyhynula [online]. Jihlavské listy, 2.3.2016 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha: Nakladatelství Mladá fronta, 2010. 328 s. ISBN 978-80-204-2349-8. Kapitola Haugwitz, s. 98–99.
- ↑ MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0027-3. Kapitola Haugwitz, s. 333–334.
- ↑ HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Haugvicové z Biskupic, s. 55–56.
- ↑ a b c JAKUBCOVÁ, Hana. Hrál směšné divadlo, tvrdí Johanna Haugwitz o „knížeti“ z radnice Prahy 6 [online]. idnes.cz, 31.3.2016 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
- ↑ BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. 1. díl. Řády rytířské a křížovníci. Praha: Libri, 2002. 215 s. ISBN 80-7277-085-3. Kapitola Řád blanických rytířů, s. 196.
- ↑ Úplný výpis ze spolkového rejstříku. Knížecí dům šlechtického rodu von Haugwitz, z. s., L 7785 vedená u Krajského soudu v Hradci Králové [online]. or.justice.cz, 2.4.2021 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
