Sijón

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Davidova hvězda Lukhot Habrit.svg Menora.svg
Židé a judaismus
ŽidéJudaismusKdo je Žid
OrtodoxníKonzervativní (Masorti)
Progresivní (Reformní - Liberální)Ultraortodoxní
SamaritániFalašovéKaraité
Etnické skupiny a jazyky
AškenazimSfaradimMizrachi
HebrejštinaJidišLadinoGe'ezBuchori
Populace (vývoj)
EvropaAmerikaAsieAfrikaAustrálie
Náboženství
BůhPrincipy víry v judaismuBoží jména
613 micvotHalachaNoemovy zákony
MesiášEschatologie
Židovské myšlení, filosofie a etika
Židovská filosofie
CdakaMusarVyvolenost
ChasidismusKabalaHaskala
Náboženské texty
TóraTanachMišnaTalmudMidraš
ToseftaMišne ToraŠulchan aruch
SidurMachzorPijutZohar
Životní cyklus, tradice a zvyky
ObřízkaPidjon ha-benSimchat batBar micva
ŠiduchSvatbaRozvod (Get)Pohřeb
KašrutŽidovský kalendářŽidovské svátky
TalitTfilinCicitKipa
MezuzaMenoraŠofarSefer Tora
Významné postavy židovství
AbrahámIzákJákobMojžíš
ŠalomounDavidElijášÁron
MaimonidesNachmanidesRaši
Ba'al Šem TovGa'on z VilnaMaharal
Náboženské budovy a instituce
ChrámSynagogaJešivaBejt midraš
RabínChazanDajanGa’on
Kohen (kněz)MašgiachGabajŠochet
MohelBejt dinRoš ješiva
Židovská liturgie
ŠemaAmidaKadiš
MinhagMinjanNosach
ŠacharitMinchaMa'arivMusaf
Dějiny Židů
starověkstředověknovověk
Blízká témata
AntisemitismusGójHolocaustIzrael
FilosemitismusSionismus
Abrahámovská náboženství
Hora Sijón

Sijón (hebrejsky: צִיּוֹן, Cijon) je výšina u jihozápadního rohu hradeb Starého Města v Jeruzalémě. Toto pojmenováni je však nejčastěji ztotožňováno s Chrámovou horou, ale původně to bylo jméno jebúsejské pevnosti, kterou kolem roku 1000 př. n. l. dobyl král David a učinil ji svým sídlem („městem Davidovým“).[1] Podle Bible sem pak přenesl archu úmluvy, která byla umístěna později v Šalamounově chrámu. Slovo Sijón se stalo metonymem Šalamounova chrámu v Jeruzalémě, města Jeruzaléma a celé Země zaslíbené.

V Bibli[editovat | editovat zdroj]

V Tanachu (Starém zákonu) se slovo Sijón vyskytuje 154 krát. V teologickém smyslu se jméno Sijón nejčastěji používá pro celou Zemi izraelskou a její hlavní město Jeruzalém nebo pro celý izraelský národ. Mezi nejznámější patří následující verše z žalmů:

  • U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.“ (Žalm 137:1)[2]
  • „Když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, tráznitelé k radovánkám: „Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“ Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi? Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene. Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.. Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: „Bořte! Bořte do základů!“ Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás.“ (Žalm 137:3-8)[3]
  • „Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozehnané z Izraele... Jeruzaléme, chval zpěvem Hospodina, chval Sijóne, svého Boha!“ (Žalm 147:2-12)[4]

Sionismus[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Sionismus.

Sionismus je ideový směr, který vznikl v druhé polovině 19. století mezi evropskými Židy. Hlavním cílem jeho představitelů bylo a je přesídlení Židů do Palestiny a vybudování a udržení židovského státu.

Název je odvozen od pahorku Sijón v Jeruzalémě, kde bibličtí proroci očekávají příchod Hospodina. Zakladatelem sionismu je Theodor Herzl, který byl k myšlence sionismu přiveden kampaní proti Alfrédu Dreyfusovi. V roce 1897 byla v Basileji založena Světová sionistická organizace. Sionismus se brzy rozšířil mezi evropskými Židy, ohroženými antisemitismem a pogromy. Později docházelo k emigraci Židů v důsledku nacistické perzekuce (viz též šoa).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zion na anglické Wikipedii.

  1. SCHNEIDER, Ludwig. Jeruzalém: ohnisko dění. Ostrava : A-alef, 2003. ISBN 80-85237-71-7. S. 31.  
  2. Ž 137, 1 (Kral, ČEP)
  3. Ž 137, 3-8 (Kral, ČEP)
  4. Ž 147, 2-12 (Kral, ČEP)

Související články[editovat | editovat zdroj]