Želivský klášter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Želivský klášter

Želivský klášter
Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Kraj Kraj Vysočina
Místo Želiv
Souřadnice
Kód památky 14691/3-3358 (PkMnMISSezObr)
Řád Premonstráti (pův. benediktini)
Založení 1211
Mateřský klášter původně Sázavský klášter (benediktini), poté od roku 1149 Klášter Steinfeld (premonstráti)
Představený Jaroslav Jáchym Šimek
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Želivský klášter se nachází v obci Želiv, asi 11 km západně od Humpolce a asi 14 km severně od Pelhřimova. Byl založen v roce 1139 Soběslavem I., po požárech několikrát obnoven, nejvýznamněji v letech 1713–1720 J. B. Santinim. V 50. letech 20. století sloužil jako internační klášter, kde komunistický režim zadržoval více než 400 kněží a řeholníků.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Klášter s biblickým názvem Siloe (podle pramenů Siloe nedaleko hory Sion, německy Seelau) založil Soběslav I. na soutoku Želivky a Trnavy jako odnož benediktinského kláštera na Sázavě, ale už v roce 1149 byl z podnětu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka nově osídlen premonstráty z porýnského kláštera Steinfeld (v oblasti Eifel), odkud byl roku 1142 osazen i Strahovský klášter (Sion) v Praze. Klášter dobře prosperoval, takže mohl zakládat další pobočky v rakouském Geras a Pernegg a 1187 v Milevsku i ženské kláštery v Louňovicích pod Blaníkem (1149) a Dolních Kounicích (1181 založen,1183 osazen).[1]

Roku 1375 klášter vyhořel, po obnově byl dvakrát vypálen husity (1420 a 1424). Mezi radikálními husitskými kazateli vynikl bývalý zdejší mnich Jan, zvaný Želivský. Po husitských válkách klášterní majetky obsadili místní šlechtici a roku 1467 je dostal čáslavský hejtman Burian Trčka z Lípy. Trčkové pak západní část kláštera přestavěli na tzv. Trčkovský hrad. Klášterní obec obnovil strahovský opat Jan Lohel roku 1590 patrně v Jihlavě, až roku 1622 Želiv koupil od Marie Trčkové z Lípy. Od roku 1643 byl klášter opět samostatný, v letech 1645–6 byl poškozen Švédy a od roku 1680 začala velká rekonstrukce. Roku 1712 opět vyhořel a v letech 1713–1720 byl přestavěn podle plánů J. B. Santiniho ve stylu barokní gotiky.[1] Další požár jej stihl roku 1907, poté byl opět opraven.

Internační klášter[editovat | editovat zdroj]

Roku 1950 byl klášter zrušen a v následujících čtyřech letech sloužil jako internační tábor pro politicky nepohodlné kněží a řeholníky, kterých tu žilo více než 400. Byli mezi nimi např. kardinál František Tomášek, arcibiskup Karel Otčenášek, spirituál olomouckého semináře Antonín Šuránek, někdejší provinciál jezuitů Leopold Škarek nebo viceprovinciál téhož řádu Antonín Zgarbík. V roce 2011 zde byl obětem komunistického režimu odhalen památník. Vězněné duchovní připomíná jedna stěna v ambitech kláštera, na které jsou ručně napsaná jména všech kněží a řeholníků, kteří zde nuceně pobývali.[2]

Po roce 1954 zde byla pobočka psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě a budovy silně zchátraly. Roku 1990 byl klášter obnoven a v následujících letech důkladně opraven. 8. února 2010 byl zapsán na seznam národních kulturních památek.[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel Narození Panny Marie se dvěma věžemi v průčelí je původně románský z let před 1250, přestavěn jako gotické trojlodí se třemi chóry počátkem 14. století, částečně obnoven před 1462, opraven patrně italským architektem a znovu vysvěcen 1630. V letech 1713–1720 přestavěn Santinim a do roku 1736 vzniklo i vnitřní zařízení. Dnes je to síňové trojlodí se širší střední lodí, velmi dlouhým presbytářem a dvěma věžemi v průčelí. Presbytář má 4 pole křížové klenby, loď se třemi páry gotických pilířů má valenou klenbu se štukovou nápodobou bohaté pozdně gotické klenby. Nad bočními loděmi jsou tribuny, spojené s kruchtou, s bohatou sítí štukových žeber. Oblouky mezi pilíři jsou rozděleny visutými konzolami. V presbytáři raně gotické sanktuárium z počátku 14. století, mramorová deska hlavního oltáře nese datum 1462. Velmi cenné barokní zařízení (chórové lavice, boční oltáře, sochy) od jihlavského řezbáře F. Hoebbela a humpoleckého F. Netha, křtitelnice z roku 1629 a obrazy od F. A. Maulbertsche, V. J. Noseckého a další. Barokní varhany od J. Dvorského z roku 1719.[4]
  • Ke kostelu přiléhá jednopatrový konvent čtvercového půdorysu z konce 17. století od G. A. de Maggiho. Kolem nádvoří zasklené arkády, v přízemí severního traktu refektář s freskami žáka V. J. Noseckého Jana Kaliny z let 1726–1729, v patře rozlehlá knihovna s freskami téhož autora. Konvent je patrovou chodbou spojen s budovou opatství, přestavěnou po roce 1907 v novobarokním slohu.
  • Dále na západ navazuje tzv. Trčkův hrad, prostá pozdně gotická a renesanční palácová budova, upravená po roce 1907, v patře místnosti s freskami B. Dvořáka a V. Häuslera. Ještě západněji k soutoku obou řek zahrada se sochou Madony od A. Bílka a náhrobními kameny opata Jindřicha (1370) a Siarda Falka (1676). Dále barokní hospodářské budovy a celé klášterní hospodářství.
  • Na východ od kláštera je hřbitov s románským kostelem svatého Petra a Pavla, patrně pozůstatek nejstaršího založení z roku 1139. Obdélná loď s plochým stropem, pětiboký klenutý presbytář, cenné raně barokní zařízení.[5]

Současnost kláštera[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je opatem PhDr. ThLic. Jaroslav Jáchym Šimek, O.Praem. (zvolen roku 2013). Ke kanonii patří 35 řeholníků (stav v roce 2015), kteří žijí v klášteře samotném nebo na farách nacházejících se nejčastěji v královéhradecké diecézi.

V objektu kláštera sídlí hostel a klášterní pivovar.

Místa působení želivských premonstrátů v současnosti[editovat | editovat zdroj]

Diecéze královéhradecká
  • klášter a farnost Želiv
  • farnost Havlíčkův Brod
  • farnost - arciděkanství Trutnov I
  • farnost - děkanství Humpolec
  • farnost - děkanství Kostelec nad Orlicí
  • farnost Kaliště
  • farnost Sádek
  • farnost Lomnice nad Popelkou
  • farnost Úsobí
  • farnost Jiřice
Diecéze českobudějovická
  • farnost Chvojnov
  • farnost Počátky
  • farnost Lukavec
  • farnost Božejov
  • farnost Červená Řečice
Arcidiecéze pražská
Diecéze litoměřická

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Ottův slovník naučný, heslo Želivo. Sv. 27, str. 795
  2. Jména vězněných připomenou temné časy želivského kláštera, denik.cz, 13. 8. 2011
  3. http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=19003
  4. E. Poche, Umělecké památky Čech IV. str. 412n,
  5. E. Poche, Umělecké památky Čech IV. str. 417.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Želivo. Sv. 27, str. 795
  • E. Poche (red.), Umělecké památky Čech IV. Praha: Academia 1982.
  • Charouz, Jindřich Zdeněk: Premonstrátský Želiv včera a dnes; Želiv, 1996
  • Charouz, Jindřich Zdeněk: Šest hrdinských let. Internační tábor Želiv 1950–1956; Želiv, 2008 ISBN 978–80–254–3847–3

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]