Árón (prorok)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Árón
DD Frauenkirche Aaron.jpg
Narození 1396 př. n. l.
starověký Egypt
Úmrtí 1274 př. n. l. (ve věku 121–122 let)
Džebel Harun
Místo pohřbení Mount Hor
Nábož. vyznání monoteismus
Manžel(ka) Elisheba
Děti Eleazar
Itamar
Nadabe
Abihu
Rodiče Amram a Jocheved
Příbuzní Mirjam a Mojžíš (sourozenci)
Kehat (dědeček)
Pinchas[1] (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Možná hledáte: Aron (syn Mosiášův).

Árón nebo také Áron (hebrejsky אַהֲרֹן‎‎ Aharon) byl starozákonní prorok a první židovský velekněz.[2] Pocházel z kmene Lévi, byl bratrem Mojžíše, jeho otec se jmenoval Amram, matka Jochebed a sestra Mirjam.[3]

Zemřel ve věku 123 let na hoře Hor.

Árón v bibli[editovat | editovat zdroj]

V biblickém příběhu se Áron objevuje poprvé v souvislosti s vysláním Mojžíše do Egypta, kdy je mu přidělen jako průvodce a mluvčí. Při té příležitosti je zdůraznět jeho levitský původ; v tom je spatřována narážka na souvislost jména Lévi se slovem liva (doprovázet).[4] O Áronově dětství biblický text žádné zmínky neobsahuje, pouze podrobně rozepisuje jeho a Mojžíšův původ od patriarchy Léviho.

V příběhu vyjití z Egypta stojí Árón neochvějně po boku svého bratra Mojžíše, společně s ním předstupuje před faraona a přivolává na Egypt boží rány; nikdy však nepřekročí roli Mojžíšova pobočníka či mluvčího, zůstává mu plně podřízen, ačkoli je jeho starším bratrem. V klíčových místech příběhu (samotné vyjití, rozdělení Rákosového moře) jej pak biblický text nezmiňuje téměř vůbec.

V příběhu darování Tóry na hoře Sínaji se jeho postavení mění. Na horu s Mojžíšem nevystupuje Áron, nýbrž Jozue, který pak s Mojžíšem zůstává jako jeho pobočník a žák až do jeho smrti a stává se poté i jeho nástupcem. Árón naproti tomu zůstal s lidem v táboře a sehrál významnou roli v příběhu zhotovení zlatého telete. Po zhotovení přenosné svatyně se Árón a jeho synové stali dědičným kněžským rodem a jsou pověřeni konáním hlavní části chrámových obřadů. Árónský původ se u židovských kněží („kohenů“) traduje dodnes, ačkoli po zničení jeruzalémského chrámu značně ztratil na praktickém významu.

V příbězích popisujících putování pouští vystupuje Árón někdy jako společník Mojžíšův, jindy samostatně, ojediněle i jako jeho odpůrce či kritik. Veškeré zárodky sporů mezi oběma bratry jsou však brzy vysvětleny a urovnány a v kritických chvílích (hřích zvědů, Korachova vzpoura) oba vystupují společně a podporují se.

Árón v rabínské tradici[editovat | editovat zdroj]

Charakteristickým rysem Áróna je podle rabínské židovské tradice jeho touha po míru, jeho láska k lidem a úsilí o urovnání veškerých sporů. Traktát Avot, který představuje sbírku etických naučení, obsahuje výrok rabi Hillela: Buď z žáků Árónových; miluje mír a usiluje o mír, miluje tvory a přibližuje je k Tóře.[5] Motiv Árónovy lásky k lidu Izraele se objevuje i v požehnání, které kohen pronáší během synagogální liturgie před tím, než vysloví kněžské požehnání pro shromážděnou obec.

Za pozoruhodnou považuje rabínská tradice i neochvějnou bratrskou lásku mezi Árónem a Mojžíšem. Ta je demonstrována na jednotlivých biblických příbězích a souvislostech, do kterých je zasazují agadické texty a midraše. Také text žalmu 133: Hle, jak je dobré a příjemné, bratři když žijí společně, je vysvětlován jako odkaz na vztah Mojžíše a Áróna; postava Áróna je v pokračování textu výslovně zmíněna.

Biblická kritika[editovat | editovat zdroj]

Biblická kritika upozorňuje na nesrovnalosti v biblické prezentaci Áróna, jako např.:

  • instrukce pro chrámovou liturgii jsou předávány někdy Árónovi, někdy Mojžíšovi a někdy oběma,
  • na horu Sínaj má vystoupit Mojžíš s Árónem, nakonec však vystupuje Mojžíš a Jozue,
  • příběh o zhotovení zlatého telete a Árónova a Mirjamina kritika Mojžíšova manželství jsou v protikladu k bezvýhradnému vyvyšování Áróna.

Friedman[6] to vysvětluje existencí dvou stěžejních kněžských kultů ve starém Izraeli – jeden, který odvozuje svůj původ od Mojžíše, a jeden od Áróna. „Mojžíšský“ kult měl své centrum v Šílo a „árónský“ v Hebronu. Král David v rámci centralizace monarchie oba kulty sjednotil a přesunul do Jeruzaléma; již za jeho syna Šalomouna však došlo k roztržce, která posléze přispěla k rozpadu monarchie. V Judském království a posléze v exilu se pak postupně zcela prosadila árónovská tradice. Tento historický vývoj se podepsal i na konečné redakci biblického textu: Árónovo kněžství je prezentováno jako jedinečné, dědičné a nezpochybnitelné; Mojžíšovi je přenecháno neméně úctyhodné postavení vládce a vůdce národa, od kněžství ve smyslu chrámové liturgie je však zcela oddělen.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Exodus.
  2. Ex 28, 1 (Kral, ČEP)
  3. Nu 26, 59 (Kral, ČEP)
  4. CASSUTO, Umberto. A Commentary on the Book of Exodus. Jeruzalém: Magnes, 1997. ISBN 965-223-456-7. Kapitola Moses' doubts and how they were resolved, s. 50. (anglicky) 
  5. Avot 1:12
  6. FRIEDMAN, Richard Elliott. Who Wrote the Bible?. [s.l.]: Harper Collins, 1997. Dostupné online. ISBN 0-06-063035-3. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. Heslo Aron, s. 41. 
  • KOSIDOWSKI, Zenon. Příběhy Mrtvého moře. Překlad Josef Vlášek. Praha: Práce, 1988. S. 177–179. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]