Matrika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zápisy v matrice narozených římskokatolické fary v Hronově v březnu 1887. Dole na stránce je Josef Čapek.
Ukázka matriky oddaných římskokatolické fary v Litomyšli v srpnu 1879. Druhý zdola je Alois Jirásek.
Záznamy v matrice zemřelých římskokatolické fary v Hradci Králové v září a říjnu 1868. Poslední na stránce je Jan Hostivít Pospíšil.

Matrika (z lat. matrix, matice, kmen) je veřejný úřední seznam, nejčastěji jmen. V České republice jde o seznam narození, sňatků, registrovaného partnerství a úmrtí, který vedou matrikáři na určených matričních úřadech. Agenda matrik se řídí zákonem č. 301/2000 Sb. a vyhláškou 207/2001 Sb., a patří do kompetence Ministerstva vnitra. U nověji zavedených seznamů a evidencí se užívají jiné názvy (seznam, registr, rejstřík apod.).

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Matriky patrně vznikly ve středověku jako seznamy šlechty, včetně povinností vůči panovníkovi, zejména dávek a počtů ozbrojenců, které mu mají poskytnout. Později k nim přibyly matriky studentů na univerzitách. Zde snad vznikly i pojmy imatrikulace (zápisu) a exmatrikulace (vyřazení absolventa) v jejich dnešním významu. S postupující byrokratizací společenského života rostl i počet a význam podobných úředních seznamů, kterým se někde říkalo také matriky. V některých zemích to byly matriky kostelů, později úředních místních jmen (v ČSR od roku 1920) a podobně.

Církevní matriky matriky narození, pokřtění, sňatků a úmrtí místy vedly církve už od středověku. Katolickým farářům to však povinně nařídil až Tridentský koncil roku 1563. I potom se však toto nařízení prosazovalo poměrně pomalu.

V Čechách a na Moravě[editovat | editovat zdroj]

V zemích Koruny české se farní matriky běžně dochovaly až od poloviny 17. století. Reformy Josefa II. z let 1781 a 1784 zavedly jednotné vedení matrik (před touto reformou byla podoba matrik značně roztříštěná). Ukládaly také povinnost vést matriky protestantským farním úřadům a rabínům židovských obcí, od roku 1869 vedly matriku pro osoby bez vyznání obecní úřady.[1] Teprve v 50. letech 20. století se zavedla obecná a povinná veřejná matrika pro všechny a farní matriky ztratily občansko-právní význam, nicméně jejich kanonicko-právní význam zůstává.[2] Odejmutím matrik pro civilní účely byl církvím ztížen přístup k vlastním záznamům a vznikla i jakási "matriční odluka", protože církve, které měly ve svých předpisech nařízeno vést matriky, je pro své potřeby vedly (vedou) dál.

V České republice[editovat | editovat zdroj]

Matriky se dělí podle doby, pro kterou byly/jsou vedeny, na tzv. živé a mrtvé. Živé matriky se nacházejí na matričních úřadech (100 let od posledního zápisu v knize narození a 75 let od posledního zápisu v knize manželství a knize úmrtí)[3], mrtvé matriky pak v jednom městském (Archiv hlavního města Prahy), pěti státních oblastních (v Praze, Plzni, Třeboni, Zámrsku a Litoměřicích), dvou zemských (v Brně a Opavě) archivech. Židovské matriky jsou uloženy v Národním archivu v Praze, vojenské matriky pak ve Vojenském historickém archivu. Matriky mrtvé jsou uložené v archivech a jsou na rozdíl od těch živých přístupné široké veřejnosti. K živým matričním záznamům mají přístup pouze oprávněné osoby.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Matriky, sv. 16, str. 995.
  2. Kodex kanonického práva. Praha : Zvon, 1994. 812 s. ISBN 80-7113-082-6. S. 244-245.  
  3. § 23 zákona 301/2000 Sb. o matrikách, jménu a příjmení ve znění pozdějších předpisů. Úplné znění zveřejněno pod č. 380/2008 Sb. Dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARTŮNĚK, V.: Historický vývoj matrik, in: Časopis Rodopisné společnosti 12, 1940, str. 6-17.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]